Dá se odhadnout, jak rozhodnutí o brexitu zapůsobí na rozložení prounijních a euroskeptických politických sil?
Domnívám se, že oba tyto tábory se utvrdí ve svých postojích. Pro euroskeptický tábor to bude dobré téma, aby zdůrazňoval své argumenty, a pro zastánce Evropské unie to bude dobrá záminka poukazovat na komplikace, které si tím Velká Británie rozhodnutím přivodila. Očekávám tedy, že válka argumentů bude zuřit v plné síle.
Premiér Cameron zatím odchod země z EU neoznámil a zřejmě k tomu dojde až na podzim. Jaký vliv na veřejnost budou mít tyto odklady?
Pokud jde o veřejné mínění, bude to mít značný dopad, veřejnost je totiž netrpělivá, a pokud se nebude dlouho nic dít, to téma ji přestane částečně zajímat. Pokud pak vůbec dojde k tomu, že Velká Británie reálně požádá o vystoupení z EU, bude se muset téma brexitu ve veřejné debatě obnovovat. A pak bude záležet na tom, v jaké situaci se to stane – jestli bude ekonomika v dobré kondici nebo budou problémy, jestli třeba Řecko nebude mít problémy a podobně.
Jak hodnotíte období před referendem a kampaň v Británii, polarizaci názorů, roli médií…
Pokud jde o kampaň přímo ve Velké Británii, vyzdvihl bych to, že kampaň za odchod vařila hodně z vody a měla málo argumentů, ale komunikačně byla daleko silnější a uměla toho více využít. Kampaň zastánců setrvání v EU byla nudná a sterilní, pokoušela se komunikovat racionální argumenty, kterým ale velká část voličů ani nerozuměla a úplně se zapomnělo, že se vede vlastně volební kampaň, ve které jsou důležité i emoce. To je možná jeden z důvodů, proč hlas pro odchod převážil.
Velká Británie odchází z Evropské unie. Co se teď stane s EU?Anketa
Bude se po brexitu měnit evropská politická mapa? Jakým způsobem – a měly by proevropské strany měnit strategii?
Celý proevropský tábor by si měl uvědomit, že nejde o vzájemnou komunikaci úředníků, ale že mluví politici směrem k voličům a že to tedy nesmí být nebetyčná nuda. Musí pracovat s emoční složkou komunikace a ukázat, že být členem EU stojí za to. A nejen v ekonomickém smyslu, ale že projekt má něco do sebe a že stojí za to se mu věnovat. To zatím prounijní tábor neumí sdělovat.
Také se říká, že problém je v tom, že Evropanům chybí společný cíl. Může se objevit nějaký, který bude mít sílu sjednocovat a stát za to, aby k němu většinově lidé směřovali?
Problém je v tom, že si lidé obecně na dobré věci zvykají rychle a pak je považují za automatické a kritizují to, co tak docela dobré není. Všeobjímající kritičnost lidí je vlastně zdroj pokroku a myslím si, že evropská politická elita a úředníci Bruselu nehledají nic, co by mohli postavit před občany jako jednoznačné pozitivum.
Pokud jde o dlouhodobý cíl, jeden ze základních je udržet mír, ten je již naplněn. Vedle toho by to mohl ale být prožitek vzájemnosti. I ve Velké Británii lidé, kteří prožívají vzájemnost – jako třeba v Londýně – jsou převážně prounijní, naopak lidé, kteří žijí izolovaně na venkově, jsou pro zachování statu quo, jsou spíše uzavření a připadá jim zajímavá tradiční „splendid isolation“ staré Anglie. I u nás v řadě průzkumů pozorujeme, že ta část populace, která cestuje a má přátele v zahraničí, je EU daleko příznivěji nakloněna, než část, která tyto možnosti nemá.
Evropská unie je často terčem kritiky kvůli „deficitu demokracie“. Je podle vás v EU možná reforma?
Nevím, jestli k ní zkušenost z brexitu povede, ale mělo by to tak být. Ukázalo se, že evropská elita – ať už politická nebo úřednická – lidu „utekla“, měla představy o pokračování integrace a unifikace, ale neuvědomila si, že tím obyčejní lidé nežijí a nechtějí tak rychlý postup. To si tato elita nyní musí uvědomit a ke svým lidem se vrátit. Pokud jim bude víc naslouchat, může tomu pomoci. Nebude to ale jediná věc, o kterou půjde, protože dalším nedostatkem je „leadership“ EU, který je nedostatečný.
Jaká mohou být po brexitu směřování Evropské unie? Hrozí „dominový efekt“ a odchod dalších zemí?
Dominový efekt hrozí, ale ve větší míře k němu podle mne nedojde. Pokud se ovšem náhodou neprosadí evropské tendence rychlejší integrace – kdyby k tomu došlo, pak by asi tyto snahy přivedly k hlasování proti členství v EU i ty, kdo v ní nyní chtějí zůstávat. Ve všech zemích ale převažují zatím prounijní nálady. Jsou méně viditelné, ale mlčící většina v Evropě je zatím pro setrvání. Vidíme sice markantní snahu euroskeptických stran, ta ale zatím naráží na zavřené dveře. Kdyby vedení EU správně nereflektovalo situaci, mohly by se ty dveře otevřít a pak by možná celé státy mohly vážně koketovat s myšlenkou odchodu. Musíme si ale uvědomit, že v řadě zemí, kde se platí eurem, by ten proces byl daleko složitější než v Británii. Je ale také vidět, že se probudily i různé separatistické tendence – Gibraltar nebo Skotsko otevřely otázku propojení s Anglií, asi se otevře i problém Katalánska, i vlámsko-valonské dělení Belgie se dá čekat.
Měli bychom rychle přijmout euro, jak nám někteří po Brexitu doporučují?Anketa
Máme v Česku očekávat tendence k „czexitu“? Debata o referendu s tématem odchodu z EU se už rozběhla...
Především je třeba si uvědomit, že nejsme Británie, nemáme ani tak velkou ekonomiku, ani takovou politickou a historickou tradici, takže pro Česko je spolupráce v rámci EU ekonomicky i politicky daleko významnější. V takové situaci by vystoupení z EU bylo mimořádně složité.
Jak je to s českým euroskepticismem, který je vidět v řadě průzkumů?
Když přečteme všechny průzkumy a uděláme si celkový obrázek, dostaneme typickou situaci spočívající v tom, že Češi nejsou s ničím spokojeni, hodně mrmlají a vidí spoustu špatného, ale zároveň nic proti tomu aktivně neudělají, protože jim to zase tolik nevadí. Jsou zde sice data, že Evropské unii důvěřuje maximálně třetina lidí, ale na druhé straně jiná data říkají, že převažuje názor, že by se referendum o vystoupení nemělo vůbec vypisovat. Počet těch, kdo by chtěli vystoupit z EU, malinko posílil, ale na druhou stranu je otázka, jestli by tito lidé k referendu vůbec přišli, protože velká řada z nich patří mezi permanentní nevoliče a nechodí k žádným volbám.
Je referendum správným nástrojem pro takové rozhodnutí, jako je odchod z EU? Tomáš Halík říká, že „tak to dopadá, když se rozhodnutí svěřují lidem, kteří o problému nemají ,ani páru‘,“ a že „lidé, kteří hlasovali pro brexit, si vůbec neuvědomovali, jaké to bude mít důsledky“.
Referendum a všechny nástroje přímé demokracie jsou na jedné straně jakýmsi ideálem, ale jsou také velmi nebezpečným nástrojem, protože vždy strašně zjednoduší to, o co jde. V případě referenda jen do otázky ano-ne. Je tedy otázka, do jaké míry mají referenda místo v demokratickém systému. Jako příklad se vždy uvádí Švýcarsko, ale oni si budovali historii přímé demokracie sedm set let, v Británii to dělají už dvě stě padesát let, takže se pořád ještě s těmito demokraciemi nemůžeme srovnávat. Myslím, že v takových zemích, jako jsou transformující se postkomunistické státy, se s referendem má zacházet jako se šafránem. Podmínkou je, aby většina voličů byla schopná pochopit, o čem se ve skutečnosti rozhoduje, protože jinak se rozhoduje jen o symbolech, které nejsou podstatné. Myslím, že to dokonce tentokrát byl i případ Británie, i když jinak mám k britské demokracii úctu.
Zmínil jste roli emocí. Současná média s nimi pracují dost intenzivně, jaký to může mít dopad?
Společnost to ohrožuje, protože rozhodnutí, která jsou přijímána pod tlakem emocí, mají dalekosáhlé dopady. Jak bychom asi dopadli, kdybychom třeba při řízení auta spoléhali jenom na emoce? Asi bychom ve druhé třetí zatáčce skončili v lese. Na to společnost naráží v politické rovině a přispívá k tomu užívání politického marketingu, který silně pracuje s emocemi. Je to tendence posledních dvaceti let a nyní k tomu hodně přispívají i sociální sítě.
Psali jsme:
Jaká témata podle vás budou určující v podzimních volbách?
Mám pocit, že téma imigrace to nebude, i když to mnozí očekávají. Pro krajské i pro senátní volby budou důležité otázky praktického života v regionech, jako je zdravotnictví, doprava apod. Pokud jde o volbu senátorů, bude hrát roli i fakt, že u nás momentálně volíme senátory jako jakési velvyslance regionu v Praze. Pokud převládnou regionální témata v krajských volbách, bude tomu tak i v těch senátních.
Co budou znamenat výsledky pro politickou scénu kromě vlastního rozložení sil v krajích? Mohou z nich vyplynout pro zavedené strany problémy nebo někomu naopak pomohou?
Bude to samozřejmě problém pro všechny, kdo nenaplní očekávání svých voličů. Pokud voliči sociální demokracie očekávají, že strana obhájí hejtmanské posty a nedojde k tomu, může to ČSSD výrazně oslabit. Získat může ANO, protože kandiduje poprvé a všechny výsledky budou ziskem, pokud by ale v žádném kraji nevyhrálo, bylo by to pro jeho voliče zklamání. O svou pozici určitě bojují obě pravicové strany, které musí prokázat, že patří do této první politické ligy, zatím se zdá, že větší problém by s tím mohla mít TOP 09. Pokud jde o etablování nových sil, zdá se, že Soukromníci se Svobodnými mají šance proniknout do několika krajských zastupitelstev a také od SPD ve spojení s SPO se dá čekat, že v některých krajích budou mít své zástupce.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
