Topolánek: Věci veřejné se skloňují podle vzoru VV, VB, StB

Ne, že by se mi po vás nějak dramaticky stýskalo, nebo jsem si přišel postěžovat, či, nedejbože, dokonce radit. To ne. Přišel jsem vás trochu pozdravit, trochu vám vynadat a trochu vás v závěru uklidnit. Navíc, na dvacáté narozeniny určitě stojí za to trochu si zavzpomínat, trochu se mrknout i do zpětného zrcátka, trochu bilancovat. Vidět znovu osvícené a vševědoucí tváře otců zakladatelů, ošlehané tváře hrdinů velké transformační války, spokojené a obtloustlé tváře smluvně opozičních kabrňáků, unavené a trochu bezradné tváře včerejších a dnešních reformních kompromisníků a dokonce i tajemné tváře minulých, současných a potenciálních korupčníků. Všichni jsme tady, celá ODS. Marně vyhlížím tváře těch, kteří nepřišli, nebyli pozváni, nebo umřeli. I ti jsou ale všichni s námi. Toto jsou totiž velké narozeniny. Nenechme si je ukrást! Přestaňme se chovat jako puberťáci, kteří si nervózně mačkají pupínky a čekají, co jim poradí jejich taťka. Je nám dvacet let!

NAPSALI JSME:

Bárta je horší než opoziční smlouva. Je to sekta, hřměl
OBRAZEM ODS slavila

Jsou to narozeniny strany, jejíž tradice je zároveň tradicí novodobé české státnosti. Jsou to narozeniny strany, která je dnes jediným relevantním dědicem DEMOKRATICKÉHO odkazu 17. listopadu 1989, jímž je ODPOVĚDNOST. Jsou to narozeniny strany, která je zároveň důsledným ochráncem OBČANSKÉ části onoho odkazu, jíž je SVOBODA. Ano, jsou to narozeniny strany chránící svobodu a prosazující odpovědnost, strany demokratické a občanské. Jsou to narozeniny Občanské demokratické strany.

Jsme stranou silnou, jsme stranou dnes již tradiční, stranou úspěšnou a zavedenou. A já tu chci poděkovat všem, kteří se o to zasloužili. Chci poděkovat otcům zakladatelům, ať už dnes jsou či nejsou členy ODS. Chci poděkovat tisícům našich členů, kteří se každodenní prací podíleli na prosazování našeho programu. Ať už jsme je za to patřičně ocenili, či nikoli. Chci poděkovat milionům voličů, kteří nám za těch dvacet let dali svůj hlas. Ať už jsme jejich očekávání naplnili více, či méně.

Tak, a zde končím se slavnostními zdvořilostmi. Teď bych přeci jen řekl také něco vážnějšího.

Přiznám se, že když jsem si někdy před dvěma měsíci začal chystat téma tohoto projevu, netušil jsem, že mě aktuální události natolik předběhnou. Tím chci mimo jiné naznačit, že nejsem součástí žádného puče, spíše opakovaně jeho cílem. Chtěl jsem mluvit o hodnotách ODS, a tak trochu o jejích kořenech. O čtyřech Poděbradských artikulech. A chtěl jsem mluvit o tom, co tyto hodnoty a tento dlouhodobý program fatálním způsobem ohrožuje. Kromě přirozených soupeřů na levici.

Chtěl jsem tu mluvit o vládním spojenectví s Věcmi veřejnými. Protože, podle mého názoru, který zastávám už od voleb (a intuitivně a na základě vlastní zkušenosti už před nimi) představuje vládnutí s Bártovou ABL-VV dokonce větší hrozbu pro budoucnost ODS, než opoziční smlouva. Bohužel, reálné události předčily i mé nejčernější představy. Jistě nejen mé. Téma mého projevu už mi zdaleka nepřijde tak originální, jako v únoru. Dnes už o této hrozbě pro svobodu občanů a českou demokracii vědí miliony lidí v této zemi. Možná jsou zmatení a naštvaní, často právem i na nás, ale vědí to.

A právě kvůli českým občanům, včetně členů ODS, jsem se rozhodl téma svého vystoupení neměnit. Ztratilo sice na originalitě, ale zato získalo na naléhavosti. Lidé nejsou hloupí a vidí, že Věci veřejné nejsou stranou, ale sektou. Chápou, že jejich krizi nemohl způsobit nějaký puč organizovaný zvenčí. Ale že jde o důsledek vnitřního nedemokratického ustrojení této organizace, která na rozdíl od standardních stran není založena na idejích, ale na byznys plánu VB - Víta Bárty.

Obávám se, že krize, která otřásla touto vládou, je pouhým začátkem a že horší věci ještě přijdou. Věci veřejné už daly jasně najevo, že se nehodlají měnit ve standardní stranu, že se ze svého selhání v nejmenším nepoučily a nic ze svých estébáckých metod nezapomněly. Každá krize má konkrétní příčiny. Nesmíme si ale namlouvat, že je vyřešena, pokud její příčiny stále existují. Nemá ani smysl hledat viníky současné krize, pokud nechceme začít sami u sebe.

Nemám rád novináře a média, na současném stavu mají lví podíl. Oni a ona přišli s průlomovými praktikami ve jménu kdečeho. Hlavně prachů. Nicméně musím říci, že v tomto případě odvedla Junge Fronte Heute záslužnou práci. Každý novinář by se rád srovnával s Woodwardem a Bernsteinem, kteří odhalili aféru Watergate. Až dosud si to dle mého názoru žádný český novinář nezasloužil. Natož blázni typu Michálka. Tentokrát ano. Odhalení obludného plánu Víta Bárty na podřízení české demokracie ekonomickým zájmům agentury ABL si toto srovnání zaslouží. No, nebudu to s chválou přehánět, i tak je nebudu mít rád...

Právě ODS je tou stranou, kterou by podrobnosti tohoto plánu i jeho poměrně úspěšná realizace měly znepokojovat nejvíc. Proč? Ti z vás, kteří mají v krvi hodnoty, na nichž ODS stojí - a to je snad v tomto sále většina - jistě znají odpověď. Občanská demokratická strana existuje proto a možná jenom proto, aby bránila svobodu ve všech podobách!!!

Nejkoncentrovanějším a stále platným vyjádřením naší obhajoby svobody jsou právě čtyři Poděbradské artikuly. Přišel s nimi, a to je informace spíše pro nováčky, marketingově nadaný Miroslav Macek. Byly původně formulovány jako základní obrana našich hodnot před hrozící marginalizací v čase opoziční smlouvy. Ale ukázaly se být nesmírně životné. Právem se staly trvalým základem našeho dlouhodobého programu. Přežily s námi osm let v opozici, s nimi jsme se slavně vrátili do vlády. A dokázali tak těm, kteří nás v roce 1998 pohřbívali a nazývali nás stranou na jedno použití, že naše existence má smysl. Že naše mise obrany svobody je stále nosná. Že odpovídáme na reálnou a silnou občanskou objednávku.

Vrátili jsme se právě včas, abychom zabránili pádu do dluhové pasti a státnímu bankrotu. Vrátili jsme se, abychom uvedli do praxe reformní program, který stojí a vždy bude stát na druhém, třetím a čtvrtém artikulu. Levný stát, nezadlužená budoucnost, solidarita odpovědných. To byl, je a bude pevný základ programu všech reformních vlád pod vedením ODS.

Je jasné, že dokud se nezmění volební systém a my nebudeme moci vládnout sami, bude reálné uvedení těchto hodnot do praxe vždy kompromisem. A moc prosím, nehádejme se o to, komu se více podařilo přiblížit se našemu vysněnému ideálu. Každý předseda ODS to měl, má a bude mít s koaličními partnery těžké. Sám o tom vím své. Nezávidím Václavu Klausovi vládnutí s jeho lidovci. A už vůbec ne Petru Nečasovi Věci veřejné, které se sice tváří podle potřeby i pravicově, ale ve skutečnosti jsou čistě populistickou, a tedy z principu levicovou formací. Určitě by mu to šlo lépe bez nich. Strana Zelených vypadá vedle vévéček jako systémová, standardní strana, která se provinila jediným: měla jiný program než ODS.

U reforem podle druhého, třetího a čtvrtého artikulu prostě musíme počítat s nutnými kompromisy. Ale u prvního artikulu to v žádném případě neplatí a nesmí platit! Ten má absolutní závaznost a nepřipouští žádné změkčení: Soukromí je nedotknutelné, ODS ho bude chránit. Tečka! Toto je formulace osobní svobody v její nejčistší, výsostné podobě. A v dnešní masmediální demokracii s její čím dál vtíravější bulvarizací, rozpadem tradičních hodnot a bořením kdysi posvátných tabu je ODS jedinou relevantní silou schopnou bránit poslední baštu individuální svobody před voyaerstvím davu.

Měli jsme za to, že nejnebezpečnějším nositelem voyaerské ideologie je ČSSD a její „grosstapo". To jsme však ještě neznali ABL a „bartapo". Domnívali jsme se, že vyčištěním vnitra od estébáckých praktik jsme náš první artikul dostatečně ubránili. Omezili jsme odposlechy, v nichž Česko soupeřilo s ruskými dědici KGB na úroveň civilizovaných západních zemí. Nedovolili jsme policii bezdůvodně se vrtat v soukromí bezúhonných občanů. A já jako premiér jsem přestal s praxí zasahování do práce orgánů činných v trestním řízení, zneužívání informací nashromážděných v rámci vyšetřování a maniakálního podrobného čtení raportů BIS.

Mysleli jsme, že už to máme za sebou. Ale fízlování, vyhozené dveřmi spolu s těmi přede mnou, se nám vrátilo oknem s Bártou. Vlastně už před volbami jeho ABL čile špiclovala politiky ODS. A po nich dokonce dostala nečekaný a nezasloužený dar: ministerstvo vnitra. Náš první artikul se otřásl v základech. Obzvláště nepříjemné pro nás je, že jsme u toho asistovali.

Ano, my dnes vládneme. Už druhé volební období po sobě. Ale nemylme se, naše hodnoty, naše existence, naše budoucnost jsou ohroženy dokonce více, než počátkem století, kdy jsme trávili krušná léta v opozici. Právě proto, že vedeme kabinet. A že tedy nemůžeme těžit z výhod opozice. Naopak, všechny problémy vládnutí dopadají na naše bedra.

Naše reformní úsilí je zásadním způsobem ochromeno koexistencí s populisticko-demagogicko-sektářskými Věcmi veřejnými. Velká proreformní většina je jen velkou iluzí. Protože 118 mínus 24, či nyní mínus 21, je stále jen menšina. Přidaná hodnota Věcí veřejných ve vládě není nulová. Je záporná. Ale to nejhorší je, že strana založená a oficiálně vedená jako divize ABL se vůči občanským svobodám, které má chránit náš první artikul, chová jako nebezpečný virus. Je přímo v genetické výbavě VV-ABL útočit na soukromí, fízlovat, šmírovat, nezákonně odposlouchávat, tajně nahrávat, vyrábět kompra na kdekoho.

Zde opravdu platí „nomen omen". Věci veřejné jsou z principu neslučitelné s občanskou demokracií. S naší vizí občanského demokratického státu. Vizí Věcí veřejných - je-li vůbec nějaká - je stát jako veřejný dům. Jestliže tu dnes slavíme dvacet let úspěšné obhajoby svobody, pak toto spojenectví je největší hrozbou tomu, aby naši nástupci mohli být za dvacet let na ODS přinejmenším stejně hrdí, jako jsme my, se všemi výhradami, dnes. Nepodceňujme Bártův plán. Nepodceňujme míru, v jaké ohrožuje svobodu a demokracii. Braňme náš první artikul před černými šerify.

Věci veřejné se skloňují podle vzoru VV, VB, StB. Za to VB si klidně dosaďte Velký Bratr. Jsem přesvědčen, že nikdo, kdo je srdcem opravdový ódeesák, nikdo, kdo si svobody cení jako té nejvyšší hodnoty, nemůže přehlížet a bagatelizovat velikost této hrozby.

Každé společenství se udržuje hodnotami, na kterých vzniklo. Ať už je to rodina, obec, stát, církev, podnik, sportovní klub, či politická strana. Bez nich je mrtvé. Když ODS nebude bojovat za svobodu a především za individuální svobodu, stane se mrtvou skořápkou bez vizí a idejí, pouhým nástrojem technologů moci.

Ztratíme-li volby, ztratíme čtyři roky. Ztratíme-li důvěru, ztratíme celou budoucnost.

Abychom mohli vítězit, musíme si věřit. Abychom si mohli věřit, nesmíme si lhát. Třeba že jsme vlastně vyhráli volby. Chceme-li vítězit, nesmíme jednat tak, abychom se museli neustále bránit. Chceme-li moc, musíme s ní přijmout i odpovědnost. Chceme-li vést, nesmíme se nikdy vzdát této odpovědnosti. Tam, kde se vzdáme odpovědnosti, vzdáme se i autority a zůstaneme slabí, nepotřební a nevolitelní.

My se tu ale chceme přece potkat za dvacet, někteří za padesát a naši nástupci i za více let. To musí být hlavní zpráva z oslavy dnešních dvacátých narozenin. Projekt ODS má smysl držet a bojovat za něj!

Závěrem pár uklidňujících poznámek pro všechny, kteří se snad obávají - či se spíš tváří, že se obávají - mého návratu. Nejsem člověk, který když říká „nikdy", tak myslí „nikdy neříkej nikdy". Já se opravdu nemíním nikam vracet. Nemám moc kam, nemám proč, nemám s kým a vlastně nemám ani pro koho. Vždycky se dívám dopředu. Zpětné zrcátko mám spíše proto, abych zjistil, že mne nikdo nepředjíždí. Nikdy jsem nechtěl trafiku a taky mi ji nikdo nenabídl. Stačí mi, že zůstanu čestným člověkem, nepotřebuji být čestným předsedou. To neznamená, že bych přestal prosazovat naši politiku, naše hodnoty. Budu je naplňovat jako řadový člen, občan, podnikatel a občasný komentátor politického dění, a i to spíše jako dosud, jen v sebeobraně. Na rozdíl od některých přede mnou zůstanu členem ODS. A pokud to jen trochu půjde, budu ji volit, dokonce i v Praze. Zbylo mi dost obleků, hodinek i per a také dostatek sebevědomí, abych naplnil jednu z našich hlavních misí. Individuální svobodu a individuální odpovědnost. Přeji vám všem pěkné narozeniny, velikonoční sebereflexi a mnoho odvahy a sil do dalších dvaceti let.

Děkuji vám za příkladnou a nečekanou pozornost. V zásadě jsem vás rád viděl. Pěkný den.

Související: