Všechny strany vládní koalice se před volbami zaklínaly slovem změna. I přes paradox toho, že se chystaly měnit vládní politiku nastavenou prakticky totožnou sestavou pravicové vládní koalice Mirka Topolánka, se jim podařilo přesvědčit veřejnost, že právě ODS, TOP 09 a Věci veřejné lidmi požadovanou změnu politiky přinesou. Vláda boje proti korupci, transparentní a úsporné veřejné zakázky, konec politikaření a návrat slušnosti do politiky. To byla hesla, která ovládala předvolební kampaň současných vládních stran. Stačilo však pouhých deset měsíců k tomu, aby se tato představa rozplynula v záplavě skandálů, korupčních kauz a lží.
V uplynulých měsících tato vláda všem dokázala, že hlavním motivem jejich vlády nebudou reformy a nesmiřitelný boj s korupcí, jak slibovali, ale novinka v politickém marketingu - mystifikace. Pan místopředseda Věcí veřejných Škárka hovoří o mystifikaci médií v souvislosti s penězi, které měl dostávat od vedení své strany za loajalitu, ministr financí a místopředseda TOP 09 Kalousek zase chtěl mystifikovat média tím, že má či naopak nemá záznam z jednání šéfredaktorů největších českých deníků a týdeníků na téma zvyšování DPH.
Pominu závažnost skutečností, které tyto mystifikace dokládají - jeden z nejvyšších představitelů vládní strany „žertuje" o daňovém podvodu, další pak doslova masakruje svobodu médií a zavádí „estébácké" metody do svobodné a demokratické společnosti a budu alespoň do prokázání opaku věřit, že se opravdu jednalo o mystifikace. Nicméně co považuji za ještě hrozivější, lež se stala hlavním nástrojem politiky této vlády.
K věci: Vláda se sama nerozpustí. Ta se prostě rozsype
Zatímco vláda slibovala boj s korupcí, dva její významní ministři jsou zapletení do korupčních skandálů. Jeden již rezignoval a druhý se tomu usilovně brání. Zatímco vláda slibovala konec politikaření a návrat slušnosti do politiky, jsou to právě vládní strany, které se v médiích a na veřejnosti otevřeně napadají, pomlouvají a podezřívají ze špiclování a očerňování. Zatímco vláda slibovala reformy financí, zdravotnictví či důchodového systému, odpovědí je jen „tupé škrtání", které se tolik potřebným reformám vyhýbá asi takovým obloukem, jako vláda dalšímu ze svých slibů - rozpočtové odpovědnosti. Českou republiku čeká třetí největší schodek veřejných financí v historii.
Ačkoliv je stávající vládní koalice nejsilnější v historii země, je od svého samého počátku také snad jednou z nejméně stabilních vlád. Nikoli snad na úkor faktických programových neshod, ale především z důvodu osobních animozit a politických cílů jednotlivých hráčů uvnitř koalice. Prazákladem této situace je faktická slabost premiéra Nečase, který byl sice téměř jednohlasně zvolen předsedou ODS, ale jím nadiktované místopředsednictvo strany se postupně hroutí jako domeček z karet. K tomu není schopen čelit ministru financí Kalouskovi, který se nijak netají tím, že za Topolánka bylo líp. Do toho všeho pak musí kočírovat Věci veřejné, které se den co den potácí mezi pravicovým a levicovým voličem.
Sociální demokracie bude Poslaneckou sněmovnu opětovně žádat o svolání mimořádné schůze ke kauze ministra a někdejšího místopředsedy Alexandra Vondry, v jehož případě panuje podezření z úniku částky přesahující sto milionů korun z doby českého předsednictví EU, za které právě Vondra zodpovídal. Jak se zdá, poslanci TOP 09 svým odchodem ze sálu oslabí vládní stodevatenáctku a konání schůze umožní, což samozřejmě vítám.
I z tohoto deklarovaného kroku TOP 09 je ale patrná jedna věc. Nečasova vládní koalice zkrátka nemůže v tomto složení a permanentním napětí vydržet do konce řádného volebního období.
Když se jako předseda Asociace krajů ČR pohybuji po republice, mám na rozdíl od vládních představitelů nesčetné možnosti setkávat se s občany a pohovořit s nimi. Většina z nich přiznává, že je zmatena z toho, co se děje. Dokonce i ti, kteří se přiznají, že v květnových parlamentních volbách volili jednu ze tří vládních stran, nyní tvrdí, že se cítí být podvedeni. Vláda má na provedení slibovaných reforem sotva rok, neboť sami její představitelé už dnes tvrdí, že pak se budou připravovat na krajské volby, kde budou chtít sociální demokracii spočítat její úspěch z roku 2008. Je otázkou, zda se jim to při této jejich strategii může povést.
Pokud má vláda na provedení reforem tak málo času, pak si kladu otázku, co se asi stane. Možné závěry jsou jen dva. Reformy buď provedeny budou, ale vzhledem k časovému tlaku budou nedostatečně prodiskutované, nekvalitní a v konečném důsledku kontraproduktivní. Anebo reformy provedeny nebudou, neboť si pravicová vláda uvědomí, že deset měsíců spala. Ať už se stane tak či tak, vždy na to doplatí občan, protože bude obětí nekvalitních reforem zdravotnictví, penzí a daňového systému, nebo nezbytné budoucí reformy budou muset být o to tvrdší. Vzhledem k tomu, že bez roční přestávky bychom zde měli mít před koncem tohoto řádného volebního období sedm let pravicové vlády, občané si jistě vzpomenou, kam jsme se za ta léta posunuli. Daleko to tedy nebylo.
Jsem přesvědčen, že krajské volby v roce 2012 budou referendem o této vládě. Pevně věřím, že voliči této vládě lži řeknou ne. Pokud ne, mohu to docela oprávněně považovat za něčí mystifikaci.
Michal Hašek, první místopředseda ČSSD
SLEDUJEME:
Čtěte také:
- Nečas promluvil ke kauze Škárka: Je to vážné
- Duo Nečas Kalousek? Nejhorší v historii není, známkují exministři
- Petice proti vládě mocnářů má 3000 hlasů. A není jediná
- Pravicový profesor o vládě: Zkorumpovaná ODS, levičák Kalousek
- Rozčílené maminky zasypaly kabinet použitými plenami
- Tlak na Vondru má zakrýt další kauzy, děsí se politoložka Dvořáková
- Politologové po dalším průzkumu: V lidech roste nedůvěra
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
