Především v Moravskoslezském kraji, ale nejen v něm má vedení velkých ocelářských i strojírenských společností velký strach z udělení statutu tržní ekonomiky Číně Evropskou unií, což by mohlo zlikvidovat jejich export a následně celou výrobu. Pro průmyslové oblasti v Česku by to znamenalo mimo jiné i ohromnou nezaměstnanost. Nakolik se toho máme obávat a co česká vláda může proti tomu dělat?
Považuji to za velký problém, který ohrožuje 45 tisíc pracovních míst, což je ještě více než v případě OKD. Navíc ocelářství je náš tradiční průmysl, který prakticky živí celé regiony a má významný podíl na HDP a exportu. Vláda by si měla také uvědomit, kolik peněz hutní firmy odvádějí do státního rozpočtu. ArcelorMittal Ostrava a Třinecké železárny odvedly na daních za posledních pět let přes pět miliard korun. V současné době se však už neřeší udělení či neudělení statusu tržní ekonomiky Číně, i když všichni víme, že tržní ekonomikou není. Aby Evropu po Vánocích nezaplavila levná a neekologicky vyráběná čínská ocel, zbývá už jen jediné – urychleně modernizovat ochranné nástroje EU k obraně před nekalou konkurencí ze třetích zemí. Česká republika bohužel patří do „protržní“ skupiny zemí, které blokují návrh Komise na úpravu nástrojů, čímž brání efektivnější ochraně evropských firem a zaměstnanců. Doufám, že se nám podaří postoj ČR změnit, času totiž není nazbyt.
Kauza útlumu Ostravsko-karvinských dolů (OKD) se táhne už řadu let. Podle posledních informací z různých médií by se měl v březnu uzavřít nejztrátovější důl Paskov, kde ale vedení OKD nechce vyplatit horníkům slíbené odstupné. Vláda prý také uvažuje o začlenění některých šachet do státního podniku Diamo. Jaký vůbec nyní existuje vládní scénář pro útlum hornictví na Ostravsku? Uvažuje se o dalších stamilionových injekcích do ztrátové společnosti OKD?
Samozřejmě s uzavřením dolu Paskov, a jakéhokoliv dolu obecně, se pojí vysoké náklady na odstupné a technickou likvidaci. My jsme to v roce 2013, když jsem byl ministrem průmyslu, vyčíslili na 1,1 miliardy korun. Dnes už je jasné, že původně slíbený sociální program firma není schopna splnit a zaměstnanci dostanou méně peněz. Co se týče finanční pomoci státu, to je složitá otázka jak z pohledu politiky, tak evropských pravidel. Na vládním scénáři ministerstvo průmyslu a obchodu pracuje a měl by být předložen vládě v lednu. Rádi bychom se s plánem vlády seznámili v rámci krajské tripartity a dali své stanovisko už v procesu přípravy, ale zatím není nic na stole.
České vedení OKD podalo před pár týdny na Zdeňka Bakalu, bývalého většinového vlastníka ostravských dolů, trestní oznámení za vyvádění miliardových částek z této společnosti. Domníváte se, že má šanci uspět?
To nedokážu posoudit, nejsem právník, ale věřím, že orgány činné v trestním řízení si s tím dokážou poradit, nebudou mít předsudky a opravdu se to řádně prověří. Samozřejmě by bylo dobré, kdyby se podařilo alespoň část peněz získat zpět, ale obávám se, že soudní tahanice budou trvat roky, a to už budou šachty asi zavřené.
A teď pojďme k událostem, které v uplynulých dnech „hýbaly“ českou společností. Během 17. listopadu Petr Pithart na Albertově tvrdil, že česká společnost je uměle rozdělována, že ale neexistuje rozdíl mezi „pražskou kavárnou“ a „venkovskou hospodou“. Že tyto rozpory prý uměle vyvolává Miloš Zeman. Naopak známý publicista a dramatik Karel Hvížďala říká, že mezi intelektuály z velkých měst a „venkovem“ jsou zásadní rozpory v názorech běžné všude na světě. Komu tedy dát za pravdu?
Já si myslím, že lidé na venkově a ve městech mají jiné názory, protože mají jiné starosti. Setkal jsem se v předvolební kampani se spoustou různých lidí, různého vzdělání a z různých profesí i oblastí. Potvrdilo se, že ani na celospolečenské nebo celostátní problémy, jako jsou například migrace, bezpečnost, EET, Čína atd., a na politiku vůbec, nepanuje jednotný názor. Jiné problémy trápí mladé lidi, jiné seniory a jiné zaměstnavatele. Mně osobně například vadí nedostatek technicky vzdělaných lidí, který snižuje naši konkurenceschopnost. Mladí mají však jiné postoje i priority. Neměli bychom odsuzovat nikoho za jeho názory.
Psali jsme:
Ohledně osobnosti našeho prezidenta si například novinář Jakub Patočka myslí, že Miloš Zeman si nezaslouží projevy úcty, ale naopak odporu. Básník Jiří Dědeček dokonce veršoval na Václaváku: „Sedí prase na Hradě, libuje si v úřadě“. A olympijský vítěz Hradílek tvrdí, že Zeman je odpudivý, a na olympiádě se ho cizinci prý ptali, zda je skutečně „tohle“ prezident. Jsou to patřičná hodnocení? Může si za ně prezident sám? A souhlasíte s návrhem zákona na ochranu hlavy státu?
Já jsem vychovaný tak, že máme ctít prezidenta. Také s některými jeho názory nesouhlasím, ale neznamená to, že ho budu veřejně kritizovat. S návrhem zákona na ochranu hlavy státu jsem se ještě neseznámil. Mohu tedy jen obecně říct, že se na to dívám podobně jako na imunitu. Kdo pracuje, žije poctivě a dodržuje zákony, žádnou imunitu nepotřebuje. Pokud dlouhodobě, a to dlouhodobě považuji za podstatné, převládá ve společnosti názor, že je potřeba mít takový zákon na ochranu prezidenta, tak ho udělejme, ale stále jsem přesvědčen, že čím méně dalších předpisů budeme mít, tím lépe.
Od nového roku začne fungovat útvar ministerstva vnitra, který bude odhalovat údajnou ruskou propagandu. Nebude prý nic cenzurovat, jen napravovat dezinformace. Vynaloží Chovancovo ministerstvo peníze správně? Jsou opravdu „nevědomí“ čeští lidé terčem zlé propagandy, která jim má vzít víru v EU, Západ, spojenectví s NATO a demokracii a ovlivnit je, aby věřili Putinovi?
Touto otázkou jsem se zatím nezabýval, nemohu se k tomu tedy vyjádřit.
Začal advent, blíží se Vánoce. O čem by během svátečního času měli přemýšlet zvláště čeští politici, aby se společenské poměry u nás v příštím roce zlepšily?
Měli by se zamyslet nad naší politickou kulturou a její důvěryhodností. Otázka zlepšení politické kultury souvisí s poctivostí a korektností každého politika, vrcholového zvláště. Měl by především vnímat potřeby obyčejných lidí a udělat konkrétní rozhodnutí a kroky nikoliv ve prospěch popularity, ale ve prospěch občanů, případně také uznat svou chybu, vyvodit z ní patřičné důsledky včetně odchodu z politického života. Mám dojem, že velká část rozhodnutí politiků není prospěšná pro lidi a jejich každodenní život.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
