Koncept lidských práv, tak jak je vnímán na Západě, má mnoho zřetelnějších trhlin. Obyvatelstvo zemí západního civilizačního okruhu - alespoň ve srovnání s většinou zemí na světě - požívá lidskoprávní luxus. Není to nicméně zásluha jeho vlád, ale dlouhodobých a bolestných snah jeho samotného. Navíc takzvaný „vývoz demokracie a lidských práv“ na západních křídlech za prvé a zdánlivě paradoxní podpora brutálních diktatur a autokracií západními státy za druhé jsou pro cílové státy očividnou katastrofou. Avšak koncept lidských práv příkladně v Latinské Americké je vnímán poněkud jinak než na Západě.
Jiný pohled na svět v původních rozhovorech ParlamentníchListů.cz:
Hovoříme-li o fenoménu lidských práv na Západě, narazíme na několikero zádrhelů. Po skončení studené války, ale i předtím, se západní státy v čele se „světovým četníkem“ – Spojenými státy – vymezovaly proti porušování lidských práv v komunistických režimech či spíše jejich nezdařených klonech (mylně je sem zařazován severokorejský režim - krajně nacionalistická doktrína čučche či státně kapitalistický režim v Číně). V hledáčku západního lidskoprávního „hlídacího psa“ se tak ocitly země, jako byl bývalý Sovětský svaz a jeho východoevropské satelity. Nyní je to především Rusko, Bělorusko, dále pak Kuba atd.
Zásadním problémem ohledně dodržování a porušování lidských práv tak, jak je pojímá Západ, je nevýrazná akcentace ekonomických a sociálních práv jedinců, a to na úkor práv politických. Ty jsou naopak silně akcentována a – bez nadsázky - svatořečena. Souvisí to i s tím, že takzvané komunistické režimy postihovaly své odpůrce primárně politicky, zatímco ekonomická a sociální práva většiny obyvatelstva těchto zemí byla v podstatě akceptována. Dále se můžeme zmínit i o ekologických aspektech lidských práv, na něž kladou důraz některé z latinskoamerických zemí či různé tamní hnutí odporu, o nichž bude ještě řeč.
Obsese porušováním lidských práv v totalitních a autokratických zemích, jež objektivně existovalo a nadále existuje, ale vytváří velice zamlžený obraz týkající se pošlapávání lidských práv na globální úrovni. Máme na mysli především diktatury či autokracie, jež jsou západními demokraciemi v příkrém rozporu s jejich vlastními lidskoprávními hodnotami podporovány jak diplomaticky, tak finančně a vojensky.
Západem vyvážená demokracie je jen fíkovým listem
Takzvaný vývoz demokratických hodnot do zemí, nacházejících se především na globálním Jihu, je pouhým fíkovým listem pro utužování kontroly Západu nad strategickými oblastmi a regiony, jež jsou bohaté na nerosty. Tento trend jde napříč staletími v souvislosti s kolonializmem, jehož proponenti čistě imperiální výboje maskovali veledůležitým posláním bílého muže, a to na bázi „civilizování“ barbarských hord hlavně v Africe a Asii.
Deklarovaný „vývoz demokracie“ vítězů studené války různými způsoby ale přinesl často hrozivý rozvrat v zemích, jako jsou Somálsko, Afghánistán, Irák, Libye, částečně pak Pákistán, Sýrie nebo Jemen. V případě nelegální angloamerické invaze do Iráku příkladně řada specialistů ještě před jejím zahájením varovala, že nastane chaos a destabilizace této země, posílí al-Kájda a počet jejich útoků se celosvětově dramaticky navýší. Ba co více, konkrétní kroky iráckého „protektora“ Paula Bremera i další faktory zažehly sektářskou válku v Iráku, jež „inspirovala“ i sektářské rozbroje v Sýrii. Sud s prachem jednoduše vybuchl, a to nikoliv náhodou.
Rijád porušuje lidská práva téměř stejnou měrou jako Pchjongjang
Pokud se zaměříme na další problém týkající se lidskoprávní koncepce, západní podpory různých diktatur a autokracií, tak jsou tyto skutečnosti, jak je uvedeno výše, v totálním schizofrenním rozporu se zásadními body této koncepce.
Kupříkladu saúdskoarabská tyranie je modelový příklad západního cynismu ohledně nahlížení na lidská práva. Státní doktrína saúdskoarabské monarchie – perverzně pokřivený výklad islámu - se nazývá wahhábismus. Toto učení se zásadním způsobem neliší od toho, které vyznávají bradatí džihádisté z Islámského státu. Ti jsou považováni za nebezpečný vřed, který podle některých výkladů ohrožuje samotnou západní civilizaci. Tento režim se co se týče pošlapávání lidských práv, nachází ve stejném ranku jako severokorejský, nicméně s Washingtonem udržuje vřelé vztahy už od roku 1933.
Psali jsme:
Závažné porušování lidských práv v Saúdské Arábii je téma na samostatnou kapitolu, nicméně pár výtahů z analýz Human Rights Watch (HRW) či Amnesty International (AI) je třeba uvést. Ve výroční zprávě o porušování lidských práv v Saúdské Arábii publikované letos HRW pro představu stojí, že "v lednu 2010 v provincii Quasi byla odsouzena Sawsan Salimová k třem stům ranám bičem a odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku za to, že se u soudu objevila bez mužského doprovodu". V království jsou upírána základní práva nejen devíti milionům saúdských žen a dívek, ale i osmi milionům zahraničních dělníků a dvěma milionům šíitů, jak se ze zprávy dozvídáme. Represivní režim každý rok odsoudí tisíce lidí při nespravedlivých soudních přelíčeních nebo je protiprávně zadržuje. Ve vazbách se s těmito lidmi včetně dětí špatně zachází a jsou podrobováni mučení, kupříkladu bičování. Loni v březnu byl soudem v Medině potvrzen rozsudek smrti pro libanonského televizního zpravodaje Aliho Sibata odsouzeného kvůli "čarodějnictví", které údajně předváděl ve své věštecké televizní show.
Inspirace hledejme v latinskoamerickém regionu
Jak bylo uvedeno výše, v Latinské Americe, jež byla během studené války v naprostém područí vlád Spojených států, které zde vydržovaly neofašistické junty a prováděly ničivé invaze či vedly války v zastoupení (proxy wars), se na přelomu milénia dostaly k moci progresivní levicové a středolevé vlády. Zároveň vznikala různá hnutí odporu a seskupení bojující za lidská práva zdola. Některé z těchto vlád a grassroots hnutí se pokoušejí rozšířit pojetí lidských práv příkladně o ekologická práva. Jistěže se i na Západě ekologii věnuje dost pozornosti a jsou zde celkem obstojně dodržovány zásady ochrany životního prostředí, avšak samotná ekologická práva se netěší takové pozornosti jako například v Bolívii.
Bolívijská vláda v čele s prezidentem Evo Moralesem ve spolupráci s grassroots hnutími koncepci lidských práv pozoruhodně rozšířila o implementaci zákona, jenž přiznává „Matce Zemi“ coby živému organismu stejná práva jako lidem. Jde o ekologický počin, jehož posláním je zachovat tamní ekosystémy pro příští generace a bojovat proti negativním dopadům klimatických změn. Lidská práva v pojetí bolivijské vlády a tamních ekoaktivistů se tedy netýkají jen lidských bytostí, ale i „neživých“ entit, jejichž zachování prospívá lidem samotným, a to zásadní měrou. Bolivijská vláda v roce 2010 uspořádala ekologickou konferenci, již se zúčastnilo 35 000 zástupců ze 140 zemí. Jejím výsledkem bylo přijetí dohody, která volá po drastickém snížení emisí, což podporuje spousta domorodých komunit z celého světa.
Zatímco západní státy o překot těží nerostné suroviny, především ropu a její deriváty do poslední kapky, v Ekvádoru se domorodé komunity a ekologičtí aktivisté snaží o přijetí zákona, díky němuž by většina tamních fosilních paliv zůstala v zemi, protože jejich těžba a zpracování přispívají k negativním klimatickým změnám, na čemž se shoduje většina ekologů po celém světě. Ekvádor kvůli tomu požádal západní země o finanční kompenzaci, nicméně tato žádost byla zamítnuta.
Latinská Amerika i přes neúspěchy mnohých aktivit nabízí alternativní pohled na západní koncepci lidských práv jak z popudu některých vlád, tedy mnohdy nepružného establishmentu, tak z pohnutek domorodých organizací a hnutí zdola. Tyto dva proudy se dokážou spojit v jeden celek a v řadě případů tato symbióza přináší ovoce.
Daniel Veselý se narodil v roce 1978. Zajímá se o politické, ekonomické i kulturní vztahy západních vyspělých zemí vůči zemím globálního Jihu. Věnuje se především problematice Blízkého a Středního východu a latinskoamerických zemí. Externě spolupracoval s Člověkem v tísni. Publikoval v týdeníku Literární noviny, čtrnáctideníku A2, týdeníku Kulturní noviny, Deníku Referendum, slovenském týdeníku Slovo, deníku Mladá fronta Dnes a na analytickém webu Mediainfo.cz. V současnosti je kmenovým autorem Britských listů a externím spolupracovníkem Českého rozhlasu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pas
