Referenda se o ní nesměla konat. Jedině u Irska se nedalo nic dělat. Referendum zde je ústavně povinné. Ale v r. 2008 nedopadlo tak, jak si Německo a jeho spřízněné duše přály, a tak se muselo opakovat, aby až napodruhé vyšlo správně.
Nový post-demokratický řád Evropy tak opět nezadržitelně zvítězil. A nyní si Německo přeje znovu otevřít nedávno hlava nehlava protlačenou smlouvu o EU. Dosavadní výslovný, ale v poslední době nejen Německem ignorovaný zákaz finanční pomoci krachujícím státům eurozóny se má dodatečně odstranit, aby se neplatnost platné smlouvy v dané věci uzákonila. Vskutku příkladná úcta vůdce Evropy k právu.
Prezident Václav Klaus a Česká národní banka toho chtějí pochopitelně také využít, a to k uvolnění hrozícího smrtelného sevření, kterým je závazek České republiky v přístupové smlouvě s EU přijmout místo koruny jako novou měnu euro, a tak se vzdát svobodného rozhodování o vlastní měně. Proti přijetí eura se nyní staví rozumná většina občanů. A prezident s ČNB tedy požadují, aby vláda pro republiku v Bruselu prosazovala výjimku, tedy aby Česká republika nemusela euro přijímat.
Zveřejněná reakce předsedy vlády Nečase na tuto žádost je zarážející. Premiér nejdříve tvrdí, že požadovanou výjimku fakticky máme, přestože pro nás stále platí smluvně právní závazek euro někdy přijmout. Podle Nečase to ale tak ve skutečnosti není, protože „to udělat nemusíme a nikdo nás k tomu nemá sílu donutit." Premiér si zřejmě plete svou zajisté vysokou funkci s postavením proroka. Jak něco takového může vědět, když EU např. již dvakrát donutila Irsko, aby opakovalo referenda, jež po mediálním a politickém nátlaku nakonec dopadla tak, jak si panstvo přálo? Stačí kombinace úslužné a Bruselu (Berlínu) poslušné vlády s hrubým nátlakem a eurovrchnost má, co chtěla. Změna textu smlouvy s ČR by ale takové úspěchy kombinace servility a nátlaku ztížila. Proto je důležitá. Zdá se, že premiér nestatečně klame jak autory žádosti, tak veřejnost.
Neméně pozoruhodná je druhá část Nečasovy reakce. Dalším důvodem, proč nežádat při vynucované změně smlouvy o uvedenou výjimku pro Českou republiku, je prý to, že bychom pro ni těžko hledali souhlas dalších členských zemí „a zaplatili bychom třeba tím, že by se nám zhoršily podmínky pro čerpání strukturálních fondů nebo fondů pro zemědělce." Podle premiéra „centrální banka má velmi dobré právní a ekonomické postřehy, ale trochu jí chybí zahraničněpolitický pohled."
Vypadá to ale tak, že si pan Nečas plete zahraniční politiku s hokynařením a domnělým právem jedněch vydírat druhé. Jakoby vydírání bruselskými fondy bylo něčím normálním a přijatelným. Pro bruselskou vrchnost to asi normální je. To ale vůbec neznamená, že by to pro předsedu vlády takto vydíraného státu mělo být rovněž normální. Jestliže je pro Nečase jako premiéra státu normální vyměnit právní záruku měnové svrchovanosti státu za peníze z bruselských fondů, jež jsou nadto ve značné míře penězi našich občanů, tedy z jejich daní, není předsedou vlády svobodného státu, ale nevolníkem. Pokud mu to jako normální a správně nepřipadá, měl by jako důstojný představitel svobodného státu žádost o změnu smlouvy ve prospěch právně zajištěné měnové suverenity bez váhání podat.
Bude-li tato zcela oprávněná žádost neúspěšná, bude pak logicky na místě požádat podle platné smlouvy o vystoupení České republiky z Evropské unie. Samozřejmě nikoli ze smlouvy o Evropském hospodářském prostoru, jež platí i pro nečleny EU. Tedy pokud nechceme zůstat nevolníky...
Miloslav Bednář je místopředsedou Svobodných
Více:
Poc (ČSSD): Evropská rada má kocovinu z Lisabonské smlouvy
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Svobodni.cz
