Vládní koalice se zmítá ve vnitřních sporech. Kauza ministra obrany a místopředsedy ODS Alexandra Vondry odkrývá jak osobní nevraživosti mezi jednotlivými aktéry, tak jeden ze slabých bodů tohoto vládního uspořádání: ačkoliv má ODS premiéra, je hlavním poraženým sněmovních voleb a druhá TOP 09 je jejich faktickým vítězem.
Podle toho se také politici TOP09 v čele s Miroslavem Kalouskem chovají, přičemž jim k tomu dává Per Nečas prostor svými politickými chybami - počínaje instalací Miroslava Kalouska na ministerstvo financí, až po čím dál tím více se projevujícím nedostatkem lídrovství, kdy se mu doslova v přímém přenosu hádá jak celá vláda, tak jeho vlastní strana. Jedinou kauzu, kterou byl Petr Nečas schopen jakž takž vyřešit, byla kauza vlastního místopředsedy Pavla Drobila, který ale - naštěstí pro Nečase - rezignoval sám. Kauzy ministrů TOP09 či VV, kterých bylo ani ne rok od voleb tolik, že je zbytečné je všechny vypočítávat, nechává tzv. vyhnít, protože ví, že mu schází potřebná autorita a síla je vyřešit.
VV - „Vpravo Vlevo"
Dalším problémem vládní koalice jsou Věci veřejné. Ponechme nyní stranou, že se jedná o fakticky antisystémové politické uskupení, jehož jedinou programovou platformou je populismus toho nejhrubšího zrna, bez jakéhokoliv hodnotového či programového ukotvení. Z toho vyplývá i strategie VV uvnitř vládní koalice, kdy se politici VV chovají jako vnitřní opozice a každou koaliční dohodu podrobují následné kritice zvnějšku tak, aby si udržely svůj protestní elektorát. Vzhledem k rozložení sil ve vládní koalici a nízké autoritě premiéra jim tato politika vychází a pravděpodobně - v případě, že nedojde ke změně na postu premiéra - vycházet ještě nějakou dobu bude.
I u Věcí veřejných, jako u každé strany, která při volbách do Poslanecké sněmovny uspěje více, než bylo při koncipování kandidátek odhadováno, dochází v poslaneckém klubu k vnitřnímu pnutí. To je navíc umocněno již zmíněnou absencí programu, kdy se na kandidátku dostávaly osobnosti, které z nějakého důvodu viděly ve VV opozici vůči všem dosavadním stranám, přičemž jejich názory jsou od sociálnědemokratických, přes liberální až po konzervativní. Poslední události navíc ukazují, že tento politický pytel blech už pohromadě neudrží ani český Haider, Vít Bárta a jeho praktiky z ABL. Co více, právě on a jeho způsoby z ABL jsou u některých poslancům hlavním důvodem jejich politické emancipace.
A v této situaci bouřlivých dějů jak uvnitř vládní koalice, tak u Věcí veřejných, přichází návštěva Víta Bárty u Miloše Zemana. Náhoda?
Vít Bárta - „Ten, s kým se baví Klaus i Zeman"
Můžeme si o Vítu Bártovi myslet cokoliv, jen ne to, že dělá věci, které by mu nic nepřinesly. Vít Bárta moc dobře zná, díky svým kontaktům na Haškovo křídlo v ČSSD, situaci uvnitř ČSSD. Není náhodou, že je to on, kdo jediný okomentoval situaci uvnitř ČSSD nejotevřeněji a nikoliv ideologicky. Nemluvil jako politici ODS a TOP09 o tom, že ČSSD půjde cestou populismu a „Paroubka s lidskou tváří". Vít Bárta otevřeně mluví o „bratrovražedném boji" uvnitř ČSSD a dvojvládí, kterým bude ČSSD procházet. Ví také o čilých a dlouhodobých vztazích Michala Haška s Milošem Zemanem, které vedou i některé velmi zasvěcené komentátory, kteří jsou znalí poměrů uvnitř ČSSD (Alexandr Mitrofanov), k úvahám o podpoře Miloše Zamana Haškovo skupinou na prezidentský post. A je si vědom, že přestože Zemanova strana připravila ČSSD o možnost sestavit minulý rok vládu, má Zeman (respektive Miroslav Šlouf) v poslaneckém klubu ČSSD stále své stoupence. Koneckonců, nejen v poslaneckém klubu, ale dnes už i ve vedení ČSSD: nejbližšího spojence Šloufa a Zemana zde reprezentuje Marie Benešová, která to nikdy nezapírala a jejíž nejbližší spolupracovníci (Houska, Chorkovská) byli minimálně v minulosti ve velmi čilém kontaktu právě se Šloufem.
Miloš Zeman již v minulosti prokázal schopnost od ČSSD oddělit potřebný počet poslanců, který potřebovala tehdy Topolánkova vláda ke své existenci. Vždy tomu předcházely jakési povinné návštěvy politiků vládní koalice na Vysočině se symbolickou lahví tvrdého alkoholu v ruce. A když bylo pravici nejhůře, založil Miloš Zeman dokonce vlastní politickou stranu, jejímž cílem bylo odebrat hlasy ČSSD, a to za příslib podpory na funkci prezidenta (jak o tom mluvil ve svém památném referátu v hotelu Hilton Mirek Topolánek).
Opoziční smlouva II - Vláda TOP09 a VV s podporou ČSSD?
Je otázkou, zda dnes jde o to z ČSSD oddělit přeběhlíky pro případ revoluce uvnitř Věcí veřejných, anebo jde o mnohem širší plán, na jehož konci má být vládní uspořádání bez ODS s tichou tolerancí ČSSD, něco na způsob tzv. opoziční smlouvy, jak se o tom již nějaký čas šušká mezi politiky a novináři. Bártovi však návštěva u Zemana pomůže, i kdyby se nakonec jednalo jen o mediální výstupy, kdy k obrazu člověka, který má blízko k Václavu Klausovi přidá ještě symboliku toho, s kým se baví i Miloš Zeman. Minimálně tím otupí kritiku, kterou oprávněně u části elit vyvolává jako bezskrupulózní populista a udrží u části voličů vnímání VV jako strany a lá „Vpravo Vlevo", kterou mohou volit voliči pravice a levice, protože jim zaručuje „boj s kmotry" a vůbec vše to, co nynější politická elita stávajících stran nezaručuje.
Ať již je to tak, či jinak, Bárta má jak Zemanovi, tak Šloufovi co nabídnout. Již za Topolánkovy vlády realizoval Miroslav Šlouf některé své ekonomické zájmy právě skrze ministerstvo dopravy a jemu blízcí lidé uvnitř ČSSD seděli v různých dozorčích radách organizací, v nichž ministerstvo zastupovalo stát. Sledujme proto bedlivě, co se bude po této návštěvě všechno dít, a to jak uvnitř Věcí veřejných a vládní koalice, tak uvnitř ČSSD, ale také okolo Miroslava Šloufa a ministerstva dopravy.
K věci:
Kalousek: U Zemana se zastavím taky, ale Bártovy tiskovky škodí
Bárta zaskočil pro radu za Zemanem
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
