Co pro vás osobně, nebo také jako pro historika, znamená připomínání blížícího se 70. výročí konce druhé světové války?
Konec druhé světové války byl prakticky koncem největšího válečného konfliktu lidstva na zeměkouli, a je proto neustále nutné zkoumat příčiny této katastrofy, neboť ona část lidských dějin je pořád ještě zahalena celou řadou legend, předsudků a zaujatostí.
Jak vnímáte nejrůznější diskuse na toto téma včetně názoru, že Československo nebylo Rudou armádou v pětačtyřicátém roce osvobozeno, ale dobyto?
Pojem „osvobození“ se odvozuje od pojmu „svoboda“. Rudá armáda nám nepřinesla svobodu, nýbrž nahradila „hnědou“ totalitu totalitou „rudou“. Československo bylo Rudou armádou dobyto a obsazeno. Posléze se sice ozbrojené síly Sovětského svazu stáhly od nás k našim sousedům – Rakousko, Východní Německo, Polsko a Maďarsko, ale „rudá“ totalitní diktatura zůstala až do roku 1989.
Nejen kvůli tomuto výroku o dobytí Československa se ozývají hlasy, že se manipuluje s historií. Dá se to srovnat se zatajováním či falšováním historie, k němuž docházelo po roce 1948?
Já bych to vyjádřil filozofií Václava Havla: „Pravdu bylo nutno podpírat polopravdou a polopravdu lží.“ K tomu ovšem nedocházelo až v roce 1948, nýbrž již po květnu 1945. Na vytváření mystifikační legendy o „osvobození Československa armádou Sovětského svazu“ a naprostým podceňováním úlohy USA na tomto procesu se především podíleli Edvard Beneš, Jan Masaryk, Milada Horáková, Bohumil Laušman, Zdeněk Fierlinger a další narudlí socialisté.
Psali jsme:
V souvislosti s koncem druhé světové války se také objevují snahy snížit podíl Ruska ať už výroky typu, že v ní trpěli víc Ukrajinci a Bělorusové než Rusové, nebo tím, že Rudá armáda byla mnohonárodnostní, takže bychom měli být za osvobození stejně vděčni třeba Ukrajincům nebo Rumunům jako Rusům. Co si o tom myslíte?
Větší část území Česka obsadily jednotky 2. ukrajinského frontu. Prahu „osvobodily“ ukrajinské jednotky generála Vlasova. Koněv do „osvobozené“ Prahy devátého května 1945 pouze vjel. Jižní Čechy „osvobodila“ 68. ukrajinská gardová divize generála Sokolovského. Ano, ukrajinští vojáci byli součástí Rudé armády, ale nikoli součástí tehdejší Ruské federace. Tvrdit, že Rusové „osvobodili“ Československo, a jet kvůli tomu do Moskvy je politickým omylem a mystifikací skutečných událostí.
Český prezident Miloš Zeman do Moskvy jede jako jeden z mála čelních představitelů evropských států na oslavy výročí konce 2. světové války. Je to správné rozhodnutí a co říkáte té kritice, která se na něj za to snesla?
Miloš Zeman může jezdit třeba k náčelníkovi Siouxů nebo na Andamanské ostrovy, to je úplně jedno. Avšak jako prezident České republiky to dělat nesmí, pakliže k tomu nemá mandát Parlamentu, vlády a našich spojenců – hlavně USA. Jako součást Evropské unie nevisíme ve vzduchoprázdnu a naše zahraniční politika musí odpovídat zájmům Evropské unie a Spojených států. V opačném případě bychom mohli být podezíráni z velezrady na společných cílech. Pakliže si to Zeman neuvědomuje, nemá v úřadě prezidenta republiky co pohledávat. Pakliže si to uvědomuje, patří před soudní tribunál, neboť tím zrazuje a ohrožuje sám existenční základ občanů České republiky.
Ing. Miloš Zeman
Po skončení druhé světové války došlo z rozhodnutí tří velmocí – Sovětského svazu, Velké Británie a Spojených států – na Postupimské konferenci k odsunu Němců z Československa. Je podle vás namístě přijmout pro tuto událost německý termín „vyhnání“, jak to po roce 1989 učinili Václav Havel, Karel Schwarzenberg a další politici, novináři i historici?
Ať to nazveme odsunem nebo vyhnáním, jde v podstatě o jedno a totéž – uzákonění kolektivní viny, což je v demokracii nepřípustné a znamená to genocidu. Nemůžete někoho vyhodit i s celou rodinou do zahraničí, protože neumí vyslovovat „ř“. Navíc jsme si tím hospodářsky značně pohoršili, neboť na místo sudetoněmeckých kvalifikovaných pracovních sil přišli cikáni. Klement Gottwald to záhy pochopil a místo Benešova „Všichni Němci musí pryč!“ začal razit heslo diferenciace „Není Němec jako Němec!“. Podařilo se mu sice pro Československo zachránit z 3,4 milionu sudetských Němců cca 150 tisíc, ale postavil se tím proti rozhodnutí vítězných velmocí a Moskva mu dala najevo, že s tím nechce mít nic společného. Na rozdíl od Beneše, Jana Masaryka, Laušmana a dalších – i komunista může mít odvahu!
Viděno dnešníma očima, skončili by prezident Edvard Beneš i tehdejší vláda kvůli odsunu Němců z Československa před soudem pro válečné zločince v Haagu, jak několikrát prohlásil bývalý prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg?
Ne, to není pravda. Nikdo mě nemůže podezírat ze sympatií k Edvardu Benešovi. Toho jsem dalek a již několikrát jsem to publicisticky prokázal, ale v zájmu objektivity musím zde vzít Beneše v ochranu. Odsun německého obyvatelstva, a to nejen z našeho území, byl uskutečněn rozhodnutím vítězných velmocí USA, SSSR a Velké Británie. Nikoli Beneš, nýbrž Roosevelt, Stalin a Churchill by museli být voláni k zodpovědnosti před soudním tribunálem v Haagu. Je to sice směšně absurdní, ale je to tak.
V České republice bylo před pár dny zaregistrováno Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které odsuzuje vyhnání. Jeho vydavatelství chystá vydání knihy „Dr. Edvard Beneš – lhář, pokrytec, válečný zločinec“. Myslíte si, že takovéto kroky mohou prospívat česko-německým vztahům?
Dovolte mi, abych opět citoval Václava Havla: „Nenávidět neumím a jsem tomu rád. Když pro nic jiného, tak už proto, že nenávist kalí zrak, a tím znemožňuje hledat pravdu.“ Pakliže účelem publikace je odhalovat historická fakta, tak to určitě česko-německým vztahům prospívat bude. Pakliže by však šlo o to vyvolávat nenávist, byla by publikace kontraproduktivní a znemožňovala by hledání pravdy. Jinak, musíme se všichni učit, že i naše dějiny mají někdy stinné stránky, které byly doposud úmyslně a neprávem zamlčovány. A to nelze praktikovat do nekonečna.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
