K čemu taková služba je?
Řekněme, že máme nějaký druh soukromé služby či prodeje výrobků. Koncovým spotřebitelem a uživatelem je ve finále vždy občan, tedy klient, zákazník, prostě opět daňový poplatník. Právě koncoví zákazníci by podle mě měli v ideálním případě, tedy bez zásahu státu, výhradně na základě poptávky, nabídky, realizace koupě služby či výrobku a následném jejich zhodnocení rozhodovat o tom, zda někdo z poskytovatelů služeb či prodejců výrobků na trhu prostě přežije. Rozhodovat o osudu poskytovatelů služeb a výrobců má kvalita, cena, spokojenost zákazníka a přirozená tržní konkurence. Nic jiného. Žádný papír, razítko nebo rozhodnutí úřadu kdo je dobrý a kdo ne. Bohužel tomu tak není a na trhu jsou tak paradoxně uměle udržováni skrze zásahy státu tací poskytovatelé služeb či výrobci, kteří by za normálních tržních podmínek nepřežili. Ti ostatní, kteří se v tomto nerovném boji snaží přežít, jsou pak mnohdy buzerováni byrokraty. Zasahování státu do volného trhu totiž způsobí jediné. Stále větší otupělost a menší bdělost spotřebitele, který se místo na vlastní zjištění, instinkty a hodnocení spolehne na státní kuratelu, kterou ovšem zase řada poskytovatelů služeb či výrobců prostě v průběhu času vždy něčím obejde, aby v té byrokratické smršti přežila. Tento nekončící děj pak přináší jen nové a nové úřady, instituce, zákony, předpisy a nařízení, jejichž jediným cílem je marná snaha o nápravu. Nicméně pokud už takový systém máme, asi by bylo vhodné, aby stát, když už se do toho plete, v rámci své služby daňovým poplatníkům poskytl určitý servis. Když už svými opatřeními křiví trh, měl by poskytnout koncovým spotřebitelům a uživatelům férové a lidským faktorem neovlivnitelné informace, které mu pomohou se orientovat a rozhodovat, když už skutečný volný trh nemají pro takové rozhodování k dispozici.
V takovém případě stát založí například Českou obchodní inspekci. Ta bohužel nahradí normální tržní prostředí tím, že kontroluje účastníky na trhu a v případě, že zjistí nedostatky... a teď by se mi chtělo dopsat, že okamžitě informuje spotřebitele - daňové poplatníky. Jenže ouha. Česká obchodní inspekce prý doposud nesměla informovat zákazníky, kteří ji ze svých daní platí, o svých zjištěních. Ve skutečnosti slouží mimo jiné k tomu, aby si stát namastil kapsu na pokutách a získal další peníze. Stejně jako nepřeberná řada dalších státních institucí pomáhá politikům k tomu, aby systémem represí a pokut získala další soukromé peníze na svou vlastní státní existenci. Mimochodem, sama ČOI ve věci PHM porušila zákon o veřejných zakázkách v tendru za 80 milionů Kč na analýzy vzorků benzinu odebraných u čerpacích stanic. Ten Antimonopolní úřad zrušil s odůvodněním, že „zadavatel nedodržel zásadu zákazu diskriminace a současně dostatečným způsobem nevymezil předmět veřejné zakázky, čímž mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky". Přeloženo do normálního jazyka: ČOI, která má dohlížet na ostatní zda údajně nepoškozují spotřebitele, sama dala jedinému účastníkovi, Ústavu paliv a maziv, zakázku za 80 milionů z veřejných prostředků v rozporu se zákonem...
Náprava... a zase špatně
„Senát schválil novelu zákona o pohonných hmotách. Podle ní může Česká obchodní inspekce (ČOI) zveřejňovat informace o prodejcích nekvalitního benzinu a nafty. Návrh také zavádí povinnou registraci distributorů pohonných hmot u celního úřadu," referuje, mimo jiných médi, například Český rozhlas.
Co z uvedeného vyplývá? Že opět nejde o systémové opatření, ale zalepení nějaké díry. ČOI nadále nesmí informovat o svých konkrétních zjištěních v řadě dalších oborů a politici vymysleli opět další buzeraci, další povinnou registraci něčeho a někoho někam. Aby alespoň toto vzniklo, protože politici sami na to nepřišli, muselo si dost lidí vytrpět vzniklou škodu na svých vozech a následně sami založit portál, aby o nepoctivých prodejcích informovali za vlastní peníze ostatní řidiče. Paradoxem celé situace je pak fakt, že nyní se na seznamech ocitnou například i tací, kterým může někdo dobře konkurencí zaplacený dodat špatné PHM a následně tam ČOI na udání poslat. Likvidace nepohodlné konkurence na trhu skrze státní úřady se totiž díky absenci skutečných pravidel volného trhu, tedy bez zásahu státu, stane podle mě jedním ze stále častějších způsobů, jak přežít. Výše uvedené je jen dalším střípkem do mozaiky naprostého nepochopení role státu a úlohy jeho aparátu. Není to tak dávno, co ministr vnitra Radek John na tiskové konferenci informovat, že vytvořil speciální tým, který má za úkol zjistit, jaké vlastně všechny úřady, instituce a organizace stát má, co dělají a zda se jejich práce nepřekrývá.
„V současnosti zahajujeme projekt, jehož prvním výstupem je seznam všech agend vykonávaných ve veřejné správě. Aktuálně ho kontrolujeme, jsou jich stovky," řekla tehdy Štěpánka Cvejnová, ředitelka odboru, a teď se držte, efektivní veřejné správy.
Velmi pravděpodobně došel odbor k děsivým zjištěním, protože od té doby jakoby se po výsledcích jeho práce slehla zem. Nevíte někdo, jak to dopadlo? Já bych totiž například takový úřad, jakým je Česká obchodní inspekce, bez náhrady zrušil. Jenže to bychom museli opustit hesla „republice více práce, to je naše agitace", a „zdroje jsou", ze kterých se politikům nějak vytratil dovětek, že více práce bude pro státní zaměstnance a jako zdroje poslouží daňoví poplatníci, živnostníci a soukromé firmy.
Bože, a to jsem si dnes ještě přečetl, že David Ráth se cítí být odborně zdatný na to, aby v případě vítězství socialistů usedl do křesla ministra financí. Ale o tom zase až příště.
Více:
Senát řekl ano: ČOI bude moci zveřejňovat nekvalitní benzinky
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Matějka
