Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane předsedo vlády, dovolte, abych se vás zeptal na jednu záležitost spojenou s činností vlády a Ministerstva obrany.
28. září letošního roku si připomeneme brutální vraždu příslušníka Sboru národní bezpečnosti četaře Jaroslava Honzátka. Podle plánu byl příslušník vylákán k fingované nehodě, odzbrojen a spoután a zavezen zpět na stanici. Byl přinucen vydat klíče a ukázat ukryté zbraně, následně omámen a po vyhodnocení nebezpečí bylo rozhodnuto, že musí být zabit, aby nemohl vypovídat a podat popis pachatelů, jež si zjevně velmi dobře zapamatoval. Ctirad Mašín ho tedy podřezal.
Dovolte, abych se v této souvislosti právě s úmrtím Ctirada Mašína 13. srpna letošního roku zeptal na váš názor a úvahu vlády České republiky, jakým způsobem opřela a zdůvodnila vyznamenání Ctiradu Mašínovi, které na tom pohřbu předal ministr obrany České republiky Alexandr Vondra. Vyznamenání Zlaté lípy je vojenské ocenění zavedené rozkazem ministryně obrany Vlasty Parkanové ze dne 30. září. Má být udělováno za mimořádný přínos pro rozvoj obrany a bezpečnosti České republiky. Jakým způsobem tedy pro vás podle vás Ctirad Mašín a ostatní ze skupiny bratří Mašinů, kteří brutálně vraždili na území tehdejší Československé republiky, přispěli k obraně České republiky. Pokud si dobře vzpomínám a pokud se dobře ujišťuji, trestný čin vraždy je i podle právního řádu České republiky nepromlčitelný. Bratři Mašínové vraždili. Je velice smutné, že vláda České republiky nedovede respektovat právní řád vlastní země. (Poslanec je upozorňován předsedajícím na čas.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď žádám premiéra, aby reagoval na tuto poslední interpelaci.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych připomenout zákon číslo 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu z 9. července 1993. Uvádí se v něm. Cituji § 2 odst. 1. Prosím především poslance Komunistické strany Čech a Moravy, aby pozorně poslouchali znění zákona České republiky.
"Režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, byl zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný."
§ 2 odst. 2 téhož zákona: "Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou. "
§ 3 téhož zákona: "Odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině, na základě demokratického přesvědčení, politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty."
Tolik znění zákona České republiky.
Kdyby v únoru°1948 nedošlo ke komunistickému puči, jímž se dostal k moci režim, jenž neváhala vraždit nejlepší osobnosti českého národa jen za jich lásku k vlasti a oddanost ideálům svobody a demokracie, bratři Mašínové by žádnou odbojovou činnost neprováděli. K ozbrojeným akcím přistoupili teprve v září 1951, tedy v době, kdy již měli českoslovenští komunisté ruce potřísněné krví více než stovky nevinně popravených a umučených, mezi nimiž byli i blízcí přátelé rodiny Mašínovy. Za mnohé je možné uvést generála Heliodora Píku a doktorku Miladu Horákovou. Generál Píka patřil k nejbližším přátelům rodiny Mašínovy. Je i na fotografii z odhalování památníku v Lošanech v roce 1946. Milada Horáková byla vězněna spolu se Zdenou Mašínovou nacisty. I Ctirad Mašín měl osobní zkušenost s komunistickým režimem. Byl komunisty zatčen a strávil půl druhého roku v pekle koncentračních táborů na Jáchymovsku. Ctirad Mašín s bratrem Josefem, Milanem Paumerem, Václavem Švédou a Zbyňkem Janatou z Československa neutíkali proto, aby za hranicemi našli bezpečný a bezstarostný život, ale proto, aby dobrovolně vstoupili do řad americké armády, s níž, jak doufali, budou moci vlast zotročenou komunisty osvobodit. O jejich idealismu svědčí nejen to, že tak skutečně učinili, ale i další život.
K efektivnímu odboji potřebujeme zbraně a peníze. To je prostě realita. Obstarání zbraní na stanici SNB je logický krok. Tady bych chtěl připomenout, že pokladník Rošický byl zastřelen svou vlastní zbraní, kterou vytáhl na v tu chvíli neozbrojeného Josefa Mašína při rvačce o ni. Zbývající dva lidé cestující s pokladníkem přežili a nikdo jim nijak neublížil. Je jisté, že nebýt komunistického puče, osud bratří Mašínů by se odvíjel zcela jinak. Oba mladí muži, kteří byli již v roce 1946 vyznamenáni prezidentem republiky dr. Edvardem Benešem za svou odbojovou činnost v letech okupace, se totiž chtěli stát po vzoru svého otce nacisty popraveného generála im memoriam Josefa Mašína, vojáky z povolání, a pokud by v Československu panovaly normální demokratické poměry, bezpochyby by se jimi bývali stali. O tom, že neměříme stejným metrem bojovníkům pro nacismu a proti komunismu, svědčí případ z října 1944. Dne 2. října 1944 se ve Vříšti u Přibyslavi pokusila hlídka protektorátního četnictva z Přibyslavi, tedy českých četníků, odzbrojit dva příslušníky domácího odboje. Divizního generála Vojtěcha Lužu a jeho pobočníka poručíka Josefa Koreše.
Strhla se přestřelka, generál Luža byl zabit a zraněný poručík Koreš spáchal sebevraždu. Následně zasedl partyzánský soud, který příslušníky Četnické stanice v Přibyslavi odsoudil k trestu smrti. Trestná výprava, jíž se zúčastnil i generálův syn Radomír Luža, později mimochodem příslušník třetího odboje, četnickou stanici 26. října 1944 přepadla (Upozornění na čas.), četníky odvedla do sklepa a tam je popravila. Byli přitom mezi nimi i ti, kteří se akce v Říšti nezúčastnili.
Tato akce měla za následek radikální změnu chování četnictva v celém protektorátu. Aktivita četnictva výrazně upadla. Partyzány přitom s výjimkou pozůstalých nikdo neodsuzuje, ani ve veřejném mínění, ani v historických publikacích. (Potlesk koaličních poslanců.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ještě musím dát slovo poslanci Grospičovi, protože má právo dokončit svoji interpelace. Prosím, pane poslanci, můžete.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, pane místopředsedo.
Pane předsedo vlády, i návod někdy může naplňovat skutkovou podstatu trestného činu. Ani Kašík, ani Honzátko, ani Rosický nebyli členy Komunistické strany Československa. Byli úkladně a bestiálně zavražděni. Příklad z období protektorátu, nacistické okupace a reality protektorátní vlády není na místě. Domnívám se, že jestliže tato vláda i vy sám osobně poskytujete návod k páchání trestné činnosti, nemůžete se divit, že v České republice eskaluje sociální násilí a tato vláda si s tím neví rady.
Neodpověděl jste na mou otázku, jak tito buržoazní vrazi i Ctirad Mašín, kteří kradli a loupili proto, aby získali v prvé řadě bohatství a osobní prospěch, přispěli k obraně České republiky vzniklé od 1. ledna roku 1993.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: A ještě naposledy tedy žádám premiéra, aby zareagoval na toto vystoupení.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já pouze zopakuji text zákona České republiky, konkrétně paragrafu tři zákona číslo 198/1993 Sb.
Odpor občanů proti tomuto režimu, kteří ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností, nebo vědomě a veřejně vyjadřovali na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty.
Není co dodat. (Potlesk poslanců pravého spektra.)
Další projevy z 23. schůze PS PČR čtěte ZDE
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
##PROFIL 144##Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
