Skutečně nás to posouvá kupředu a zajišťuje opravdovou rovnost občanů v oblasti práv a povinností? Další z kontroverzních témat, které jistě povzbudí mé kritiky k reakcím.
Dlouhé roky přemýšlím nad tím, zda je to tak správně. Zda rovné volební právo tak, jak jej známe dnes, je skutečně správnou cestou. Nerad se v úvahách pohybuji v mantinelech systému, platného dnes. Velmi rád z něj naopak vybočuji, neboť jsem přesvědčen, že jedině opuštění všech dosavadních dogmat a uzancí dává člověku příležitost vymyslet něco nového. Kdyby se před mnoha lety lidé spokojili s tím, jaký je stav, byla by dodnes Země placatá. Kdybychom v úvahách před rokem 1989 nevybočili ze zajetého systému, máme tu vládu jedné strany dodnes. Dovolte mi tedy, prosím, ten můj opětovný luxus, vybočit z řady i v tématu rovného volebního práva.
Rovné volební právo dává stejnou sílu hlasu plátci milionových daní, stejně jako notorickému příjemci dávek a podpor, zaměstnavateli desítek či stovek lidí, stejně jako zaměstnanci. Stejnou sílu hlasu mají netrestaní občané, stejně jako notoričtí delikventi, lidé s IQ 150, ale i 75. Samotné volební právo pak není odnímáno dokonce ani takovým lidem, kteří byli odsouzeni za krácení daně, podvod při čerpání a zneužití státních dotací, zneužití pravomocí veřejného činitele, nebo za podporu a propagaci hnutí potlačujících lidská práva. Existuje jediná výjimka, při jejímž splnění nemá možnost občan volit. Překážkou ve výkonu volebního práva je zbavení způsobilosti k právním úkonům podle § 10 občanského zákoníku. Je toto všechno výhrou, nebo prohrou demokracie? Značí to pozitivní vývoj ve společnosti, nebo její částečný úpadek? Řada odpůrců jakékoli diskuse o změně rovného volebního práva argumentuje tím, že prospěšnost života jedince pro společnost není měřitelná podle nějakého jasného klíče, a že toto základní právo občanů musí být pro všechny stejné.
Podívejme se na to ale, jak je mým zvykem, z jiného úhlu pohledu. Domnívám se totiž, že pro přirozené uplatnění rovného volebního práva je zapotřebí nejprve soutěže idejí, které se o hlasy voličů utkají. Idejí, neovlivněných touhou po osobním prospěchu kandidujících politiků, ale ani výší kapitálu, který na volby mají jednotlivé politické strany. Dovolím si konstatovat, že v České republice se ideje z politiky vytratily, a že soutěž politických stran se smrkla výhradně na soutěž objemu peněz, které mají na kampaň. Jako důkaz předkládám skutečnost, že v parlamentních volbách se jednotlivé strany umísťují v pořadí získaných hlasů téměř výhradně vždy podle toho, kolik dají do kampaně peněz. A popojedeme dál, neboť to není zdaleka vše. Přijmeme-li za fakt, že se ideje vytratily, jistě se shodneme i na tom, že výsledkem parlamentních voleb není ve své podstatě nic jiného, než příležitost přerozdělovat peníze. Jakékoli legislativní kroky jsou vždy v důsledcích provázeny vnikem nákladů. Ať už je to politika zaměstnanosti, zahraniční politika, obrana, obchodní právo, daně, nebo stovky jiných. Ano, jde ve své podstatě jen o peníze. Peníze, které musí cestou odvedených daní nebo zadlužení státu vynaložit občané na to, co si politici vymyslí.
Za předpokladu, že by ideje byly skutečně jediným předmětem soutěže ve volbách, považuji za správné, aby též existovalo hrdé rovné volební právo. Jestliže ovšem předmětem soutěže ve volbách je objem do nich vložených peněz politickými stranami a výsledkem voleb pak obsazení lukrativních postů, ze kterých lze přerozdělovat peníze občanů, přičemž ty pak následně stát vynakládá neefektivně, objem korupce je přímo úměrný objemu přerozdělených peněz bez odpovědnosti, peníze dostávají plnými hrstmi od státu i ti, kteří se na společném úsilí nepodílejí a parazitují na něm, přičemž se některé strany, jako například ČSSD, na takové voliče s rovným volebním právem přímo specializují, pak je jistě na místě i úvaha, zda ono rovné volební právo není ve své podstatě paradoxně jedním z nejslabších míst naší demokracie.
Můj dnešní osobní názor se jistě stane předmětem kritiky řady ochránců všech možných lidských práv. Přesto se domnívám, že rovné volební právo má smysl pouze a jedině za předpokladu, že se do politiky vrátí soutěž idejí. Pokud ovšem jsou předmětem volební soutěže peníze, a to dnes prostě jsou, pak rovné volební právo ztrácí smysl, neboť je to ve své podstatě korupcí nejsnáze ovlivnitelné místo. Korupce politiků a jejich morálka jsou prostě do jisté míry postaveny na korupci a morálce jejich voličů. Chceme-li mít tedy dobrý pocit z toho, že máme rovné volební právo, že výsledky voleb nebude ovlivňovat volič, který čeká na to, co mu kdo dá, místo aby se staral primárně sám, a že jedni systematicky nedoplácí na druhé jen proto, že se jim nechce makat, měly by se do politiky ideje vrátit co nejdříve. Koneckonců, jestliže se někdo ve volbách rozhoduje podle toho, kdo mu co slíbí a dá z cizího, má to se skutečným občanstvím a hrdou příslušností k národu a vlasti pramálo společného...
Publikováno na blogu idnes.cz
Více:
Matějka (SSO): Svět potřebuje více státníků, jako je Václav Klaus
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Svobodni.cz
