_635659716722979085.jpg&id=71972)
Při návštěvě prezidenta Miloše Zemana v Číně minulý týden došlo k podpisu smluv s objemem investovaných prostředků přes 10 miliard korun. Některá média to začala komentovat jako čínské skupování českého majetku se spíše negativním vyzněním. Jak vy tyto nákupy hodnotíte? A jaký význam to pro nás bude mít? Dojde ke spuštění čínské investiční laviny v Česku, jak to nazval prezident Zeman?
Významné je to spíše jako signál, než tou celkovou částkou. Musíme si uvědomit, že do ČR proudily investice v podstatně vyšších objemech. Skupování českého majetku už dávno proběhlo, škoda, že si toho ti daní komentátoři nevšimli. V tomto případě se jedná o menší diverzifikaci investic, která možná může mít pokračování. Když už investice, pak není dobré být navázán jen na jednu oblast, ale mít investice i jako hostitelská země více rozprostřeny. Jestli to je počátek laviny, si netroufnu hodnotit, ale přeci jen – hlavní vlna rozprodávání českého majetku je už rozhodně za námi. Teď bude spíše docházet k překupování.
Fotogalerie: - Zeman v Číně
Psali jsme:
Co všechno obecně na Západě Číňany při nákupech zajímá? Jde spíše o ukládání financí gigantických čínských firem bez významného přínosu pro ekonomiky daných států, anebo naopak bychom o takový masivní příchod Číňanů měli stát z hlediska výhledu na pozvednutí ekonomiky, a tím i zlepšení životní úrovně občanů? Tedy mohou tu reálně díky jejich prostředkům vzniknout nová pracovní místa?
Zájem Číny není v současnosti nijak vyhraněný. Začátky čínských suverénních fondů a čínského investování jsou spojovány se zájmem o primární komodity, ropou počínaje, sojou a uranem konče. Přeci jen jsme dnes v období nižších cen komodit, takže ten zájem může být pestřejší, méně orientován na komodity, a více strategický. Co se pracovních míst týká, tak určité tendence můžeme pozorovat v některých afrických zemích. I když i tam se prosazuje čínské obyvatelstvo. Čína se teprve jako významný světový investor „zapracovává“. Významnější investice i s pracovními místy by mohly být spjaty s projektem Hedvábné stezky.
V současné době je v Česku nezaměstnanost na úrovni 6,2 procenta. Jak moc to můžeme díky Číně snížit? Je to jen jeden kamínek do mozaiky, anebo může jít o naprosto zásadní posun, který nás vykopne ekonomicky na vyšší úroveň? Jací lidé by mohli s potenciálním vznikem nových pracovních míst nacházet uplatnění? V jakých sektorech by to bylo?
To jsou prozatím předčasné úvahy. Osobně se domnívám, že by to mohly být projekty v oblasti infrastruktury. Prozatím bych se držela při zemi a vnímala to spíše jako diverzifikaci investičního přílivu k nám.
Pokud jde o plány na vybudování tzv. Nové Hedvábné stezky, tedy vysokokapacitního železničního spojení Číny se západní Evropou, do jaké míry jde o reálný plán? A co všechno to nám jako Česku, přes které by trať měla vést, může přinést?
Hedvábná stezka je obrovský komplex úkolů a investičních příležitostí, který se stále specifikuje a není uzavřen nějakým seznamem. Jeho realizovatelnost bude mimo jiné záviset i na tom, zda nebude muset např. čínská vláda řešit jiné problémy, které dostanou přednost, i z hlediska financování. Ale propojení na západní trhy je dlouhodobé čínské téma, takže se spíše kloním k tomu, že realizace má vyšší pravděpodobnost. Pro ČR je samozřejmě vhodné být u toho, už jen z geopolitického hlediska.
Kde až se může čínský investiční potenciál v ČR zastavit? Můžeme se stát jejich základnou ve střední Evropě stejně tak, jak to i plánuje čínská CEFC? Ta chce z Prahy řídit svoji evropskou expanzi a za tím účelem nakoupila několik exkluzivních nemovitostí v historickém centru Prahy. Kam až by objem čínské ekonomické expanze u nás mohl růst?
Limitem je bezesporu to, že ČR je malá země. Nárůst čínských investic souvisí jak s projektem Hedvábné stezky a širšími úvahami o změně hospodářské strategie, tak tam jistě bude i větší politická podpora. Evropská expanze zní úžasně, ale znovu si uvědomme, že u nás již investice v řádech bilionů korun jsou, takže velká část prostoru je již „obsazena“. Pro ČR je i z hlediska polohy a elementárních úvah v zahraniční politice výhodné mít politiku přátelskou různými směry a neorientovat se přehnaně pouze jedním.
Objevují se i názory, že pro nás čínské investice nemají valný smysl, že bychom se měli zaměřit třeba na Jižní Koreu, s níž máme větší obchodní výměnu apod. Bývá též poukazováno na současné problémy čínské ekonomiky. O co přesně jde a nakolik je to vážné?
Nehodnotila bych automaticky smysl investic podle toho, z jaké oblasti pocházejí. Měli bychom spíše hodnotit přínos pro ekonomiku: nejen v počtech, ale především kvalitě pracovních míst, přidané hodnotě, příp. zahraničně-politických faktorech. A tato kritéria by měla být aplikována na všechny, nikoliv jen účelově tam, kde se z toho chtějí vytlouct nějaké politické body.
Čínská ekonomika je ve významné přechodové fázi. Její ekonomika se mění postupně z dominance průmyslové výroby na služby; a k tomu si čínská vláda předsevzala obrovské množství úkolů – např. z hlediska fungování finančních trhů či měny. To jsou náročné úkoly transformace ekonomiky a není divu, že během tohoto procesu dochází k problémům. Čína má obrovský potenciál rozvoje a udrží si ho, když bude schopná uřídit své priority.
Neměli bychom se spíše masivního příchodu čínských firem obávat? Nemůže se, jak se objevilo v některých článcích, stát z Česka „Čínsko“? A bylo by to podle vás špatně? Je pro nás výhodnější a bezpečnější co nejužší obchodní spolupráce s Čínou nebo s Amerikou?
Opět – škoda, že se v obdobích, kdy se prodávalo české rodinné stříbro – naše skutečné národní bohatství, včetně např. vodovodní infrastruktury – takto téměř dojemně nikdo neptal a nestaral. ČR si musí uchovat své vlastní struktury, jinak jako stát vůbec nemusí přežít. I proto se dlouhodobě věnuji tématu lokální ekonomiky, která je u nás tragicky podceňována. Spoléhat se výlučně na zahraniční investice – ať jdou odkudkoliv – znamená vidět jen střechu, ale nikoliv základy domu. ČR by měla mít politiku – nejen ekonomickou – založenou na spolupráci všemi směry.
V čem jsou Číňané oproti našim evropským zvyklostem v obchodních jednáních jiní, záludní? Na co je třeba si dávat pozor?
Myslím, že už ta otázka je poněkud nefér a automaticky nás vede k tomu, že zde číhá jakési nové nebezpečí. Čínská kultura má určité specifické rysy, které je potřeba respektovat, chceme-li s ní být v přátelském styku. To ale platí obecně. V Číně je to především dlouhodobost rozhodování, které se může českým firmám zdát zdlouhavé a samozřejmě nutnost „neztratit tvář“.
Do jaké míry se prohlubuje a upevňuje vazba Číny a Ruska? A co může přinést jejich alternativa světové banky? Nezůstane jen u ambiciózních plánů a prohlášení?
Vztahy mezi Ruskem a Čínou vykazují frapantně jinou kvalitu než před pár lety. Je to možné pozorovat každý den, od společných projektů v ekonomické oblasti, v energetice, tvorbě společných institucí… Čína a Rusko se v tuto chvíli navzájem potřebují. Je to ironie, že Západ, dominantně Spojené státy, které měly vždy ze spojenectví medvěda a draka hrůzu, je dopady svých politik dokázaly takto významně sblížit. I proto se domnívám, že nejde jen „o řeči“, koneckonců řada projektů už se realizuje.
Projekt banky BRICS je zajímavý, i když možná větší potenciál bude mít AIIB. Ať tak, či tak, tyto návrhy ukazují, že tzv. multilaterální svět, který byl a je založen na dominanci Západu, především Spojených států (viz jejich právo veta v MMF, např.) je pro řadu zemí dále neakceptovatelný. A když se „staré“ organizace odmítají reformovat a přiznat novou realitu, není divu, že vznikají nové instituce.
Jaké záležitosti nám v obecné rovině zůstávají v českém prostředí utajeny či bez většího zájmu médií?
Toho je mnoho – i když záleží, jestli myslíte „oficiální“ zpravodajství, tam je toho utajováno hodně. Na webech se sice najde spousta informací, ale často se jedná o výplody chorého ducha.
Takže shrnuto: málo pozornosti se věnuje tomu, jak moc se mění svět. Zní to asi příliš abstraktně, ale ta dynamika je neuvěřitelná. Uniká nám, o jakých tématech se hovoří v oblasti ekonomické teorie. Tou se „praktiky“ často opovrhuje, ale přesto má možnost dramaticky proměnit naše společnosti. Málo se vnímají změny na Blízkém východě. O spolupráci mezi Ruskem a Čínou už byla řeč. Vidíme kolaps starých způsobů rozhodování a velice nízkou kvalitu elit – když budeme hovořit o EU. To znamená obrovský pohyb směrem k jiným politickým směrům – nikoliv nutně pozitivním, ale žijícím z chyb stávajícího mainstreamu.
A to nejdůležitější nakonec: žijeme v přelomové době. Nic už nebude jako dřív.
Psali jsme:
_635659716722979085.jpg&id=71972)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
