Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi možná i v reakci na kolegu předřečníka trošku obecnější vystoupení k tomuto tématu z pohledu ministra životního prostředí.
Kauza solárních elektráren je z mého pohledu názorným důkazem pravdivosti lidového rčení, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Je to výstraha do budoucna, je to ukázka, jakým způsobem se určitě nemají podporovat obnovitelné zdroje. Součtem řady pochybení vznikla situace, která nepomáhá životnímu prostředí, ale pouze nahrává spekulacím, možná lobismu. To vše na úkor občanů ve prospěch velkého solárního byznysu. Přičemž samotný ekologický přínos je několikanásobně vymazán ztrátou prostředků, které jsme ve prospěch ochrany životního prostředí mohli investovat daleko efektivněji.
Jaké byly, dámy a pánové, hlavní příčiny a chyby. Už samotný zákon číslo 180 z roku 2005 Sb. nadělil solárním elektrárnám nepřiměřeně vysokou podporu, a to i ve srovnání s jinými obnovitelnými zdroji. Snad si to autoři zdůvodňovali tím, že právě fotovoltaické panely jsou velice drahé, a proto potřebují větší dotace. To je však od samého začátku špatný argument. Sám fakt, že nějaký zdroj je dražší než jiný, je spíše důvodem k opatrnosti než ke zvyšování podpory. Má ekologickou logiku zvýhodnit čisté zdroje proti špinavým, obnovitelné proti fosilním palivům, ale samotný výběr, který rovnocenný ekologický zdroj více využívat, nechme, prosím, příště na investorech a na trhu. Selský rozum nám totiž říká, že čím levnější čistý zdroj se použije, tím více čisté energie si můžeme koupit a o to více prospějeme našemu životnímu prostředí.
Efekt vysoké podpory byl ještě umocněn tím, že stavitelé solárních panelů, jak už tady bylo několikrát řečeno, získali garanci vysoké úřední ceny na velmi dlouhou dobu a s jistotou přednostního připojení. V zásadě šlo o cosi, jako velice lukrativní zakázku přidělovanou každému, kdo přišel a měl dost peněz. Tento víceméně morální problém se stal ekonomickým problémem ve chvíli, kdy takříkajíc začalo být příliš mnoho slimáků a málo salátu. Tedy když se na jaře roku 2009 spustil takový solární boom, že už nešlo pouze o nemravně vysoké individuální zisky, ale o celkové citelné zvýšení ceny elektřiny. Trh zafungoval. Cena panelu spadla na polovinu, zájem investorů logicky rapidně vzrostl. Co nezafungovalo, byla státní správa. Výkupní cena zůstala stejně vysoká.
Populární úřednická vláda, která ji k tomu mohla svou vysokou autoritou donutit, neudělala vůbec nic. Nepředložila žádný vlastní návrh zákona podobného tomu, který máte před sebou. Kdyby se tak stalo už v roce 2009, měli jsme po problémech. Je záhadou, proč to kabinet Jana Fischera ani nezkusil. Já bych byl rád, aby si na tuto nečinnost úřednického kabinetu vzpomněli všichni, kdo si kdykoliv v budoucnosti budou zahrávat s dalším pádem politického kabinetu a instalací nějaké další úřednické vlády.
Dál k problému. Vysoká podpora a její udržení v době, kdy klesla cena panelů, by byla ospravedlnitelná, kdyby podpora obnovitelných zdrojů směřovala ke konečným spotřebitelům. Tuto podporu my zachováváme. Podporu směřovanou k domácnostem a obcím, malým zdrojům na budovách ke krytí místní vlastní spotřeby. Nikoliv slunečním megapolím, které hyzdí krajinu, zabírají zemědělskou půdu a slouží v prvé řadě nikoliv přírodě, ale nemravnému zisku. Nemravnému nikoliv proto, že je vysoký, ale proto, že je státem vytvářený a státem garantovaný. Jedni inkasují stamiliony, zatímco náklady ekologického chování nesou jiní. Přitom spotřebitelé byli v tomto případě zcela připraveni o možnost svobodného výběru. To není ani spravedlivé ani rozumné.
Vinou těchto chyb, dámy a pánové, jsme nyní v situaci, kdy výroba elektřiny v Evropě sice výrazně zlevňuje, ale čeští občané a firmy za ni budou muset zaplatit více. Naše vláda šlápla na záchrannou brzdu. Redukce podpory znamená, že stavba dalších fotovoltaických polí už nebude tak lukrativní a investoři se snad vrhnou jinam. Nicméně budeme tu mít drahé sluneční elektrárny, které se stihnou postavit do data účinnosti navrhované novely. A já věřím, že to bude konec roku nikoliv březen. Odhaduje se, že za 15 let, po kterou budou mít tyto elektrárny garantovanou vysokou výkupní cenu, by mohla jejich podpora stát spotřebitele až 500 miliard korun.
Proto je součástí návrhu novely i stanovení stropu pro příspěvek na obnovitelné zdroje, a to ve výši 370 korun na megawatthodinu. Tím je omezeno zdražení elektřiny pro konečného spotřebitele. Zbytek, a to až do výše 12 miliard resp. přesně 11,7 miliardy ročně bude dotovat stát. Není to šťastné řešení. Tyto peníze bude muset vláda někde vzít, což znamená, že budou někde chybět. Takže daňoví poplatníci si tady tak jako tak připlatí. Navíc se tím definitivně ztrácí i jediná ekologická logika, totiž ta, že čím dražší zdroj, tím více jím lidé šetří, neboli cena snižuje spotřebu. To je starý tržní, ale i ekologický princip. Nicméně my jsme se už v roce 2005 rozhodli trh obejít a nyní jen toto pokřivení trhu napravujeme bohužel dalším pokřivením. A to z čistě sociálních důvodů, nikoliv kvůli ekologii. Ta dostala na frak, stejně jako ekonomika.
Obránci slunečních elektráren by nyní mohli tvrdit, že nakonec prospějeme životnímu prostředí, protože sluneční elektrárny tu přece stojí a budou stát i těch 15 let a dodávat čistou energii do sítě. Zní to hezky, ale bohužel je to jinak. Ty stamiliardy, které bude stát podpora solárních elektráren, a teď odhlížím od toho, z jakých kapes ta podpora půjde, jsme totiž mohli ve prospěch ekologie využít mnohem efektivněji. Mohli jsme je investovat do úspor, do zateplování domů, do tepelných čerpadel, do využívání odpadu, event. biomasy. Jestliže nyní musíme solární elektřinu dotovat penězi s povolenek, a to bude další z témat, je to za cenu toho, že nebudou investovány do nejmodernějších zelených technologií. Nejlogičtější cestou, kterou vláda navrhuje zdanění dotace výkupní ceny elektřiny ze slunečních elektráren, která se chystá v těch předložených návrzích. Je to sice možná způsob krkolomný, nicméně jediný ekonomicky logický. V podstatě jde o snahu napravit opomenutí spočívající v tom, že stát včas nesnížil výkupní cenu solární elektřiny, takže si ji teď vezmeme ve formě daní. Jistá forma krkolomnosti, s níž se tato vláda musí vyrovnat s problémem, který nezpůsobila, bezpochyby může snížit důvěryhodnost státu a může mít své následky. Já prosím, nechť je to další varování, abychom byli příště při vytváření jakýchkoliv dotačních titulů v podporování čehokoliv, byť s dobrou vůlí, abychom byli obezřetní. Nemáme dnes k dispozici žádná dobrá řešení, jen ta méně špatná, prosím, přijměme.
Děkuji za pozornost.
Více:
Ministr Kocourek: U fotovoltaických elektráren vznikla problematická situace
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
