Německo má za sebou regionální volby ve třech spolkových zemích. CDU kancléřky Merkelová ztratila ve všech, přičemž vyhrála pouze v Sasku-Anhaltsku. Výrazně naopak získala protiimigrační a euroskeptická Alternativa pro Německo. Je to začátek konce „merkelismu“, jak někteří tvrdí už delší dobu, anebo pod tlakem kancléřka změní politiku a po čase odejde ze scény se ctí a puncem velkého státníka?
Můj dojem z voleb je takový, že CDU i Angela Merkelová samozřejmě oslabila. Nicméně, důležitý moment je jiný, že ji Němci nehodili přes palubu. To je druhá stránka věci. Já to čtu tak, že volba strany Alternativa pro Německo (AfD) je vlastně velké varování, protože strana AfD je strana jednoho tématu. Ukazuje se to, co chce volič. Chce rychlé a razantní řešení migrační krize. A ono není ani rychlé ani razantní. Musí to být v kombinaci toho, že půjde o delší proces, ale musí mít razanci. Je to otázka, co bude do budoucna. Podle mě jde o vážné varování, ale není to hození politiky Angely Merkelové přes palubu.
Jinými slovy se Němci zatím kancléřky zbavit nechtějí, ale vyslali ji důrazné upozornění?
Dávají jí žlutou kartu, vážné varování, že to chce mnohem větší razanci v řešení problémů. Když se ale podíváte na slovenskou politickou scénu, nebo jinam, jsou to mnohem větší zemětřesení, než co se stalo v Německu.
Do toho přišla zpráva z amerického think-tanku Gatestone Institute, která se věnuje pronikání tzv. Islámského státu právě do Německa. Tamní policie poslední dobou zatkla několik příznivců IS, násobí se také počty salafistů, kteří chtějí v SRN založit „pobočku“ IS. Co musí Německo udělat a jaká razantní řešení přijmout, aby slovy Thilo Sarrazina nepáchalo sebevraždu?
Toto je názor jednoho think-tanku. Já si nedělám iluze o tom, že organizace jako je Islámský stát se snaží dostat a infiltrovat do všech zemí Evropské unie, ne jenom do Německa, které není jen jediný cíl. Musíme spoléhat na německé zpravodajské služby, německou policii a německý stát, že bude situaci zvládat. Jinak je to spekulativní otázka, protože já nevím, co ten think-tank ví a jestli to, co říká, je skutečně pravda nebo není. Nedělám si iluzi o ambici pronikat do zemí EU, která určitě obecně je. Ovšem jak je to silné a vážné, to já nejsem schopen posoudit a vzít za názor jeden think-tank je málo.
A pokud bychom se ještě vrátili k summitu EU s Tureckem z minulého týdne, co říci na závěry a dohodu s Ankarou?
Dohoda s Tureckem s musí z mého pohledu pečlivě zvážit, protože já jsem odpůrcem politiky volení menšího zla. My jsme vděčni, že nám Turecko bude zadržovat příliš ze Sýrie a že všichni ti, kteří do budoucna ilegálně přijdou do Evropy ze Sýrie, budou vraceni zpátky a za to se zcela prostřednictvím zrušení víz otevřou dveře všem tureckým občanům. My jednu migraci nahradíme jinou migrací. Já nechci z definice říct, že všichni Turci jsou nebezpečnější nebo méně nebezpečnější než Syřané nebo, že všichni Syřané jsou nebezpečnější nebo méně nebezpečnější než Turci. Zkrátka problém migrace obecně to neřeší.
Dohodu s Turky značně skepticky vidí prezident Miloš Zeman, který řekl, že se EU nechává Tureckem vydírat a nevěří, že by Ankara byla schopna dohodu plnit a jen bude na dalších summitech stupňovat své finanční požadavky…
V tom samozřejmě prezident republiky Miloš Zeman neříká nic nového. To, že Turecko bude zřejmě zvyšovat požadavky, se dá očekávat, ale podle mě je potřeba obecně dohody s Tureckem. Opakuji ovšem znovu, velmi pečlivě bych zvažoval dopady takové dohody, protože za zavřené dveře jedněm, se otevírají dveře druhým. Teď je potřeba zastavit proud ze Sýrie a tedy zastavit válku v Sýrii, o čemž jsme už několikrát mluvili. Podle mě Evropská unie musí chránit své hranice přímo na moři, to znamená na pobřeží Turecka, na pobřeží Libye, na pobřeží Alžírska, Egypta a chránit vlastními silami. Nemusí to být nutně v dohodě s těmi státy, ale možná i proti jejich vůli. To je ovšem úkolem Evropy. Ochranu hranic za nás nikdo neudělá. Hranice za nás nebude chránit ani Turecko, ani Libye, ani jiná země. Hranice Evropy si musí chránit Evropa sama.
Edinburská univerzita provedla obsáhlý průzkum v zemích z EU, z něhož vyplývá, že občané čtyř států chtějí hlasovat v referendu o setrvání své země v unii, jde o Francii, Německo, Švédsko a Španělsko. Neznamená to samozřejmě, že by chtěli Evropskou unii opustit, nicméně může i „pouhé“ volání po referendu spustit silnou lavinu po případném brexitu?
Za prvé doufám, že Britové řeknou ano Evropské unii a vycházím z tohoto plánu A, nepřemýšlím nad plánem B. Druhá věc, takto citlivá otázka se nemá řešit referendem. Referendem nemůžu řešit takto zásadní věc, kdy se celý problém zjednoduší na pouhé ano či ne. Je tam mnoho riskantních prvků a referendum jako takové má nevratný účinek, nemůžete zvrátit rozhodnutí učiněné v referendu. Budiž nám poučením Margaret Thatcher a Winston Churchill, když mluvíme o Britech, Charles de Gaulle a další, kteří v osudových situacích, kdy rozhodovali o osudu země, vzali odpovědnost na sebe a rozhodli sami. To charakterizuje státníky, že rozhodnou a vezmou odpovědnost před dějinami a před národem na sebe. Po tom já volbám, po této odvaze a ne po referendu.
Ve věci Sýrie pomalu utichají hlasy volající po odchodu Bašára Asada a začíná to vypadat, že dosavadní prezident se u moci udrží. K tomu německý prestižní týdeník Focus citoval tajný dokument ústředí NATO, který hodnotí ruské útoky v Sýrii za přesné a efektivní, přitom nasazuje pouze 40 letadel oproti 180 západním. Oficiálně ale západní lídři Rusko vstup do Sýrie kritizují. Jak to celé hodnotit?
Nemám tady co hodnotit, protože závěr, totiž, že se má přehodnotit postoj k Sýrii a podpořit stávající stát reprezentovaný prezidentem Asadem a že Rusko předvádí politiku akce, nikoli politiku diskuse, o tom jsem už já několikrát psal a jsem dlouhodobým zastáncem toho, že se má vztah ke státu Sýrii přehodnotit a musí se v této situaci najít cesta k dohodě s Ruskem. Bez těchto dvou věcí se neukončí válka v Sýrii v politickém smyslu. Napětí tam pochopitelně bude ještě léta letoucí a asi tam zůstane i hodně nevraživosti a nebude tam úplný klid, ale válku je potřeba skončit a to jinak než bez podpory Asada jakožto prezidenta státu není možné.
Zaznívají názory některých analytiků, že by bylo dobré Sýrii federalizovat, což by mohlo přispět k většímu klidu po skončení války s tím, že Sýrie je stejně de facto umělý stát. Mohlo by to fungovat?
Každý, kdo se trochu zabýval islámem, ví, že státy jako Sýrie, Libye, Irák a další, vznikly jako výsledek velmocenského zápasu koloniálních mocností. To znamená, chápu, že řada lidí, kteří tam žijí, se neidentifikují se svými státy, protože tyto státy byly vytvořeny evropskými mocnostmi, a proto se může hledat nová forma řešení státního uspořádání a určitě jistá míra flexibility je zapotřebí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
