Považuji za skandální, když mají snahu o našich penězích navíc rozhodovat tajně.
Byl jsem některými čtenáři mnohokrát kritizován za to, že prý špatně interpretuji politická stanoviska vůdců Evropské unie i představitelů České vlády. Nedávno jsem napsal, že na pomoci Irsku se mají podílet i státy, které nejsou členy eurozóny. Prý to nebyla pravda. Uběhlo pár dní a máme to tu. Tento týden měla naše vláda na stole materiál k neveřejnému jednání, ve kterém se na adresu pomoci EU Irsku píše: „Rýsuje se přitom několik scénářů, včetně participace nečlenských států eurozóny na něm. V tuto chvíli je proto zapotřebí konkretizovat vyjednávací pozici České republiky." Velmi diplomatická řeč, připomínající rozhodné irské „ne, peníze potřebovat nebudeme, poradíme si s tím sami".
Evropští představitelé budou mít tendenci, a nebude to trvat dlouho, svádět vinu za špatné hospodářství Portugalska, Španělska, ale i Itálie, na finanční instituce. Považuji to za bezprecedentní politickou lež, jejímž příčinám i důsledkům ovšem mnoho lidí prostě nerozumí a tak na ni skočí. Stejně jako na ni skočili při prosazování pomoci Řecku a nyní i Irsku. Kdyby politické vlády států opakovaně kvůli ambicím svých představitelů v minulosti systematicky netlačily na soukromé finanční instituce, aby poskytovaly peníze i těm, co by je za normálních tržních podmínek nikdy nedostali, neboť by nesplnili kritéria, přičemž právě vlády vyvolaly svými prohlášeními i skutky obecný předpoklad, že v případě problémů se o ně postarají, nikdy by neměla hospodářská krize takové rozměry a nebyly by potřeba další nesmyslné politické regulace trhu. Ze všeobecné dominové krize by stala jen série lokálních problémů s nesrovnatelně menšími důsledky pro lidi i společnost a měly by přirozený výrazně ozdravný hospodářský dopad.
Členské státy EU neměly pomáhat Řecku a měly ho nechat vykoupat za naprostou rozpočtovou nezodpovědnost jejich vlád i občanů - voličů. Pomáhat Irsku je ze stejného šuplíku. Obrovský balík pohledávek v Irsku drží, stejně jako v případě Řecka, opět Německo, tentokrát například s Belgií. Byla to špatná investice? Ano, jednoznačně byla. Tak proč mají tuto špatnou investici nyní zaplatit státy, které ji neprovedly? Ze solidarity? A jaké? Solidarity k těm, kteří odkládali své vlastní problémy, byli fatálně rozpočtově nezodpovědní a hledali zástupné viníky?
Nezbývá, než závěrem vyslovit prozatímní uspokojení alespoň nad stanovisky České národní banky a prezidenta Václava Klause, když ČNB je diplomaticky „zdrženlivá" a Klaus dokonce zjevně požaduje po vládě, aby při dalších jednáních s Bruselem vyjednala výjimku, jakou mají například Dánsko či Velká Británie - možnost nepřijmout automaticky euro při splnění kritérií z Maastrichtu, pokud by to pro Českou republiku prostě nebylo výhodné. Kéž by takové známky zdravého státnického rozumu mělo více představitelů ve vrcholné politice.
Jednoznačně říkám, že Česká republika se na pomoci Irsku nemá podílet jedinou korunou. Jediná možná vyjednávací pozice naší vlády musí být „ne, na pomoci Irsku se nebudeme podílet". A co na to říkáte Vy?
Více:
Strejček (ODS): Irsko, euro a my
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Matějka
