Demokratické systémy vlády mají oproti totalitním jednu nespornou výhodu. Svobodná prezentace názorů jednotlivce, hnutí či strany nám umožní poznat, jaký kdo je, národ i jeho představitelé se „odkopou" až na dřeň. Dochází k tomu dennodenně tím, jak ten či onen politik, ta či ona strana, komentují někdy závažné, někdy banální události na domácí i světové scéně a odkrývají tak svůj světonázor. No a samozřejmě - jak se chovají.
V kontextu výše uvedeného lze také rozpoznat, kdo je názorově konzistentní a čitelný ve svých postojích a kdo vlaje zmateně /protože názorově nevyhraněn/ podle situace, většinou směrem odkud právě fouká větší vítr.
Myslím, že tito lidé nemusí mít obavy, že by ze směru, presentovaného dnes prezidentem a jeho kanceláří, přestalo foukat po tom, co prezident opustí svoji funkci. Jsem přesvědčen, že tomu bude právě naopak.
ODS po tom, co ji prezident hodil přes palubu, protože ji již ke své moci nepotřeboval,působí dojmem šestnáctiletého dítěte, které uteklo z domu od rodičů. Na jedné straně si to přálo, na druhé neví, co se sebou. A tak při celkem jasné situaci na levé straně našeho politického spektra, je na pravé straně každopádně větší potenciál k nutkání zavelet k „jednotě", „řádu", pod praporem nic než národním.
Situace v Evropě k přeskupení sil na pravici víceméně nahrává. Koncept EU a její společná ekonomická politika dostávají tvrdé zásahy, stoupá nespokojenost chudších vrstev obyvatelstva, projevující se /zatím ne u nás/ výbuchy nespokojenosti.
Řada tzv. pravostředových stran u nás se historicky znemožnila / lidovci, část zelených, Věci veřejné, velká část ODS/. Zjednodušeně řečeno leží část moci na zemi a čeká na to, kdo ji zvedne. Většinu současných postojů předních politiků v naší zemi doporučuji posuzovat právě v kontextu toho, jak předvídají a připravují si pozici na období po tom, co současný prezident skončí ve své funkci a po tom, co - na to vezměte jed - politiku neopustí.
Není nutné být příliš velkým jasnovidcem , abychom si neposkládali možný obrázek „hochů a děvčat, kteří spolu mohou mluvit" např. v nové straně „Národní jednoty". Zkuste dosazovat se mnou - Klaus /+ jeho hradní suita/, Bátora, Bárta, Bobošíková, Železný, Semín, někteří z ODS, část VV, D.O.S.T., prakticky celá Suverenita. Z kulturní sfery jmenovat nechci - ale známe je taky, že.
Klaus, ačkoli na evropské politické scéně vystupuje jako solitér, potřebuje silnou domácí oporu, ber kde ber, i pro případ, že by někoho retrográdně napadlo posuzovat jeho 20ti letý ekonomický přínos pro naši zemi, tak jak se v současnosti děje např.v Maďarsku.
Program takové strany „Národní jednoty" může být /zprvu líbivě/ postaven na prosazování ryze českých zájmů a předností, prosazování toho, v čem všem jsme zaručeně lepší než zbytek světa, v důsledném pojmenování práv a povinností menšin, v důrazu na výchovu mladé generace v duchu myšlenek strany a okázalou prezentaci prvků vlastenectví, na posílení prvků domobrany a nekritické adoraci autority vůdce strany.
Společný jmenovatel takové strany tedy máme. Do „čitatele" lze snadno protagonisty dosadit,některé jsem zmínil, někteří mohou zatím čekat na příznivý vítr.Jsou tady - sledujme jejich kroky. Upřímné ale i ty falešné.
Související:
Marušiak (TOP 09): V Česku nyní vidím velký potenciál nacionalistické ideologie
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: TOP 09
