Líbilo se vám, jak si studenti, politici, rektoři a jiní občané 22. listopadu připomněli 17. listopad?Anketa
Na Pražský hrad se nyní pomyslně střílí z mnoha stran. Prezident to schytává za 17. listopad, kdy podle některých ukradl studentům jejich svátek a ještě k tomu se postavil na pódium vedle Martina Konvičky, šéfa Bloku proti islámu. Vezměme to popořádku, nejdříve „ukradený Albertov“. Je to podle vás skutečně tak, že prezident se svými příznivci zablokoval památný prostor a studenti, tak jako loni, se tam neměli možnost dostat a uctít svůj svátek?
Mám za nepochybné, že k tomu „ukradení“ Albertova došlo. Vzpomínka měla patřit studentům a jejich angažmá, nikoli podpoře Miloše Zemana, jeho osoby se pochod v roce 1989 opravdu netýkal.
Spojení Zeman – Konvička? Kritici jasně tvrdí, že když se prezident postavil na jedno pódium s Martinem Konvičkou, legitimizoval tak nejen jeho hnutí, ale i výroky typu zřizování koncentráků pro muslimy nebo mletí vyznavačů islámu na masokostní moučku. Zastánci naopak oponují, že prezident mířil na Albertov tak jako tak, a protože se tam shromáždili občané, vystoupil před nimi stejně, jako minulý rok, kdy na něj studenti házeli vajíčka. Jak tento spor vidíte? Komu z názorových táborů dát za pravdu a proč?
Pan prezident a jeho klaka nepochybně dobře věděli, kdo na Albertově bude. Myslím, že loňský rok byl menší potupou úřadu prezidenta České republiky, než co se letos událo v dané konstelaci osob na pódiu a tam řečeného.
Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, že on může za všechno, rozděluje národ, šíří nenávist, spolčuje se s extremisty a podobně. Je to další „antizemanovský podzim“. Loni červené karty, kritika za Čínu, sprosté Hovory z Lán, házení vajec. Jak to máme chápat? Je to pouze tak, že zrovna na podzim prezident provádí „špatné věci“, anebo jde o něco jiného?
Nevím, jak moc nenávisti existuje vůči Miloši Zemanovi. Na mne působí dojmem psychicky nemocného člověka a jako takového ho lituji. Nezdá se mi, že jeho činnost je projevem vůle osobnosti někdejšího předsedy vlády, na to mi pokleslost jeho projevů přijde příliš neuvěřitelná. Onemocnět ale můžeme každý, to už je život.
Když premiér Sobotka odsoudil prezidenta za jeho vystoupení na Albertově, rozpoutala se přestřelka mezi Hradem a Strakovou akademií. Mluvčí Miloše Zemana Jiří Ovčáček si teď nenechá ujít jedinou příležitost, jak předsedu vlády kritizovat. Premiér si prý vybral a místo hlasu národa se stal hlasem médií, Sobotkova vláda pořádá zavádějící a neobjektivní kampaň, a následovala i řada dalších výroků. Chce Sobotka znemožnit Zemanovi, aby znovu kandidoval, i když ve čtvrtek 26. listopadu prohlásil, že s ním bude mít stále trpělivost? Komu z nich nakonec lidé spíše uvěří?
Pan premiér vystupuje ve prospěch České republiky a je dobře, že s velkým odstupem konečně řekl aspoň minimum, které si řečeno být zasluhovalo. Myslím, že pan Ovčáček by si měl uvědomit meze své pracovní pozice a raději třeba hledat nikdy nenapsané články ve stránkách různých časopisů.
Případ skupiny studentů a aktivistů, kteří se nemohli v čas konání demonstrace na podporu prezidenta dostat na Albertově k pamětní desce, vedl k uspořádání náhradního 17. listopadu v neděli dvaadvacátého. Akce byla prezentována jako pietní akt, ale vlály tam i ukrajinské vlajky, Univerzita Karlova dokonce na svém facebooku zveřejnila fotku psa s navlečenými červenými trenýrkami a jeden z účastníků na ČT připomněl, že se akce koná zrovna na výročí zahájení kyjevského Majdanu. Jak tu akci tedy interpretovat, pietní akt? Podpora Ukrajině? Demonstraci proti Zemanovi?
Byl jsem se tam v publiku podívat a atmosféra setkání se týkala evidentně primárně připomínky listopadu 1989 a úlohy vysokoškolských studentů v tom. Účast byla obdivuhodná a důstojná, evidentně nikdo nemusel účastníky verbovat na občerstvení a alkohol na Hradě nebo rozdávat vyrobené cedule, jako tomu bylo při svážení účastníků z Osvětiman. Ostatní časové koincidence se jistě nabízejí, ale vytěsněním akademiků a studentů z univerzitního areálu v den výročí pan prezident připomenutí těch věcí asi nesledoval.
„Z celého svého srdce odsuzuji násilí a terorismus, podobně jako lidé v české muslimské obci, k níž patřím,“ napsal šéf českých muslimů Muneeb Hassan Alrawi v Hospodářských novinách. Pustil se tam do Miloše Zemana i Roberta Fica, slovenského premiéra a označil je za “Boko Zeman a Fico Haram“ po vzoru teroristické organizace Boko Haram. Jak si myslíte, že to je s muslimskou komunitou v Česku? Před časem přece unikly nahrávky kázání, které s mírumilovností moc společného neměly. Sám Alrawi před rokem pro idnes.cz řekl, že sekání rukou zlodějům je v ideálním islámském státě možné…
Nebudu posuzovat náboženské extrémy, jsou ostatně v řadě jiných náboženství včetně těch, jejichž tradicemi se oháníme. Používat je jako záminku k náboženské zášti považuji za nechutné a nepřijatelné.
Kardinál Dominik Duka celebroval v pátek večer v kapli lánského zámku bohoslužbu „za prezidenta republiky a vlast“. Okamžitě se stal terčem kritiky, že slouží Zemanovi, spojuje církev se státem a podobně. Přitom v samotné církevní terminologii existuje možnost sloužit mši za nejvyššího představitele státu i za vlast nebo národ. Udělal kardinál chybu? Stala by se tato událost předmětem kritiky, pokud by přišla v jiné, klidné době?
Ať si to vyřídí pan kardinál se svým svědomím. Pokud odslouží se stejným zájmem i mše za běžence a jejich přijímání v zemích bezpečného útočiště, není asi o oprávněnosti duchovní služby vůči potřebným třeba pochybovat.
Je prostě faktem, že prezident Zeman má velkou voličskou podporu mezi běžnými občany, kteří nežijí zrovna v Praze. Česká akademická obec ho ale ze známých důvodů moc nemusí. Podobně jsou pak na tom i studenti vysokých škol. Proč tomu tak je? Co to znamená? Není vysokoškolské prostředí tak trochu odtrženo od české reality? Anebo prezidenta Zemana podporují jen méně vzdělaní lidé, kteří se nechají lehce ovlivnit?
Nejsem sám z metropole, jsem z Brna, vůči Pražákům se tedy cítím spíš jako venkovan. Co se akademické obce týká, je prezidentovo ignorování zákonné povinnosti jmenovat profesory a kádrování akademiků, kteří obstáli v řízení před vědeckými radami, pohanou nejen Univerzity Karlovy, která je pražskou institucí, ale obecně vysokoškolských institucí u nás a vážnosti akademických postupů na nich. Myslím, že nespokojenost lidí znalých je dána argumenty zcela věcnými, nikoli incidencemi geografickými nebo stavovskými.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
