Václav Pavlíček definoval v učebnici [1] demokratické minimum jako soubor požadavků, které musí nutně splňovat demokratický stát:
- Zdrojem moci je lid, který si určují své bezprostřední zástupce nebo rozhoduje přímo,
- pravidelně se uskutečňují volby vedoucích představitelů,
- rozhodnutí ve sborových orgánech jsou přijímána na principu většiny, která respektuje práva menšin,
- moc není soustředěna v jedněch rukou, nýbrž je rozdělena podle pravidel o dělbě moci.
Podstatné je, že koncept demokratického minima nemusí dopadat pouze na stát, ale na libovolné demokratické společenství, ať už jde o spolek, politickou stranu nebo církev. Demokratické principy jsou společné pro všechna společenství, která se zakládají na svých členech a která respektují jejich vůli.
Současný politický systém tyto podmínky formálně splňuje, nicméně z dlouhodobého sledování jeho projevů je patrné, že demokraticky nefunguje. Jak jsem psal jinde, etablované politické struktury zdegenerovaly a nejsou schopny vyjadřovat vůli lidu. Důvod, proč politický systém v České republice nevyjadřuje vůli lidu, spočívá v tom, že stát lidem neposkytuje dostatek informací, které jsou pro správné rozhodování nezbytné.
Současný politický systém nehledá nejlepší model organizace společnosti v závislosti na dostupných informacích, nýbrž vrací výsledek náhodného volebního pokusu, jehož pravidla stanovují případ od případu různé zájmové skupiny a lobby. Tyto zájmové skupiny zneužívají informační a mocenskou závislost lidí na médiích, vzdělání, zaměstnavatelích a státních orgánech, aby vždy o několik dalších let prodloužily svoji vládu.
Piráti politickou stranu vybudovali zdola na občanském principu a současně nezávisí na žádné zájmové skupině. Uvedené požadavky demokratického minima jsme rozšířili tak, aby odrážely technologický a společenský vývoj posledních dvaceti let. V ideálním případě chceme najít obecná pravidla, na jejichž základě demokratické společenství může fungovat.
Základní zásadou budiž to, aby se veškeré rozhodování zakládalo na dostatku informací a aby se k němu mohli vyjádřit všichni lidé, kterých se týká. Jenom tak se může demokracie vrátit ke svému pravému významu - vládě lidu. Podrobné provedení těchto zásad bude podrobněji rozvedeno v dalších dvou dílech seriálu.
Význam demokratického minima
Přijetí demokratického minima znamená, že existují jisté zásady výkonu veřejné moci, které nezávisí na politické síle, která zrovna vládne. Tyto obecné zásady platí pro všechna politická rozhodnutí. Není potřeba zastírat, že původní motivací, proč demokratické minimum vzniklo, bylo vytvořit si jednoznačný názor na velkou část zákonů, které projednává současná poslanecká sněmovna a u kterých se od Pirátské strany očekává stanovisko.
V řadě případů není potřeba ani zkoumat, čeho se zákon týká, protože už samotný způsob projednávání stačí k tomu, aby byl daný zákon od počátku zavržen. Stačí si připomenout kopírovací zákon z roku 2010 nebo protipirátskou dohodu ACTA.
Ačkoliv některá kritéria jako důvodová zpráva a analýza dopadů regulace jsou (alespoň u vládních návrhů) formálně splněna, legislativní proces jako celek dnes svému účelu neslouží: Poslanci stále schvalují přílepky, účelově mění ústavu a umísťují do předpisů časované bomby. Poslance, kteří předložené návrhy vůbec čtou, lze spočítat na prstech jedné ruky. Fyzická návštěva poslanecké sněmovny utvrdí člověka v tom, že poslanci jsou zavřeni ve zlaté kleci a že v atmosféře hluku a nezájmu nemůže žádný kvalitní zákon vzniknout.
Všechny tyto důvody nás vedou k závěru, že pokud nemají Piráti v politice zklamat, je potřeba se držet zásad, na kterých naše hnutí vzniklo. Nezbytné obecné zásady jsme se v demokratickém minimu pokusili formulovat na základě dvouleté zkušenosti s fungováním Pirátské strany a podrobili jsme je diskusi uvnitř strany, veřejné diskusi na našem internetovém fóru a na facebooku. Tento příspěvek se pokouší k němu poskytnout komentář.
Právní závaznost a důsledky porušení demokratického minima
Demokratické minimum je prohlášení, které je kandidát Pirátské strany povinen podepsat před každými volbami. Ostatní politické subjekty se mohou k prohlášení připojit dle libosti. Demokratické minimum vychází ze zásady, že dané slovo se má dodržovat.
Případné porušení demokratického minima sice 1) nezpůsobuje neplatnost přijatého rozhodnutí, ale zato 2) umožňuje postihnout politika za podvod vůči voličům alespoň dostupnými mechanismy, aniž by byla porušena ústavní zásada svobodného výkonu mandátu. Rozhodnutí dodržovat volební program totiž představitel již učinil, když souhlasil se svou kandidaturou.
Uvedenému je třeba vysvětlit:
1) V řadě případů může porušení demokratického minima vyplynout na povrch teprve později a bylo by absurdní vázat platnost zákonů nebo jiných obecných předpisů na to, že se například po dvou letech ukáže, že poslanec není zákon schopen obhájit.
2) Demokratické minimum má stejně jako ostatní programové dokumenty sílu vnitřního předpisu Pirátské strany, takže jeho dodržování kontroluje kontrolní komise a v případě porušení ho trestá rozhodčí komise.
Není pochyb o tom, že volební program je zvláštním typem společenské smlouvy, ve které politická strana voliči představuje principy a konkrétní opatření, které chce ve své vládě prosazovat. Nejde samozřejmě o smlouvu soukromého práva, jako když si kupujete novou ledničku. Uplatňovaná odpovědnost v případě porušení smlouvy proto nemůže být soukromoprávní, jak se o to pokusily Věci veřejné se sedmimilionovou pokutou.
Odpovědnost musí být morální, politická a vnitrostranická.
- Morální odpovědnost spočívá v tom, že daný politik je veřejně usvědčen z toho, že základní demokratické principy nedodržuje, ačkoliv se k nim předtím zavázal.
- Politická odpovědnost spočívá v tom, že lidé tohoto politika již nebudou volit nebo mu nebude znovu svěřen výkon jiné funkce.
- Vnitrostranická odpovědnost spočívá v tom, že politická strana, s jejímž programem politik kandidoval a který porušil, svého člena potrestá, v případě závažného pochybení ho i vyloučí, aby nepoškozoval její myšlenkovou platformu.
Demokracie bez otevřenosti, informací a diskuse je jenom prázdné slovo
První věta návrhu demokratického minima konstatuje nezbytnost informací pro kvalitní rozhodování. Jde o princip vyplývající například ze třetího bodu Pirátského dvanáctera. Bez informací a bez možnosti zapojení veřejnosti nemá smysl mluvit o demokracii, protože vůle lidu se nemůže utvářet na základě faktů, nýbrž ji utvářejí zájmové skupiny při realizaci svých cílů.
Následující text demokratického minima je potom členěn do dvou částí:
- První část se týká veškerých rozhodnutí, která činí například volení politici, ale i členové Pirátské strany při vnitrostranických hlasováních nebo volení funkcionáři.
- Druhá část se týká vydávání závazných pravidel (obecně závazných předpisů) jako jsou u státu zákony, nařízení, vyhlášky, opatření obecné povahy, nebo u politické strany vnitřní předpisy a program.
O těchto částech podrobně pojednají zvlášť druhý a třetí díl seriálu.
[1] PAVLÍČEK, V. a kol. Ústavní právo a státověda. Díl 1: Obecná státověda. Praha: Linde, 1998, s. 168
Autor je členem Pirátské strany, kde byl zvolen vedoucím administrativního odboru a členem komise pro kopírování a Internet.
Související:
Vašíček (ČPS): Poruchy systému
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČPS
