Zklamaný exministr Jan Kavan předpovídá vývoj na Ukrajině. Nic hezkého

10. 6. 2014 14:37

Nevím, jak chce nový ukrajinský prezident Petro Porošenko přimět rebely na východě země, aby složili zbraně, když jim navrhuje totéž, co celou dobu navrhovala kyjevská vláda, říká bývalý místopředseda Zemanovy vlády a exministr zahraničních věcí Jan Kavan.

Zklamaný exministr Jan Kavan předpovídá vývoj na Ukrajině. Nic hezkého
Foto: Radim Panenka
Popisek: Bývalý ministr zahraničních věcí Jan Kavan

„Pokud nevyřešíte hlavní důvody, které tam vedou k tomu, že lidé riskují život a umírají, nebo se jimi aspoň nezačnete v rámci mírového jednání o novém uspořádání Ukrajiny vážně zabývat, pokud je vyřešíte jen tím, že oponenty umlčíte, pak je jen otázka času, než se konflikt vrátí,“ varuje bývalý předseda Valného shromáždění OSN v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Co jste říkal inauguračnímu projevu nového ukrajinského prezidenta Petra Porošenka? Vidíte naději na ukončení konfliktu na východu Ukrajiny?

Byl jsem překvapen, když jsem slyšel apel prezidenta Porošenka na ukončení krveprolití na východní Ukrajině. Připadalo mi to spíš jako výzva rebelům, aby se zcela vzdali, připomínalo mi to výzvu ke kapitulaci než návrh na mírovou dohodu. Když se podíváte na hlavní body jeho projevu, tak on říká - složte zbraně, a nabízí amnestii pro ty, kteří nemají krev na rukou, to znamená pro ty, kteří se žádného povstání neúčastnili, kdežto vedení povstalců, které nazývá vrahy a gangstery, by mělo být podle něj exemplárně potrestáno. Nevím, čím je chce motivovat, aby složili zbraně. A podobné je to s tím, co navrhuje politicky. Rebelové na východě Ukrajiny chtějí buď federalizaci, nebo samostatnost, nebo připojení k Ruské federaci.

Co by podle Vás bylo pro budoucnost Ukrajiny nejlepší řešení?

Já osobně podporuji federalizaci, ale nový ukrajinský prezident navrhuje v podstatě totéž, co celou dobu navrhovala kyjevská vláda, tedy jen jakousi decentralizaci v rámci unitární Ukrajiny, což podle mého názoru vůbec nereflektuje situaci, že se příkopy mezi západní a východní Ukrajinou neustále prohlubují. A tím bojem a pokračujícím krveprolitím se možnost ty příkopy nějakým způsobem překonat zmenšuje den ode dne. Proto mi připadá velmi naivní opakovat totéž, co rebelové celou dobu odmítali – lehkou decentralizaci a samosprávu. Pokud jde o jazyky, tady také Porošenko nedělá žádný velký ústupek, protože říká, že ruštinu a další jazyky je třeba podporovat, ale hlavním jazykem je ukrajinština. Tady se odvolává na ukrajinskou ústavu. Čili nebere na vědomí fakt, že i v minulosti ruština, zvláště na východě, kde rusky mluví velký počet lidí, byla vnímána jako druhý jazyk, a měla by být povýšena aspoň na druhý státní jazyk, což v jiných zemích funguje bez problémů. Tam tedy žádný ústupek není. Pokud jde o Krym, tam je nový ukrajinský prezident zcela nerealistický, když říká, že Krym byl, je a bude součástí Ukrajiny.

Ale přece není pochyb o tom, že anexe Krymu proběhla v rozporu s mezinárodním právem...

Myslím, že každý jen trochu střízlivý pozorovatel situace vnímá, že to může být zbožné přání pana prezidenta, ale nevidím žádné prostředky v rukou kyjevské vlády, kterými by mohla zvrátit situaci na Krymu, kde naprostá většina, a můžeme to referendum posuzovat tak či onak, ale nikdo nezpochybňuje skutečnost, že téměř sedmdesát procent lidí jsou Rusové, kteří si přáli odtržení od Ukrajiny ve chvíli, kdy se moci chopila současná kyjevská vláda. Nevidím možnost změny, pokud by na to nepřistoupila Ruská federace, což si nedovedu představit. Muselo by se jednat i s ní, ale vyjádřit se takhle je jen kvůli bouřlivému potlesku, který tím Porošenko v Kyjevě získal. Ale zdá se mi to nerealistické. Nejsem si tedy jist, co Petr Porošenko nabízí konstruktivního, co by mělo rebely vést k tomu, aby složili zbraně, ani nenabízí, kromě decentralizace, nějaký cíl jednání. Já se domnívám, že jediné možné řešení je politická dohoda, nikoliv vojenské řešení, že pošlou na východ Ukrajiny ještě větší zbraně, děla, bombardéry a tanky. Tím mohou východ země dobýt v krvi, ale je jen otázka času, protože napětí vytvořené takovou situací nelze jen tak smazat, kdy protest propukne jindy a jinde. Vidím jako řešení jen dohodu, které se bude účastnit jak ukrajinská vláda a představitelé rebelů, tak samozřejmě Ruská federace, Evropská unie a Spojené státy. Původní Ženevská dohoda byla mrtvým dítětem od narození, protože se jí neúčastnili ti, kterých se to týkalo, to znamená východoukrajinští rebelové. Jednat o nich bez nich považuji za zcela kontraproduktivní.



Takže jste byl postojem nového ukajinského prezidenta ke konfliktu na východě Ukrajiny zklamán?

Ano, projev prezidenta Porošenka mne trochu zklamal, naopak jako konstruktivní přístup vnímám slova premiéra Bohuslava Sobotky, který odmítá novou železnou oponu, odmítá vojenské řešení a říká, že jedině diplomatické řešení má smysl. Odmítá plošné sankce, odmítá, jestli si to přesně pamatuji, „chřestit zbraněmi nebo novými sankcemi“, tedy izolovat Rusko. Víme i z minulé studené války, když z takového státu uděláte terč a izolujete ho, brání se tím, že zavede silnou represi vůči vlastním oponentům a chová se mnohem tvrději vůči vnějším oponentům. To jen posílí autoritativní a vojenské militaristické síly, demokracie by si tam dala dlouhý odpočinek, stát by se stal pro celou Evropu daleko nebezpečnějším. To jsou prostě kroky, které považuji za kontraproduktivní.

Měla by zaujmout jiný postoj i Evropská unie? Zatím evropští politici i americký prezident Barack Obama vyslovili novému ukrajinskému prezidentovi podporu.

Myslím, že v zájmu Evropské unie a Evropy jako takové je dohodnout se s Ruskem i Ukrajinou. Na Ukrajině udělat parlamentní volby, to jsem také nepochopil z projevu prezidenta Porošenka, že nabízí volby v Doněcku s tím, že jasně dává najevo, že věří nebo že by si přál, aby výsledkem voleb v Donbasu bylo vítězství lidí, se kterými by se dalo jednat, tedy lidí, kteří odmítají současné rebely. Myslím si, že tady je přání otcem myšlenky. Navíc nevím, proč by měly být volby jen v Donbasu, měly by být volby v celé Ukrajině, protože ani současná ukrajinská vláda není výsledkem parlamentních voleb. Skutečně legitimní vláda by mohla vzejít jen z parlamentních voleb a ty je třeba zorganizovat co nejdříve.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko tedy nesplnil očekávání, že na rozdíl od Julie Tymošenkové bude politikem přístupnějším ke kompromisu, který by v dohledném horizontu ukončil konflikt na Ukrajině?

Pokud bude prezident Porošenko postupovat v duchu inauguračního projevu, zůstávám poměrně pesimistický, že by tyto kroky, které navrhoval, mohly vést k ukončení krveprolití a především k mírové dohodě. Pokud si myslí, že mírové dohody je možné dosáhnout jen tím, že se rebelové vojensky porazí, tak se mýlí. Takovým postupem jen posílíte oponenty a v následné absenci střelby zahájíte mír s někým, kdo je pak ochoten s vámi jednat, ale takový mír bych považoval za velmi křehký a nestabilní. Nejsem moc optimistický, pokud Porošenko nenahlédne během příštích dní či týdnů, že je nutné takový postoj změnit. Pokud jsem si studoval jeho minulost, on mnohokrát změnil názor, ukázal se jako poměrně pružný, podporoval ukrajinské politiky, kteří byli více proruští, a o něco později politiky, kteří byli protiruští, takže je dost flexibilní, aby mohl změnit názor. Ale pokud ho nezmění, zůstávám dost skeptický.

Kdyby byl tedy konflikt ukončen násilně, vojensky, vedlo by to podle Vás k nestabilitě, protože by nepokoje mohly v budoucnu znovu kdykoli vypuknout?

Pokud nevyřešíte hlavní důvody, které tam vedou k tomu, že lidé riskují život a umírají, nebo se jimi aspoň nezačnete v rámci mírového jednání o novém uspořádání Ukrajiny vážně zabývat, pokud je vyřešíte jen tím, že oponenty umlčíte, pak je jen otázka času, než se konflikt vrátí. Myslím, že lidé, kteří mají zkušenost s naší vlastní minulostí a minulostí tohoto regionu, tedy zemí, které byly kdysi okupovány, si toho musí být vědomi. Okupace také nikdy nic nevyřešila, problémy jen odložila, až se naskytla další možnost, kdy mohly protesty znovu propuknout. Jediná možnost je ukončit krveprolití, sednout si za stůl a umožnit politikům a diplomatům reprezentujících všechny strany, kterých se to týká, objektivně, bez nějakých nátlaků, hrozeb a vydírání, se dohodnout jednak na novém uspořádní Ukrajiny, jednak na uspořádání svobodných parlamentních voleb na celém území Ukrajiny i na referendu o formě dalšího uspořádání. Je jedno, pokud budou lidé chtít jen decentralizaci, nebo federaci, samostatnost či cokoli, ale musí dostat právo o tom rozhodnout. Jsem přesvědčen, že dlouhodobě je nutná dohoda nejen v rámci Ukrajiny, ale celého černomořského regionu, je potřeba zajistit jeho neutralitu, to znamená zabránit tomu, aby – čemu já říkám alianční jestřábi - prosazovali rozšíření hranic aliance až na Dněpr nebo dokonce na rusko-ukrajinské hranice. Myslím, že to by míru neprospělo. Je třeba, aby se Rusko a Evropská unie dohodly na dlouhodobém kompromisu zajištění neutrality, míru a ekonomického rozvoje tohoto regionu. Do té doby tam bude napětí, které může propuknout protestem, rebelií nebo dokonce vojenskou vzpourou.

Odmítáte i další přijímání sankcí vůči Rusku, co tedy říkáte na úvahy o možném umístění vojenských jednotek NATO v Evropě, případně v České republice, právě v souvislosti s konfliktem na Ukrajině? Premiér Bohuslav Sobotka odmítl přítomnost amerických vojáků na našem území, ale část politiků i vojenských odborníků ho za tento výrok kritizovala.

Jednoznačně souhlasím s postojem premiéra Sobotky, který jasně říká, že pokud jde o bezpečnostní situaci v České republice, není tu přítomnost aliančních vojsk nutná. Reagovat na situaci na Ukrajině tím, že NATO vyšle vojenské jednotky na území České republiky, považuji za zcela absurdní. Nevidím vůbec souvislost, jak by jednotky NATO v Čechách mohly vyřešit situaci na Ukrajině. Říkám, že je tady nepotřebujeme, ale současně souhlasím s tím, že pokud státy, které přímo sousedí s Ukrajinou nebo Ruskem, jako je Polsko nebo pobaltské země, cítí, že jim by jakási symbolická přítomnost jednotek NATO na jejich území prospěla, protože jde o jakési viditelné potvrzení solidarity s nimi, o níž mluvil americký prezident Obama ve Varšavě, tak samozřejmě to plně respektuji. Je to na nich, to bych vůbec nezpochybňoval. Ale nevidím důvod, proč by jednotky NATO měly být na našem území. Naopak se domnívám, že bezpečnost země by měla být v době, kdy nejsme ohrožováni, v rukou české armády.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Libuše Frantová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Rituály k oslavě „svaté Angely“, boj se přiostří… Odborník o tom, jak to dopadne v Německu a co  bude dál s Merkelovou

15:56 Rituály k oslavě „svaté Angely“, boj se přiostří… Odborník o tom, jak to dopadne v Německu a co bude dál s Merkelovou

ROZHOVOR „Po ztroskotání trojkoalice se začínají v SPD ozývat hlasy, že odmítnutí velké koalice CDU/…