Poslanecká sněmovna zamítla letos 16. března již v prvém čtení návrh zákona o nájemném z bytů a jeho sjednávání, který předložili poslanci KSČM pod č. tisku 163. Považuji za nutné připomenout, že šlo o návrh, který stanovil postup při sjednávání nájemného a služeb spojených s bydlením obecně, jak požaduje občanský zákoník v § 696 a jak rozhodl i Ústavní soud, když zopakoval, že nájemní vztahy musí být upraveny jedině zákonem. Jen okrajově připomínám, že zákon měl např. pomoci těm bytovým družstvům, která si pořídila své byty bez finanční pomoci státu, a nevztahuje se tak na ně vyhláška ministerstva financí č. 85/1997 Sb. Pokud jde o nájemné, návrh důsledně vycházel z dohody mezi pronajímatelem a nájemcem a určoval jen postup, jak k dohodě dojít.
U bytů s tzv. regulovaným nájmem se mělo vycházet z úrovně dosažené koncem r. 2010, přičemž by bylo možné jeho každoroční jednostranné zvyšování o inflaci. Jednostranné zvyšování by bylo možné i tam, kde nájemné koncem r. 2010 nedosáhlo nákladového nájemného místních bytových družstev, a to až na úroveň o 20 % vyšší, nejvýše však na 50 Kč/m2/měsíčně.
Návrh byl zamítnut rozhodnutím koalice, která následně přišla s novelou občanského zákoníku, do kterého byl doplněn pojem „nájemné v místě a čase obvyklé", aniž se poslanci alespoň stručně vyjádřili, co si pod ním představují. Zákonodárci se tak vzdali svého práva, po kterém zatím marně volá již zmiňovaný Ústavní soud. Ptám se proč? Musím proto zopakovat, že KSČM považuje za oprávněné nájemné, které přináší pronajímateli přiměřený zisk z jeho nákladů, prokazatelně vynaložených na pořízení, rekonstrukci a modernizaci bytu.
To vše považuji za nutné připomenout, protože přistoupením na výše uvedenou definici by nebylo vůbec potřebné tvořit tzv. cenové mapy, na které je odkazována veřejnost jako na spásu v případě soudních sporů. Očekávám sice, že se objeví nějaká judikatura, aby soudy k těmto mapám přihlédly, protože až tehdy se dočká toto dílo oficiálního posvěcení, ale o to hůř, že se takového práva vzdali zákonodárci. Nevěřím však, že cenové mapy, ač mají být vytvořeny pro každou obec ve čtyřech variantách, pomohou. Nedovedu si totiž dost dobře představit soužití v domě, kde by o výši nájemného rozhodoval soud. Spoléhám na rozum na obou stranách, zvláště pak na zastupitele při rozhodování o nájemném v obecních bytech.
V cenových mapách postrádám údaje o nákladech a nájemném místních bytových družstev, chybí informace o tom, jakou přesnost hodnoty na mapách uvedené mají atd. Data se také nemohou pořídit jednorázově, databáze je třeba udržovat a to je velmi, velmi drahé. Mapy se zatím netvoří právě tam, kde by to bylo nejvíce potřebné - ve velkých městech, kde je stále přípustné jednostranné zvyšování nájemného, a to až na hodnoty, které převyšují výdajové možnosti místních domácností. Pravda, tady skutečně hrozí, že se vlastníci domů s nájemníky domluví na úrovni, kdy skoro všechny domácnosti dosáhnou na příspěvek na bydlení. Vždyť v Praze může letos dostávat tento příspěvek i jedinec, který má měsíční příjem nižší než 18 180 korun nebo čtyřčlenná rodina s příjmem pětačtyřicet tisíc měsíčně.
Upozorňuji, že až sem, do tunelu ke státnímu rozpočtu, můžeme zabloudit podle špatných map.
František Beneš, stínový ministr pro resort místního rozvoje
Dále čtěte:
Část mapy nájemného je na světě, podívejte se
Rusnok (VV): Cenové mapy usnadní dohodu majitelů a nájemníků
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
