Tak se nám na našem politickém záhumenku urodily další „mystifikace".
Nějak se nám s postupující elektronizací, a tudíž i větší možností odposlouchávat prakticky kohokoliv (původní to výsady pouze specializovaných složek), s oněmi mystifikacemi roztrhl pytel.
Význam pojmu mystifikace je vykládán jako manipulovaná polopravda. Dle slovníku spisovné češtiny pak jako úmyslné klamání něčím zdánlivě pravdivým.
Ovšem ve slovníku našich současných politiků (i v chápání většiny veřejnosti), je mystifikace jen trochu salonnějším výrazem pro klam či lež. „Kdo lže, ten krade," říkalo se za mého mládí.
I nevysvětlitelné, když se to „provalí", je třeba nějak vysvětlit. A snaha vyklouznout z problému, když nelze něco, co bylo vyřčeno a médii zaznamenáno, věrohodně popřít, pomocí tvrzení, že to byl jen vtip, který nechápavé okolí nepochopilo, či účelová lež ke zmatení protivníka, o kterém jsem věděl, že mě odposlouchává, je asi jediný způsob, jak se z takovéto prekérní situace vykroutit.
Nu, co naděláme, když jsou ústa rychlejší než mozek a když i dříve velmi loajální novináři mohou najednou „kopat" za někoho jiného a ani nejpravější z pravých si nemohou být jisti, jak jejich výroky použijí.
Většina „všelidového" je již rozebrána, má své individuální vlastníky a pokusy o další přesuny majetku dnes nutně zasahují do „rajonu" jiných individuálních vlastníků, kteří logicky své hájenství zuby nehty brání.
„To se nám to mystifikuje," zvolal by nejspíš feldkurát Katz, „když nám stále ještě bůhví proč lidi věří." Ale i mystifikace, jako salonní forma lži, stejně jako vše ostatní prochází vývojem.
A tak jsme postupně byly svědky celé řady mystifikací: Například když jistý občan Havel rozhodně nechtěl kapitalismus. Nebo když jistý premiér Klaus nedovedl rozlišit špinavé peníze. Když miliónové dary určitým politickým stranám dávali dávno mrtví chudáci ze zahraničí a když „hodní strýčci" půjčovali jen tak, ústní dohodou, miliony, které nemají. Nebo když jistý pan Doležal hovořil tajnou řečí, v níž „pět na stole v českých" bylo něco úplně jiného, než co si normální člověk pod tím představoval., Když zdvižený prostředníček premiéra znamenal „Kalousku jsi jednička"(i když pak nechápu, jak disciplinární komise Fotbalového svazu může za totéž gesto vůči divákům pokutovat chudáka Řepku). A nebo z aktuálnějšího dění, když odposlechy z důvěrného jednání mediálních šéfů chvíli pan Kalousek má, aby za chvíli prohlásil, že nikdy žádné neměl, až k vysvětlením pana Bárty, jehož nadité obálky nejsou dary, natož úplatky, ale jen půjčky, a výrokům pana Škárky a paní Kočí, kteří v záchvatu pravdomluvnosti, zřejmě pod dojmem, že hovoří se spřáteleným členem „smečky", pustili ven informace, které jednoznačně prokazují že „král je nahý", že velkou mystifikací byla především čistota a nezkorumpovanost nové, údajně vůči veřejnosti vstřícné politické strany.
Nevěděl -li autor antické hry jak dál, nastoupil „Deus ex machina", tj. snesl se Bůh, aby zachránil situaci. A tak se nyní jako režisér do hry vložil i sám pan prezident. Co jiného mu taky zbývá, když nechce, aby se mu rozpadlo, na čem sám 20 let pracoval. Kvalitních herců ubývá a šmíra, kterou předvádí současná vládní garnitura, začíná již zvedat obecenstvo /lid/ ze sedadel. Hrozí totální propadák a výměna nejen herců, ale i hraného kusu.
Ale nepodléhejme klamným nadějím, tato fraška, kterou s námi současní mocní hrají, jistě ještě zdaleka nekončí. Nejen impresário, ale i další aktéři mají v rukávu určitě ještě řadu povedených kousků a dalších mystifikací, než se odporoučejí s celým ansámblem definitivně ze scény.
Luboš Dvořák, předseda Kontrolního výboru Zastupitelstva Jihočeského kraje
Více:
Bohdalová (ČSSD): Pokračování ministra Dobeše ve funkci je nepřijatelné!
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
