Jak, když na jedné straně vidím zastřeleného příslušníka SNB Oldřicha Kašíka, který po úderu železnou tyčí neztratil vědomí, a tak byl pro jistotu zastřelen? Jak, když vidím svázaného, chloroformem omámeného a nakonec podříznutého dalšího příslušníka SNB Jaroslava Honzátka ? Jak, když vidím zabitého pokladníka Josefa Rošického, jenž se stal obětí kvůli penězům na motorky k odbojové činnosti ? Jak, když vidím požárníka Jana Leciána, který přišel při potyčce s Mašíny o oko?
Měl to být boj s komunisty. Ale Kašík byl členem Československé strany lidové, Rošický také nebyl komunistou, Honzátko byl „esenbákem", který měl náhodou službu v den přepadení a Lecián dobrovolný hasič....Čím ti se provinili? Cožpak to byli nějací funkcionáři komunistického režimu?
Na druhé straně vidím například zcela nedávnou kauzu Karla Bašty bránícího svůj majetek střelbou na auto s ujíždějícími zloději, který, nebýt prezidentské milosti , odpykával by si dnes šest let za pokus o vraždu. Hájil jen svůj majetek, svou svobodu. Rozsudek Vrchního soudu však zněl: „vědomě zaměřil střelbu do prostoru osádky vozidla s cílem donutit ji k zastavení a zabránit tak v jejím útěku z místa činu...."
Mašínové přiznali , že jejich cílem bylo zabíjení komunistů. Bašta se hájil, že nejednal v přímém ani nepřímém vražedném úmyslu. Střílel na auto, ne na lidi uvnitř, ve strachu a bezradnosti plynoucí z opakovaných krádeží .
Odměnou za čin Bašty bylo šest let za mřížemi.
Odměnou za činy Mašínů bylo v roce 2008 ocenění jejich činnosti tehdejším premiérem Mirkem Topolánkem.
Alexandr Vondra odjel "skládat dluh národa" na pohřeb Ctirada Mašína a pan premiér Petr Nečas se nechal v kondolenčním dopise slyšet, že v něm ztrácíme hrdinu, který může být příkladem celé naší společnosti.
Poslední dobou by člověk skoro nabyl dojmu, že používat slovo národ je hřích. Jakmile někdo začne mluvit o národní hedosti, národovectví, vlastenectví, už si kdejaký pisálek brousí zuby, jak z něj udělá nacionalistu. A ejhle, najednou se dokonce ministr obrany zaštiťuje národem (!) a odlétá jeho jménem za oceán. Jenže tady se tedy minul cílem. Kdyby totiž opravdu hlas svého národa poslouchal, musel by vědět, že více než jeho tři čtvrtiny si nemyslí, že by Zlatou lípu - vysoké vojenské vyznamenání - měl vézt právě Mašínům...
Při slovech pana premiéra trochu mrazí. Co když je vezme někdo vážně? Co když někdo bude skutečně střílení, podřezávání a loupežné přepadení považovat za hrdinství a příklad? Celý svět nám záviděl poklidnou cestu, kterou jsme ke svobodě zvolili v roce 1989. Má si teď celý svět myslet, že u nás je dovoleno a dokonce oceněno kvůli vlastní svobodě vzít svobodu a život jiného člověka? Ještě zbývá naděje, že se pan premiér přeřekl...
Více:
Sprostí vrahové Mašíni by měli být souzení, spílal Kováčik Vondrovi
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Zubová
