Sklenák (ČSSD): Chystáte se udělat něco, co se jinde neosvědčilo

Vážená paní předsedkyně, vážení zástupci vlády, kolegyně a kolegové, je to skutečně neuvěřitelné, po dvou a půl hodinách se dostávají ke slovu i řádně přihlášení, takže děkujeme.

Hodně toho již zde zaznělo. Asi se shodneme na tom, že důchodový systém v jeho dnešní podobě je potřeba z mnoha důvodů reformovat. Ta reforma ale musí vycházet ze skutečných problémů toho současného důchodového systému, nikoliv z přání finančních skupin při jejich boji o poslední tučný balík peněz, který chtějí urvat.

Současný průběžný důchodový systém je tak více než čím jiným ohrožen rozhodnutím této vlády. Návrh zákona o důchodovém spoření, který nám byl předložen, je pro sociální demokracii naprosto nepřijatelný. A pokud bude schválen, bude to pro mne svědectvím o tom, že nejsme standardní demokracií, že žijeme ve státě, který neřídí volení politici, ale lobisté. Tento zákon je srovnatelný snad jen se zákonem o velké privatizaci z počátku 90. let, který umožnil přechod státního majetku v hodnotě bilionu korun do soukromého vlastnictví způsobem, kdy za něj v podstatě nebylo třeba zaplatit. Tento zákon má nyní umožnit, aby byla obdobná částka vyvedena do soukromých penzijních fondů.

Rozdíl je v tom, že zatímco v prvním případě se do soukromých rukou převáděl státní majetek a státu způsobenou škodu občané přímo nepocítili, v tomto případě budou majitelé soukromých fondů inkasovat desítky let desítky miliard korun ročně z peněz, které byly dosud určeny na výplatu důchodů, přičemž do systému budou vracet jen nepatrný zlomek.

A tento výpadek chce vláda, jak již bylo řečeno několikrát, nahradit zrušením snížené sazby daně z přidané hodnoty, což s výjimkou jediné země nemá v Evropě obdoby. Zvýší se tak ceny potravin, léků, vody, tepla, knih, veřejné dopravy, ale třeba i nových domů a bytů. Takže na tento tunel se tentokrát budeme skládat úplně všichni.

ČSSD se nikdy nesmíří s takovou podobou reformy, jejímž hlavním motivem je dále omezovat veřejné sociální pojištění ve prospěch komerčních zájmů privátních důchodových fondů a přeměnit veřejné starobní důchody, zajišťující důstojné stáří, na pouhou chudinskou dávku.

Považujeme za nepřijatelné výrazné omezení dosavadních zdrojů financování povinného sociálního pojištění snížením povinného pojistného ze stávajících 28 % na 25 %. Nepřijatelné je rovněž spojování důchodové reformy se sjednocením sazeb z přidané hodnoty. Zvýšení dolní sazby daně z přidané hodnoty vyvolá samo o sobě další sociální a ekonomické problémy včetně ohrožení životního standardu samotných důchodců.

Pan ministr Kalousek se nás nedávno v rozhovoru pro Lidové noviny snažil přesvědčit, že si žijeme jako prasata v žitě, jinde zase o tom, že jsme šťastní a bohatí, jelikož všichni máme boty a nikdo nemá hlad, a že je třeba se uskrovnit. Ale namísto obvyklé solidarity bohatých s chudými prosazuje česká vláda solidaritu chudých s bohatými. Bohatí nechť si vyberou své peníze na individuální spoření, k tomu ať si založí doplňkové penzijní spoření, ve kterém budou dostávat státní příspěvky a dostanou slevu na dani, a ti ostatní jistě pochopí, že stát nemůže pomáhat všem.

Tvrzení představitelů současné vlády, že jimi připravená varianta důchodové reformy je ta jediná možná, prostě není pravdivé.

K zásadní změně důchodového systému skutečně není důvod. V první řadě je třeba stabilizovat veřejný průběžně financovaný pilíř. Hlavním problémem současného systému není to, že by se nedokázal vyrovnat s budoucím demografickým vývojem, ale to, že celkové výdaje na důchodový systém jsou v naší zemi výrazně nižší než v zemích se srovnatelným stupněm sociálního a ekonomického rozvoje. Dnes činí v relaci k HDP jen něco málo přes dvě třetiny průměru sedmadvacítky zemí EU.

Současně je třeba transformovat dosavadní systém dobrovolného soukromého penzijního připojištění se státním příspěvkem, který vykazuje mnohem závažnější nedostatky a problémy než průběžný důchodový systém. Reálně totiž nenaplňuje úlohu, pro kterou byl před sedmnácti lety stvořen, a to generovat výplaty doživotní doplňkové penze. Je skutečností - pan premiér to zde dnes potvrdil - že téměř všichni účastníci tohoto spoření po splnění stanovených podmínek, to je dosažení 60 let věku a 60 měsíců trvání smlouvy využijí možnosti jednorázového výběru naspořených prostředků místo volby výplaty doživotní penze. A stát do tohoto nefungujícího systému za dobu jeho existence poslal ve formě státních příspěvků již 50 mld. Kč.

Přitom české penzijní fondy mají nejhorší výkonnost ve střední Evropě a jejich průměrné roční zhodnocení v celé šestnáctileté historii bylo pouze 0,7 %. Za posledních deset let, jak již zde také zaznělo, to bylo pouze 0,3 %. Když k tomu připočteme, že kapitálové investiční fondy mají několikanásobně vyšší správní náklady v porovnání se systémem průběžným, je zřejmé, že pokud bude vytvořen další pilíř důchodového připojištění z komerčních důchodových fondů, půjde ze strany státu o neefektivní a nehospodárné jednání a stát nebude schopen garantovat návratnost prostředků do nich vložených.

Naopak naprosto nezbytné je propojení důchodové reformy s dalšími součástmi sociálního systému, a to s politikou zaměstnanosti, s politikou bytovou, vzdělávací, ale zejména s politikou populační a rodinnou. Nejlepší důchodová politika je rodinná politika. Lidé, kteří mají děti, přispívají do důchodového systému hned dvakrát - jednak svými příspěvky do sociálního pojištění, jednak svojí péčí o děti jakožto budoucí plátce tohoto systému.

Příspěvkem do prvního důchodového pilíře nejsou jen peníze, nýbrž i řádně vychované děti.

Nedávno jsem četl o případu, kdy žena, která v ekonomicky aktivní rodině vychovala devět dětí, dostala výměr starobního důchodu ve výši 2080 Kč, to je o 60 Kč více než je existenční minimum, a dnes má po všech přídavcích starobní důchod ve výši 3500 Kč. Přitom její dobře vychované děti odvádějí na sociálním pojištění 50 tis. Kč měsíčně.

Kolegyně a kolegové, o těchto argumentech se představitelé vládní koalice, vedení předsedou vlády Petrem Nečasem, arogantně odmítají bavit s tím, že prostě žádná alternativa k jejich návrhu není.

Ale stojí za povšimnutí, že v minulosti měl Petr Nečas názor poněkud jiný. V roce 2008, kdy byl ministrem práce a sociálních věcí, předkládal této Sněmovně ke schválení důchodovou reformu, která druhý pilíř nezaváděla. A na adresu Maďarska, Polska a Slovenska, ve kterých byl na rozdíl od nás druhý pilíř důchodového systému zaveden, napsal: "Výdaje na důchody se v Maďarsku pohybují kolem 10 % HDP a v Polsku kolem 13 % HDP. Naproti tomu u nás se budou díky právě schválené první etapě důchodové reformy pohybovat až do roku 2035 kolem 8 % HDP, do roku 2050 kolem 10 % HDP a až do konce tohoto století prakticky jen mírně překročí 11 % HDP. Jsou tedy dlouhodobě udržitelné a v porovnání s Polskem a Maďarskem vytvářejí stabilní systém. Topolánkova vláda v nepříznivé politické a společenské situaci systém stabilizovala pro desítky let, ne-li do konce století. /Stále cituji Petra Nečase./ Náš systém podporuje elementární společenskou soudržnost a mezigenerační solidaritu. Vláda nehodlá dělat laciné populární kroky, které v Maďarsku, v Polsku a na Slovensku povedou k tomu, že značná část účastníků fondového systému s nižšími příjmy dostane nižší důchody než kdyby zůstali v průběžném systému. /Říká Petr Nečas v roce 2008./ Počet penzistů, ohrožených chudobou, se tak na Slovensku, v Maďarsku a v Polsku bude zvyšovat, a tím také nároky na jiné veřejné sociální systémy, které mají pádu do chudoby zabránit."

A ještě zajímavější slova Petra Nečase: "Představitelé silných finančních skupin samozřejmě volají po povinném fondovém pilíři a vyvedení co největšího počtu procent z průběžného systému. Z jejich pohledu to nemá chybu. Dostat k dispozici desítky či stovky miliard korun ročně, hospodařit s nimi, mít výnosy a ještě desítky let bez povinnosti tyto prostředky vyplácet. O deficit důchodového systému se však musí starat vláda. Ta musí měsíc co měsíc po dlouhá desetiletí zajistit finance pro stávající penzisty." Tolik tedy Petr Nečas v roce 2008.

Pro korektnost uvádím, že i přes uvedené pochybnosti v té době připouštěl, že v budoucnu bude zřízení druhého pilíře podporovat. Dnes tak ale činí, přestože ví, že se situace ve zmíněných zemích Visegrádské čtyřky vyvíjela tak, jak se vyvíjela.

Maďarský parlament v prosinci loňského roku schválil zákon, který umožní vládě převzít kontrolu nad majetkem v soukromých penzijních fondech. Spořitelé ve fondech měli možnost se vrátit do státního systému s tím, že v případě, že setrvají v soukromých fondech, budou ze státního systému vyloučeni. V Polsku, které od roku 1999 odvedlo do soukromých penzijních fondů přibližně 52,5 mld. eur, což představuje zhruba třetinu celkového dluhu země, jsou od října loňského roku vedeny dlouhé debaty o revizi fungování fondů druhého pilíře,

Na Slovensku v prvním pilíři chybí ročně 25 miliard korun a reálné zhodnocení úspor od vzniku penzijních fondů, tedy od března roku 2005, představovalo k 31. lednu 2010 u růstových fondů - 7 %, u vyvážených fondů - 8,9 % a u konzervativních fondů + 0,6 %. Přitom valorizace v průběžně financovaném důchodovém systému byla za stejné období + 38 %.

Problémem penzijních fondů totiž je, že si nespoříte, nýbrž investujete. A pokud nastanou hospodářské problémy, o tyto investice můžete snadno přijít. Miliony důchodců po celém světě, kterým byly důchodové fondy vnuceny, o tom vědí své. Naproti tomu průběžný systém je vůči tomuto riziku imunní, stejně jako je imunní vůči inflaci.

Přes uvedená fakta, která dávají slovům Petra Nečase z roku 2008 plně za pravdu, on dnes mluví a především koná jinak. Překvapivě. Říká, že vejce máme dávat do více košíků a alternativou k vládnímu návrhu je pouze masová chudoba českých důchodců. Zřejmě ho ti představitelé silných finančních skupin, o kterých psal, že volají po co největším vyvedení peněz z průběžného systému, prostě přesvědčili, že i když to jinde způsobilo jen problémy, u nás se to konečně podaří.

Ostatně Petr Nečas svá slova nikdy nebral příliš vážně. Dovolím si připomenout, jak před volbami v roce 2006 říkal, že nebude zavádět poplatky ve zdravotnictví, nebo jak před volbami v roce 2010 říkal, že nebude zvyšovat daně.

Á propos, co říkaly další dvě vládní strany před volbami? V programu Top 09 je uvedeno: Ke správě individuálních kapitalizačních účtů a jejich zhodnocování vláda vytvoří zvláštní instituci, jejímž zřizovatelem bude stát. Zdůrazňujeme, že se v žádném případě nejedná o privatizaci důchodového pojištění. A Věci veřejné, které, jak už jsem si zvykli, vždy dělají přesný opak toho, co říkají, samozřejmě ani tentokrát nezklamaly. V jejich volebním programu uvádějí, že hlavním bodem jejich důchodové reformy je možnost převedení 4 % z průběžného systému na soukromý penzijní účet v jediném státem zřízeném penzijním fondu. Opakuji, v jediném státem zřízeném penzijním fondu.

Dnes pan předseda John počítá, kolik bodů z jeho protikorupční strategie již bylo splněno, paní místopředsedkyně vlády Peake si buduje svůj výbor pro boj s korupcí, ale největší tunel v dějinách této země je nezajímá.

Dámy a pánové, chystáte se udělat něco, co se jinde neosvědčilo a co naprostá většina občanů této země odmítá, ale vás to nezajímá. Lidé protestují, podepisují petice, stávkují, ale vám je to jedno. Chystáte se k podvodu na voličích, protože chcete schválit něco, co jste ve svých volebních programech popírali. Chystáte se každý rok převádět miliardy či desítky miliard korun soukromým fondům a obratem si je od nich půjčovat i s úrokem. Chystáte se vzdát národní kontroly nad částí důchodového systému a vložit sociální jistoty občanů této země do rukou bank.

Podle mého názoru je to totální selhání současné politické reprezentace. Navrhuji zamítnutí zákona o důchodovém spoření, a vzhledem k tomu, že Organizační výbor pro mě překvapivě nenavrhl přikázat dnes projednávané zákony Výboru pro sociální politiku, dovoluji si tak učinit.

A na závěr mám ještě jednu prosbu. V úvodu včerejšího jednání zde předkladatel pan ministr Kalousek plamenně vysvětloval, že kritika opozice, že předkládané návrhy zákonů s ní nikdo nekonzultoval, není na místě, protože až parlament je to místo, kde se má vést diskuse. Avšak ve všech včera projednávaných návrzích zákonů byla zkrácena lhůta na projednání ve výborech na 40, resp. 30 dní. Pan zpravodaj již avizoval, a i požádal o zkrácení této lhůty i v návrzích zákonů, které projednáváme dnes.

Vážené kolegyně a vážení kolegové, shodněme se alespoň na tom, že dnes projednávané zákony jsou pro život lidí v této zemi naprosto zásadní, že jsou to zákony na desetiletí, a že je období dovolených, a prosím, nebraňte řádnému projednání těchto zásadních norem a nezkracujte lhůty pro projednání ve výborech. Děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk.)

Související:

Rath: Kalousek dá majitelům fondů 20 miliard ročně

Kalousek: K zavedení druhého fondového důchodového pilíře

Vilímec (ODS): Reforma důchodů je nezbytná

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.