Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, projednáváme návrh novely, která mění některé parametry průběžného důchodového systému. A projednáváme ho nikoliv proto, že by si celou řadu těchto změn přála většina poslanců této Sněmovny, ale projednáváme ho proto, že zásahem vyšší moci, v tomto případě zásahem Ústavního soudu, jsme nuceni změnit celou řadu parametrů, na základě kterých se pohyboval průběžný důchodový systém dlouhodobě, v podstatě více než 15 let v této zemi.
To znamená - nejsou to změny, které mají přinést větší prvek zásluhovosti, změny, které by byly otázkou politické vůle, ale jsou to změny, které jsou důsledkem rozhodnutí Ústavního soudu.
Chtěl bych tady říci, že existoval dlouhodobý a poměrně široký politický konsensus, který podporoval poměrně vysokou míru solidarity v našem průběžném důchodovém systému. Ano, míru solidarity, která byla taková, že do značné míry oslabovala i princip zásluhovosti, princip ekvivalence.
Pokud se podíváme na poměr hrubé mzdy ve prospěch důchodu, zjistíme, že u člověka, který měl v průměru 1/2 průměrné mzdy, po 40 letech výše jeho penze odpovídala 70 % jeho hrubé mzdy. Pokud měl průměrnou mzdu, tak po 40 letech jeho penze odpovídala pouze zhruba 40 až 42 % průměrné mzdy. Pokud měl dvojnásobek průměrné mzdy, jeho penze po 40 letech po jistém matematickém propočtu odpovídala zhruba 16 % jeho mzdy.
Ano, z těchto tří čísel je evidentní, že náš důchodový systém dlouhodobě preferoval prvek solidarity před prvkem zásluhovosti. Byl na tom široký politický konsensus a žádná vláda - až již to byla vláda levicová nebo pravicová - tento model založený na existenci dvou redukčních hranic a rozdílné redukci započítávaných důchodů mezi těmito hranicemi - nenavrhla jeho změnu.
Kouzlo, které právě vedlo k této vysoké míře solidarity, bylo způsobeno existencí těchto dvou redukčních hranic, kdy do první redukční hranice se započítávala výše mzdy z 90 %. Tato první redukční hranice se zpravidla pohybovala těsně pod úrovní poloviny průměrné mzdy.
Ale mezi první a druhou redukční hranicí, čili mezi úrovní zhruba poloviny průměrné mzdy a zhruba průměrné mzdy jako takové, se již započítávala pouze z 30 % daná částka a nad druhou redukční hranici dokonce pouze z 10 %. Nicméně, na tomto existoval - znovu opakuji - silný politický konsensus, kde žádná vláda - ani levicová, ani pravicová - nechtěla tento princip, který upřednostňoval solidaritu před zásluhovostí, měnit.
Rozhodl nicméně Ústavní soud. Rozhodl způsobem, po kterém nikdo nevolal, nikdo ho nechtěl. Já teď nechci spekulovat, nakolik to bylo ovlivněno tím, že tato stížnost byla psána soudci nebo bývalými soudci a posuzována stávajícími ústavními soudci. Nicméně, realita poměrně aktivistického přístupu našeho Ústavního soudu, který mění vlastně i konkrétní parametry jednotlivých sociálních systémů s odkazem na naprosto vágní ustanovení ústavy, je taková, že Ústavní soud rozhodl, aniž si to přál kdokoliv v této Sněmovně.
To znamená rozhodl, že má být posílen prvek zásluhovosti v důchodovém systému. Jinými slovy, že je nadále neúnosné, aby člověk, který bere dvojnásobek průměrné mzdy, tak dostával pouze zhruba 16 nebo 17 % této své mzdy. A naopak člověk, který bere pouze polovinu průměrné mzdy, aby dosahoval až 70 % této své průměrné mzdy.
Byli jsme nuceni na to reagovat a ten přístup je možný pouze ve dvou variantách. V té první variantě, chcete-li, jinými slovy zvýšit důchody vyšších příjmových skupin, čili podpořit princip zásluhovosti, tak to znamená nalít do důchodového systému, který se jenom v loňském roce pohyboval s deficitem 30 mld. korun, další finanční prostředky. A to nikoli malé. To nikoli v řádech desítek nebo stovek miliónů nebo jednotek miliard. Znamenalo to buďto provést tento krok, tedy krok, který by buď prohloubil deficit veřejných financí nebo by vedl k tomu, že bychom museli škrtat v ostatních položkách státního rozpočtu resp. veřejných rozpočtů, anebo vzít toto rozhodnutí jako rozhodnutí, které bude rozpočtově neutrální, ale které potom nezbytně na základě této judikatury Ústavního soudu řekne, že chceme-li někomu přidat, musíme někomu ubrat.
Znovu opakuji: Je to vynucené rozhodnutí. Není to rozhodnutí, po kterém by volala tato vláda nebo kterákoli z předchozích vlád, protože všechny respektovaly to, že náš důchodový systém, který pracuje v průběžném rytmu, tak je silně solidární a je tam oslaben prvek zásluhovosti. Takže tady je evidentní, že bylo možné zvolit pouze z těchto dvou cest a já říkám velmi otevřeně, že vláda České republiky se rozhodla jít cestou, která nezvyšuje deficit nejenom důchodového systému, ale veřejných rozpočtů jako takových, to znamená cestou, která nepovede k tomu, že se do důchodového systému nalijí další finanční prostředky.
Čili všichni ti, kteří kritizují tuto cestu a říkají, že z tohoto důvodu nebudou hlasovat pro tento návrh, by současně měli říci, kde finanční prostředky, které by se nalily do důchodového systému, vezmou. Které daně buďto zvýší, a znovu opakuji, tady nepomůžou jednoduché finty v řádech stovek miliónů nebo několika miliard, které tady slyšíme jako evergreeny o zvýšení progresivity zdanění a podobně. Anebo ve kterých ostatních položkách státního rozpočtu škrtnou výdaje tak, aby se přesunuly do důchodového systému. Jiná varianta není. Jiná varianta není než znovu opakuji: Toto tady otevřeně říci. A musím říci - od žádného z odpůrců jsem tady neslyšel, aby tento systém takto popsal.
Čili vláda zvolila zodpovědné řešení, řešení, které jí bylo vnuceno Ústavním soudem. Řešení, po kterém nevolala, které nechtěla, které si nepřála, nicméně je nutno na něj reagovat a je nutno na něj reagovat poměrně rychle, protože v posledním čtvrtletí letošního roku již vlastně bude zpochybněna existence redukčních hranic.
Je to tedy rozhodnutí vynucené, nicméně rozhodnutí správné, jdoucí správným krokem, neprohlubující deficit veřejných financí a vyhovující názorům Ústavního soudu, který nám nařídil, abychom prohloubili zásluhovost našeho průběžného důchodového systému. Čili je to rozhodnutí zodpovědné a správné a chtěl bych požádat Poslaneckou sněmovnu, aby mu vyslovila nejenom v prvním čtení, ale i v dalších čteních svoji podporu.
Děkuji.
Více:
Nečas: Nemůžeme připustit, aby rozhodnutí ÚS ovlivnilo schodek veřejných financí
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
