Profesor Moldan se zastává lidí žijících za limity: "Jaký to je život, když jednou je to tak, jindy opačně, když se vám neustále připomíná, že kdoví, co bude za pár let? Zajímá vůbec někoho, jaké důsledky má život v trvalém stresu tohoto typu?"
To je samozřejmě velmi silný argument. Podobný stres ovšem nepochybně ohrožuje i občany, kteří pár set metrů od nynějšího okraje těžební jámy žít nechtějí a rádi by se přestěhovali do klidnějšího prostředí. A tak za limity platí velmi rozporuplná situace. Těm, kteří svůj majetek prodat nechtějí, limity nikdy žádnou faktickou jistotu nedávaly, kdežto těm, kdo by prodat chtěli, v tom limity velmi výrazně brání.
Jsem přesvědčen, že nikoli existence právně ne zcela silných limitů, ale právě možnost vyvlastnit majetek občanů je hlavním zdrojem nejistoty. A pokud by se stát možnosti vyvlastnění vzdal, ztratila by logiku i existence limitů. Těžit by se mohlo pouze při splnění všech požadavků horního zákona, mezi které patří i vypořádání střetu zájmů, míní se střet zájmů dosavadních vlastníků a důlní společnosti.
Jak dále pan profesor argumentuje? Že by těžba za limity stejně mohla začít až za jedenáct let, zatímco uhlí před nimi dojde dřív. Chyba lávky - postup dobývání bude vypadat nějak, pokud se bude lom před limity postupně uzavírat (takže dostupného uhlí bude postupně ubývat a s tím poroste jeho cena), a byl by naprosto jiný v případě jasné možnosti pokračování. Také teplárny by se s příslibem uhlí někdy od roku 2023 mohly chovat jinak, než když dnes takový výhled nemají.
Doslova z říše fantazie pak je tvrzení o nízké účinnosti "nemoderních" teplárenských zdrojů - ta totiž při kombinované výrobě elektřiny a tepla přesahuje 60 procent, což překračuje technologické možnosti při spalování čehokoli jiného, s výjimkou zemního plynu. Autentičtí ochránci přírody jistě mají právo v diskusi o energetické politice a prosazovat své pohledy. Neupírám takové právo dokonce ani výrobcům (bez dotací nekonkurenceschopných) alternativních technologií, kteří se za ekologickou rétoriku schovávají. Odmítám ale údiv, že se jako ministr průmyslu a obchodu rozhlížím po všech zdrojích, kterými lze uspokojit oprávněné nároky občanů na dodávky tepla. Právě to je totiž moje role, kvůli tomu - mimo jiné - ministerstvo existuje.
Naše odpověď na otázku, čím budeme topit a svítit, je vcelku jasná. Odpověď ekologů na stejnou otázku je z říše sci-fi - uhlí nechtějí dát, atom je fuj. Tak tedy biomasa, slunce, vítr a voda. Voda vlastně také ne, to by se musely stavět přehrady. Biomasy je na trhu i přes různé podpory málo. Dobrá - ať ale dodají, že v takovém případě budeme svítit jen ve dne a když bude foukat...
Publikováno v Hospodářských novinách
Ing. Martin Kocourek, ministr průmyslu a obchodu
Více:
Těžební limity se musí prolomit. Jinak hrozí krize teplárenství, tvrdí náměstek
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
