Červnová Poslanecká sněmovna věru nezahálela. Vládní koalice z obavy, že na podzim by už jednotné hlasování všech poslanců ODS, TOP 09 a VV nemuselo být pravdou, silově potlačila odpor opozice a schválila řadu tzv. reformních zákonů. A přece došlo i k narušení koaliční hlasovací jednoty. Koalice - ale stejně tak opozice - se rozdělila v názoru na poslanecký návrh kolegy Staňka (ODS), který v rámci novely zákona o rodině požadoval rozšíření možnosti uložení tzv, střídavé péče. Návrh byl chápán jako odstranění diskriminace mužů v péči o nezletilé děti. Mužů je ve sněmovně více než žen, a proto byl přijat. Je skutečností, že výhrady zaznívaly častěji z úst žen.
Asi bychom si měli nejprve vysvětlit, co je ta střídavá péče: Zákon o rodině počítá s různými životními situacemi, tedy i s rozchodem rodičů nezletilých dětí. Ať jde o manžele, nebo nesezdaný pár, vždy musí dojít k úpravě práv a povinností k dětem. Zjednodušeně řečeno, musí být rozhodnuto, komu se dítě svěřuje do výchovy, a jak se má druhý z rodičů podílet na jeho výživě. Bohužel se v praxi stává, že ten, komu bylo dítě svěřeno do výchovy, si myslí, že má na dítě monopol. Soudy v převážné většině případů svěřují děti matkám. Ať již proto, že je dítě velmi malé, nebo otec o výchovu zájem nejeví a chce dítě pouze navštěvovat (takových je většina), nebo starší dítě, které má právo vyjádřit svůj názor, dá matce přednost. To nic nemění na faktu, že i otcové jsou schopni děti vychovávat a měli by se v rámci kontaktu s dítětem na jeho výchově i po rozchodu rodičů podílet. Četné případy, kdy otcové, jimž byly děti do péče svěřeny, prokazují, že všechny jejich potřeby zabezpečí, a na druhé straně bránění styku s otcem některými matkami, vedly k logickému závěru : proč by i po rozvodu nemohli zabezpečovat péči o dítě oba? Dítě přece potřebuje matku i otce.
Ano, v ideálních případech, kdy jsou rodiče schopni spolu alespoň v této oblasti komunikovat, to jde, někde i bez soudu. Středoškolák žije u matky na vesnici a přes týden, kdy navštěvuje školu, se zdržuje ve městě u otce. Nebo rodiče bydlí v sousedství a v péči o děti se přirozeně střídají. Dítě nemění prostředí, školu, kamarády. Ještě ideálnější, a třeba v USA časté je, že dítě nadále žije v bytě, kde vyrůstalo, a v pravidelných intervalech o něj pečuje matka nebo otec. Říká se tomu střídavá péče. Do našeho zákona o rodině se možnost střídavé výchovy dostala v roce 1997 v novele, kterou jsem předkládala spolu s kolegyní Čelišovou. Vycházely jsme z doporučení odborníků, kteří oprávněně poukazovali na skutečnost, že střídavá výchova je reálná pouze tam, kde jsou spolu schopni rodiče komunikovat. Naše úprava proto předpokládala, že soud může o střídavé péči rozhodnout, pokud se na této formě péče rodiče domluví a je to v zájmu dítěte.
Dnešní návrh poslance Staňka poukazuje na diskriminaci otců při rozhodování o dětech a žádá, aby soudy střídavou péči musely stanovit, pokud to není v rozporu se zájmy dítěte. Ono "je to v zájmu" a "není to v rozporu" vypadá skoro stejně. Ve skutečnosti se chce, aby tam, kde tomu nebrání vážný zájem na straně dítěte (zdravotní stav apod.), soudy vždy vyhověly požadavku na střídavou péči, je-li některým z rodičů vznesen.
Komise pro legislativu a lidská práva ÚV KSČM uspořádala pro Poslanecký klub KSČM setkání s prof. Milanou Hrušákovou, Dr.Sc., přední českou odbornicí na rodinné právo. Poslanci, kteří se zúčastnili, vesměs návrh poslance Staňka odmítli. Pochopili jsme totiž, že jakýkoliv, i nedramatický rozchod rodičů, dětem neprospívá. Dítě tak jako tak ztrácí bezprostřední kontakt s jedním z nich, ale i s širším příbuzenstvem, a je-li nuceno následovat svého "vychovatele", i s kamarády, spolužáky, prostředím, na které bylo dosud zvyklé.
Dítě nesmí být předmětem porozvodové války, kterou mnozí bývalí partneři vedou. Dítě není kufr, aby si je rodiče v určený den předávali. Vzpomněla jsem si, jak jsem váhala před třinácti lety, když stejná prof. Hrušková nám doporučovala - a my ji poslechli - aby jako nejvyšší hodnota v péči o děti bylo v zákoně o rodině uvedeno blaho dítěte. Připadalo mi to nadnesené. Dnes vím, že bychom se při rozhodování o dětech neměli řídit zájmem matky ani otce, ale zájmem dítěte.
Související:
Seďa: Obligátní nařizování střídavé péče může být naopak škodlivé
autor: KSČM
