Veřejný nepřítel Kremlu: Když se Putina nebojí Kyrgyzstán, Česko taky nemusí

Do Česka nyní přijel přesvědčit zdejší soud, aby žadatele o politický azyl a bývalého podnikatele Andreje Sačkova nevydával zpět do Ruska, protože by ho tam čekalo peklo.

Jste iniciátorem výzvy vládám zemí o zavedení moratoria na plnění dohody o vydání osob, jejichž vydání požaduje Ruská federace, protože tam vládne bezpráví. Nicméně jakými argumenty budete přesvědčovat tuzemský soud, aby bývalého podnikatele Andreje Sačkova nevydal do Ruska?

Mám zhruba tři argumenty. Mezinárodní ženevská konvence říká, že nelze vydat člověka tam, kde může být ohrožen jeho život. Vždy říkám, že nelze vydávat do Ruska, protože tam budou lidé v nebezpečí. Na to mi mnozí odpovídají, že je v Rusku všechno v pořádku. Nicméně tohle jsou informace našich oficiálních míst. Proti tomu ale stojí fakta, k nimž se dostat není vůbec lehké. Protože systém našeho gulagu je uzavřen stejně jako za Stalina. Přesto se fakta na veřejnost dostávají. Před třemi dny se udála vzpoura v Čeljabinské oblasti ve městě Kopějsk. Vězni se tam vzbouřili proti nelidskému zacházení ze strany bachařů. Vzpoura byla krutě potlačena speciálními oddíly policie a podle neoficiálních údajů je tam již patnáct mrtvých. A teď si představme, že by Česko Sačkova vydalo před půl rokem a on by se dostal do toho žaláře. Nepřiznal by vinu a nikdo nemůže říct, co by se tam s ním stalo. Nyní probíhá soudní řízení mezi jednou ruskou bankou a tamním Telecomem. Tyto dva státní subjekty se kvůli sporu ohledně obchodních zájmů obrátily na soud v Londýně, přičemž by o tom měl rozhodovat soud v Moskvě. Tomu ale nevěří. Do třetice Vrchní soud Ruské federace před měsícem navrhl vypustit poroty ze soudních řízení. Podle nich by měla být porota jen u soudů, kde se bude rozhodovat o doživotí či trestu smrti. Ostatní jednání se budou odehrávat za zavřenými dveřmi. Jelikož jsou u nás soudy závislé na výkonné moci, tak veškeré návrhy vyšetřovatelů a prokurátorů bude soud potvrzovat.

Mohou být při soudních jednáních v Rusku přítomni novináři?

Ve většině případů k nim pod různými záminkami nejsou připuštěni. Osobně jsem byl dlouhou dobu přítomen u soudu s Michailem Chodorkovským. Posléze pro tento soud vybrali takový sál, do něhož se vešlo pouze osm lidí, takže novináře vyšachovali. Takhle to dělají neustále.

Proč se podle vás od dob SSSR toho v Rusku až tak moc, co se týče absolutní kontroly státem, nezměnilo?

Nejdříve jsme se s příchodem Borise Jelcina velmi odklonili od sovětské neomezené moci a kráčeli k demokracii. V druhém prezidentském období Vladimira Putina se země zase vrátila k manýrám SSSR. A za třetího období vlády Putina, teď musím sebrat odvahu, se to vymklo kontrole a v Rusku je to ještě horší, než v dobách SSSR. Strašně silně tam dominuje moc tajné služby FSB. Všechny demokratické zákony přijaté za Jelcina se předělávají. Ve všem je znát Putinova silná ruka, vždyť všechny nové zákony podepisuje. Zákon o nevládních organizacích. Doplnění trestního zákoníku, podle něhož lze trestně stíhat novináře za pomluvu. Podle dalšího zákona zaplatí za neoznámenou demonstraci organizátor deset tisíc dolarů. A tak dále.

Více rozhovorů ZDE

Proč se tedy těší takové mediální pozornosti případy typu Pussy Riot a ne opravdu vážné procesy?

Skupina Pussy Riot se stala známá kvůli zcela idiotskému odsouzení. Této zhovadilosti se smál celý svět. Kdyby ale soudili lidi, co by protestovali na Rudém náměstí a křivě je obvinili, že bili policajty, tak by si toho nikdo nevšiml. Stejně jako obvinění mnoha lidí ze špionáže pro cizí stát. Mlčenlivá a pštrosí politika Západu ve vztahu k odsouzením vědců ze špionáže je nepochopitelná. Za posledních deset let jich bylo odsouzeno dvacet. Nedávno vyšel na svobodu fyzik Valentin Danilov. V nápravném zařízení strávil tento nevinný člověk deset a půl roku. Včera se mě z Hlasu Ameriky ptali, jestli Danilovi pomohly mezinárodní organizace. Řekl jsem, že vůbec v ničem. Putin i proto pochopil, že jestli bude ignorovat mínění lidsko – právních organizací, nijak ho to nepoškodí.

V Česku vládnou vzhledem k Rusku dva hlavní postoje. Bratřit se s Ruskem přinese ovoce anebo s Ruskem není dobré se kamarádit. Který je dle vás praktičtější?

Loni jsem žil v Kyrgyzstánu. Je to nejchudší země z bývalého SSSR. Nedá se s Českem srovnat. Přitom tam pochopili, že se Ruska bát nemusí a nepotřebují se s ním ani bratřit. Proto mě Česko podlézáním Rusku překvapuje. Kyrgyzstán je také závislý na Rusku, co se strategických surovin týče. Přesto se mu nijak nevnucují. Mají projekty s Čínou, Tureckem, Kazachstánem či USA.

Není to spíše tím, že naše politická elita má s tou ruskou velmi dobré vztahy?

Čeští investigativní novináři by se měli zajímat o to, odkud jsou politické elity financovány, aby lépe pochopili podstatu jejich strachu z Putina. Když se ho nebojí Kyrgyzstán, tak Česko taky nemusí.

Myslíte si, že Evropská unie (EU) zabrání šíření bezpráví z Ruska do bývalých satelitů SSSR?

Podle mě je EU určitou bariérou a filtrem proti ruskému bezpráví.

Takže emigrace z Ruska do Evropy je kvůli bezpráví?

Ano a je to pro Rusko obrovský problém. Lidé emigrují dokonce i z Rublovky, což je řetězec osad poblíž Moskvy, jemuž se přezdívá milionářská rezervace. Prostě ani bohatí nevěří Putinovi a nelíbí se jim jeho režim.

Současné Rusko popisujete podobně, jako bylo zobrazeno ve sci – fi Vladimíra Sorokina Deník opričnika, kde si tajná policie cara dělá, co chce. Krade, znásilňuje, vraždí, fetuje. Opravdu je to tak zlé?

Hondě z toho, co Sorokin v knize napsal, už se stalo. Můj kamarád Vladimir Vojnovič napsal knihu Moskva 2042. V ní mimo jiné rozvíjí příběh o pravoslavném patriarchovi s hodností generálmajor náboženských armád a otec hvězd. U patriarchy Kirila se před soudem s Pussy Riot našly hodinky za padesát tisíc dolarů, takže se popisu blíží. To vše, co předpověděli lidé s velkou představivostí, už se děje.

Co vás vede k neustálému boji s režimem Vladimira Putina?

Jsem třiatřicet let novinářem. Nejsem členem žádné strany ani opozičního hnutí. Opravdový novinář je v opozici k jakékoliv moci. Kdyby přišli k moci mí přátelé z opozice, budu je taky kritizovat.

Kdo je novinář Grigorij Michajlovič Pasko?

Narodil se roku 1962 na Ukrajině. V roce 1983 ukončil studium na fakultě žurnalistiky Lvovské vysoké vojensko – politické školy. Tehdy pracoval už v novinách Bojová hlídka. V roce 2004 ukončil i studia na právnické fakultě Ruské státní university společenských věd. V roce 1997 byl na základě informace, že mu na zájezdu v Japonsku byly zabaveny údajně tajné dokumenty, zatčen. Odborné posudky ukázaly, že o státní tajemství nešlo. Skutečnou příčinou totiž byly články na ekologická témata. Psal totiž hodně o atomovém odpadu, kterým představitelé armády znečišťují moře. Amnesty International ho označila za vězně svědomí. Byl odsouzen na rok, ale díky amnestii jej propustili z vazby. V roce 2000 byl ale rozsudek anulován a Pasko byl uznán vinným z vlastizrady ve formě špionáže. Byl odsouzen ke čtyřem letům odnětí svobody. V nápravném zařízení strávil víc než půl roku, celkem ve vězení zhruba tři roky. V letech 2003 až 2009 byl šéfredaktorem časopisů Ekologie a právo, Orel a hlava, Město pěti moří a dalších. V roce 2011 založil Fond na podporu investigativní žurnalistiky a stal se jeho ředitelem. Jako expert se zúčastnil několika soudů v Evropě, kde svědčil o bezpráví v Rusku. Skoro ve všech případech nebyly pronásledované osoby do Ruska vydány. Je laureátem mnoha mezinárodních cen a členem všemožných novinářských a spisovatelských svazů Ruska. Trvale bydlí v Moskvě.