Upozorňuje na to český europoslanec Pavel Poc. Tomu se, stejně jako dalším poslancům Evropského parlamentu nelíbí, že z návrhu změn Směrnice o jakosti pohonných hmot připravovaného Evropskou komisí tyto ropné produkty zcela vypadly. Dopad jejich používání na životní prostředí přitom může být mnohem horší, než užívání současných pohonných hmot vzniklých na bázi konvenčně těžené ropy.
"Evropská unie usiluje o snížení emisí z pohonných hmot do roku 2020 o šest procent. Pohonné hmoty vzniklé na bázi uhlovodíků získaných těžbou z ropných břidlic nebo ropných písků ale jsou pro životní prostřední obrovskou zátěží," upozorňuje český poslanec Evropského parlamentu Pavel Poc. Už jen při samotném získávání uhlovodíků z těchto hornin totiž dochází k velkému úniku skleníkových plynů do atmosféry a masivnímu zatěžování životního prostředí. To však v Evropě zůstává stranou pozornosti, protože těžba probíhá především na severoamerickém kontinentu.
"Zvykli jsme si vše ohodnocovat penězi a tak všichni vidí pouze krátkodobý výnos v celosvětové variantě deskové hry Monopoly, které říkáme ekonomika. Málokdo bere v úvahu co nakonec zaplatíme za další odlesňování mírného pásu a otravování celých ekosystémů v mnohem dlouhodobější a závažnější hře o přežití," upozorňuje poslanec Poc na fakt, že pokud bude EU ve větší míře tato paliva bez jakýchkoliv limitů dovážet, bude tak v rozporu se svým plánem snižovat emise, ve skutečnosti přispívat k jejich razantnímu zvyšování.
Těžba ropných břidlic a písků přichází na pořad dne především v souvislosti s postupným vyčerpáním konvenčních zdrojů ropy. Jako její náhrada přichází v úvahu pouze energetiky náročná výroba z uhlí, která se v Evropě používala například v období druhé světové války. Druhou variantou je poměrně diskutabilní využití tmavých břidlic a asfaltových písků.
Tmavé břidlice ze světového hlediska obsahují dostatečné množství ropy, které by pokrylo současnou světovou spotřebu lidstva na celá desetiletí. Problém spočívá v technologiích, kterými jsme schopni ropu z této horniny získávat, a která spočívá v postupném zahřívání horniny. To trvá několik let, je vysoce energeticky náročné, a především jde o enormní zátěží pro přírodu.
Druhou možností je těžba ropných, písků. Ty obsahujících až 15 procent bitumenu a je v nich světově uloženo množství odpovídající zhruba polovině konvenčních světových zásob ropy.
Technologicky je těžba z těchto písků snazší, ekonomicky rentabilnější. Z hlediska dopadů na životní prostředí ale neméně nebezpečná.
Pokud tato těžba probíhá lomovým způsobem, výsledkem jsou obří jámy které není možné následnou rekultivací nikdy zcela zahladit. Technologie na bázi vrtů a vhánění horké páry do podzemí a následného jímání uvolněných bitumenů je zase problematické z hlediska obrovské spotřeby vody a jejího znečišťování, stejně jako enormní spotřeby zemního plynu.
"Nejhorší na celé věci je, že můžeme říkat cokoli, dokonce i dělat cokoli, ale za současných ekonomických a politických podmínek tyto zdroje prostě vytěženy budou a předpokládaná škoda na životním prostředí vznikne. Výnosy jsou příliš lákavé, hlad po energiích je příliš velký," konstatuje poslanec Evropského parlamentu Poc s poukazem na fakt, že jen v Kanadě jsou ověřené zásoby v ropných píscích na úrovni 174 miliard barelů.
"Už dnes v Kanadě probíhá řadu let boj mezi ochránci přírody a investorů, kteří, bohužel, s tím jak rostou celosvětové ceny a poptávka po ropě, berou se na ochranu přírody čím dál tím menší ohledy. Naším úkolem nyní je, abychom se v Evropě nedostali do podobné situace, kdy zvítězí ekonomika nad zdravým rozumem," dodává český europoslanec.
Největší zásoby tmavých břidlic má USA, Kanada a Čína. V Evropě se v současné době ve větší míře zpracovávají pouze v Estonsku, kde je břidlice využívána k přímému spalování v energetice. V případě ropných písků se největší známá naleziště nachází ve Venezuele a Kanadě.
Více:
Poc (ČSSD): Dozvíme se co vlastně jíme?
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Pavelpoc.cz
