"Jsem ruský Clinton - mám stejné vzdělání a věk," prohlásil kdysi Vladimir Žirinovský. Původním jménem Vladimir Ejdelštejn se narodil v kazachstánském Almaty rok po konci druhé světové války. Absolvoval Institut asijských a afrických zemí na Moskevské státní univerzitě a tamtéž i večerní právnickou školu. V roce 1989 založil Liberálně-demokratickou stranu Ruska (LDPR) a stal se jejím předsedou. Od té doby se vyprofiloval v extrémně nacionalistického vůdce s často až agresivním chováním vůči oponentům. Jeho názory, které nám pomohl získat Mezinárodní diskusní klub Academia Socrates, podle toho vypadají.
Co říkáte Konvičkově akci s kadibudkou?Anketa
Jak vnímáte migrační vlny ze Středního východu a Afriky přicházející do Evropy?
První podobní migranté přijeli do Evropy kolem roku 1950 a Evropané jich opravdu dokázali velkou část integrovat. Nicméně tehdy byly úplně jiné podmínky. V současnosti existuje hned několik příčin, proč bude mít nynější proud migrantů pro Evropskou unii zhoubný vliv. Především, takové evropské země jako Německo či Francie jako by dávaly právo, aby k nim migranti přijeli, měli garantovanou vysokou peněžní pomoc, odlišné podmínky pro život a nebyli hned hnáni do práce. To vytváří velmi nebezpečnou tendenci: Lidé přijíždějí s celými rodinami a jen tak dostávají od státu bezplatné bydlení a každý měsíc od tří do pěti tisíc euro, za něž lze krásně žít. Usazují se společně a nevidí potřebu zapojit se do fungování místní společnosti. A tohle všechno nakonec velmi dráždí původní obyvatelstvo. Lidé nerozumí tomu, proč musí platit za zahálčivý život přicestovalých, jestliže byl navíc v minulosti jejich život velmi těžký až hrůzostrašný.
Zadruhé, samotné uprchlíky tvoří z velké části mladí muži, kteří byli všude odmítnuti, jejich život byl velmi těžký, často bojovali, strádali a kalkulují s tím, že se pro ně po příjezdu do Evropy všechno změní k lepšímu, jakoby mávnutím kouzelné hůlky. Nicméně vidí, že jsou naháněni do táborů, prověřováni, nevpouštěni mezi ostatní lidi, naopak drženi za ostnatým drátem, a nedostává se jim takového štěstí a blaha, na které se těšili. Vnímají to jako ponížení a chovají se tak, jak umí. Já je neomlouvám, ale taková je lidská psychika. Všechno to se kombinuje s radikálními a extremistickými ideami, které uprostřed migrantů posilují směrem k ideologii teroru.
Zatřetí, současnou Evropu lze přirovnat ke stařence. Jde o rafinovanou inteligenci, která hájí rovnost příležitostí a ideály spravedlnosti, jen nerozumí, že je to velmi obecné. Takovou ideální společnost je nicméně možné vytvořit pouze v úplně uzavřeném prostředí. S přílivem milionů lidí s úplně jinou kulturou a tradicemi, z mnohem agresivnějšího prostředí, se všechny tyto ideály rozpadají.
Dnes vidím pro inteligentní Evropany jedinou spásu. Zrušení veškeré peněžní pomoci pro přijíždějící a přitvrzení imigračních pravidel. Jestli v současnosti k takovým změnám nedojde, vyjde vás to později, až rozhněvaní Evropané demokratickými metodami přes volby přivedou k moci nynější fašisty, jak se to stalo v Německu roku 1933, mnohem dráže.
Roku 1970 jste absolvoval Institut asijských a afrických zemí na Moskevské státní univerzitě v oboru turecký jazyk a literatura. Jak smýšlíte o Turecku Recepa Erdogana, jeho členství v NATO a jeho současných vztazích s Ruskem?
Turecko se žene do Evropy už pět set let, od dobytí Konstantinopole. Nicméně Západ ho nevnímá. Už víc než padesát let nechce přijmout Turecko do Evropské unie. Děsí se toho, aby tam bylo plnoprávným členem. Proto nyní Erdogan může Turecko otočit k severu, k družbě s Ruskem a všechny zásadní vztahy orientovat na Rusko. Ekonomické, obchodní, vojenské a další. Pak může být založeno perspektivní spojenectví Rusko, Turecko, Írán, Irák a Sýrie. Samozřejmě, že s Irákem a Sýrií až po skončení války. To bude se Společenstvím nezávislých států kolem pěti set milionů lidí. Ohromné sdružení jako Evropská unie, nicméně nadějnější.
A Turecko? To najednou řeší pět věcí. Utišuje arménskou a kurdskou otázku, zmírňuje úsilí panturkismu a panislamismu a rozvíjí nadějné ekonomické vztahy, které mohou dosáhnout úrovně sta až dvou set miliard dolarů. Můžeme od nich dovážet vše, co vyrábějí, a oni stejně tak od nás. V tomto spojenectví jde o vzájemné výhody. Nehodláme zdarma pomáhat nikomu, jak tomu bylo v dobách SSSR, nicméně naznačené spojenectví může vzniknout na oboustranně výhodném základě.
To samé s Íránem. Turecko a Írán nejsou země zapojené do mnoha spolků. Nikdo je moc nechce. Navíc nehrají první housle ve světovém orchestru. A společně s námi se jim to podaří hned při dalším koncertu. Ve společenství s Ruskem se velmi rychle vzchopí. V této perspektivě může Írán vést šíitskou část muslimského světa. Ostatně ho všichni sousedi či téměř sousedi uznávají. Afghánistán, Ázerbájdžán, Jemen, Sýrie, Libanon. Turecko může být zase ve vedení sunnitské části islámského světa. Jakmile si takto rozdělí funkce, nebudou mít chuť se jako přátelé vraždit.
Psali jsme:
Armáda NATO posiluje své postavení u hranic s Ruskem. Mohlo by to skončit jadernou válkou?
Válka nebude, ale stav je takový, že nikdy neříkej nikdy, takže třeba i bude. Ano, i jadarná válka se v zásadě může odehrát. Vždyť, když už začínají střílet, obtížně se to zastavuje. Nikdo neví, jaká raketa zrovna letí. Jestli s jadernou nebo nejadernou hlavicí. Všechno to je otázka peněz. Někdo na tom chce prostě hodně vydělat a schválně provokuje. Provokuje proto, aby získal dodatečné zakázky.
Na to nepotřebujete nějakou výjimečnou inteligenci, je to logické. Proč hynout, aby USA dostaly několik finančních injekcí, aby se peníze do výroby zbraní vrátily? Vždyť v takovém případě je možné i všechno ztratit. Otázka je, kdo bude po takové válce budovat novou Ameriku? Všechna velká města a podniky, všechno bude ležet v ruinách, z nichž bude stoupat dým. U nás bude v ruinách polovina země, protože naše země má obrovskou rozlohu. Ano, všichni budou trpět. Nač je nám to všechno dobré, když se o všem můžeme pokojně a v míru domluvit. Vzít v úvahu zájmy USA a Ruska bude výhodnější a levnější pro všechny.
Vždyť i Donald Trump, zdá se, se k takovému řešení přiklání. On se totiž chystá zabývat americkými záležitostmi. Nechce, aby se mu do toho někdo míchal. A my nejsme stoupenci nějakého vměšování do amerických věcí. Stejně ale chceme, aby se ani do našich záležitostí nikdo nepletl.
Co si myslíte o prezidentovi Vladimiru Putinovi?
Odpovídá za zahraniční politiku. V ní nějaké větší podněty pro kritiku nemáme. Z větší části souhlasíme, možná jen navrhujeme chovat se a konat tvrději. Nicméně nesouhlasíme s jeho počínáním v ekonomicko-finanční oblasti a velmi ostře jej za to kritizujeme. Jsme i proti další privatizaci, kterou vláda realizuje, a za kterou se na svou zodpovědnost staví hlava státu.
Nejspíš se nám nepodaří odsoudit vůdce SSSR, kteří dopomohli k rozpadu této mocnosti. Do Státní dumy jsme přinesli projekt usnesení, na jehož základě by byly odsouzeny všechny chyby a porušení zákona, které se staly v době vlády Michaila Gorbačova a Borise Jelcina. No a strana Jednotné Rusko, která sama sebe nazývá stranou prezidenta, toto usnesení nepodpořila a dodnes nemůžeme tuto záležitost zařadit na pořad jednání.
Ohledně mnohých otázek vnitřní politiky kritizuje LDPR současnou výkonnou moc, v jejímž čele je Putin. Vezměte si jen má desetiminutová vystoupení, při nichž se ozývá nekompromisní kritika ohledně mnoha různých stanovisek.
Jak podle vás dopadnou volby do Státní dumy Federálního shromáždění Ruské federace?
LDPR už má zkušenosti s vítězstvím. Před třiadvaceti lety jsme při prvních volbách do Státní dumy byli prvními ve stranických seznamech. Tehdy byl systém voleb smíšený - podle stranických seznamů a krajů. V současnosti máme velkou šanci dostat se na druhé místo, nicméně nevylučuji ani vítězství, jelikož vyrůstá nová generace, která už si nevzpomíná na komunisty, a posilují pozice rozčarovaných konzervativců. Kdo zůstane? Pouze LDPR.
Před lidmi stojí mnohé problémy. Zle pociťují inflaci, růst cen, pokles důchodů. To všechno nesvědčí ve prospěch Jednotného Ruska. Proto v rámci protestu, ve snaze nějak potrestat vládnoucí stranu, mohou voliči hlasovat pro LDPR ještě více. Poněvadž chápou, že určité šance mají nakonec pouze Jednotné Rusko, LDPR a Komunistická strana Ruské federace. Komunisty nemá moc smysl hodně podporovat, protože představují minulost. A Jednotné Rusko je u vesla mnoho let. Voliči se proto od této strany mohou odvrátit a LDPR obdrží ještě více hlasů. Třeba v roce 1993 jsme plánovali získat jeden až dva mandáty a ocitli jsme se na prvním místě. Tehdy jsme získali čtyřiašedesát mandátů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
