Se smíšenými pocity pozoruji politickou a mediální scénu, blogy a diskuze pod nimi. Ty jsou vůbec většinově ukázkou výronů těch, jimž došla invence v popisování záchodkových stěn. Vystoupení soudruha Grebeníčka a soudružky Semelové jsou ještě z horšího soudku, to je obsah záchodku sám.
A je mi z toho všeho smutno. Jsem poválečný ročník v důsledku čehož jsem měl vcelku zmurvený život. Díky Gorbačovovi a Reaganovi, který ten socialistický tábor doslova uzbrojil, jsem se dočkal, že aspoň na stará kolena si užívám svobody a relativního blahobytu.
A snažím se žít na vlastních nohách, od nikoho nic nečekat. Nenastavovat ruce, brát věci jak jsou a s problémy se prát. Nepřipadá mi protilidové platit v obchodech chléb a mléko, nenapadá mne, že bych něco měl dostávat zdarma. Podivuji se názorům, že by měli platit vyšší daně ti zazobaní kapitalisté (já žádného zazobaného tedy neznám). Žil jsem celý život s následky únorových událostí, zadarmo nebylo nic jenom sliby, že přijde blahobytný komunismus, kdy bude vše zadarmo.
Když ovšem dnes poslouchám se zatnutými zuby všechny ty Paroubky, Rathy, Zaorálky, Filipy, Grebeníčky a cinty věčně naštvaných hospodských povalečů a levicových pseudointelektuálů a mediokracii s veřejnoprávní naší-vaší ČT s užvaněnými Moravci, Drtinovými a jinými, tak si říkám, že to znovu praskne ještě za mého života. Znovu budou kriminály, donašeči, internacionála a nezměrná psychická bída. A mladá generace je nepoučitelná a naše zkušenosti s tou bolševickou cháskou jsou prostě nepřenosné, každá generace asi musí do té močůvky spadnout...Bože,Bože...
Stačilo dvacet let k tomu, aby národ zapomenul. Národ připustí, aby pohrobci zločineckého systému mluvili do volby prezidenta, národ naslouchá jejich křiku o demokracii, národ je ochotný pochybovat o mravnosti těch, kteří proti těmto rudým zločincům v padesátých létech zvedli zbraň. Sentiment nad smrdutým rybníčkem, ve kterém si všichni pokojně tiše hnili a nemuseli se starat, zcela překryl vzpomínku na fakt, že se starat ani nemohli. To je hodně zlé. Jestli tenhle trend bude pokračovat i nadále (příští rok máme, nemýlím-li se, krajské volby), znamená to, že míra zapomění dosáhla té míry, že jsme přetočili kormidlo a k té propasti míříme zpět.
A politici všech barev k tomu přispívají svojí nenažraností a aférami, protože velká většina si jich myslí, že politika je cesta ke zbohatnutí, nikoliv službou veřejnosti. Úplatek je nejčastější slovo v této zemi. Když chcete cokoliv zařídit na úřadě, chce-li podnikatel zakázku, musíte dát úplatek. Míra drzosti, s jakou si berou politici a jejich podržtaškové ze státních či městských firem z každé veřejné zakázky, přímo omračuje.
Vláda má plnou hubu boje s korupcí, ale myslí tím asi jen blbou obálku nějakému čičmundovi. Miliardové kšefty svých ministerských předchůdců či dokonce kamarádíčků ministrů současných jakoby do toho boje nepatřily.
Vnitrostranické války o nejvýhodnější koryto vynášejí do čela stranických buněk odzdola až nahoru podivné existence. Místo spolupráce a tahu na bránu, sbírají se drby a špína na kolegy ve vlastní partaji i na kolegy z koalice.
Slibuje se snížení státního dluhu a provádí se to růstem daní a snížením mezd. Bumbrlíček stát živí desítky zbytečných spolků, komisí, podkomisí, ústavů a rad. A poradců a jejich poradců. Vládních zmocněnců. Pro cokoliv a ve skutečnosti na hov*o. Jen se podívejte na stránky vlády.
Návrh na zákaz komunistů to nevyřeší. To je jenom taková zástupná hra. Ve skutečnosti komunistům a jejich soft verzi v oranžové barvě preference rostou.
Celé to připomíná papiňák před výbuchem. Všude jen negativismus, pesimismus a obavy z budoucnosti. Tak si to pěkně zrekapitulujme, co všechno nám stoupá. Nezaměstnanost. Výše státního dluhu. Výše nákladů na obsluhu státního dluhu. Počet imigrantů. Náklady na sociální dávky. Počet firem v úpadku. Počet exekucí. Výše zadlužení . Daně. Míra regulace čehokoliv. Jediné co klesá je důvěra občanů v politiku.
Hlavní je klišé o rozpočtové odpovědnosti a boji s dinosaury.
A mezitím nás mainstreamová media krmí kecy o pseudokauzách našich mocných jako je golf v Dubaji. Těm je to však úplně fuk.
A mezitím v parlamentu slintá Grebeníček v duchu odkazu Vítězného února, který je stále živý. Bojím se, že brzy nám soudruzi vytáhnou lidi na náměstí a bude se znovu zvonit klíči pod heslem "Vzhůru ke světlým zítřkům".
Opravdu toto chceme?
Psáno pro blog.iDnes.cz
Více:
Senátor přiznal, že se nepředře. Kubera mu vynadal
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Paulczynski.cz
