Vážená paní předsedající, dámy a pánové, sociální politika se dotýká v podstatě každého člověka. Zasahuje více či méně každou rodinu v naší zemi. Nedotýká se tedy pouze osob se zdravotním postižením nebo pouze seniorů. V jakékoliv diskusi na téma sociální politiky bychom se měli zamýšlet nad tím, zda systém člověku umožní být součástí společnosti, vzdělávat se, pracovat, nebo vést svůj život k ekonomické nezávislosti. To vše i s možnou krátko či dlouhodobou pomocí státu v případě jeho potřeby v kontextu, že k výše uvedeným bodům hovoříme tedy obecně o jakési dostupnosti ke všemu, co souvisí s důstojným životem odpovědného člověka, který se chce zapojit do společnosti, který chce být jeho součástí.
Diskuse na téma sociální politiky není možné vést pouze o jedné skupině osob, která zrovna potřebuje danou pomoc, ale musíme se dívat na skladbu obyvatelstva jako na celek, který se vyvíjí a je přímo úměrný porodnosti, ekonomické prosperitě, vývoji zdravotní péče. Pokud tedy hovoříme na téma sociální politiky, hovoříme o dětech, studentech, lidech v produktivním věku, o seniorech, hovoříme o lidech, kteří mohou být osobami se zdravotním postižením. Hovoříme o lidech, kteří se mohou dostat z nejrůznějších důvodů na sociální dno. Hovoříme také o lidech mimo produktivní věk, hovoříme také o lidech, kteří péči o jednotlivé skupiny posuzují a nebo o tyto skupiny pečují, či péči zajišťují. V plánování sociální politiky bychom měli v základě hovořit o zjednodušení administrativy, provázanosti a adresnosti. Pravicová politika nikdy neslibuje a nikdy nebude slibovat sociální stát. Nikdy neslíbíme plošné rozdávání čehokoliv bez ohledu na dopad na člověka. Čeho však dlouhodobě chceme dosáhnout, je ale zmíněná adresnost a provázanost. Chceme pomáhat těm, kteří pomoc skutečně potřebují. Klademe důraz na pomoc skutečně potřebným, klademe důraz na ukončení plošného zneužívání systému.
Změnu sociálního systému považuji za nezbytnou. Považuji ji za velmi důležitou. Stávající fungování sociálního systému je dlouhodobě finančně neudržitelné. Nejde o to finanční prostředky zkracovat, ale v sociální politice udělat takový pořádek a pomoci k vyřazení jakýchsi surfařů na štědré vlně sociálních dávek. Jde o to umět pomoci potřebným. Myslím tím tedy ale skutečně potřebným. Systém je zapotřebí však nastavit tak, aby ti, kteří nechtějí pracovat a práci odmítají, měli problém se získáním právě sociálních dávek.
Těm, kteří jsou odkázáni pouze na naši pomoc, máme zajistit možnosti důstojného života. V rámci zmíněné sociální reformy bych ráda přivítala ještě diskusi nad některými tématy, zejména pak u změny systému posudkového lékařství a jeho profesionalizace. V současné době určité diagnózy posuzují lékaři, kteří v této odbornosti nemají velké zkušenosti. Například psychiatrické diagnózy posuzují internisté. Stejně tak nemáme posudkové lékaře dobře zasíťovány, a to v tom ohledu, že jejich věková hranice je +60, to za prvé. Za druhé máme velký problém s komunikací s lidmi se zdravotním postižením. A potom jejich rutinní práce často lidsky dělá problém právě lidem, které posuzují.
Dále bych uvítala ještě diskusi a zpřesněné jakýchsi nuancí u mezinárodní klasifikace ICF, kterou budeme postupně zavádět. Jde o krok velmi dobrým směrem, akorát se musíme zamyslet nad některými otázkami, které se týkají právě již zmíněných psychiatrických diagnóz, anebo například přímo, když budu konkrétní, dětí s autismem. Mezinárodní klasifikaci ICF nikdy nemůžeme nastavit přímo teď hned od zítřka nebo ani od 1. 1. 2012. Je zapotřebí proškolit pracovníky, kteří toto budou dělat. A je zapotřebí pilotně vyzkoušet a udělat jako posouzení stávajících diagnóz postaru i ponovu - právě abychom si ověřili, že průřezem diagnóz nebo průřezem zdravotního postižení nikomu neublížíme.
Změna systému sociální péče. O té bych ráda diskutovala, a to v tom směru, že musíme prosadit systém práce, který bude upřednostňovat práci v terénu přímo u klienta, a systém, který bude jakousi sítí podle potřebnosti v dané oblasti. Přiznejme si, že každá oblast v ČR potřebuje něco málo jiného. Změny v sociálních podporách a příspěvcích, které se provedou na základě lékařského a sociálního šetření, musí vést ke skutečné adresnosti. V tomto ohledu bych ráda řekla, že zcela nesouhlasím já osobně s tím, aby příspěvek na péči byl opět rozdáván pouze osobám se zdravotním postižením. Příspěvek na péči, jak sám název říká, je příspěvek na to, aby zaplatil jakousi sociální péči pro osobu se zdravotním postižením. Nelze tedy pouze rozdávat a nekontrolovat, na co jsme tyto finanční prostředky rozdali.
Dále bych ještě přivítala diskusi například nad kontrolními mechanismy, které mj. souhlasí i s příspěvkem na péči. Finanční zátěž, která nás čeká v případě přeměny sociální péče z obcí na úřady práce, už tady byla zmíněna kolegyní Řápkovou. V této oblasti bych pouze řekla, že pokud zůstane na obcích pouze posuzování a ne rozhodování, tak je to tak, jakoby lékař stanovil diagnózu a nemohl léčit. Je zapotřebí, aby obec uměla také říci, co daná rodina, co daný člověk potřebuje. Samozřejmě, že souhlasím a velmi vítám jedno výplatní místo, jeden mechanismus, kde se budou scházet všechny informace o vyplacených dávkách. To je něco, po čem dlouho voláme. To je správná cesta. Jen bych ještě chtěla zvážit a diskutovat nad tím, kdo bude vlastně rozhodovat.
Dále bych ráda diskutovala parametry střednědobého plánování sociálních služeb krajů - velmi diskutované téma a stálý evergreen v sociální politice. Jde o to, že neexistuje jednotný systém tohoto plánování, stejně tak neexistuje jakési mapování potřebnosti daného kraje. Již jsem tady mluvila, že kraj od kraje má jinou potřebnost v dané sociální službě. Pokud budeme pouze odkládat datum platnosti převodu financování ze státu na kraje, pouze budeme prohlubovat nestabilní systém. A my říkáme, že chceme udělat reformu sociální politiky. Proto se těším na tuto diskusi, že toto téma zpřesníme.
V souvislosti se zpřísněním poskytování některých příspěvků na bydlení v rámci zákona o hmotné nouzi je zapotřebí diskutovat nad vznikem zákona o sociálním bydlení a zabývat se otázkami, které se týkají bezdomovectví, ale ne bezdomovectví jako takového, ale prevencí bezdomovectví. To je velmi důležité. V kontextu veřejné služby bych ráda diskutovala, jak máme nastavit taková pravidla, aby se pracovat skutečně vyplatilo a nevyplatilo se být na sociálních dávkách. Je velmi důležité, abychom sblížili zákon o zaměstnanosti se zákonem o hmotné nouzi týkající se otázek právě veřejné služby.
Dámy a pánové, věřím, že nám bude umožněno nad navrženými novelami podrobně diskutovat v dotčených výborech, v tomto případě ve výboru pro sociální politiku. Rozhodně budu hlasovat pro to, abychom dostali do druhého čtení sociální reformu, i když uznávám, že máme ještě diskutovat o čem. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)
Vlastní dotaz Lence Kohoutové můžete položit ZDE ##PROFIL 1840##
Další projevy z 19. schůze Poslanecké sněmovny PČR čtěte ZDEPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
