Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, musím říci, že v mnoha ohledech probíhající diskusí nad touto etapou důchodové reformy nejsem překvapen. Na jedné straně konkrétní argumenty, fakta, čísla, skutečnosti, realita, na druhé straně ideologické demagogické výkřiky, jdoucí dokonce až tak daleko, že pan místopředseda Sněmovny Zaorálek tady řekl, že za současné světové finanční problémy mohou excesy bank. Kdyby tomu tak bylo, tak bychom byli v dobré situaci, protože tyto problémy jsou řešitelné. Ale skutečností je, že za současné problémy, které se teď řeší, mohou především excesy vlád, které primárně způsobily tyto excesy hypotéčních bank a dnes primárně způsobují hluboký dluhový problém především členských zemí Evropské unie.
Čili tady je vidět, že i z hlediska základního kontextu stávající debaty o veřejných financích, o důchodových systémech, jsou naši kolegové z řad sociální demokracie apriori posunuti úplně mimo realitu, protože nejsou-li schopni vnímat tuto základní skutečnost, že za současné problémy mohou excesy vlád, vedoucí k nezodpovědnému chování vůči veřejným financím, vůči vývoji důchodových systémů, vůči demografickému vývoji, tak samozřejmě nejsou s to pochopit, proč vláda dělá kroky, které dělá.
Navíc to jde tady velmi půvabně až do takových zákoutí, že se pan místopředseda Zaorálek, který na jedné straně odsuzuje bankéře, spekulanty, jako ty ďábly, kteří způsobili současné problémy, odkazuje na pana Söröse, který - pravda - je dnes filantrop, ale je třeba říci, že může být filantropem především díky tomu, že si hodně a hodně naspekuloval, že především jeho útok na britskou libru a její vyřazení ze směnného mechanismu evropských směnných kursů je zdrojem jeho dnešní filantropie, takže na jedné straně odsuzovat tyto spekulanty a na druhé straně se odvolávat na jejich slova je opravdu velmi kouzelné.
Celá debata a celá námitka a odpor našich sociálně demokratických kolegů vůči krokům, které vláda navrhuje, je založena na jedné základní metodě, kterou tady opakují vlastně již několik let. Je to metoda, kterou oni uplatňují například u daňových změn a u celé řady dalších kroků, zdravotnictví apod. Všechny kroky jsou prý dělány jenom pro bohaté. Je to základní demagogická námitka, základní demagogická lež, se kterou oni pracují, protože jestliže pan Sobotka postaví celý svůj projev na tom, že tady udělá paralelu mezi daňovou reformou a důchodovou reformou a její základní kontinuální linkou je, že daňová reforma byla dělána pro bohaté a teď děláme důchodovou reformu pro bohaté, tak je úplně z hlediska konkrétních faktů, které tady tisíckrát zazněly, a já je tady řeknu po tisíci první, úplně mimo realitu.
Není možné tvrdit, že daňová reforma byla dělána pro bohaté. Jestliže v roce 2008, kdy začala fungovat, reálné čisté příjmy rodin s dětmi vzrostly o 4 %, v krizovém roce 2009, kdy byl více než čtyřprocentní pokles hrubého domácího produktu, opět reálné čisté příjmy rodin s dětmi v této zemi vzrostly o další 2 %, a stejně tak v loňském roce, tak přece každý, kdo umí počítat, kdo má za sebou základní kurs aritmetiky ze základní školy, nemůže říkat tyto nesmysly. Jestliže platí, že daňový poplatník s jedním dítětem neplatí jednu jedinou korunu daně z příjmu až do výše 14 700 Kč platu měsíčně a pokud má dvě děti, do 19 tisíc korun, tak opět každý, kdo absolvoval základní školu, přece nemůže říkat tato slova.
Jestliže platí to, že v ČR je největší rozdíl ve zdanění mezi na jednu stranu daňovým poplatníkem tzv. single, čili bezdětným, s průměrným platem versus daňový poplatník, který má jedno dítě a má průměrný plat, je největší rozdíl, čili nejmenší daně platí daňový poplatník s jedním dítětem ze všech zemí OECD a EU, tzn. že český dańový systém je nejvýhodnější pro rodiny s dětmi v celé OECD a EU a jsou na to jednoznačně dokumentovaná fakta těmito institucemi, tak opět každý, kdo elementárním způsobem zná fakta, pracuje s fakty, tak nemůže tvrdit, že daňová reforma bude dělána pro bohaté.
Jestliže k tomu přidáme některá další čísla, že před touto daňovou reformou rodiny, kde byl příjem na hlavu více než 10 000,- korun, čili v roce 2007, že těchto rodin bylo 42 %, a za pouhé dva roky po provedení této daňové reformy jich bylo již 61 % v naší zemi, čili vzrostl jejich počet o 1/2, tak opět přece nemůže nikdo tvrdit, že tato reforma byla dělána pro bohaté.
A poslední, prosím, je tady renomovaná státní instituce Český statistický úřad, který vydal ještě před příchodem této vlády, chci zdůraznit, studii Vývoj příjmů českých rodin v letech 2005 - 2009, kde se jednoznačně tvrdí a jednoznačně je konstatováno, a tady cituji, největší prospěch z daňových změn měly domácnosti s nízkými příjmy, zejména domácnosti s nezaopatřenými dětmi.
Tady velmi prosím, abychom tady znovu a opakovaně demagogicky nelhali, protože všechna tato skutečná fakta, všechna tato skutečná čísla jednoznačně říkají, že ten, kdo znovu a opakovaně potisící z tohoto místa říká, že daňová reforma byla dělána pro bohaté, buďto nezná fakta, anebo lže, anebo dělá kombinaci obou těchto dvou kroků.
A úplně stejně mimochodem je tomu s důchodovou reformou. Slyšíme-li dnes tyto falešné a lživé argumenty na adresu důchodové reformy, prosím ve světle skutečných faktů a skutečných čísel z hlediska daňové reformy, znovu si na to vzpomeňme, abychom jednoznačně viděli, že tato základní teze, že důchodová reforma je dělána pouze pro bohaté, je lživá, není založena na faktech, není založena na pravdě.
Proč musíme dělat tyto změny? Musíme je dělat z několika důvodů. Tím prvním důvodem je samozřejmě fungování českého průběžného důchodového systému, který je nastaven velmi solidárně. dokonce i v evropském kontextu, v kontextu zemí EU, a dokonce i nových členských zemí EU je míra jeho solidárnosti naprosto jednoznačně výjimečná a můžeme ji dokonce v tomto kontextu označit až za extrémní, a to dokonce i po provedení změn, které jsme v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu byli nuceni provést v tomto roce. I nadále míra solidarity v průběžném důchodovém systému ČR je naprosto výjimečná.
Budu to dokumentovat jenom na třech konkrétních číslech. Člověk, který vydělává polovinu průměrné mzdy, po 40 letech dostává důchod ve výši 70 % své hrubé mzdy. Tzn. zhruba 80 % své čisté mzdy. Člověk, který má průměrnou mzdu, za stejných podmínek dostane výši penze ve výši 42 % své průměrné mzdy. A pokud má dvojnásobek průměrné mzdy, jeho penze za stejných podmínek je ve výši pouhých 18 %, čili méně než 1/5 jeho průměrné mzdy.
To znamená, že systém je jednoznačně nastaven ve prospěch nízkopříjmových skupin, plní svůj základní účel, tzn. ochranu důchodců před pádem do chudoby, na druhé straně je velmi nezásluhový, s velmi nízkou mírou zásluhovosti, a tady je nezbytné říci, i po provedených změnách, které teď byly schváleny, a mimochodem, které byly vynuceny Ústavním soudem, nikoli rozhodnutím vlády.
Chci také připomenout jedno číslo, které tady již uvedl pan ministr Drábek, že máme opět z evropského kontextu extrémně vysokou závislost na státem organizovaném průběžném důchodovém systému. 95 % čistých příjmů domácností v České republice, u důchodcovských domácností, pochází ze státem organizovaného průběžného důchodového systému. To je míra závislosti, kterou prakticky nenajdeme v žádné jiné členské zemi EU, včetně nových členských zemí, které vycházely z našich podmínek, včetně, mimochodem, sousedního Slovenska.
Mimochodem, když se podíváme na míru závislosti na státem organizovaných průběžných systémech, tak ten seznam zemí, kde je tato závislost velmi vysoká, když vezmeme starou patnáctku, Španělsko, Portugalsko, Řecko a Itálie, kde je míra závislosti na státem organizovaném průběžném systému, tento seznam je, myslím si, velmi charakteristický. Znovu ho přečtu. Španělsko, Portugalsko, Řecko, Itálie.A táži se: chceme i v kontextu tohoto seznamu nadále držet onu vysokou míru závislosti na státem organizovaném průběžném systému, která nezbytně vede k vysokým deficitům důchodových systémů, a především vysokým deficitům veřejných financí?
Myslím si, že v kontextu tohoto seznamu musíme jednoznačně říci, že si nemůžeme dovolit takovou vysokou míru závislosti na státem organizovaném průběžném systému. Musíme vzít v potaz demografický vývoj. Opět to jsou nezvratná čísla. Jestliže dnes počet našich spoluobčanů, kteří jsou starší 60 let, je více než 21 %, a v roce 2030 jich bude 1/3, jestliže dnes máme 380 000 našich spoluobčanů, starších 80 let, mimochodem za poslední 4 roky jich přibylo 40 000, čili jedno velké okresní město, a v roce 2050 jich bude 1 milion, tak jako že voda neteče do kopce, ale teče z kopce, tak opět úplně stejným způsobem, protože demografický vývoj neovlivníme, na to prostě musí zareagovat důchodový systém, a mimochodem také systém zdravotnictví. To je třeba si nezbytně říci.
Je také nezbytně říci, že vedle nárůstu počtu našich spoluobčanů, kteří dosahují dlouhověkosti, je také úbytek občanů, kteří jsou v ekonomicky aktivním věku. Jestliže v roce 2015, tzn. za pouhé 4 roky, ubude ve věkové kategorii 25 - 64 let, ze které se rekrutuje 95 % práceschopného obyvatelstva, 150 000 osob, a v roce 2030 proti roku 2010 dokonce o 3/4 milionu ubude počet těchto práceschopných osob, tak to opět znamená, že na to důchodový systém musí zareagovat. A politická reprezentace, která není schopna říci jednoznačně tezi, že generace dnešních čtyřicátníků a mladších, pokud se bude spoléhat pouze na státem organizovaný důchodový systém průběžného typu, je ohrožen v době své penze chudobou, tak je politickou reprezentací zbabělou, která neříká veřejnosti pravdu. Protože generace dnešních čtyřicátníků a mladších zaplatí v rámci důchodového systému dvakrát. V rámci průběžného systému platí samozřejmě logicky stávajícím penzistům, ale vzhledem k demografickému vývoji, tzn. k fenoménu dlouhověkosti, nárůstu počtu starších spoluobčanů a poklesu počtu ekonomicky aktivních lidí v horizontu několika desítek let, tak to znamená, že podruhé budou muset penzi zaplatit ještě sami sobě. Je naprosto pravdivá, korektní a férová teze, že stávající státem organizovaný průběžný důchodový systém ze všeho nejvíc připomíná pyramidové schéma, hazardní hru letadlo nebo tzv. Pontyho schémata. To je prostě skutečnost.
A jestliže na to nebude důchodový systém reagovat, v horizontu 40 - 50 let se toto hazardní schéma průběžného důchodového systému za demografického vývoje, který je nezvratný, v horizontu 30 - 40 let, tak se naprosto jednoznačně projeví. A politická reprezentace, která před tímto problémem strká hlavu do písku, je politická reprezentace buďto nezodpovědná, nebo zbabělá. Tato vláda nechce být ani nezodpovědná, ani zbabělá, a je ochotna tato nepříznivá fakta otevřeně české veřejnosti říci a otevřeně také říci, jak chce na tato nepříznivá fakta reagovat.
Je prostě skutečností, že za těchto okolností do důchodového systému musí přijít v následujících desítkách let dramaticky více peněz, ale to nikoli cestou zvyšování daňového nebo odvodového zatížení, nikoli cestou přerozdělování, ale cestou soukromých prostředků. Bez tohoto kroku český penzijní systém ve své základní úloze ochrany před chudobou a zajištění určité materiální úrovně důchodců v horizontu 30 let zkolabuje a přestane fungovat v této své základní bazální roli.
Opět - nemáme-li odvahu tuto elementární tezi říci české veřejnosti - buďto strkáme hlavu do písku a nebo jsme zbabělci. A znovu opakuji, tato vláda nestrká hlavu do písku a není zbabělá a tuto tezi říká. Musí přijít více prostředků, ale soukromých, na soukromé bázi, na individuálním principu, nikoliv cestou zvyšování zdanění či odvodů.
Mimochodem jednoznačně se ukazuje také v posledních letech, že není pravdivá teze, že na jednu stranu je tady bezpečný státem organizovaný penzijní systém a na druhou stranu nebezpečný soukromý fondový systém. I ta fakta jednoznačně ukazují, že označit státní systém za bezpečný může dneska jenom nebetyčný naivka. I ve státem organizovaných průběžných systémech se krátí důchody, znehodnocuje je jejich hodnota, jsou omezovány jejich valorizace, každý, kdo dnes odvádí do státem organizovaného sytému, tak tam odvádí v dobré víře a bez jistoty, že za 30 nebo za 40 let, kdy on sám půjde do penze, nebudou tyto důchody kráceny, nebudou kráceny dramaticky, zda budou vůbec valorizovány a jak. Čili tato teze ve světle zkušeností Lotyšska, Maďarska, Portugalska, Řecka a podobně je dneska směšná. Je zastaralá. Státem organizované penzijní systémy nejsou o nic víc a o nic míň bezpečné než fondové systémy založené na soukromé bázi. A opět - kdo tvrdí v dnešní realitě něco jiného - tak strká hlavu do písku a nebo je zbabělec. A znovu opakuji potřetí - tato vláda nebude strkat hlavu do písku a nebude se chovat zbaběle a tuto skutečnost je ochotna české veřejnosti otevřeně říci.
My musíme, jak jsem již řekl, vedle reakce na demografický vývoj také zodpovědně vůči generaci dnešních ekonomicky aktivních lidí, především těch mladšího středního a mladšího věku, diverzifikovat důchodové nástroje a snížit onu závislost na státem organizovaném průběžném systému. To znamená jsme povinni nabídnout více instrumentů, jsme povinni nabídnout více cest, jak se na stáří zajistit. A tady se dostáváme k debatě, která tady zazněla, že vlastně stačí jenom jemné parametrické změny u třetího pilíře.
Dámy a pánové, nestačí. Nestačí, protože třetí pilíř už navždy zůstane pouze naprosto okrajovým doplňkovým systémem, dokonce i po úpravách, které vláda tady zavádí. Je skutečností, že za posledních 16 let je průměrná výška úložky 480 korun. Že v tomto systému je naakumulováno zhruba 230 miliard korun. Chci připomenout, že jenom v letošním důchodovém systému, v tom průběžném, který se vybere a hned vyplatí, je 350 miliard (?) korun za jediný rok, versus 230 miliard korun za 16 let. I když provedeme úpravy, které jsou tady navrženy a které jsou správné, které budou motivovat k vyšším úložkám, i potom zůstane tento doplňkový systém pouze okrajovým. Mimo jiné i proto, že drtivá většina jeho výnosů neslouží jako instrumenty k zajištění ve stáří, ale jako velmi výhodný, státem podporovaný systém dlouhodobého spoření. To je prostě realita a i parametrické změny, které provádíme, nezmění mentalitu fungování tohoto systému a bude to realita i po těchto úpravách.
To, že si tady pan Sobotka stěžuje, jak tento systém má nízké výnosy, no je samozřejmě dané v jeho genetickém kódu. Jestliže tyto doplňkové důchodové systémy, systém důchodového připojištění, je založen na principu tak zvané nezáporné nuly, to znamená, že může projevit buďto pouze pozitivní úroky a nesmí zaznamenat ztrátu, no tak je potom naprosto logická investiční strategie, se kterou tyto fondy postupují. To znamená 75 % svých prostředků investují do státních dluhopisů a 5 % do státních pokladničních poukázek. To znamená 80 % veškerého objemu z těch 230 miliard korun je umístěno do sice relativně velmi bezpečných, ale velmi málo výnosných aktiv. To je prostě realita, proto přicházíme s touto reformou, kdy důchodové společnosti budou moci investovat i do instrumentů s větší dynamikou. Ano a také s větším rizikem a občan si vybere na základě toho, zda chce mít možnost většího výnosu, ale většího rizika, nebo naopak. Ale je to nutný krok. A další vlastností, jak jsem již řekl, toho stávajícího třetího pilíře je to, že 72 % všech výplat z tohoto systému je ve formě jednorázového vyrovnání a dalších 24 % ve formě odbytného. Pouze jedno jediné procento, ano slyšíte dobře, pouze jedno jediné procento všech výplat, které jdou z tohoto důchodového připojištění, je ve formě renty. To znamená, že to jenom potvrzuje tezi, že tento nástroj se nestal nástrojem zabezpečení ve stáří, ale stal se výhodným nástrojem dlouhodobého spoření. Zaplať pán bůh za to, máme ho tady, udržme ho, zajistěme tam větší úložky, ano posuňme to k tomu, aby se i více stával nástrojem důchodového zabezpečení, nikoliv pouze státem podporovaného dlouhodobého spoření. Ale nejde tento nástroj již přetočit na nástroj, který půjde výhradně k důchodovému zabezpečení. Na to potřebujeme jiný nástroj. A proto přichází vláda s tímto návrhem, s návrhem, který není překvapivý, s návrhem, který se v této zemi diskutuje již několik let, to znamená s návrhem možnosti vyvázat 3 % z důchodového pojištění a přidat 2 % procenta.
Není pravdivá teze, kterou tady řekl pan poslanec Rath, že dáváme tyto prostředky důchodovým fondům. Ne. My je dáváme občanům České republiky. Občanům České republiky, aby si sami a na základě své svobodné vůle, rozhodli o způsobu svého zabezpečení v době stáří. Dáváme ho občanům, aby občané rozhodli, zda si je nechají v průběžném systému, zda je vyvedou, a které důchodové společnosti a jakému typu fondu, s jak dynamickou strategií je svěříme. V tom je to základní paradigma, kde se lišíme. My je dáváme k dispozici občanům.
Musím také říci, že návrh, se kterým jsme přišli a který je v této zemi diskutován, jak jsem již řekl, minimálně čtyři roky, čili poměrně značnou dobu, tak je velmi uměřená podoba podobných fondových systémů. Za prvé v tom, že přicházíme se systémem založeným na dobrovolném vyvedení, nikoliv na povinném vyvedení. Za druhé že od počátku, to znamená již před těmi čtyřmi lety, ti z nás, kteří byli zastánci tohoto systému, tak kritizovali vysokou míru procent, která byla založena v tomto systému v Maďarsku, v Polsku a na Slovensku. To znamená, my jsme nikdy ani jednu jedinou sekundu neuvažovali o tom, že by se vyvádělo sedm, osm nebo devět procent jako v těchto zemích, což je jeden z důvodů, proč dneska musí tyto systémy měnit, protože prostě nejsou v realitě veřejných financí udržitelné s takto vysokým procentem. A znovu opakuji, my jsme nikdy ani na okamžik nebyli ochotni takto vysoké procento vyvést.
Druhým důvodem, proč tyto systémy nejsou udržitelné v těchto třech zemích, vedle toho vysokého vyvedeného procenta je, že tyto tři země neměly odvahu provést reformu průběžného důchodového systému. Nechaly tento systém jako velmi zásluhový, jako systém, který neprodlužoval například věk odchodu do důchodu na 65 let a více, takže logicky v této kombinaci vyvedených procent do fondového systému a nereformovaného průběžného systému tyto systémy začaly mít problémy, respektive v některých zemích velmi dramaticky přispívaly k vysokému schodku veřejných financí.
Já považuji ale také za velmi důležité, aby tady bylo řečeno, že považujeme za férové, aby se občan svobodně rozhodl, zda vyvede tato 3 % nebo ne. Ale je také nezbytné korektně říci, že každý, kdo si vyvede tato procenta, tak v době, kdy bude v penzijním věku a bude mu vyplácena penze z průběžného důchodového systému, tak tato penze bude ve své poměrné části prakticky o jednu čtvrtinu krácena. Čili to není pravda, že je to jednostranná operace ve prospěch těch, kteří využijí tohoto opt-outu. Oni za něj zaplatí nižší penzí z průběžného důchodového systému. Mimo jiné tato nižší penze povede k nižším nákladům budoucího důchodového systému z hlediska průběžného státem organizovaného důchodového systému. Čili jak jsem již řekl, fakta, čísla, realita jednoznačně říkají, že musíme provést důchodovou reformu, že musíme reagovat na demografický vývoj, že nesmíme občanům České republiky lhát, že stačí pouze jemné kosmetické parametrické úpravy stávajícího fungování důchodového systému, že musíme mít odvahu diverzifikovat jeho nástroje, vedle průběžného systému vytvořit i fondový systém a především umožnit občanům, aby se svobodně rozhodli.
A znovu platí ta teze, kterou tady zopakuji: Nebudeme-li mít tu odvahu říci, že občané, kteří jsou čtyřicátníci a mladší, pokud se budou spoléhat pouze na státem organizovaný průběžný systém, vystavují se v době své penze riziku chudoby, tak se budeme chovat buďto nezodpovědně, nebo zbaběle. A tato vláda není ani nezodpovědná, ani zbabělá, a proto přichází s touto důchodovou reformou. Děkuji. (Potlesk koaličních poslanců.)
Související:
Dolejš (KSČM): Penzijní fondy zbohatnou na úkor lidí
Ministr Drábek: Reforma důchodů pomůže všem dětem
Rath: Kalousek dá majitelům fondů 20 miliard ročně
Kalousek: K zavedení druhého fondového důchodového pilíře
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
