Rath: Zdravotnictví je v krizi

Dámy a pánové, já bych si dovolil navrhnout bod - nejspíš zítra jako první pevně zařazený bod - bod Informace premiéra a ministra zdravotnictví o chystaných způsobech řešení finanční krize ve zdravotnictví a jejich přímých důsledcích, kterými jsou chystané a probíhající odchody a výpovědi lékařů.

Dámy a pánové, myslím si, že ta situace skutečně je do značné míry velmi vážná. A Poslanecká sněmovna by měla vést debatu, měla vést diskuzi, měla vést dialog, v jakém stavu se zdravotnictví nalézá, co mu hrozí a jak je vláda připravena čelit té finanční krizi, do které se české zdravotnictví začíná propadat. Toto chceme především proto, protože zatím z mediálních výstupů z vlády nevyplývá, že by vláda měla jakékoli jasné povědomí o tom, co chce s tou situací dělat. Ze všech mediálních výstupů je evidentní, že vláda tápá, je bezradná a s řešeními, o kterých uvažuje, lze s úspěchem pochybovat, zda budou mít jakýkoli efekt.

Doposud nezaznělo, nezazněl jediný návrh, o kterém by se dalo říci, že je schopen a má potenci stabilizovat finanční krizi v českém zdravotnictví a čelit hrozbě odchodů lékařů do zahraničí. My bychom rádi zde vedli debatu s vládou, co hodlá udělat třeba s lékovou politikou. Já nevím, jestli jste to zaznamenali, ale díky tomu, že vláda zaspala a neprodloužila končící ustanovení Janotova balíku, které končí ke konci tohoto roku, dojde díky tomu ke skokovému zdražení všech léků o 7 až 8 %. Já jsem nezaznamenal, zatím, žádné aktivity vlády v této oblasti. Přitom jde o nemalé finanční prostředky. 7, 8 % z objemu léků je v řádů nějakých 6 miliard korun. My bychom rádi vedli s touto vládou zde na půdě Poslanecké sněmovny dialog a debatu o tom, jak je možné rychle do systému pojištění a do našich nemocnic, především do našich nemocnic, získat finanční prostředky. Sociální demokracie navrhuje celou řadu opatření. Jsou jednoduchá a administrativně dobře proveditelná. Navíc v sobě skrývají to kouzlo, že mohou rychle přinést nemalé finanční prostředky. Rádi bychom slyšeli názor vlády třeba na to, aby tato Poslanecká sněmovna na návrh vlády s podporou opozice snížila provozní náklady zdravotních pojišťoven.

Dámy a pánové, VZP na svoji činnost potřebuje 3 %, ostatní zdravotní pojišťovny víc. Někde kolem 4 %, možná i nad 4 %. Letos ve zdravotním pojištění máme nějakých 200, necelých 270 miliard. Z toho si spočítejte tuto částku a pohybujeme se někde zhruba okolo 10 miliard ročně. Co za to zdravotní pojišťovny poskytují, víme - skoro nic. Pro své klienty vůbec nic, pro zdravotnická zařízení většinou chaos. Platíme drahé IZIPy, za ten už pojišťovny utratily miliardu, dočítám se, že to má šest lékařů. Pěkné. Za miliardu šest lékařů občas zapíše něco na internet. Dobrý úspěch. Podívejme se ale na ostatní. Dočet jsem se, že další zdravotní pojišťovna za ostrahu svých budov bez výběrového řízení uzavírá smlouvu zhruba na čtvrt miliardy. Opět - bez zájmu. O různých časopisech, ať se jmenují Jistota, Pohoda nebo Svět pojištěnce nebo Zdravý pojištěnec, nebo já nevím, jak se to všechno jmenuje, pak nemá cenu ani mluvit, že tam jdou další stovky miliónů. A takhle bychom mohli brát krok po kroku - budovy, úředníky, softwary, hardwary, auta, Mořské koníky.... Jsem přesvědčen, že kdybychom našli konsensus snížili provozní náklady zdravotních pojišťoven v extrému až na polovinu, což by bylo hodně tvrdé, ale řekněme v kompromisní variantě o nějakých 30 %, tak máme okamžitě zhruba 2 miliardy k dispozici ročně, přitom třeba jen ti lékaři chtějí 3 miliardy. Takže prakticky požadavky našich zdravotníků máme skoro celé pokryté jen tím, kdybychom ušetřili na zbytečných nákladech zdravotních pojišťoven. A nic by se nestalo, naopak systému by to pomohlo, protože já nevím, jestli víte, ale zdravotní pojišťovny za ty peníze - nejenom že utrácí za takovéto pochybné aktivity, ale navíc kdyby vyvinuly velmi komplikovaný - tedy drahý a naprosto nepřehledný systém úhrad, v kterém se nevyzná nikdo. Lékaři, nemocnice, managementy a dokonce ani sami pojišťováci nám nejsou schopni říct, kolik vám zaplatí, když vyléčíte to či ono, či uděláte tu či onu operaci, nebo ten či onen výkon. Protože pokaždý vám za něj zaplatí úplně něco jiného, protože to všechno podléhá nekonečně složitým vzorcům, kterým nikdo nerozumí. A kde v podstatě jenom jako cvičené opice dodají nějaká čísla a ze stroje vypadne nějaké jiné číslo. A to všechno stojí neuvěřitelné peníze, jednak na té správě tohoto chaotického systému a jednak i na tom, že ten systém je naprosto nepředvidatelný. Takže v jedné nemocnici za operaci slepého střeva dostanou 10 tisíc, v jiné 8, v další 12 a dokonce v té první, kde dostali 10, třeba další rok dostanou 7. A nikdo neví proč, nikdo neví jak a nikdo si neumí nic zkontrolovat. A tohle všechno stojí těch 10 miliard. Čili místo, kde by se dalo skutečně šetřit, a já chci vést s vládou seriózní debatu o tom, jak lze tyto prostředky najít.

Druhým naším návrhem, nevím, jestli jste zaznamenali, ale díky špatnému přerozdělování na účtech zaměstnaneckých pojišťoven leží zhruba podle Státního závěrečného účtu nějakých 14 miliard korun - může to být 16 ve finále, může to být 12. Ale je to neuvěřitelný balík peněz, který tam navíc leží dlouhodobě. Proč? Protože pro zaměstnanecké pojišťovny, respektive vydělává ta pojišťovna, která má mladé a zdravé. Optimální pro pojišťovnu mít klientelu složenou z lidí mezi 20 - 30 lety, který slušně platí a málo stonají.

Dostat do nemocnic, dostat do ordinací. Protože k čemu nám je ležících 14 mld. na účtu zaměstnaneckých pojišťoven, když zbytek systému se topí v dluzích a v problémech. A ten systém se začíná topit v dluzích. V dluzích se dnes topí prakticky všechny nemocnice. Do deficitu se nám začíná propadat Všeobecná zdravotní pojišťovna.

Tady je vidět porucha v řízení systému. A já jsem nezaznamenal, že by vláda měla nějaký plán - a ono to není nic složitého, recept existuje a je docela jednoduchý - jak mobilizovat těchto zbytečně zakonzervovaných 14 mld. a postupně třeba během dvou let je dostat k pacientům, kteří jsou skutečně nemocní. Co máme ze 14 mld., které leží bez užitku na účtech zdravotních pojišťoven, když se nám celý systém zdravotnictví propadá ve dluhu.

Dámy a pánové, chtěli bychom také vést s vládou debatu, proč se nezabývá zvýšením pořádku v lékové politice a v politice nákupu zdravotnického materiálu. Jestli si to dobře pamatuji, tak za léky utrácíme dnes někde kolem 80 - 90 mld. ročně, neuvěřitelný nárůst. Opět často zcela zbytečně. A stále náklady na léky každoročně rostou nějakých 8 až 10 %. Totéž se týká zdravotnického materiálu. Já jsem nezaznamenal bohužel, bohužel, že by vláda s kýmkoliv debatovala o tom, že má plán, má recept, jak udělat pořádek třeba v lékové politice, kde se bez problémů dá v příštím roce také uspořit nemalá finanční částka.

V neposlední řadě, kdyby tyto věci nestačily, tedy snížení provozních nákladů pojišťoven, transformace zbytečně ležících 14 mld. do zdravotnického systému, pořádek v lékové politice a ve zdravotnickém materiálu, tak můžeme debatovat i o tom, co může udělat stát vůči svým pojištěncům, za které platí málo. Ale možná ani to by nebylo potřeba, kdybychom realizovali ty první dva nebo první tři kroky, o kterých jsem tady mluvil.

O tom všem bychom rádi mluvili s vládou. My bychom skutečně chtěli tady slyšet, jak vláda chce čelit odchodům lékařů, co s tím udělá. Ona se nemůže tvářit jako dnes, že problém neexistuje nebo že třeba odejde jen málo lékařů nebo třeba že jich odejde hodně, ale ono to nějak dopadne.

Čili já bych skutečně žádal tuto Poslaneckou sněmovnu, aby podpořila můj návrh a zítra jsme měli čas o těchto zásadních klíčových věcech vést debatu s ministrem zdravotnictví a s premiérem. Situaci považuji za velice vážnou. (Potlesk z řad sociální demokracie.)

Více:
Hašek varuje Nečase: Lékaři jen neplácají, kolaps se blíží

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.