Dvořák (KSČM): Justice na cestě k závislosti

29.07.2011 13:27

Vyjádření zastupitele Jihočeského kraje JUDr. Luboše Dvořáka ke zdůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu ČR o platech státních zástupců.

Dvořák (KSČM): Justice na cestě k závislosti

Z nedávného rozsudku Ústavního soudu, kterým potvrdil loňské snížení platů státním zástupcům, jsme se dozvěděli, že státní zástupce jakožto zástupce státu u soudu není na rozdíl od soudce natolik „nezávislý", aby musela být jeho nezávislost zajištěna i výší jeho platu. Nejde mi přitom vůbec o výši jejich příjmu, ale právě o ono zdůvodnění. Pro nás to sice není nic nového. Klasici již v předminulém století napsali, že právo v třídní společnosti je „vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon". Ale aby to bylo vyjádřeno v praxi tak očividně, je přece jen nezvyklé.

Nu což, ve světle tristních výkonů některých státních zástupců, po kauzách „justiční mafie", účinkování nejvyšší státní zástupkyně Vesecké, zastavení stíhání exministra Čunka či katarského prince, podivných tanečcích pana ministra Pospíšila kolem odvolání vrchního státního zástupce Rampuly a po řadě dalších kauz, asi tuhle zprávu vzal běžný občan jen na vědomí a žádné demonstrace a bouře nevyvolá. Všechny tyto kauzy je stále více utvrzovaly v názoru, že řada státních zástupců funguje spíše jako zametači nepříjemných kauz než jako žalobci z úřední povinnosti.

Státní zástupce (obdobně jako dříve prokurátor) má však za úkol žalovat jménem státu všechny trestné činy, o kterých se dozví. Nerozhoduje o tom, zda se čin stal, zda je skutečně trestný, zda jej spáchal konkrétní obviněný, ale o tom, že uvedená podezření nelze jednoznačně vyvrátit. Spolu s obhájcem a soudcem tvoří státní zástupce tři pilíře justice. Povinnost žalovat je na žalobci. Povinnost předkládat a navrhovat důkazy obhajoby je na obhájci. Na soudci či soudu je pak rozhodnutí, kdo z výše uvedených dvou činitelů má více pravdy.

Základní rozdíl v povinnostech státního zástupce proti soudci je tedy v tom, že státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, u nichž jednoznačně nemůže jejich spáchání vyloučit. Jeho základním pracovním nástrojem není sice „presumpce viny", ale plně platí teze o „pochybnostech v neprospěch obviněného". Tedy nelze-li stoprocentně vyloučit, že se čin nestal či že jej nemohl spáchat obviněný, i kdyby procento pravděpodobnosti bylo mizivé, je státní zástupce povinen žalovat. Pro soudce platí opačný princip - v „pochybnostech ve prospěch obviněného". Tedy když existuje byť i malá oprávněná pochybnost, zda se čin stal či že ho spáchal obviněný, je povinen jej obvinění zprostit. Aby se na žádnou „pochybnost", polehčující okolnost, či případně nezákonnost na straně státu nezapomnělo, je úlohou obhájce. 

Výše uvedenou „triádou" má být zajištěn základní princip právního státu, že se stát alespoň pokusí stíhat maximální počet trestných činů a jejich pachatelů (úloha státního zástupce stíhat vše, kde podezření nejde jednoznačně vyvrátit) a zároveň maximální míra spravedlnosti (postihnout jen ty, kterým soudci v rámci nezávislého soudního řízení, při němž bude mít obviněný neomezenou možnost se bránit, vinu jednoznačně prokážou). Obhájce jediný nezastupuje stát, ale občana, a proto je jeho nezávislost zakotvena v zákoně o advokacii. Naproti tomu jak státní zástupce, tak i soudce zastupují v podstatě stát v jeho dvou různých úlohách, z jedné strany vyšetřovatele a žalobce a z druhé strany soudce.

Jejich „protipozice", pokud přestane být vyvážená, nutně musí vychylovat z rovnováhy i samotnou spravedlnost. Jsem hluboce přesvědčen, že tím, že Ústavní soud v tomto neoddělitelném páru státní zástupce-soudce, jednoho (soudce) nadřadil v otázce nezávislosti nad druhého, a tím v podstatě zpochybnil nezávislost celého systému, neboť kvalitně mohou fungovat jen jako jednotný celek.

Lidová moudrost praví: „Není-li žalobce, není soudce." A v tom je zřejmě zakopán ten hlavní pes. Jak ukázaly již výše zmíněné kauzy, je jednodušší vůbec nepřipustit, aby byli někteří „z rovnějších" vůbec stíháni, než zajistit před veřejným soudem, aby byli osvobozeni. A proto současní mocní potřebují, aby - když ne všichni - tak alespoň státní zástupci byli na státní moci co nejvíce závislí.

Luboš Dvořák,
předseda Kontrolního výboru Zastupitelstva Jihočeského kraje

Dále čtěte:
Sofistikovaný systém zahrávání do kouta, tak vypadá česká justice

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: KSČM

Mgr. Jaroslav Bžoch byl položen dotaz

migrační pakt

Nepřijde vám divné, že se o migračním paktu hlasovalo těsně před volbami? A bude tedy ještě po volbách něco změnit nebo je to už hotová věc? Taky by mě zajímalo, nakolik se nás týká, protože Rakušan tvrdí, že tu máme uprchlíky z Ukrajiny, takže nebudeme muset přijímat další ani se nebudeme muset vyp...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Kavij (KSČM): Česká republika směřuje do války

4:31 Kavij (KSČM): Česká republika směřuje do války

Česká republika směřuje do války. Žene jí tam svými projevy a svými činy prezident Petr Pavel, premi…