Postupem doby docházeli někteří další k závěru, že by bylo vhodné rozhodovat spory mezi nimi obecně uznávanou autoritou, nebo že by bylo například fajn si účelněji předávat zkušenosti k zachování rodu a jeho dalšímu rozvoji. Nepřátel, kteří chtěli to „jejich", na světě neubývalo. Čím více se určitá skupina měla lépe díky svému umu, tím více se objevovaly skupiny těch, kteří na nich chtěli nějak parazitovat. Z jednotlivých malých území se stávaly časem větší, neboť lidí přibývalo a obývaná území se zvětšovala. Až jednou došli lidé k závěru, že by bylo fajn mít něco jako svůj „stát" i jasné hranice a jejich účinnou společnou obranou chránit území, které chápali jako svou rodnou vlast.
Se stále rostoucím počtem lidí uvnitř tohoto celku a s jejich obecným rozvojem bylo zapotřebí zajistit nějakou společnou správu. A tak se rozhodli, že dají dohromady své prostředky a zvolí ze svého středu ty nejrespektovanější autority a svěří jim s jejich svolením určité povinnosti, které na ně delegují a za jejichž plnění jim ze společné kasy zaplatí. Přesto všechno věděli a uctívali fakt, že za život svůj a životy svých rodin mohou primárně sami a tak se také starali... a pak se to někde všechno nějak zvrtlo.
Lidé otupěli a začali si jak na drogu zvykat na to, že autority řeší jejich problémy za ně. Ti lidmi zvolení zblbli získanou mocí a postupně začali vymýšlet stále nová a nová „pravidla", která otupělí lidé neřešili, protože si v klidu říkali „jen ať si hrajou a blbnou". Zvolení začali vymýšlet nové a nové „potřeby", které představili lidem jako skvělé, jedinečné a užitečné pro jejich další život. A otupělí lidé kývali a kývali. K jejich naplnění ovšem zvolení potřebovali více peněz a stanovovali stále vyšší odvody od lidí do „společné kasy". Začali tomu říkat „daně". Zároveň si k sobě brali stále více lidí z těch dole, protože to všechno, co představili jako skvělé, jedinečné a užitečné pro lidi, musel někdo dělat. Když se jim zdálo, že jejich neustálé zvyšování daní se stává neobhajitelným, neboť se to nelíbilo stále většímu počtu lidí, vymysleli „poplatky". A následně také represivní složky pro takové případy, kdy někdo odmítal platit. To však přineslo další potřebu peněz...
Výsledkem toho všeho je dnešní „sociální stát". Nahoře jsou lidmi zvolení vyvolení, kteří jsou skrze nepřehlednou síť jim podřízených zcela odtrženi od reality a primárních „skutečných potřeb" lidí dole, kterými jsou společná ochrana uvnitř a obrana navenek. Vymysleli k těmto dvěma základním skutečným společným potřebám tisíce dalších a z řady z nich nakonec udělali tzv. „základní lidská práva". Roztočila se nekonečná spirála na sebe navazujících dějů, jejímž důsledkem jsou zákony, nařízení a předpisy, ve kterých se už sami zvolení nevyznají, ale jejich naplňování v důsledku znamená také spirálu stále rostoucích nákladů. To zvolení řeší zvyšováním daní a poplatků a zaváděním nových, nebo zadlužováním těch dole, kteří si většinou vůbec nepřipouští, že by to snad měli někdy platit. Zvolení si postupem času pod sebe přibrali miliony lidí, placených ze „společné kasy", čímž se začal postupně zcela logicky zmenšovat počet těch, kteří do „společné kasy" mohli z výdobytků své práce přispívat. Stát získal moc nad lidmi a začal jim diktovat, místo aby poslouchal.
Tohle prostě nemůže dobře dopadnout. Stát má přece patřit nám a ne my jemu... Tak nějak to vidím já. Jen se ptám, kdy se to všechno zvrtlo a jestli je cesty zpět ke kořenům toho všeho. K rozumu. Zatím mám pocit, že se vlastní stát stal díky naší nepozornosti přemnoženým parazitem na lidech, kterým má patřit. Jako by nestačilo, že máme dost parazitů sami mezi sebou.
Čtěte také:
- Matějka (Svobodní): Švýcaři odrazili útok na svá práva. Zbraně jim zůstanou
- Matějka (Svobodní): Místopředseda EK nás pochválil. Za rektální alpinismus
- Eurokomisař Maroš Šefčovič: ČR patří k nejaktivnějším partnerům pro komunikaci s EK
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Matějka
