Zaorálek: Libye nás rozděluje v Evropě a rozděluje nás i v NATO

Děkuji. Přeji vám dobré odpoledne, vážení kolegové. Já jsem rád, že Sněmovna zařadila tento bod na program jednání. Viděl jsem průzkum veřejného mínění, ze kterého vyplývalo, že 70 % občanů této země pokládá události v Libyi a Blízkém východě za bezpečnostní hrozbu. Ať už důvody naši občané v tom vidí jakékoli, možná nebezpečí vlny uprchlíků, ztracení obchodních příležitostí nebo otázky spojené dokonce i s terorismem - nakonec plukovník Kadáfí je z minulosti známý právě teroristickými akcemi a dokonce v Evropě. Takže důvody, proč naši občané cítí tuto událost a situaci jako bezpečnostní hrozbu, si dovedu představit. A proto mi připadá naprosto legitimní a správné, aby Sněmovna o této věci jednala a aby představitelé vlády poskytli informaci o tom, co se v příslušných orgánech Aliance i Evropské unie děje a jakou pozici k tomu zaujímá Česká republika.

Samozřejmě v něčem je ta situace překvapivá. Mám na mysli to, že před několika měsíci byl summit NATO, na kterém byla přijata strategická koncepce. A ukazuje se, že situace, která vznikla v severní Africe, zřejmě je taková, že se nedá říci, že by Aliance měla jasný mustr, metodu toho, jak na situaci reagovat. Připadá mi, že to, co se nyní děje, kdy vlastně se rozběhla vojenská akce, která má, jak tady už bylo zmíněno, čtyři místa velení, to je něco, co jsme ještě v minulosti nezažili.

Možná jste si všimli, že americký prezident Obama v této chvíli je na cestě Latinskou Amerikou a navštívil Chile, Brazílii - a ta jeho cesta dává zřejmě také najevo - to, že ji nezrušil, že Spojené státy v této chvíli nepokládají situaci v Libyi i svou účast tam za věc naprosté priority. Když si to porovnáte s tím, jak vypadala např. angažmá v Perském zálivu a jiných konfliktech, tak je prostě vidět, že Amerika dává jasně najevo, že toto pro ni není srovnatelný konflikt a že se v něm zřejmě ani nehodlá angažovat takovým způsobem, jako to bylo v minulosti. Takže tady je vidět, že dosažení nějaké jednoty a jasného názoru, proč do té akce jdeme, že do ní jdeme společně - dokonce jsem odpoledne zaregistroval, že ze Spojených států zaznělo, že se vlastně nabízí velení akce, jenom to vypadá, že není nikdo, kdo by si to jednoznačně na sebe vzal. Takže to je myslím důvod, proč o tom také mluvit, protože tím jsou podle mě dána rizika toho možného dalšího vývoje.

Já to teď neříkám proto, abych jenom nějak paušálně kritizoval. Jsem si vědom toho, že ve věcech války často nejsou dobrá nebo špatná rozhodnutí. Myslím, že tady v Libyi je to opravdu tak, že kdybychom nedělali nic, kdybychom prostě nechali věci proběhnout před našima očima, tak by se opravdu děly události, za které bychom potom těžko nesli odpovědnost. A nedalo by se říci, prostě tohle je jiný stát, občanská válka, to si ti občané musí vyřešit sami. Umím si představit, že je nemožné se takto chovat. Na druhé straně, když do toho prostě vstoupíme, bereme na sebe také podobná rizika. Zvlášť nyní, kdy bohužel opravdu cítím, že velení je velmi rozplizlé, že dokonce dochází k tomu, že jednotlivé státy, ti hlavní účastníci, se obviňují, že nemají dostatečné informace, jaké letecké operace plánoval nebo provedl ten druhý.

A samozřejmě také vím, že Česká republika pravděpodobně nemá takové nástroje, aby v té věci sjednávala nápravu. Takže - také o tom nemluvím proto, abych jenom říkal ... Jenom prostě říkám, že důvody ke znepokojení jsou. A jestliže občané v České republice jsou znepokojeni, je dobré i uznat to, že akce se odvíjí za v něčem velice nepříznivých okolností a není tady jistota výsledku.

A bohužel se můžeme nadát i toho, že Libye se může na dlouhou dobu stát nestabilním státem, podobně jako jsme to viděli v minulosti třeba v případě Somálska a bohužel i některých dalších. Ale takovéto státy potom jsou opravdu zdrojem dlouhodobých rizik. To se dá na Somálsku demonstrovat.

Byl jsem rád, že se tady o tom bavíme také proto, protože jsem přesvědčen, že by bylo dobré, abychom si uvědomili, že dochází k tomu, že vlastně Libye rozděluje svět. Ona jakoby dokonce rozděluje i situaci v jednotlivých zemích, jak jsem si všiml v Rusku, kde pozice pánů Putina a Medveděva jsou poměrně výrazně odlišné. A ona nás vlastně rozděluje i v tom, že - i když tady bylo řečeno, že máme Rezoluci Rady bezpečnosti OSN, na základě které se začalo jednat - se vlastně ukazuje, že nedlouho po tom, co ona Rezoluce vešla v platnost nebo se začalo podle ní jednat, tak se aliance začala drolit. Mám na mysli vystupování Číny, Ruska.

A dokonce nemáme jednotu ani v rámci Evropské unie samotné. Dokonce i v rámci aliance se ukázalo, že najít jednotný postoj je obtížné a že dokonce problémy mezi jednotlivými zeměmi, dokonce z Evropské unie, se přelévají právě v takovéto situaci krizové do rozhodování NATO. To jakoby ukazuje slabiny.

A jestliže jsme tady dlouhodobě říkali, že Česká republika má v NATO a v Evropské unii, zajištěnu bezpečnost lépe než kdykoliv v minulosti a že máme jistoty, které jsme nikdy v minulosti neměli, tak vlastně situace ukazuje určité meze jistoty. Mohou prostě vzniknout situace - a Libye to bohužel naznačuje - kdy najednou jednotný postup je velmi obtížný a kdy se ukazuje, že tady zůstala řada nevyřešených věcí uvnitř aliance a dílem, řekněme, i uvnitř Evropské unie.

Kdybych měl formulovat to, co mi připadá, že je pro Českou republiku důležité, řekl bych, že pokud budeme a jsme schopni, tak bychom měl čelit té dezintegraci, kterou ta situace vytváří. Že by naším zájmem mělo být, aby se dezintegrace neprohlubovala a aby se ji podařilo nějakým způsobem zastavit nebo na ni reagovat. Připadá mi, že to je v této chvíli zájem České republiky.

Také si nemyslím, že situace je takto interpretačně jasná a jednoduchá. Já jsem si tady na jedné straně vědom toho, že tak, jak to stojí, tak by bylo zpozdilé činit to tady předmětem nějakého ideologického boje. A to si ale nemyslím, že výklad toho, co se děje na Středním východě, je jednoduchý. Velmi dobře si uvědomuji, že kdybych měl já interpretovat ty události, zřejmě bych výrazně zdůraznil právě ty sociální aspekty - potravinovou, dokonce textilní krizi, které vedly k tomu, že vypukají tato povstání. Ani vlastně nevím dost dobře, jestli mohu říci revoluce v těchto zemích Středního východu nebo Blízkého východu.

Na druhé straně, myslím si, že i pro pochopení toho, jak se dnes k tomu stavíme, by bylo dobré bavit se například o tom, proč máme jiný postoj k Bahrajnu a jiný postoj k Libyi. Víte dobře, že v Bahrajnu je také demokratická revoluce nebo je to revoluce, která je vedena požadavky šíitů. Dovedu si představit, že požadavky těch, co tam protestují, jsou možná v lecčems oprávněné. To mohou být požadavky sociální a jiné, které bychom měli podpořit.

A všichni dobře víme, že se k tomu stavíme zdrženlivě a že do určité míry jakoby respektujeme stav, kdy vojáci ze Saúdské Arábie přivolaní do této země, Saúdské Arábie, která je - řekněme - spojencem, vlastně potlačují typ povstání, který není vzdálený tomu, který v jiných zemích podporujeme. Dokonce dochází k takovým paradoxům, že Saúdská Arábie na jedné straně podporuje akci proti Libyi, na druhé straně tato země sama koná akci proti lidem podobně protestujícím v Bahrajnu.

Tím ale nechci říci, že protest proti Kaddáfímu je to samé jako protest proti monarchii v Bahrajnu. Nicméně, říkám to, že to vůbec tak jednoduché není. A dovedu si představit, že tady je i politická interpretace, ve které se třeba budeme lišit a pravděpodobně nebude tak jednoduché se na ní shodnout.

Nicméně, přesto si myslím, že v této chvíli není tak důležité za každou cenu se odlišit a říci, že jsme každý jinde - opozice jinde, koalice jinde, protože mně na tom všem především znepokojuje ten proces dezintegrace, to, že Libye nás rozděluje v Evropě, Libye nás rozděluje v NATO, Libye rozděluje dokonce Mezinárodní společenství, viz postoj Číny a Ruska. Myslím, že to je pro Českou republiku špatný vývoj. A pokud máme možnosti, měli bychom se snažit tomu čelit.

To je to, co bych si dovolil jenom poznamenat k vystoupení Karla Schwarzenberga a Alexandra Vondry. Děkuji za pozornost.

Další projevy z 14. schůze sněmovny 22. 3. 2011 čtěte ZDE

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.