„Problémem v současné době je, že se nahromadila spousta věcí, které se neřeší. Nejdřív nastává stádium latentní apatie, lidé se přestávají zajímat o politiku, společnost se atomizuje. A pak si řeknou, že už je to nebaví, ať už tady někdo udělá pořádek,“ vysvětlil možný vývoj ParlamentnímListům.cz psychiatr Jan Cimický. Lidé jako známku síly vnímají člověka, který je tvrdý a neústupný, přitom by se takového člověka podle známého odborníka měli spíš bát. „Je to paradox,“ poznamenal psychiatr.
Zažíváme ztrátu důvěry v základní pilíře demokratického státu
Podle psychiatra Cyrila Höschla tady už delší dobu panuje „blbá nálada“, období takto blbé nálady jsme si podle něj od roku 1989 ještě neprožili. Ale sociolog Ivan Gabal namítá: „To, co zažíváme, není špatná nálada, to je ztráta důvěry v základní pilíře normální společnosti a demokratického státu. Tomu odpovídá také pohled lidí na politiku, protože máme pocit, že politika neřeší klíčové problémy, které by měla řešit.“
Psali jsme:
Je přesvědčen, že se u nás politika dostala do velké krize, důkazem toho podle něj je, že nejsme schopni se vymanit z hospodářské recese, klesáme v žebříčcích transparentnosti, konkurcenceschopnosti, máme prakticky druhé mimořádné volby v horizontu čtyř let. „Rozpad je takový, že skutečně hrozí nástup populistů,“ uvedl sociolog, který se rozhodl po více než dvaceti letech vstoupit zpátky do veřejného života a kandiduje ve sněmovních volbách za KDU-ČSL. A důvod jeho rozhodnutí? „Mám jednoduše pocit, že jsme sešli z cesty,“ vysvětlil ParlamentnímListům.cz, že chce pomoci k tomu, aby se politika začala starat o stát a o lidi, a ne sama o sebe.
Fotogalerie: - Demonstrace horníků v Ostravě
Fotogalerie: - Demonstrace DSSS
Je tady riziko, že se objeví extremista nebo populista
Podle sociologa Ivana Gabala v poslední době konfrontace mezi pravicí a levicí byla extrémní, „politika opravdu zamířila směrem, který pracuje proti daňovému poplatníkovi a férovému prostředí. A to je pochopitelně situace, že se buď budeme vracet na tu normální cestu demokratických poměrů a právního státu, nebo se může objevit extremista nebo populista, který bude tvrdit, že problémy vyřeší. To riziko tady je. Nechci na politické scéně na nikoho ukazovat, je zřejmé, kdo tady dělá populistickou politiku,“ prohlásil sociolog. Populista neposlouchá partnery, ani není možné věřit tomu, co říká, protože podle Gabala populisté říkají, co si myslí, že jim pomůže k moci. Jejich primárním motivem je snaha získat moc.
Psali jsme:
Politici neříkají, co si sami myslí, ale říkají to, co si myslí jejich poradci, že na voliče zabere
Vynořili se tu lidé, kteří prý slyší jen sami sebe. „Jsou ucpaní svými názory, které chtějí vykřičet, vůbec neslyší ty druhé,“ upozornil Ivan Gabal. Ale poukázal i na politiky ze zavedených politických stran, kteří neříkají, co si myslí, ale říkají, co si myslí jejich poradci, že lidi chtějí slyšet. „To je podle mne nakročení špatným směrem,“ je přesvědčen Ivan Gabal. Spousta voličů podle něj věří tomu, že politik typu Andreje Babiše, když má sám dost peněz, se nejde do politiky obohatit, ale proto, že chce prostě změnit politiku.
„Ale pan Babiš určitě kvůli svým penězům do politiky jde a on to otevřeně říká, že chce utvořit politické poměry a přeměnit je tak, aby se tady jeho podnikání zdravě a dobře rozvíjelo. Já ho nechci podezírat, možná to myslí dobře nejen pro sebe, ale i pro ostatní,“ dodal Gabal.
Autoritáři jsou schopni krizových situací využít
Někteří odborníci, jako psychiatr Cyril Höschl, vidí paralelu se současnou deziluzí v Česku v Německu před nástupem Hitlera nebo Února 1948 v Československu. A varuje, že autoritáři jsou schopni podobně krizových situací využít. Psychiatr Jan Cimický souhlasí, že v době krize hrají důležitou roli autoritativní osobnosti, protože dokáží veřejnost přesvědčit, že jsou ti praví na řešení závažných problémů. „To mohou být osobnosti, které strhávají obyvatele předváděnou silou osobnosti,“ potvrdil Cimický. Ale v současné době u nás žádného takového jednoznačného charizmatického představitele nevidí.
Psali jsme:
Zatím jen signály, které mohou narůstat, pokud krize potrvá
Historik Jaroslav Šebek připouští, že česká pravice si dělá problémy sama, protože není schopna reagovat na dnešní situaci adekvátním způsobem. Přesto je podle něj zavádějící odkazovat v souvislosti se současnou politickou situací na události, které byly v moderní historii přelomové, jako nástup nacismu nebo komunismu. „Já vidím určité signály a možné paralely v negativní situaci, v mizerné politické kultuře, což by mohlo prohloubit krizi demokracie, jak se to stalo v období meziválečném, a mohly by se na politické scéně dostat ke slovu v daleko větší míře autoritativní politické síly, které nebudou řešit roblémy demokraticky a v podmínkách nějaké politické plurality,“ potvrdil ParlamentnímListům.cz, kde vidí hlavní riziko, které v současné době hrozí. Není to tedy podle něj nástup nějakého diktátorského režimu, ale nebezpečí ve větším prosazení autoritativních politických proudů.
Fotogalerie: - Demonstrační nákupní zájezd do Německa
Hnutí D.O.S.T. je antiliberálně orientovaná formace
Objevují se už u nás tyto nebezpečné signály? Historik Jaroslav Šebek potvrzuje, že ano. „Já bych to viděl například v hnutí D.O.S.T., což není úplně etablovaná politická strana. Je to hnutí, které má tendence vystupovat autoritářsky,“ konstatoval. Začínají se tedy podle něj objevovat u nás určité signály, ale ještě nejde o kompaktní celek. „Ale už to jsou vlastně zárodky, kde můžeme vidět možnosti pro vytváření autoritativních proudů. Zatím to však není výraznější proud,“ dodal. Hnutí D.O.S.T. je podle něj výrazně antiliberálně orientovaná formace, která vychází jak z principů konzervativismu, tak katolických autoritativních proudů, které působily v Československu za první republiky.
Psali jsme:
Politici se musí naučit naslouchat občanům a řešit jejich problémy
Vedle hnutí D.O.S.T. jmenuje historik ještě politickou stranu, která zatím nemá naštěstí příliš mnoho příznivců a která vychází z nacionální xenofobie – Dělnická strana socální spravedlnosti. „Zatím se jedná o určité náběhy, ale v okamžiku, kdy demokratické politické síly nejsou schopny na tuto situaci zareagovat, autoritativní proudy se mohou ujmout v daleko větší míře politického prostoru a mohou ho víc ovládnout,“ upozorňuje historik, že toto nebezpečí je zcela reálné, pokud by se vyhrocovala dál politická, ekomická nebo sociální situace. „Pak se prostor pro podobné subjekty bude rozšiřovat a budou získávat další příznivce. Když bude trvat neutěšená politická kultura, bude to logický výsledek těchto negativních trendů,“ uvedl Jaroslav Šebek.
Politici by se měli podle něj v daleko větší míře naučit naslouchat občanům a jejich potřebám a jejich problémy řešit. „Tady vidím velké selhání pravice v minulých letech, ona tyto problémy neřešila, neposlouchala dostatečně občany, tím pádem se tu vytvořil prostor pro nástup politických subjektů, které jsou často jen účelovými projekty, které nebudou mít dlouhého trvání,“ předpovídá historik.
Je ještě větší poptávka po autoritativnější osobnosti, než zatím vidíme
S obavami odborníků souhlasí i někteří politici. „Kdykoli se ve společnosti začne prohlubovat chaos, lidé mají pocit, že demokracie není nakonec nic jiného než nepořádek, v takových situacích se pak vždy prosazují autoritativní politici jak na levici, tak na pravici. Dokonce bych řekl, že ve společnosti je ještě větší poptávka po autoritativnější osobnosti, než zatím vidíme. Byť myslím, že na straně Miloše Zemana je ta poptávka dneska už v plné míře uspokojována,“ řekl exministr financí a bývalý politik ODS Vlastimil Tlustý.
Narcisti mohou pomoci demokracii
Podle historika Jaroslava Šebka se i v demokratickém systému objeví autoritářské osobnosti, často osobnosti narcistních povah. „Typickým příkladem narcismu v demokratické politice byl v poslední době italský politik Silvio Berlusconi. Ovšem demokracie by měla mít fungující mechanismy, aby se tyto typy osobností eliminovaly. Ale v okamžiku, když se demokracie dostává do krize, kdy přestávají fungovat demokratické principy, roste nebezpečí, že narcistně orientované osobnosti budou získávat daleko větší vliv, protože se často jedná o osoby, které mají jisté charisma, které lidi v krizové situaci může oslovit,“ objasnil historik. To byl podle něj případ celé řady vůdců, kteří se dostali v Evropě k moci.
Ale někdy podobné výrazné osobnosti se sklonem k narcismu, které v některých směrech můžeme vnímat jako kontroverzní, dokázaly využít své charisma ku prospěchu demokracie. Například ve Francii generál de Gaulle, který při svém nástupu sebevědomě prohlásil: teď přicházím já a zachráním Francii, nebo Kurt Adenauer v Německu. „Narcismus je u některých osobností jejich charakteristický rys, ale je základní otázka, jestli to poslouží pozitivně demokratickým principům, nebo upevnění jejich autoritativní moci. Prostě záleží na tom, aby jejich charisma a schopnosti směřovaly ve prospěch celku, ne ve prospěch pár lidí z jejich okolí,“ dodal historik.
Z historie bychom si měli vzít poučení
Někteří politici varují před možným opakováním historie, která na diktátorské režimy nebyla nijak skoupá. „S tím opakováním historie jsem opatrný,“ konstatoval historik Jaroslav Šebek. Je však zastánce názoru, že si z historie máme brát poučení. „Měli bychom se prizmatem historie dívat na události, které v současnosti prožíváme, při analýze s pomocí historie se nám řada procesů může lépe osvětlit,“ radí Šebek. Ale to podle něj neznamená, že jde o totožné záležitosti, jako se odehrály před šedesáti, sedmdesáti lety, přesto je třeba tyto věci brát vážně.
Fotogalerie: - Demonstrace proti vládě
Psali jsme:
autor: Libuše Frantová
