Když jsem působil na pražské radnici, zejména pak jako náměstek pražského primátora v letech 1998 - 2004, navštěvoval jsem často Vídeň, resp. její radnici. Vzpomínám si, když jsem se ptal svých vídeňských přátel, jak probíhala po II. světové válce obnova Vídně, zasažené v průběhu války bombardováním. Jako první ze zničených budov byla rekonstruována divadla.
Prozatímní ředitel Státní opery Dolanský předložil před pár týdny ministerstvu kultury první návrh koncepce fungování Státní opery Praha (SOP). Ostatně vyžadovaný v šibeničně krátkém termínu tímto ministerstvem (vlastně měl na zpracování jen čtrnáct dní). Definitivní koncepce to není a ani být nemůže, na její zpracování neměl ředitel Dolanský dost času.
Navštívil jsem shodou okolností minulý čtvrtek (3.3.) ve Státní opeře představení Rigoletta. Mohu tak srovnávat úroveň tohoto představení a Rigoletta, kterého jsem viděl na stejné scéně před pětadvaceti lety. A také Rigoletta, kterého jsem viděl v Paříži a Londýně. Úroveň představení na stejné scéně je s minulostí úplně nesrovnatelná. A naopak je plně srovnatelná s Londýnem a Paříží.
Ministerstvo kultury se z nepochopitelných důvodů vydalo po stejné cestě, jako kdysi „rudý děda", komunistický ministr kultury Zdeněk Nejedlý. Také on po únoru 1948 organizačně začlenil tehdejší „Operu 5. května" jako organizační složku do Národního divadla (ND). V zásadě jako autonomní jednotku. Ministr Nejedlý určitě o české kultuře hodně věděl, ale byl senilní, názorově perverzní a ideologicky předpojatý. Dnešní ministr kultury Besser není perverzní a ani není senilní, je však ideologicky předpojatý (kultura je v jeho pohledu správného pravičáka zbožím jako třeba housky anebo buřty), zato kultuře nerozumí vůbec.
Lidé na ministerstvu kultury rozvíjí šílené myšlenky rekonkurzu členů uměleckých souborů. Ze dvou orchestrů - ND a SOP - a ze dvou baletů - ND a SOP - udělat jeden. Ušetří se. A rekonkurzy mají k tomu být prý vhodným nástrojem. Co se zbylými, či spíše přebývajícími umělci? Muzikanti budou chodit hrát třeba po hospodách. Zvýší se tak kulturní úroveň našich restaurací, vlastně konečně opravdu dostaneme kulturu k lidem. To se nepovedlo ani „rudému dědovi". Druhá možnost je, vrátit se k praxi potulných společností, jako za časů Tháma a Tyla.
Ale vážně, Praha a její divadla se nemohou pochopitelně měřit s městy velikosti a světového významu Paříže či Londýna. Analogii je třeba hledat u měst srovnatelných parametrů, především pak srovnatelného počtu obyvatel. A těmi městy srovnatelné velikosti jsou ve středoevropském prostoru např. Vídeň či Mnichov. Neumím si zkrátka představit, že budeme mít v Praze jen jeden operní dům a jen jedno divadlo s jedním baletním souborem. Je to cesta k provincionálnosti a ne ke světovosti české kultury.
Ředitel (dnes už odvolaný ministrem Besserem) Státní opery Praha Dolanský (SOP) mě překvapil. Ukázal reálnou cestu udržení samostatné existence SOP. Získal přísliby sponzoringu. Dojednal spolupráci se světovými osobnostmi v oblasti opery. A našel reálnou cestu k dohodě o finanční participaci na projektu SOP s hl. m. Prahou.
Smutným hrdinou v této kauze je ovšem ministr kultury Besser. Ukazuje se, že být zubařem a úspěšným starostou s titěrnými zkušenostmi v oblasti kultury, není právě nejlepší kvalifikace pro ministra kultury. Pro jejího likvidátora je to ale kvalifikace skvělá.
Co je ovšem nejsmutnější, že pražská kavárenská rádobykulturní elita dává tak okázale najevo svou sounáležitost s turbostranou M. Kalouska TOP 09. Možná, že kromě obvyklého velebení moudrého, úžasného, brilantního rétora a vůdce - vyspavače a jeho všehoschopného zástupce by se mohli pánové z kavárenské společnosti tentokrát u těchto vysokoblahorodí přimluvit, aby se jejich ministr kultury nevydal cestou „rudého dědy" profesora Zdeňka Nejedlého, neblahé paměti.
Více:
Státní opera Besserovi: Nechte nás být. A zbavte se Zdráhala
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
