Hodně se teď (nejen) ve vaší straně diskutuje o dvoukoalici se Starosty. Kategoricky proti je bývalý předseda Cyril Svoboda. Pro Týden.cz řekl: „Dohoda mezi KDU-ČSL a STAN je mimořádně nešťastná a já jí říkám ‚ne‘. KDU-ČSL je křesťanskodemokratická strana. Nese tedy zodpovědnost za to, aby křesťanskodemokratická politika byla zastoupena na české politické scéně. Je to velká zodpovědnost a hodnota, která pomohla straně přežít i v době, kdy jsme nebyli ve Sněmovně. Protože díky tomu, že naši členové jsou přesvědčenými křesťanskýmimi demokraty, nenastal úprk. Lidová strana je navíc nyní ve velmi dobré kondici a má jistotu, že v Poslanecké sněmovně bude. STAN, to je úplně něco jiného. To hnutí nemá žádnou ideologii, minimálně já ji nevidím. A dnes je do Sněmovny nevolitelné. Motivací STAN je jít s lidovci, aby u toho Starostové byli. Protože bez lidovců jsou na hrobníkově lopatě. Lidovci jsou ve zcela jiné situaci – jsou životaschopní a teď riskují, že si kvůli onomu spojení na hrobníkovu lopatu sednou.“ V podstatě jsou to argumenty odpůrců této varianty. Co k těmto jeho slovům řeknete?
Starostové jako strana jsou jakoby bez ideologie, protože jsou noví. To neznamená, že bez ideologie jsou i ti jednotliví starostové. Ti nějaký názor na život mají. Taky jsou proto voleni. S mnohými skutečně nalezneme shodná stanoviska na nejdůležitější otázky lidského bytí i na otázky politické. Jsem pro to spojení, ale musí být provedeno jiným způsobem. Lidovci mají základnu téměř třicetitisícovou, což s rodinnými příslušníky a tak dále je významné procento pro náš volební základ. Pokud tyto lidi nenadchneme, ale ztratíme, pak je to strašná chyba. Do voleb musíme mít vlastní lidi nadšené, a ne jenom aby útrpně přijali, že je tu nějaká koalice.
Takže je potřebujete namotivovat, aby ji vzali za svou?
Ano. Potřebujeme lidi namotivované. Naši mladí nezkušení kolegové ve vedení nedomysleli, že jde o něco jiného, než jenom něco prosadit. Tady jde o to mít namotivovanou základnu, která to spojení přijímá a vidí v něm velký potenciál. V tuto chvíli to tak není. A to může být pro nás osudné. Takže se o to musíme do sjezdu pokusit, jinak to může špatně dopadnout.
V postoji k této koalici jsou vidět rozdíly podle toho, jak jsou lidovci kde silní. V Libereckém kraji, kde snad nikdy KDU-ČSL nepřekročila pět procent a Starostové tu dvakrát po sobě vyhráli krajské volby, jsou pro tuto koalici. Významné je to i pro voliče v tomto regionu, kteří ač třeba v minulosti o lidovcích uvažovali, hlas jim nedali s tím, že je to vyhozený lístek, protože těch pět procent nepřekročí. Teď tato bariéra padá. Tím chci říci, že je tu určitý voličský potenciál... Na druhé straně největší protesty se ozývají z vašeho Zlínského kraje, kde se už tři okresní organizace vyjádřily proti dvoukoalici, vaše vsetínská o tom má jednat krátce po našem rozhovoru. Je to určitě i tím, že naopak v tomto kraji je KDU-ČSL nejsilnější, a tak se nabízí sázka na jistotu...
Jsem přesvědčen, že určitý potenciál tu je. Určitě větší než deset procent. Je to někde kolem patnácti procent. Ale k tomu zásadně potřebujeme podporu našich lidí, kteří nejenom volí jako ten jeden – což je těch třicet tisíc. Ale má kolem sebe svoji rodinu, což jsou u nás minimálně čtyři lidi, to už je sto dvacet tisíc. My jsme to zažili tady u nás ve Zlínském kraji, kdy jsme zdvojnásobili náš potenciál. V parlamentních volbách jsme měli 13 procent – a teď dvakrát tolik. Dokázali jsme to, protože jsme lidi přesvědčili o tom, že na to máme. Totéž musíme dokázat i teď v parlamentních volbách. Ale bez toho základu lidoveckých voličů to lidová strana nemůže dokázat.
V květnu máte sjezd. Bude to na něm napínavé co se týče této záležitosti?
Nemusí, když to do té doby všichni pochopíme. Ale pokud to tady nezvládneme a nedokážeme naše členy o tom přesvědčit, pak je lepší od toho odejít.
Napínavé také je, zda budete kandidovat na předsedu KDU-ČSL. Vy to nevyvracíte, ani nepotvrzujete. Tohle stále platí?
Ano. Tohle stále platí.
Více k postoji Jiřího Čunka ke koalici se STAN:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
