Když bychom se tak prázdninově zamysleli nad stavem tištěných médií v ČR: Tabulky signalizují stále pokračující propad nákladu a mediální teoretici naříkají nad tím, jak si média parcelují oligarchové. Je to vskutku tak zlé?
Propad nákladu má objektivní a subjektivní příčiny. Mezi prvně jmenovanými je třeba podtrhnout fakt, že tištěné noviny jsou poměrně drahé a většinu informací si čtenář může najít zadarmo na internetu. Internet hraje svou roli i u subjektivních příčin. Většina tištěných novin má například na migraci, vývoj v EU, sociální roli státu a podobně jiný pohled než většina lidí v ČR. Tisk má také tendenci veřejnost poučovat a vychovávat. Na to jsou lidé citliví. Na internetu zatím (!!) POZOR na pokusy omezit svobodu projevu/nacházejí informace a komentáře, které jsou jim bližší. Mainstreamová žurnalistika páchá tak trochu harakiri. Ovládnutí médií oligarchy nevidím tak dramaticky. Je to celosvětový trend. Jedna věc je noviny či televizi vlastnit a druhá uplatňovat v nich politický anebo dokonce obchodní vliv.
Nelze se nezastavit u Andreje Babiše. Jak zdatný majitel médií to je? Když nahlédnete do jeho novin a posloucháte jeho rádio, zachycujete známky politického zneužívání jeho médií?
No právě. Nevím, kolik mediální impérium panu Babišovi vydělává. Co vnímám ale dokonale, je fakt, že ho „jeho“ novináři moc nešetří.
Soukromé televize, například často propíraná TV Prima... Jak kvalitní zpravodajství a publicistiku nabízejí, opět například v kontrastu s Českou televizí?
Zpravodajství a publicistika je pro soukromou televizi, která žije výhradně z reklamy, a od níž majitel očekává hlavně zisk, velká finanční zátěž. To říkám s plnou odpovědností. Kdysi jsem byl majitelem regionální televize. Není nic dražšího než kvalitní žurnalistika. Nic naplat, dělat ji je jednou z licenčních podmínek. Podle toho to někdy vypadá, v tom horším slova smyslu. Neomluvitelná je špatná kvalita u televize veřejné služby, která dostává ročně od koncesionářů dárek v hodnotě asi sedmi miliard korun. A jak vnímám Primu v kontrastu s ČT? V soukromé televizi je možné i za skromných podmínek dělat objektivní žurnalistiku. To lidé ocení. U ČT mám někdy pocit, že přepychová digitální studia a možnost vysílat live odkudkoliv na světě jsou dětské hračky. Forma nahrazuje obsah. Cítím silnou zaujatost a neobjektivnost. Vnímám něco horšího, než je cenzura – autocenzuru a snahu o ideologickou propagandu. Snad mně bývalí kolegové můj názor odpustí.
Česká televize je v poslední době terčem kritiky některých politiků, ale i bývalých moderátorů a mnoha publicistů. Proč si myslíte, že k tomu dochází? Je opravdu její zpravodajství zavádějící, anebo od veřejnoprávního média prostě nemůžeme víc očekávat?
Od veřejnoprávního média musíme očekávat mnohem víc, mělo by být etalonem pro ostatní média a jistotou pro diváky. Takovou kvalitu ale zatím nemá a opravdu se dá v řadě případů říct, že zpravodajství a publicistika jsou zavádějící. Jako by televizi stále ovládali ti, kteří ve zpravodajském velíně trampovali za televizní krize před 15 lety. Na druhé straně kritiku bývalých moderátorů a publicistů vnímám spíš jako určitou zhrzenost.
Ve které oblasti byste vy sám očekával zlepšení pořadů v ČT? A myslíte si, že ČT informuje objektivně o aktuálních tématech zahraniční politiky, jako jsou například migrační krize, boj proti IS, problémy v EU a podobně?
Právě o migrační krizi, o aktuálních tématech zahraniční politiky a o problémech EU bych čekal kvalitnější a objektivnější zpravodajství. Malý příklad. Zaznamenala ČT něco z diskuse, která probíhala po Brexitu v britských médiích? Že hlavní důvod, proč na poslední chvíli získali navrch odpůrci setrvání, bylo oznámení EU, že obnovuje přístupová jednání s Tureckem? To vyšlo 48 hodin před referendem. Osudná chyba, nebo záměr bruselské administrativy. To už se nikdo nedozví, ale my bychom měli tu informaci mít. Namísto toho meldovala ČT i další česká média báchorku, že Britům nevadí ani tak muslimové, ale Poláci…
Takže je hodně co zlepšovat jak ve zpravodajství a publicistice, ale i v dalších sférách programu. Televize, jež je osvobozena od tlaku na sledovanost, která nemá žádné finanční starosti, by měla i v umělecké tvorbě být novátorská, nápaditá, inspirativní. Místo toho je drtivá většina programů na všech kanálech připravena systémem „jako loni“. Spoléhají se na osvědčené formáty, osvědčené autory. Ono je to snazší, ale také okoukané a někdy nudné.
Internet, zejména takzvaná alternativní média. Jak kvalitní produkt na českém trhu nabízejí? A jak rozlišit mezi něčím, co lze brát vážně, a nadšeneckými projekty, které například ve věci Ruska, uprchlické krize nebo krize v EU mohou šlapat vedle?
Český čtenář nebo divák není hlupák. Věřím, že umí číst mezi řádky a že dokáže rozlišit mezi kvalitou a šmejdem. Když někde najdu něco zavádějícího, už se k takovému zdroji nevracím. Mrzuté ovšem je, že přešlapy dělají mainstreamová média, a je otázkou, zda jsou to dílčí chyby, anebo něčí záměr.
Když jsme u současných zásadních geopolitických proměn a jevů s nimi souvisejících... Jak se podle vás vyrovnává český novinář s tím, že český člověk nemá rád EU, nechce uprchlíky, odmítá politickou korektnost, leckdy nesdílí odmítavý postoj vůči Rusku a dokonce si i dovoluje podporovat prezidenta republiky? Existuje příkop mezi českým žurnalistou a českým mediálním konzumentem?
Bohužel ten příkop mezi českým novinářem a tím, co nazýváte mediálním konzumem, je dán právě tím, že se mnohý náš žurnalista nedokáže vyrovnat s jevy, které jste vyjmenoval. To, že český člověk nemá rád EU, nechce uprchlíky, odmítá politickou korektnost, leckdy nesdílí odmítavý postoj vůči Rusku a dokonce si dovoluje podporovat prezidenta republiky, má své příčiny. Znovu opakuji, český divák a čtenář není hlupák. Má historickou zkušenost se čtením mezi řádky za protektorátu i éry socialismu. Řekl bych to trochu jinak: Problém, nebo chcete-li příkop, se netýká všech médií, všech novinářů a všech konzumentů. Pravdou ovšem je, že významná část novinářů už této veřejnosti nerozumí, vzdaluje se jí, snaží se jí vnucovat svoje názory a dojmy. Jak jsem už řekl, lidé nejsou hlupáci.
Mimochodem, co nová generace novinářů? Jak a kým je vychovávána, jak je vybavena do dnešní doby? Je schopna překlenout onen příkop, nebo ho bude spíše prohlubovat?
Už jsem mimo docela dlouho. Netroufám si soudit novou generaci novinářů. Chybu vidím spíš v jejich řízení.
Václav Moravec, Alexandr Mitrofanov, Jaroslav Plesl, Jan Pokorný... Vezměme namátkou některé české novinářské osobnosti, jmenované i nejmenované, a podívejme se na jejich autorskou činnost či jejich způsob řízení redakcí. Kdo vyniká? Kdo stagnuje?
Na rozdíl od mnoha jiných politiků pokládám Václava Moravce za velmi dobrého a poměrně objektivního profesionála. Se Sašou Mitrofanovem jsme začínali novinářskou kariéru v jedné redakci, v redakci časopisu Škodovák v Plzni. Vynikající talent na jazyky. Jako rodilý Rus byl schopný za půl roku psát do novin. Od svých začátků udělal názorový veletoč. Nebudu to dál komentovat. Jaroslava Plesla moc neznám. Jan Pokorný je legenda. Nezaznamenal jsem, že by byl neobjektivní. Osobně nejvíc si cením jednoho novináře, kterého jste nejmenoval. Je to Ivan Hofman.
Až se budeme bavit o českých médiích na konci roku 2016... Co lze očekávat za změny a za vývoj?
V horizontu šesti měsíců nečekám žádné zásadní změny, žádný vývoj. Nastat by ale měly a mohly. Brzy se dostaneme do stavu mediální krize. Teprve z ní se snad poučíme. Špatná média a špatní novináři z trhu zmizí a noví si budou muset vybojovat šanci získat zpět důvěru čtenářů. Zní to pěkně, ne?
Ředitel Českého rozhlasu René Zavoral vyhlásil „konec aktivistické žurnalistice“. Tak zaprvé, co to je ta aktivistická žurnalistika a kde se s ní v českých médiích setkáváme? Pokud jde o Český rozhlas, kde by měl Zavoral s tou „očistou začít“? A jak hodnotit dosavadní kroky šéfa ČRo, třeba i v kontrastu s linií řízení dalšího veřejnoprávního média, České televize.
Aktivistická žurnalistika, říkáte? To je docela zajímavý a vlastně přiléhavý název pro práci těch novinářů, kteří jsou opojeni svým názorem a vnucují ho ostatním. To bude asi něco jako rádoby investigativní žurnalistika. Setkáváme se s ní hlavně v celoplošných televizích. Někdy ta snaha po konfliktu za každou cenu vyčnívá z reportáží jako sláma z bot. Panu Zavoralovi tu očistu docela chválím. Jenom aby nenarazil – on když má někdo trochu jiný názor, snadno se označí za extremistu a nadšení svazáci si to s ním po svém vyřídí. A trochu jiný pohled: Jenom aby to nepřehnal až k servilnosti. Ale to snad nehrozí, i v ČRo jsou plné redakce mladých ambiciózních investigativců, kteří chtějí změnit svět. V to doufám.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
