Skutečný život svatého Valentýna podle jedné z legend spadá až do doby před naším letopočtem. Valentýn byl knězem v době římského císaře Claudia II., Marcus Aurelius Claudius II. Gothicus byl velmi krutý císař a chtěl být nejmocnějším panovníkem, a proto si budoval velmi silnou armádu především proti balkánským Gótům. Vojákem se mohl a měl stát každý svobodný muž. Mnoho svobodných mužů se ale do Claudiovy armády nehlásilo. Císař si to vysvětloval tím, že pravděpodobně dávají přednost lásce, a proto do armády nechtějí nastoupit. A tak zakázal všechny sňatky. Valentýn byl v té době knězem v kostele a kromě víry v Boha, věřil v lidskou lásku. Rozhodl se proto nedodržovat nesmyslný Claudiův zákon a dál oddával mladé zamilované páry. Jenže jednu noc císařovi vojáci vtrhli do kostela a Valentýna zajali. Mladý pár, který Valentýn v tu chvíli oddával, naštěstí stihl vojákům utéci.
Claudius uvrhl Valentýna do vězení, a tu se stalo něco velmi zvláštního. U oken a dveří Valentýnových se začaly shromažďovat dopisy a drobné dárečky od těch, kterým pomohl nebo se chystal pomoci tím, že je oddá. Dávali mu tím najevo, že věří stejně jako on v lásku.
Zdalipak dokážeme dnes i my v této tolik uspěchané a elektronickou komunikací odosobněné době nejen věřit v lidskou lásku, ale také ji dávat i přijímat, tak jako to dokázal svatý Valentýn. Dokáží to vůbec ti, kteří dovedou o lásce k bližnímu svému tak mistrně řečnit? Někteří ano, ale jsou to zpravidla ti, kteří nezatíženi celibátem sami v životě kouzlo lásky zažili a poznali, vrátíme-li se k legendě o svatém Valentýnovi, dozvíme se, že dokonce i dcera jeho žalářníka se také rozhodla jej navštívit a vymohla si dovolení na otci. Valentýn se do ní zamiloval a v den své popravy, tedy 14. února 269 př.n.l., jí zanechal dopis, ve kterém se jí vyznává ze své lásky a podepsal jej: „Od Tvého Valentýna". I v hodině své smrti Valentýn tedy myslel na lásku. Vždyť opravdová láska nezná žádné hranice, ani hranice smrti.
A dnes, k jemu podobným přicházejí opět zamilované páry, a nejen ty tradiční, ale i netradiční, civilně registrované, podle zákona v naší zemi schváleného v době sociálnědemokratické vlády, aby po zralé a mnohdy i strastiplné úvaze prosili o požehnání svému svazku.Občas je jejich přání vyslyšeno novodobými Valentýny a Valentýnkami , ač tito a tyto tak činí s rizikem zatracení svými vlastními církvemi, tolik podobnými ve svém pokryteckém přístupu k realitě života a světa kolem nás některým dnešním politickým stranám. Vždyť římsko-katolická církev uznala 14. únor jako svátek svatého Valentýna až v roce 1969.
Dnes se sice tváříme, že žijeme v demokratickém právním státě, po pěti letech realizace zákona o registrovaném partnerství žije v České republice už 1 111 těchto partnerství, stala se už tedy běžnou, legitimní součástí naší společnosti, avšak právní řád stále jaksi pokulhává a spolu s ním i mnozí zákonodárci, například poslední novela zákona o dani z příjmu tento fakt jaksi opomíjí, když hovoří o slevě na dani ve výši 24.840,- korun, kterou si může odepsat manžel či manželka, pokud roční příjem tzv. „vyživovaného manžela či manželky, žijících ve společné domácnosti" nepřesáhne 68 tisíc korun, o registrovaných partnerech, přičemž někteří z nich například kvůli svému zdravotnímu postižení nebo ztrátě zaměstnání snadno mohou do této příjmové skupiny také spadnout, se vůbec nehovoří, ministerstvo před tím strká hlavu do písku, přestože podle zákona č.115/2006 Sb., konkrétně podle ustanovení 10/1) mají registrovaní partneři také vzájemnou vyživovací povinnost.
Nutno poznamenat, že u této legislativní nesrovnalosti nejde o žádné výhody či prioritně finanční zisky partnerů. V tomto případě jde především o lidsko-právní princip a hlavně o vědomí vzájemné odpovědnosti obou partnerů. Inu, co se dá ale čekat od ministerstva financí, které vede bývalý „křesťanský demokrat". Taková je tedy ona „křesťanská láska" pravicových, konzervativních politiků, ohánějících se tradičními křesťanskými hodnotami.
Ponechme však stranou politickou i církevní netoleranci vůči takovýmto párům. Nechť mají na mysli alespoň ti, za kterými chodí tyto páry na pověřené obecní úřady a radnice rozhodnuti legitimizovat svá partnerství, že když se takový netradiční pár k tomuto kroku rozhodne, činí tak nepochybně po zralé a mnohdy strastiplné úvaze a zdůrazňujme, že při vykročení na společnou cestu životem na ně v kalichu společného a především odpovědného partnerského života čeká vskutku víno sladké i trpké, a jediné, na co se budou moci i v časech zlých spolehnout a o co se budou moci opřít bude jejich vzájemná láska, to je třeba mít vždy na mysli, stejně jako na lásku myslel svatý Valentýn i v hodině své mučednické smrti. Vždyť opravdová láska nezná žádné hranice, ani hranice smrti.
Koneckonců uvědomujme si to my všichni, kteří v těchto dnech vybíráme „valentýnská" přání pro své partnerky či partnery, aby to nebyla přání jen formální a neosobní, vždyť přeci chceme milované osobě vyznat svoji lásku!
Dále čtěte: V Praze proběhne pouť snoubenců ke sv. Valentinu
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
