15. března 1939 Německo zahájilo po krádeži Sudet okupaci zbytku Československa. Zrada tak zvaných přátel a spojenců byla dokonána. Přes 385 000 našich občanů zahynulo v boji proti německým okupantům. Popraveni nebo utýráni byli významní představitelé politického, kulturního či sportovního života. V roce 1941 byl primátor hlavního města Prahy Otakar Klapka zastřelen na ruzyňském popravišti. Prosadil jsem v Radě hl. města, že tento statečný člověk bude mít pamětní desku na důstojném místě. Mezi umučenými a popravenými byl i písničkář Karel Hašler, malíř a spisovatel Karel Čapek, spisovatel Ladislav Vančura, herečka Anna Letenská, atlet Evžen Rosický, novinář Julius Fučík, stovky a stovky dalších.
Už po mnoho let se o patnáctém březnu cudně mlčí. Sdělovací prostředky a politici se vyhýbají jakémukoliv vyjádření o utrpení našeho národa. V poslední době proběhla zpráva, že se našly ostatky utlučených Němců a zničení kříže, připomínajícího německé oběti zabité v květnu 1945 na území tehdejšího Československa.
Na druhé straně je absolutní ticho o tom, co prováděli v témže měsíci na samém sklonku války němečtí vojáci u nás. Stačí si připomenout Jevíčko nebo Ploštinu, kde Němci upalovali zaživa v hořících domech naše lidi. Při květnovém povstání v Praze na Masarykově nádraží postříleli kluci z hitlerjungent ve věku 15 až 17 let padesát šest našich občanů. Stačí se projít po pankrácké čtvrti a najdete další stopy řádících hitlerovských band, které se neštítily vraždit i malé děti ve věku od čtyř do dvanácti let, o čemž svědčí mnohé pamětní desky.
Podle mého názoru je to plivnutí do tváře všech těch, kteří se postavili německé okupaci a zaplatili za to svými životy. Je to další důkaz o falšování dějin pánů Schwarzenberga, Havla a dalších hledajících možnost odškodnění svých chlebodárců. Na tuto skutečnost upozorňovali Edvard Beneš a Julius Fučík, kteří varovali před tím, aby se v jiné podobě u nás neobjevil nový Mnichov.
Před komunálními volbami jsem psal o podvodu na voličích, postaveným na strachu z krachu české ekonomiky, strašení Řeckem apod. Mé tvrzení potvrdil nedávno komentátor Práva pan Hanák ve svém článku. Pánové ve vládní koalici postupují podobně jako vládcové v pohádce o pyšné princezně. Nové daně a ty si rozdělí mezi sebe. Jejich cesta je vyždímat občany, obohatit sebe a své komplice, velký bakšiš předat „svým zaměstnavatelům", kteří se řídí heslem a po nás potopa. Unylý a jako korouhvička otáčející se premiér, který mění své názory z minuty na minutu, jakoby neměl vlastní názor nebo ho někdo vydíral. Ministr financí s tváří spasitele a mučedníka a ve skutečnosti finanční diletant, který vymýšlí zcela nesmyslné ekonomické teorie, které naší zemi budou-li realizovány, do velké krize teprve přivedou. Celá řada ministrů čelí různým aférám spojených s korupcí a zneužíváním svých funkcí a nic se neděje.
Sborem volají po západní politické kultuře, ale zase jsou to jenom slova a slova, za kterými je velké prázdno. Jak se zpívá v jedné písni „podvodníci světového kalibru nekoukaj na dolar či na libru".
§220 je zaměřen na porušení povinnosti při správě cizího majetku
- 1. Kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobí škodu nikoli malou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
- 2. odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán
a/ spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost chránit zájem poškozeného nebo
b/ způsobil takovým činem značnou škodu
- 3. odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným vodstavci 1 škodu velkého rozsahu
Někteří politici mají dokonce i špatnou paměť. Jsou-li v opozici, křičí a kritizují všechno a všechny. Jen se stanou vládnoucí koalicí, na svojí kritiku zapomenou a okřikují opozici za stejná slova, která přednášeli.
Na pražské radnici je teď módou nacházet a poukazovat na různá rozpočtová pochybení. Jako příklad se dá uvést deset miliard na pražský okruh. Chápu, aby bylo možno zvítězit ve volbách, jsou volební kampaně velice drahé, také životní úroveň musí stoupat, alimenty, milenky, nová auta, zahraniční zájezdy apod. stojí velké peníze. Zajímavé je z tohoto pohledu citovat některé před časem opoziční a dnes koaliční politiky.
30.11.2006 prohlásil jeden ze zastupitelů: „musím říct, že schválený rozpočet hl.m. Prahy je rozpočtem velmi kvalitním". Později na kritický hlas odpověděl: „nebudete mě zkoušet z čísel a poučovat, co kdo jak myslel, protože tvůrcem rozpočtu jsem byl já".
Řídící zastupitelstva: „vidím souhlasné pokyvování hlavou a mručení pánů zastupitelů. Pro 59, proti nikdo, nikdo se nezdržel.
17.12.2009 při projednávání rozpočtu hl.m. Prahy jsme navrhli zhruba jednu miliardu ušetřit. Návrh má dvě části . Část A znamená faktický zásah do ropočtu v oblasti snížení, tzn. snížení kapitoly 03 - doprava, část III - kapitálové výdaje, položka Špejchar - Pelc Tyrolka o osm set milionů, kapitola 03 - doprava část III - kapitálový výdaj o dalších dvě stě milionů.
Je nanejvýš nutné si někdy připomenout slova velkého filosofa Voltaira, který napsal: „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale do poslední kapky krve budu bránit Vaše právo to říci". Ano, každý musí mít právo říkat názory, o kterých je přesvědčen. Co je však nejhorší, když dojdou argumenty a nastupuje síla. Marta Semelová má občas jiné představy než já, ale bylo by podlé jí za to peskovat. Za její názor, týkající se pohraničníků jí ZHMP dalo do jakési klatby. V minulém režimu byly jiné míry, než jsou dnes. Takové byly zákony. Zákony, které rozdělovaly dva světy právě na naší hranici. Ti, kteří se snažili tuto hranici prorazit, dobře věděli, do čeho jdou. Otázka zněla, proč to tak bylo. Zrovna taková hranice stojí desítky let mezi Mexikem a USA a v zemi kolem ní jsou zakopány tisíce mrtvých. Já si osobně myslím, že každý člověk musí mít právo svobodně se rozhodnout, kde a jak chce žít.
Takže blbá nálada, která kdysi panovala v naší společnosti, je v současnosti o hodně blbější. Buď chytrý! Blbých je na světě dost. Řekl Jan Werich. Mám obavy, že ti, kterých je na světě dost mají dnes navrch, a to ať se podíváte napravo či nalevo. Jeden loupí a druzí neumí ani obchodovat. Jedněm velí chemik a jiným třídní učitel fackující své žáky.
A tak jediné pozitivum je, že máme dost zelených i nahnilých banánů.
JUDr. František Hoffman, bývalý předseda kontrolního výboru ZHMP
Dále čtěte:
- Hoffman (KSČM): Strach, korupce a beztrestnost
- Černý (KSČM): Všichni ministři chtěli bojovat s korupcí. Bude Vondra lepší?
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
