Minulý týden oba dosud známí kandidáti na předsedu ČSSD, Bohuslav Sobotka a Michal Hašek, zveřejnili své předsednické manifesty, v nichž formulují svá programová východiska a vize budoucnosti ČSSD. Co přinášejí tyto dokumenty nového, jak si jednotliví kandidáti představují budoucnost ČSSD, jaké změny programu navrhují a jak chtějí zajistit úspěch ČSSD?
Předně je potřeba si při hodnocení obou dokumentů připomenout něco z minulosti. Ačkoliv jsou totiž oba kandidáti v nejužším vedení ČSSD poslední čtyři roky a podíleli se na projektu modernizace Jiřího Paroubka, ani jeden z nich se k tomuto několikaletému projektu ve svých dokumentech nevrací. Škoda, už to samo o sobě totiž leccos o nich samotných vypovídá.
Oba byli totiž několik let nejbližšími spolupracovníky Jiřího Paroubka. Bohuslav Sobotka působil ve vedení ČSSD již před příchodem Jiřího Paroubka, kterému pak dělal statutárního místopředsedu. Michal Hašek se stal členem vedení strany od chvíle, kdy si jej Jiří Paroubek vybral za předsedu poslaneckého klubu. Je dlužno říci, že v této funkci obstál a stal se z něho nejbližší spojenec Jiřího Paroubka. Prakticky až do krajských voleb, kdy se stal Michal Hašek hejtmanem a následně šéfem Asociace krajů ČR, byl Michal Hašek nejbližším spolupracovníkem, člověkem, který se podílel na zásadních politických rozhodnutích předsedy strany. I díky tomuto vztahu si zachoval pozici v politickém grémiu, v němž dříve zasedal z pozice šéfa poslaneckého klubu, nově jako předseda Asociace krajů ČR.
Oba se také podíleli jak na formulování krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé strategie ČSSD, tak na projektu modernizace strany. Oba by se tudíž neměli, chtějí-li být sebevědomými a silnými lídry strany, vyhýbat jak odpovědnosti za politiku strany v minulosti, tak by především neměli jen kritizovat chyby, ale přihlásit se také k již vykonanému tam, kde se nyní zdá, že „objevují Ameriku".
Přestože nejobvyklejší mediální interpretace projektu modernizace ČSSD je taková, že prakticky skončil rozhodnutím sjezdu, který neschválil přímou volbu stranických funkcionářů - předsedů okresních a krajských organizací - projekt pokračoval. V průběhu let 2008 a 2009 vzniklo a fungovalo několik modernizačních pracovních týmů, které s rozdílnou mírou úspěchu zpracovaly či dokonce zrealizovaly svoji část modernizace. V rámci projektu modernizace se například připravoval systém vnitrostranických referend a průzkumů tak, aby se zvýšila vnitrostranická demokracie a snížila moc stranické oligarchie.
Výsledkem práce modernizačních týmů je i již fungující projekt mojesocdem.cz, který sdružuje sympatizanty ČSSD. Ten měl na starosti právě Bohuslav Sobotka a je nutné říci, že tak na rozdíl od Michala Haška jsou za ním konkrétní výsledky práce v této oblasti. Bohužel se nepodařilo proti vůli volebního štábu učinit pokrok v práci s internetem a sociálními sítěmi. Nejde o to, že by se nezlepšily webové stránky ČSSD či že by se aktivita jednotlivých představitelů ČSSD na sociálních sítích a blozích nezvýšila. Poslední půlrok před volbami tomu bylo přesně naopak. Jde o to, že systémové využití internetu jako mimořádné šance pro přímý kontakt s voličem tak, jak bylo navrhováno sekcí PR a marketingu pod mým vedením, naráželo na nepochopení volebního štábu v čele s Jaroslavem Tvrdíkem, který internet dlouhou dobu pojímal jen jakousi „přidruženou výrobu" a okrajové médium, nikoliv jako fenomén doby a klíčový nástroj politického marketingu. Koneckonců, projekt internetového média byl v podobě serveru Vasevec.cz realizován až po dvou letech od jeho prvního návrhu.
Posledním dokumentem, který se projektu modernizace ČSSD týkal, a který vznikl na jaře roku 2010, byla analýza stavu práce na projektu pod názvem „Současný stav projektu modernizace ČSSD a další směry jeho pokračování" (Dokument je dostupný na stránkách Vasevec.cz ZDE).
Z tohoto dokumentu je patrné, co bylo z projektu modernizace pod vedením Jiřího Paroubka úspěšně dokončeno, kde práce pokračují a kde se naopak navrhují způsoby, jak překonat rozhodnutí sjezdu, který zamítl návrhy na přímé volby funkcionářů tak, aby se zvýšila vnitrostranická demokracie a omezil vliv stranických oligarchů, „oranžových baronů".
Materiál konstatuje pokroky v oblasti modernizace webových stránek strany, pronikání do oblasti sociálních sítí (z dikce materiálu je ovšem patrné, jak omezené bylo vnímání této oblasti komunikace v Lidovém domě), úspěšnou praxi vnitrostranických referend a komunikaci se zástupci občanské společnosti. Zajímavá je také pasáž, která je věnována zdůrazňování nekomunistické minulosti ČSSD („soustavně a jasně se vymezovat vůči komunismu a KSČM připomínáním nekomunistické/antikomunistické historie ČSSD a sociálnědemokratického hnutí"), která částečně zpochybňuje některá klišé médií o ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka jako o platformě pro nástup komunistů k moci.
Materiál však také vyjmenovává, ve kterých oblastech projektu se nepokročilo. Jde především o změnu stanov směrem k již zmiňované přímé volbě stranických funkcionářů, zavedení kvót pro ženy či modernizace Masarykovy dělnické akademie (MDA) do podoby moderní vzdělávací instituce, plnohodnotného stranického think-tanku. Vzhledem k ambicím některých představitelů ČSSD obhajovat místopředsednický post je také zajímavá pasáž, věnující se výsledku práce Týmu pro regionální a komunální politiku, kde se konstatuje, že „z původně stanovených úkolů nesplnil téměř nic". Připomínám, že místopředsedou, který měl na starost právě komunální politiku, je Roman Onderka.
Porovnáme-li tento text s oběma „programovými manifesty" kandidátů na budoucího předsedu, pak dojdeme k několika zajímavým závěrům.
Předně, mluví-li podporovatelé kandidatury Michala Haška, například místopředseda strany Zdeněk Škromach o tom, že Sobotkův tábor má blíže k Jiřímu Paroubkovi, pak podle obsahu Haškova předsednického „manifestu" to tak nevypadá. Ačkoliv v něm chybí na rozdíl od modernizačního projektu Jiřího Paroubka jakákoliv ambice - až na zavedení kvót pro ženy v rámci ČSSD - měnit vnitřní mocenské poměry uvnitř ČSSD, v ostatních oblastech je až nápadné, jak se jeho text shoduje s textem již zmíněného posledního materiálu k modernizaci ČSSD.
Ve výčtu návrhu rebrandingových aktivit pro Tým pro uplatnění politického marketingu je v materiálu „Současný stav projektu modernizace ČSSD a další směry jeho pokračování" na prvním místě uveden bod „ČSSD - strana základních hodnot". V Haškově „Desateru" je bod 5 pojmenován „Strana postavená na tradici a hodnotách", a ačkoliv heslovitější a kratší, obsahově je shodný se zmíněným bodem interního materiálu k modernizaci ČSSD. Další nápadná shoda se týká bodu 4 „Desatera", který je nazván „Demokratická strana s koaličním potenciálem". Hašek v něm mj. „vylučuje spolupráci se stranami minulosti, stranami populistickými a extrémistickými". V interním modernizačním materiálu je to druhý bod návrhu rebrandingových aktivit, který nese název „ČSSD - strana demokratických tradic a hlavního evropského demokratického proudu" a opět mnohem hlouběji rozvádí to, co je heslovitě uvedeno v Haškově „Desateru".
Nejnápadnější shoda je v bodu 3 obou materiálů - v Haškově „Desateru" nese název „Strana slušných lidí pro slušné lidi" a v interním modernizačním materiálu zase „ČSSD - strana slušných lidí". Jediné, co věcně tyto body odlišuje je fakt, že v Haškově „Desateru" nenajdete jako nástroj dodržování hodnot v politice institut tzv. presumpce viny. Je otázkou, zda proto, že mezi signatáři Haškova „Desatera" jsou lidé, kteří by při dodržování institutu „presumpce viny" svoji podporu „Desateru" stáhli.
Obsahově jsou pak také shodné bod 6 a 7 Haškova „Desatera" s bodem 4 interního modernizačního materiálu, který se nazývá „ČSSD - strana kompetentních řešení". Ačkoliv opět marketingově a heslovitě, Michal Hašek se v těchto bodech hlásí k tomu, co je rozvedeno ve zmíněném bodě 4 modernizačního materiálu, totiž k otevření strany zájmovým sdružením, občanským iniciativám, obecně ke spolupráci s občanskou společností.
Ačkoliv se některým médiím zdály přelomové především body 8 („Efektivní sociální model 21. století"), 9 („Dluhy nejsou politikou ČSSD") a 10 („Strana podporující živnostníky, malé firmy a střední vrstvy"), nejedná se až na jednu výjimku opět o nic nového pod sluncem. Tou výjimkou je fakt, že Michal Hašek v těchto bodech paušálně akceptoval argument pravicových stran, že sociální stát je neudržitelný a odmítl také koncept tzv. řecké lži, kdy se hlásí k odpovědnosti za současné zadlužení státu, aniž by se kriticky vymezil vůči politické konkurenci. Pokud je někde zřejmý nikoliv programový, ale ideový posun Haškova „Desatera", pak je to v této oblasti. Nejedná se však o posun do politického „středu", jak se snaží tyto teze interpretovat tábor Michala Haška a některá média, ale jedná se o krok doprava politického spektra. Je to krok odvážný, nikoliv nesmyslný a beznadějný, avšak už samotný fakt, že jej jeho autoři - ať již vědomě či nevědomě - dezinterpretují pomocí mediálního kýče o politickém středu, vzbuzuje pochybnosti o schopnosti autorů tento cíl naplnit.
Co je však mimořádně smutné je, že větu „sociální stát 20. století je minulostí a potřebuje zásadní revizi, odmítáme však řešení krize veřejných financí snižováním kvality a dostupnosti veřejných služeb státu pro všechny občany" podepsali tři místopředsedové strany, z nichž dva jsou v této funkci několik let a byli zároveň hospodářskými ministry (Zdeněk Škromach ministrem práce a sociálních věcí) a dvanáct sociálně demokratických hejtmanů. Všichni totiž na obhajobě principů, na nichž moderní sociální stát 20. století stojí, postavili svoji politickou kariéru, vstoupili do ČSSD, o těchto principech přesvědčovali voliče a díky nim získali své funkce! Moderní sociální stát 20. století totiž v ČR nikdy nefungoval, naplnění tohoto modelu bylo vždy cílem ČSSD, a proto přihlásit se k této tezi lze přirovnat k názorovému obratu o 180 stupňů. V této souvislosti lze pak pochopit vstřícné postoje představitelů vládní koalice ke stoupencům tohoto programu, neboť se jedná doslova a do písmene o jakousi politickou Canossu, kdy v jakékoliv další volební kampani mohou politici pravicových stran dokola opakovat větu „oni vám lhali a sami se k tomu přiznali".
Bude zajímavé sledovat, jak tuto v pravdě revoluční myšlenku bude tým Michala Haška programově naplňovat, protože pokud by se mu to podařilo, aniž by opustil programovou platformu sociálnědemokratického hnutí v Evropě, pak by šmahem vyřešil problém všech evropských sociálně demokratických a socialistických stran. S ohledem na to, že v „Desateru" chybí jakákoliv reflexe filosofické a politologické diskuse, která na toto téma již několik let masivně probíhá uvnitř evropské levice, je zřejmé, že se buď jedná o projev naivity autora, anebo o zcela revoluční, novátorský počin, jehož osud bude jistě bedlivě sledovat celá Evropa.
Co se týče bodu 10 („Strana podporující živnostníky, malé firmy a střední podnikatele"), pak je to směr zcela jistě správný. Připomínám však, že formulaci politiky ČSSD vstřícné k živnostníkům, malým a středním firmám měl několik let na starost jeden ze signatářů „Desatera" Milan Urban. Bude zajímavé sledovat, s čím tedy v této oblasti po těch několika letech, kdy se mu tento úkol nedařil, nyní přijde a jak se mu podaří živnostníky a malé podnikatele přesvědčit k podpoře ČSSD.
Více:
Jandák, klidná síla ČSSD. Počká si, co chlapci předvedou a uvidí
Přes redaktora si nadávali Paroubek, Sobotka, Hašek i Rath
To Bárta neměl říkat. Óda na Haška naštvala Ratha i Paroubka
Dimun se zastává Paroubka. Je hlavní tváří ČSSD. Bez něj to nejde
Bohouš nemá charisma, Hašek je lídr. Škromach začíná mluvit
Příští šéf ČSSD? Ani Hašek ani Sobotka, věští Paroubek
Bude užitečnější Sobotka, nebo Hašek? Politologové nemají jasno
Rojení adeptů na šéfa ČSSD. Vyznáte se v tom ještě?
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
