Říkají, že ti, kdož nesdílí myšlenky současného pojetí humanismu, sdílení odpovědnosti a solidarity, tak prosazují fašistické myšlenky. Říkají tomu „hnědnutí košil". Podle mě jen v současném světě přitom nemělo právo ještě nikdy tak daleko ke spravedlnosti.
Lidé, kteří nejsou spokojeni se současnou situací u nás nebo v Evropě či světě, a kteří chtějí skutečně zásadní změny v uvažování a řízení společnosti, dostávají stále častěji nálepku rasistů, xenofobů, šovinistů, extrémistů nebo radikálů. Na okamžik přijmu toto novodobé třídění lidí za své, což je mi krajně proti srsti, ale pro účel tohoto článku to na chvíli udělám. V takovém případě tvrdím, že má-li opravdu existovat svoboda projevu a slova, pak v očích rádoby demokratů, tvrdících, že některým hnědnou košile, by takové „politicky nekorektní" postoje přece měly být jen svobodným vyjádřením názoru. A do té doby, než dojde k jakémukoli projevu skutečného násilí, to zkrátka za nic jiného, než oprávněný svobodný projev názoru nemůže a nesmí být považováno. Případné násilné projevy (jako krajní varianta v okamžiku, kdy ti nahoře neslyši a nevidí realitu), které údajně vyplývají z rasismu, xenofobie, extrémismu nebo radikalismu, pak nejsou ve skutečnosti podle mě ničím jiným, než voláním o pomoc a touhou po nastolení skutečné spravedlnosti. Problém je totiž někde úplně jinde.
Není to tak, že by všichni bílí, hnědí, černí či žlutí byli dobří nebo špatní. Grázly, nerespektujícími pravidla hry, mohou být jen jedinci - nebo skupiny účelově svobodně dohromady spojujících se jedinců. Dobré i špatné najdete u každé barvy pleti, každého vyznání, každé víry. Jenže současní politici nám svým rozhodováním zadělávají po celém světě na takové problémy, které předčí vše ostatní a naléhavě od nich musí odvést pozornost lidí. Před přirozeným rovným právem pro všechny a elementární spravedlností bez rozdílu barvy kůže, vyznání nebo víry, udělali sami z těchto atributů uměle prostor pro možnost vzniku termínů jako je rasismus nebo xenofobie, aby odvedli pozornost.
Společnost by neměla potřebu být „politicky nekorektní" v případě, že by byla s vývojem spokojena. Jedinci, ze kterých je společnost složena, by neměli potřebu stále hlasitěji vyjadřovat nespokojenost všemi dostupnými prostředky, kdyby nebyli nespokojeni s tím, co politici a jinak veřejně činné osoby dělají a jaké prostředí nám svými opatřeními vytvářejí. V současné společnosti k žádnému hnědnutí košil nedochází. Je to jen prozření a projev skutečné svobody - nikoli té, kterou nám ještě nechali. Rasismus a xenofobie by neexistovaly, kdyby ti nahoře jejich existenci uměle nepodporovali tím, že sami účelově poukazují na vybrané skupiny lidí a vytvářejí tak nové třídy podle barvy pleti a vyznání, přičemž užívají moc práva k tomu, aby jedny vyvyšovali nad druhé nebo aby jedni povinně někde strpěli druhé i v případě, že to tak nechtějí.
Ne, žádné hnědnutí košil neexistuje. Zatímco hnědé košile razily v minulosti svého času totalitní praktiky, dnes ti, kterým je hnědá košile pseudohumanisty všeho druhu nasazována, touží jen po svobodě slova a projevu, skutečné spravedlnosti a právu, které platí pro všechny stejně. Nehnědnou košile takových lidí, ale naopak spodky těch, kteří je tak označují. Nestačí jim totiž už toaletní papír na to, aby přijali odpovědnost za stav, do kterého nás dostali.
Dále čtěte:Matějka: Pane Havle, humanitární bombardování je něco jako právo na zločin
Matějka (Svobodní): Multikulturalisté, přestaňte už prznit význam pojmu „integrace"
Matějka (Svobodní): Vojenská policie v ČT? Možná jsou to poslední nezkorumpovaní...
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Matějka
