Vážený pane předsedo vlády, dovolte nám, abychom vyjádřili znepokojení nad záměrem některých politických představitelů stran vládní koalice omezit prostřednictvím zákona právo občanů České republiky na stávku.
Právo na stávku patří mezi práva člověka uvedená v Listině základních práv a svobod. Zdrojem všech těchto práv je lidská důstojnost, která je člověku dána současně s jeho zrozením, a tudíž nemůže být předmětem hlasování či rozhodnutí veřejné moci. Vedle neoddělitelnosti základních práv člověka od něho samého mají tato práva ještě jeden důležitý aspekt: slouží jako záchranná brzda společenského vývoje v situaci, kdy se tento vychyluje natolik jednosměrně, že společnosti hrozí ztráta nejelementárnější sociální soudržnosti.
Domníváme se, že stávající zákonné úpravy práva na stávku (Listina základních práv a svobod, zákon o kolektivním vyjednávání) poskytují dostatečný právní rámec. Je jistě možné uvažovat o jeho úpravách, v žádném případě by se tak ale nemělo dít v atmosféře konfrontace, tak jako právě v těchto dnech. Jakékoli změny zákonů upravujících právo na stávku by měly být přijímány širokou shodou vlády a opozice, s respektem k názoru odborových organizací, občanských iniciatiativ a široké veřejnosti. Jistěže lze leckterá opatření prosadit silou a za pomoci účelového nakládání s právem, jenže nikdy ne na příliš dlouho, a už vůbec ne natrvalo.
Vážený pane předsedo vlády, jistě si nikdo rozumný v České republice nemůže přát, aby reformy Vaší vlády, ať už jakkoliv míněné, vedly k takové destabilizaci společnosti, která by otevřela prostor silám destrukce a násilí. Žádáme Vás proto, abyste Vy, Vaše vláda, představitelé stran vládní koalice, jakož i poslanci parlamentu a senátoři zahájili široký dialog s odbory, politickými stranami opozice a občanskými iniciativami s cílem dosáhnout shody ve věci reforem. Úsilí Vaší vlády, nebude-li mít podporu podstatné části veřejnosti a nebude-li si klást za cíl sociální smír, nemůže skončit jinak než zmarem. Otázkou pouze zůstává, za jakou cenu a za jakých obětí.
Vážený pane předsedo vlády, právo na stávku jakožto účinný a snad téměř poslední institut lidí práce, jímž se mohou domoci svých práv a účasti na vyjednáváních, nepokládáme za samozřejmost. Jsou za ním, a za pracovním právem vůbec, stovky a možná tisíce lidských obětí. Není náhodou, že náš dnešní stát byl osvobozen z despotické moci sovětského režimu za cenu nejvyšších obětí. Také obětí na životech. Ty ovšem v rozhodujících chvílích přinesli lidé práce, odboráři z polské Solidarity. Byly to jimi organizované stávky, stávkové výbory a stateční dělníci, kteří neuhnuli ani před hrozbou smrti, aby nakonec donutili vládnoucí komunistickou elitu k ústupkům, jež vedly ke zhroucení celého sovětského bloku. Mnozí z nás a jistě i z Vás s nimi tenkrát bezvýhradně sympatizovali.
Ti nejodvážnější se pak připojili k polské iniciativě různými nezávislými občanskými iniciativami. K pádu komunistického režimu přispěla i generální stávka 27. listopadu 1989, která byla čistě politická. Kdo tehdy chtěl omezovat právo polských nebo českých občanů na stávku?
Neupírejte a neomezujte právo na stávku, a to ani z důvodů prosazení čehosi, co se může jevit jen jako dobro dočasné. Na polském příkladu, a jistě nejen na něm, se ukazuje, že právo na stávku je instrumentem dobra obecného a nadčasového.
Za Křesťansko - sociální platformu ČSSD
Ivan Štampach
František Bublan
Miloslav Kučera
Filip Outrata
Petr Šikýř
David Unger
Jiří Vyleťal - koordinátor platformy
Více:
Jiří Pehe: Stávka jako prohra občanské společnosti
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
