Nová právní úprava památkové péče zdůrazňuje veřejný zájem na ochraně památkového fondu a v návaznosti na správní řád, stavební zákon, zákon o základních registrech, nový občanský zákoník a další zákony vytváří lepší a účinnější podmínky pro péči o tento fond.
Vláda ČR na dnešním zasedání schválila předložený návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně památkového fondu), který má nahradit stávající zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, který je již zastaralý (dosud platný zákon je účinný již od roku 1988).
Nová právní úprava památkové péče zdůrazňuje veřejný zájem na ochraně památkového fondu a v návaznosti na správní řád, stavební zákon, zákon o základních registrech, nový občanský zákoník a další zákony vytváří lepší a účinnější podmínky pro péči o tento fond. Zabezpečí rovněž výrazné zpružnění a zefektivnění systému památkové péče zejména využitím moderních komunikačních a informačních technologií.
Příprava této normy byla zahájena na počátku roku 2012, kdy Ministerstvo kultury oslovilo subjekty, jejichž podíl na ochraně památkového dědictví je nesporný – územně samosprávné celky (např. Olomoucký kraj, hlavní město Prahu, město Prostějov), akademickou sféru (např. Akademii věd ČR, České vysoké učení technické v Praze, Akademii výtvarných umění), zástupce vlastníků (kromě územně samosprávných celků např. Federaci židovských obcí nebo soukromé vlastníky kulturních památek), odbornou a občanskou sféru (např. Národní památkový ústav, Český národní komitét ICOMOS, Asociaci muzeí a galerií apod.), ministerstva (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo pro místní rozvoj) či profesní komory (Českou komoru architektů). Na základě tohoto velice prospěšného dialogu se zainteresovanými stranami obdrželo Ministerstvo kultury široké spektrum informací a podnětů, které odborníci vyhodnotili a brali v úvahu při přípravě nového zákona o ochraně památkového fondu. Samotná tvorba této právní normy byla opakovaně projednávána především na úrovni expertního týmu Ministerstva kultury, který byl postavený na půdorysu okruhu oslovených subjektů i na mnoha dalších platformách, včetně diskusí na parlamentní půdě – tedy v Senátu i Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky.
Návrh zákona navíc přináší i celou řadu velmi důležitých změn a nových mechanismů péče o kulturní dědictví. Mezi nejpodstatnější lze zahrnout tyto:
- možnost kompenzovat náklady vlastníkům nemovitostí v památkových územích, tzn. v památkových rezervacích a památkových zónách, vzniklé v důsledku omezení jejich vlastnických práv (což dosud platná úprava neobsahuje);
- zavedení nástrojů, které umožní účinně reagovat na neplnění povinností vlastníka kulturní památky nebo vlastníka nemovitosti nacházející se v památkovém území, uložením opatření k nápravě;
- změnu povahy Ústředního seznamu kulturních památek a jeho provázání se základními registry, především s registrem územní identifikace, adres a nemovitostí a katastrem nemovitostí; to umožní přesnou identifikaci kulturní památky a poskytne úplné informace o památkové ochraně a jejím rozsahu;
- promítnutí závazků z mezinárodních úmluv, jimiž je Česká republika v oblasti památkové péče vázána;
- eliminaci zbytečné administrativní zátěže při nakládání s památkovým fondem;
- úpravu podmínek provádění stavebněhistorického průzkumu pro potřeby památkové péče jako významného podkladu pro nakládání s památkovým fondem;
- komplexní ucelenou úpravu archeologie a provádění archeologických výzkumů, důsledně provázanou se stavebním zákonem;
- posílení pravomocí Památkové inspekce, včetně rozhodovací pravomoci pro stanovené případy;
- komplexní úpravu sankcí za neplnění či porušení povinností, koncipovanou v souladu se zásadami správního trestání, s novým, vládou schváleným zákonem o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich i zákonem o některých přestupcích;
- změnu povahy aktů prohlašování některých předmětů ochrany – konkrétně jde o sjednocení prohlašování památkových území (tedy památkových rezervací a památkových zón), a sice opatřením obecné povahy; dále pak budou veškeré nástroje k ochraně jednotlivých prvků památkového fondu přijímány rovněž ve formě opatření obecné povahy (plány ochrany památkových území, ochranné památkové pásmo a území s vyloučeným výskytem archeologických nálezů).
Navrhovaný zákon o ochraně památkového fondu získal širokou podporu významných institucí, jejichž hlavní nebo významnou činností je péče o památkový fond, jako jsou např. Uměleckohistorická společnost, Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, Komise Rady Asociace krajů ČR pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch, Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, Archeologický ústav AV ČR, Praha, v.v.i, Asociace majitelů hradů a zámků, Národní památkový ústav, zástupce veřejné ochránkyně práv a mnoho dalších.
V rámci připomínkového řízení byly vypořádány všechny připomínky k návrhu tohoto zákona, který tak byl předložen vládě ČR bez rozporů. Předpokládáme, že účinnosti zákon nabyde k 1. lednu 2018.
Ministr kultury Daniel Herman k zákonu, který za resort vládě předložil, řekl: „Oceňuji, že tým odborníků ministerstva kultury úspěšně dokončil práci na nesmírně potřebném zákoně, jehož tvorba začala v roce 2012. V četných jednáních jsme nalezli skutečně maximální možnou míru konsensu se všemi více i méně zainteresovanými stranami expertů. Jsem si jist, že předkládáme sněmovně velice kvalitní moderní normu, která pomůže památkové péči v daleko větší a srozumitelnější míře, než dosud platný zákon z roku 1987. Vážím si zodpovědné, pečlivé, fundované a kvalitní práce kolegů z resortu kultury a děkuji jim za ni.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
