Chcete, aby této zemi vládl Andrej Babiš?Anketa
S politikem, který se těší v regionu velké oblibě, jsme hovořili na prvním ročníku jeho Zelného festivalu. A tak je logické, že první otázka se týkala jeho velkého koníčku a zároveň i chlouby…
Typickým produktem Křimic je zelí, jež se stalo jakýmsi symbolem této příměstské části a vlastně i vás a vaší rodiny. V české kotlině již nejsou žádnou raritou například různé pivní slavnosti. Co vás přivedlo k tomu uspořádat takzvaný Zelný festival, který je vlastně oslavou tohoto regionálního produktu?
Zelný festival jsme u nás ještě neměli. Ale v jiných zemích, třeba ve Francii, tam dělají samé festivaly. Také v Sasku, kde mají rovněž zelí. Řekli jsme si, že to tady také zkusíme. Byl to první pokus, a buď to vyjde, nebo nevyjde. Děláme to trošku podle toho francouzského vzoru. To jsou dobré věci, které si člověk může vzít jako vzor. Něco slavit je vždycky dobré. Člověk by měl pořád slavit. Nejsme jediní, kdo v těchto končinách vyrábí a zpracovává zelí, protože i tady v Křimicích máme konkurenci. Zatím z ní strach nemáme a nic proti ní neděláme. Ona dělá trošku někdy něco proti nám, ale zatím nám to tak moc nevadí. Teď momentálně zelí nepěstujeme, ale vykupujeme od místních sedláků. V Křimicích jsou dva pěstitelé. To má pro nás určitou výhodu. Za prvé je s tím hodně práce a potom, také jsme pěstovali, ale než jsme to sklidili, tak to bylo všechno ukradeno, protože na panské se vždycky chodilo krást (smích).
Jak známo, vaše produkty se mohou pyšnit značkou Regionální produkt…
Ano, ale to není na kysané zelí, nýbrž na zelné saláty. Od té doby od nás bere výrobky i firma pana poslance Šrámka, což je náš velký odběratel.
Tam není nějaký politický problém? Vždyť je za hnutí ANO.
Kdepak, my spolu děláme kšeft. Politicky nejsme někdy na stejné vlně, ale lidsky ano.
Psali jsme:
Po komunálních a senátních volbách se situace na české politické scéně pozvolna zklidňuje. Úspěšné politické subjekty hodnotí své volební výsledky, sestavují koalice, jiné se smiřují s neúspěchem, dostávajíc se do pozice oponentů. Nejinak je tomu i u plzeňské TOP 09. Čemu přičítáte volební neúspěch stranické organizace v Plzni?
Problém byl, že topka byla tři roky u vlády a dělala hlavně nepopulární opatření, která možná byla zapotřebí, možná nikoliv. To se trochu vymstilo. Něco podobného se stalo před deseti lety v Německu, kde měli kancléře sociálního demokrata Schrödera, který dělal také velké změny - a co se stalo? Nebyl zvolen. Z toho, co on udělal, dnešní strany žijí. Někdy je zapotřebí udělat reformy. Ti, co přijdou potom, mohou trochu popustit uzdu. To je potom populární. Tady jsme také věděli, že reformy se musí udělat. Kvůli tomu se potom prohrálo. Třeba teď se zrušily poplatky u lékaře. Někteří lékaři jsou z toho nešťastní. Říkají, že to byla chyba, že jsou to peníze, které nebolí tolik. Třicet korun, to je jako jedno pivo. Kuřák denně vykouří třeba sto korun denně. Čili nebylo to tak strašné, ale bylo to nepopulární, možná také špatně vysvětlené. Někdy se musí dělat věci a člověk musí počítat s tím, že to přinese negativní výsledky. Ty volby nedopadly tak špatně, protože holt vyhrála v parlamentních volbách různá nová hnutí - Úsvit a ANO. Četl jsem o tom více komentářů a tam je, že ANO chce řídit stát jako firmu.
To podle mnohých politických matadorů nelze. Co si o tom myslíte?
Ono to bohužel nejde, protože ve své firmě jsem diktátor. Pan Babiš prý nedá peníze na sociální věci, které chtěla paní Marksová. Jsou to dvě a půl miliardy, které ušetřila. Člověk to však musí brát spíše optimisticky. Tak špatně se nám nikomu nedaří, abychom umírali hlady a neměli kde bydlet. To zase není tak nejhorší. Nic netrvá věčně. Dlouho jsem žil v Německu, tak jsem sledoval, jak se to tam měnilo. Jednou vládli ti, jednou trošku doprava, pak zase doleva. Pak se stalo, že ti praví dělali více levou politiku a naopak. To bylo takové zvláštní, ale žili jsme docela dobře.
Před dvěma lety jsem byl v Ugandě. Tam jsme byli v chudinské čtvrti, plechové baráky, udusaná půda na podlaze. Děcka sirotci, protože rodiče umřeli na AIDS. Starají se o ně staré babičky… Na to se nám tady žije ještě pořád velice dobře.
Mnozí hodnotili opoziční práci plzeňské topky takřka na výbornou. Co říkáte tomu, že se s ní pro koalici opět nepočítalo?
Mám dojem, že topka neudělala tady v Plzni nic zlého. Že je v opozici, je dané spíše z Prahy, kde se začali trošku hádat Hudeček s Vávrou, oba asi silné osobnosti, nevím. Potom hodně lidí nemá rádo Kalouska, protože říkají, že je to zloděj. Nevím ale, co si ukradl. Není zase tak bohatý. Možná jeden byt, ale nemá sto tisíc hektarů jako dnešní ministr financí. Také řekne to, co si myslí, a někdy to řekne trochu arogantně. Mám ho docela rád jako člověka. Je s ním docela legrace, myslí mu to, umí mluvit. Co tady v Plzni udělala topka špatně? Byli to tady většinou mladí kluci, co byli v zastupitelstvu. I to je možné, že se to lidem nelíbilo. Tak ono jim bylo kolem třiceti, což je nejlepší věk na politiku, kšefty a tak dále. Žádný velký průšvih tady v Plzni nebyl.
Zpět k hnutí Andreje Babiše. Myslíte si, že se tento subjekt z některých svých neúspěšných povolebních vyjednávání nějakým způsobem ponaučí?
Těžko říci, protože zatím vždycky tvrdí: My jsme noví, nejsme politici. To je největší chyba. Jednou jsem o tom napsal takový malý blog. Psal jsem, že někteří kolegové tvrdí, že nejsou politici. Když se člověk podívá do slovníku jazyka českého, tak třeba Trávníček píše: Politika je práce pro vlast, pro obec, respektive pro národ. Politik je tedy ten, kdo dělá tu práci. Kdo říká, že není politik, tak se ho člověk může zeptat, pro koho tedy pracuje. Jestli pro sebe, nebo nějakou cizí mocnost? Každý, kdo jde do politiky, tak je politik a musí se těm regulím trochu naučit a žít podle toho. To mě také jednou naštvala jedna kolegyně. Také byla z ANO. Tehdy se jednalo o tom, zda bude tehdejší pražský primátor Svoboda vydán policii k vyšetřování. O tom se hlasovalo. Vystoupila jedna kolegyně a říkala, že měla také takové problémy a že je proti vydání, ale jelikož si to strana přeje, tak bude hlasovat pro. To mě dost naštvala. Všichni jsme přece přísahali, že budeme hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
Psali jsme:
Myslíte si, že na základě takovýchto excesů bude ztrácet hnutí ANO svoji popularitu?
Tak nemají ještě strukturu. Tady z Plzně je za hnutí ANO pan Vozdecký, kterého mám velice rád. Byli jsme kamarádi, nebo pořád jsme. Jeho dcera u mě dělala diplomovou práci. To není žádný nepřítel, to ne. Sice nehlasujeme vždycky stejně, ale zdravíme se a bavíme se spolu. Moc ve sněmovně nevystupuje. Jsou ale momenty, kdy člověk musí vystoupit. Když vystoupil pan předseda hnutí Úsvit Okamura, který dal návrh, že bychom se měli řídit podle Švýcarska a na všechno dělat referendum. Přihlásil jsem se a říkal jsem, že se mi to strašně líbí, že by bylo ideální dělat referendum na všechno. Mluvil jsem se švýcarským velvyslancem a ten mi říkal, že od roku 1848 tam neměli žádnou revoluci. Ten vývoj je tam pořád postupně, mají tam demokracii od toho již zmíněného roku. Dělají tam třeba referendum, zda mají o týden prodloužit dovolenou. Většina byla proti. Kdyby to dělali u nás, tak řeknou ne o týden, ale o dva. Jsem pro ten zákon, ale ať přijde v platnost až za šedesát let třeba, až vyroste nová generace. Okamura udělal dlouhý obličej.
Jezdíte hodně do zahraničí. Pozorujete například, že by se ve Francii zvyšoval nárůst sympatizantů extrémní pravice?
To záleží na tom, s kým se člověk baví. Francie je dost rozpůlená. V posledních volbách tam získala dost hlasů strana nacionalistů Le Pen. Jsou lidé, kteří tomu věří a jsou z toho nadšení a jsou lidé, kteří jsou z toho smutní.
Tyto politické subjekty se však označení „extrémní" brání. Myslíte si, že jsou podobná euroskeptická uskupení opravdu tak radikální, jak se mnohdy tvrdí?
Je to politická strana nacionalistů, kteří jsou protievropští. V něčem mají také pravdu. Ve Francii je hodně muslimů, kteří bydlí na pokraji města a pořádně nepracují. Jejich rodiče ještě třeba pracovali, ale jejich děti se nic moc nenaučily. Doba se vyvinula. Již není zapotřebí kopáčů, dnes je zapotřebí odborníků. To oni neumí. Diví se pak, že se jim nedaří tak dobře, jak by si představovali. Nebo je tam spousta černých lidí. Moje žena je Francouzka, jela metrem a byla tam jediná běloška.
Psali jsme:
Není asi daleko, že nějaký černoch nebo muslim zasedne do francouzského parlamentu, že?
V tom německém mají určitě jednoho Turka. Když jsme žili v Německu, tak tam byla jedna turecká rodina, která bydlela ve stejném domě jako my, měli tři kluky. Ve škole jim to nešlo a začali krást. Bylo jim kolem deseti let a už to začínalo - zločinecká dráha. Ujala se jich moje žena, dělala s nimi domácí úkoly. Napřed zadarmo, pak jednou přišli, pak zase nepřišli. Řekla tedy, že bude chtít na hodinu jednu marku. Chodili pak pravidelně a byli nejlepší ve třídě.
Vidíte tam to nebezpečí těch muslimů, kteří jsou druhá, třetí generace, nebo je podle vás větší problém s uprchlíky, kterých přichází do Evropy stále více?
Záleží na tom, kteří to jsou. Takoví se často vrací do svých zemí, kde bojují po boku mudžahedínů za Islámský stát. To je nebezpečí. Ti, co přicházejí... To teprve ještě bude nebezpečí za nějaký ten rok. Když utíkají třeba ze Sýrie, tak utíkají, aby si zachránili život, protože tam vládne Islámský stát. Když před ním někdo uteče, tak to chápu. My tady máme třeba dost velkou minoritu Vietnamců, kterých utekly ze své země statisíce. Ti jsou pilní a všichni se hned usadili, začali podnikat a něco dělat. U nás Vietnamci, pokud neprodávají nějaké padělky, nebo drogy, tak jsou vlastně docela v pořádku. V Plzni je nespočet večerek, kde jsou Vietnamci. Řekl bych, že jsou to lidé, kteří se rychle asimilovali. Umí to. Až se tady smísí se zdejším obyvatelstvem, tak nikdo pořádně nepozná, že jsou cizí. Ovšem my v Čechách jsme všichni taková míchanice. Každý vypadá trochu jinak.
Jak byste vůbec definoval slovanství?
Ten mix je dobrý. Švédové tu byli... Slovanství je výchova, jak a co člověk cítí k tomu národu, kde žije, ale není to dané krví. V Římě kdysi bylo, že matka je jistá, ale otec není jistý.
Zpět do Křimic. Předal jste firmu synovi a on ještě uspěl v komunálních volbách, že?
Já mám ve firmě dvacet procent, on osmdesát. Bydlí tady v Křimicích, má tři děti, žije s manželkou, která je z Francie. Syn kandidoval v Křimicích za nějaké sdružení, které mělo podporu TOP 09. Vyhrál, z jedenácti mají šest zastupitelů. Přeskočil z třetího na první místo, ale nechce být starostou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
