Jak se jako lékař díváte na rostoucí poptávku po transparentnosti zdravotního stavu veřejných činitelů a vizi jejich dokonalého zdraví? V USA je například výsledek každoročního lékařského vyšetření prezidenta široce publikován.
V USA v tomto ohledu žijí ve specifickém světě. Jsme například svědky kampaně MeToo, kdy jsou jedinci mediálně vláčeni a profesně likvidováni za to, že před dvaceti lety mimoděk pohladili sekretářku po vlasech. Zamýšlel jsem se nedávno nad tím, jak by se v USA postavili třeba k situaci, kdyby některý z prezidentských kandidátů nebo dokonce prezident v úřadu byl HIV pozitivní. Kdyby trpěl nemocí, která je dnešními medicínskými prostředky kontrolovatelná, za určitých podmínek vyléčitelná, ale stále ještě ve společnosti vnímána s obavami a předsudky. Jak by se politicky korektní, na druhou stranu v mnoha oblastech konzervativní Spojené státy s takovou situací vypořádaly... U nás je naštěstí situace v tomto ohledu klidnější a racionálnější, myslím, že je to dáno i tím, že naši prezidenti přicházeli do funkce spíše v pozdním věku. Máme tu i zkušenost z období prezidenta Václava Havla, kdy boj o jeho zdraví a život probíhal po značnou dobu výkonu jeho mandátu a veřejnost to bez problémů akceptovala.
Tehdy ale zdravotní stav Václava Havla nebyl nástrojem politického boje...
Samozřejmě, a je to dobře. Rozumný a zodpovědný člověk žijící ve svobodné společnosti má mít přece dost vlastního rozumu na to, aby uznal, zda na práci, kterou vykonává, zdravotně stačí. To platí pro všechny profese, nejen pro prezidenta.
Ptám se proto, že v souvislosti s Milošem Zemanem se často hovoří o jeho špatném zdraví a že by už nezvládl další období prezidentské funkce. Co si o tom myslíte?
Je to jen pár dnů, kdy naposledy lékařské konzilium, včetně významných lékařských kapacit, předstoupilo před novináře i veřejnost a zřetelně a transparentně všechny seznámilo s aktuálním zdravotním stavem prezidenta Zemana a současně vyvrátilo všechny spekulace o jeho údajně špatném zdravotním stavu. Nevidím proto žádný důvod k pochybnostem. Účelové víření lží a pochybností o prezidentově zdraví já osobně pokládám za snahu jeho politických oponentů o oslabení jeho pozice před volbami, to už snad musel pochopit úplně každý.
Všichni ale vidíme, jak prezident obtížně chodí…
Ano, a všichni také víme, že dlouhá léta trpí, mimochodem stejně, jako další téměř milion lidí v České republice, cukrovkou. Jelikož nejspíš v počátcích o ní nevěděl, což je mimochodem také časté, přišly později komplikace v podobě porušení inervace dolních končetin. Je to subjektivně nepříjemný stav, máte pocit, jako když chodíte po mechu a tím ztrácíte jistotu v chůzi a stabilitu. Ale není to nijak fatální, pokud se tedy neživíte třeba jako fotbalista. Ale prezidenti nohama přeci nemyslí... A to jistě všichni, kteří Miloše Zemana v tomto týdnu sledují v televizních debatách, musí uznat.
Zemanův protikandidát Mirek Topolánek měl asi opačný názor, významnou část strategie své kampaně věnoval právě kritice prezidentova zdraví…
V jeho případě jsem to vůbec nepochopil, protože on sám, to je veřejně známé, je nejméně od roku 2008 také diabetik. Tehdy mu tato nemoc žádným způsobem nezkomplikovala náročný výkon funkce předsedy vlády, konečně proč také by měla, ale on se asi domníval, že o pár let později použít takový argument proti prezidentu Zemanovi je fér. Voliči to ale naštěstí vyhodnotili správně.
Psali jsme:
V čem vidíte příčiny Topolánkova neúspěchu, 4,3 procenta určitě nebyl jeho cíl. Byl to přece jen bývalý výrazný premiér a v roce 2006, kdy i vy jste vstoupil do parlamentu, zvítězila ODS pod Topolánkovým vedením historickým výsledkem přesahujícím 35 procent…
Na rozdíl od řady komentátorů se vůbec nedomnívám, že jsou to oblíbené mediální kauzy, které na tento výsledek měly zásadní vliv. Mirek Topolánek je pořád brán jako významný politik ODS. Je to především dlouhodobá ztráta stabilního voličského elektorátu občanských demokratů vlivem nedůsledného a nedůrazného prosazování liberálně konzervativních myšlenek a neodostatečné ochrany národních zájmů. ODS si nechala sebrat velkou část ekonomického programu Babišovým ANO, částečně pak Kalouskovou TOP 09, ochranu národních zájmů pak Okamurovou SPD. Další problém je fatální personální vyprahlost občanských demokratů. Posledním silným prezidentským kandidátem, kterého ODS byla schopna vygenerovat, byl Václav Klaus. Připomeňme, že před pěti lety dostal kandidát ODS Přemysl Sobotka 2,46 procenta a jen těsně neskončil poslední.
Letos nenašli vůbec nikoho a k Mirkovi Topolánkovi se ODS zachovala jako v mnoha dalších případech, tedy ve smyslu pohádky o Chytré Marině, která měla do zámku dorazit „ani nahá, ani oblečená, ani bosa, ani obutá, ani pěšky, ani na voze a ani ve dne ani v noci“. A konečně, když si část voličů v letošních parlamentních volbách řekla, že to tedy znovu s ODS zkusí a strana tak získala o pár procent víc než minule, tak namísto tvrdého boje za prosazení svého programu ve vládě zaujali ve Sněmovně postoj proti všem a všemu, pořád se jen litují a charismatického a názorově vytříbeného politika s největším počtem preferenčních hlasů Václava Klause mladšího pro jistotu obratem ve vnitrostranických volbách zlikvidovali. A tak část voličů zase někam přeběhla a odrazilo se to částečně i na výsledku Mirka Topolánka v prezidentské volbě. Samozřejmě nejen to.
Vaše bývalá strana ODS také ve druhém kole podpořila na Hrad Jiřího Drahoše, který podporuje, aby Česká republika přijala euro do čtyř let a který podpořil „výzvu vědců“, kde se například píše, že „o imigrantech, lidských bytostech, se píše, jako by šlo o škodnou zvěř či parazity valící se do naší vlasti, aby vysávali sociální systém nebo rovnou vraždili a znásilňovali“, či že „všem, kdo v Evropě hledají útočiště, by mělo být zajištěno bezpečí a důstojné zacházení“, a „muslimové jsou házeni do jednoho pytle s teroristy“. Co si o tom myslíte?
Je to jen další projev sebezničujících trendů politické korektnosti a pokračující ideové dezorientace ODS a jejího pohlcování strukturami nepolitické politiky. Před pěti lety, krátce před mým odchodem z ODS, výkonná rada strany podpořila na českého prezidenta Karla Schwarzenberga. Bylo to něco neuvěřitelného, popření celého svého myšlenkového základu, své historie. Teď ODS zdrcující většinou kongresu podpořila Jiřího Drahoše. Je to další z fatálních selhání ODS, které jí nenávratně sráží do šedi politického středu, líbivých témat v přítmí pražské kavárny, tolik odtržené od problémů obyčejných lidí této země. Toto není o panu profesoru Drahošovi, on má asi takový postoj, když zmíněnou výzvu vědců podepsal. Je třeba ho slyšet a musí rozhodnout voliči, zda v tak citlivou dobu z hlediska hrozeb migrace a terorismu chtějí prezidenta s takovými názory.
Podle kněze a teologa Tomáše Halíka, který je známý svým negativním postojem k současné hlavě státu, padl mýtus neporazitelného Zemana. „Nadcházející zápas dvou kultur – džetlmenství a barbarství – ukáže nám samým i světu, jaká je kvalita našeho národa, zač Češi stojí a jakou budoucnost si zaslouží,“ uvedl Halík. Jak tipujete výsledek druhého kola?
Věřím, že lidé se nenechají strhnout tou neuvěřitelnou mediální masáží. Že si uvědomí, že Miloš Zeman je člověk pevných názorů, které se nebojí jasně říct, a který nikdy ničím naší zemi neublížil a neublíží. Ano, i on si občas dá skleničku, občas řekne i sprosté slovo, ale můžeme věřit tomu, že neuhne a nedopustí v naší zemi nic, čeho bychom mohli litovat. Pokud se obyčejní lidé, celé rodiny, nenechají od pánů Halíků z jejich luxusních sídel urážet do barbarů a přijdou k volbám, pak je šance, že Miloš Zeman bude znovu prezidentem.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
