Dámy a pánové, stojíme před závěrečným hlasováním o návrhu na zrušení zákona, který do českého právního řádu přináší neziskovou nemocnici. Tento návrh navrhl pan poslanec Šnajdr, ale má podporu i ministra zdravotnictví. Chtěl bych připomenout, že ve většině států západní Evropy je drtivá většina nemocnic právě zřízena a existuje na platformě neziskových organizací. Dvacet let se v naší zemi vede neustále debata o tom, že by bylo dobře do českého právního řádu vtělit právě existenci neziskové veřejné nemocnice.
Neustále se debatovalo o tom, jak to udělat, jakou to má mít formu, každý ministr zdravotnictví o tom hovořil, prakticky žádný se však nedostal do situace, kdy by předložil této Poslanecké sněmovně nějakou jasnou verzi. To se stalo zhruba asi tak před dnes už více než pěti lety, ale neiniciovalo to Ministerstvo zdravotnictví, ale skupina poslanců napříč politickým spektrem, tehdy to byli poslanci sociální demokracie, KSČM a poslanci tuším tehdy Unie svobody a někteří lidovci, kteří předložili tento návrh. Tento návrh byl pak následně zkoumán jak Legislativní radou vlády, tak tehdejším Ministerstvem zdravotnictví a byl na mnoha místech upraven podle zahraničních vzorů.
Cílem návrhu tedy bylo dostat do českého právního řádu něco, co je v zahraničí ve světě zcela obvyklé, to znamená nemocnice jako veřejná nezisková organizace. Akcelerací toho, že to bylo po nějakých patnácti letech planých diskusí přijato tehdejší Poslaneckou sněmovnou napříč politickým spektrem, byl fakt, co se tehdy dělo především v krajích, ale i v některých městech, kdy tehdejší krajské reprezentace v čele s Občanskou demokratickou stranou se snažily privatizovat nemocnice, které předtím na ně převedl stát.
Kraje to tehdy odůvodňovaly v podstatě jednoduše. Říkaly, že nemocnice, příspěvkové organizace hospodaří špatně. Pokud jim dáme jasného vlastníka, bude to lepší jak pro pacienty, tak pro zřizovatele, tedy v tomto případě kraje. My jsme tehdy namítali, že to znamená dost těžko napravitelný útok na existenci základní sítě nemocnic, protože opět dvacet let všichni hovoří o tom, že je dobře mít v České republice nějakou základní páteřní síť nemocnic, ovšem od těchto planých diskusí, kde každý pokývá hlavou, že tomu tak je, že by měla existovat přece nějaká základní páteřní síť, tak nutno konstatovat, že víceméně dvacet let jen tato síť eroduje. To znamená prakticky my nejsme schopni žádnou novou nemocnici udělat ani na místech, kde by byla třeba potřeba a v podstatě nemocnice jenom dvacet let zanikají.
My jsme tehdy říkali, že tento zákon bude zákonem i síťotvorným, proto měl přílohu, kde byly budoucí neziskové nemocnice vyjmenovány a byl určen klíč zhruba jedna veřejná nezisková nemocnice na jeden okres. Bohužel v té době už bylo jasné, že to půjde obtížně, protože řada těch důležitých nemocnic na okrese už dávno byla třeba v rukou krajů nebo měst a ty tehdy pod vedením pravice s tím měly úplně jiné záměry než převést tyto organizace na veřejnou neziskovou organizaci. Tehdejší záměry byly většinou privatizovat, a to buď privatizovat všechno, tedy majetek i činnost, a nebo privatizovat alespoň činnost. Činnost například takto privatizoval u všech svých nemocnic například Olomoucký kraj, který je všechny pronajal do rukou jednoho vlastníka po dobu dvaceti let. Takto dlouhodobý pronájem nemocnice v podstatě se rovná privatizaci i majetku, protože za těch dvacet let už to nikdo nebude schopen převzít, protože si uvědomme, že mezitím soukromý vlastník tam vlastně všechno vnitřní vybavení kompletně obmění.
Jiné kraje a v tomto asi řekněme nejbrutálnější a takový řekněme nejfanatičtější z pohledu pravice až ultrapravice, dá se říci, byl kraj Středočeský, vedený koalicí ODS a lidovců, kde v čele s hejtmanem Bendlem proběhl prodej prakticky všech nebo drtivé většiny nemocnic. Těch nemocnic měl kraj asi 15 a prodal jich 10. Čili drtivou většinu nemocnic prodal. To znamená, ve středních Čechách už najdeme okresy, kde neexistuje veřejná nemocnice, tedy nemocnice, která by jakýmkoli způsobem byla pod kontrolou veřejného sektoru. Namátkou je to třeba okres Rakovník, okres Mělník, okres Beroun. Tyto okresy, které jsou často velmi lidnaté, tedy od té doby v podstatě nemají veřejné nemocnice.
Snaha tehdejších předkladatelů zákona byla právě zabránit této masivní privatizaci. K ní došlo až v podstatě po nástupu pravicové vlády v celé České republice a poté, co Ústavní soud zrušil u tohoto zákona dodatek, který stanovil seznam nemocnic, které se mají transformovat na veřejné neziskové organizace. To znamená, mylně se uvádí, že Ústavní soud vykuchal tento zákon. Nikoliv. On v podstatě do textu nezasahoval téměř vůbec, ale zrušil jedinou věc: přílohu, kde byl seznam zhruba nějakých 80, 90 nemocnic, které měly z tohoto zákona změnit právní formu existence, to znamená buď z příspěvkových organizací nebo z obchodních společností na tuto ve světě obvyklou formu, tedy na veřejnou neziskovou organizaci.
Teprve poté, co Ústavní soud tuto část zrušil, a poté, co se ujala vlády v zemi Topolánkova vláda, Petr Bendl na úrovni středočeské vlády spustil asi v historii největší privatizaci majetku nemocnic, ke které kdy u nás došlo. Výsledkem bylo, že během krátké doby několika měsíců prodal majetky v řádu několika miliard za částky naprosto bagatelní. A dokonce nebylo prodáváno zájemci, který by nabídl nejvíc. Klasickým příkladem je prodej třeba sanatoria na Pleši, vřele doporučuji se tam podívat, krásný zámek s velikou zahradou, s mnoha bytovými domy. Tak tento onkologický stacionář, toto onkologické zařízení bylo prodáno a byli v podstatě dva vážní zájemci. Oba dva měli a dokladovali zkušenosti s provozováním zdravotnických zařízení. Jeden nabízel 50 mil., druhý nabízel 100 mil. korun.
Můžeme udělat takovou anketu mezi vámi, abychom si tipli, kterému z obou zájemců pan Petr Bendl a ODS prodala tento zámek se zdravotnickým zařízením. Kdo by to náhodou ještě nevěděl, tak samozřejmě to prodala těm, kteří nabídli nejméně. Přece je to logické! Takhle přeci v osobním životě postupuje každý politik z ODS, jak v soukromém, tak ve svém byznysu! Takže přeci všichni víme, že když ještě Petr Bendl vlastnil Carollinum s těmi luxusními hodinkami, tak zcela běžně, když tam někdo přišel a řekl: Chci si třeba koupit hodinky Breitling a máte tady cenu 100 tisíc, a přišel druhý, který řekl: Jsem ochoten za to těch 100 tisíc dát, tak Petr Bendl nelenil a prodal to třetímu za 50 tisíc. Přece víme, že jeho základním a všech řekněme politiků z ODS základním principem je konat dobro. A tudíž i za cenu vlastních ztrát prodávají jak ve svém soukromém byznysu, tak ve svém soukromém životě vše daleko laciněji než mají možnost prodat a než na to mají zájemce. Přece běžně všichni víme, že politici z ODS třeba když prodávají byt nebo chatu a někdo jim nabídne milión, tak to obratem prodají jinému za půl miliónu a mají radost, že někomu udělali radost a že byť mohli utržit dvakrát tolik, tak si užívají ten dobrý altruistický pocit, že někoho potěšili.
Samozřejmě, dámy a pánové, víme, že takto to není.
Čili samozřejmě Petr Bendl ve svém soukromém podnikání postupoval úplně jinak, stejně tak, jak postupuje prakticky každý mimo řekněme individuí, která jsou trošku dezorientována, protože každý samozřejmě se snaží svůj majetek prodat co možná nejlépe.
Tady samozřejmě platí i to, že neobstojí argument, že jeden či druhý zájemce byl lepší, v tomto případě byli oba v podstatě identičtí. Takže jen na Pleši připravili kraj o 50 miliónů zcela natvrdo, bezostyšně, takovýmto způsobem. Jak myslíte, že se to dá pojmenovat? Je to rozkrádání, je to podvod, je to lumpárna? Je to ale bohužel realita. Jedno, jaké tomu názvy dáme, protože dnes můžeme o tom hovořit se znalostí věcí. Tehdy samozřejmě to bylo zabaleno a zahaleno do silné mediální masáže ze strany Petra Bendla a ostatních, kde říkali, jak to vlastně s těmi pacienty myslí dobře.
Druhým příkladem byla třeba privatizace hořovické a berounské nemocnice. Přestavte si, že tam jsme my, tedy Poslanecká sněmovna a vláda v nedávné minulosti před privatizací poslala částky okolo stovek miliónů. Do hořovické nemocnice šlo přibližně ze státního rozpočtu nějakých 300 mil. korun. Dobře si zapamatujte to číslo: 300 mil. korun. Mají tam a měli tam nové operační sály a spoustu dalších věcí ve velmi dobrém stavu díky tomu. Kdo byste čekal, že to bude prodáno alespoň za částku blížící se této investici, kterou jsme zaplatili my všichni občané v daních, tak byste se mýlili. Petr Bendl, Občanská demokratická strana s podporou lidovců - mimochodem, někteří tady sedí dnes zase za jiné politické strany, kteří pro to tehdy hlasovali - tak prodali hořovickou nemocnici za 50 mil. korun. Čili daňoví poplatníci nejdřív tam poslali 300 mil. korun, nepočítám to, co tam posílaly generace ještě před tím, protože nemocnice samozřejmě se budovala, rozvíjela desítky let, ne jenom poslední dva, tři roky předtím, kdy tam šlo těch 300 miliónů. A ejhle, nějaký šťastlivec to v podstatě v loterii Petra Bendla dostal asi za 50 mil. korun!
S berounskou nemocnicí je to podobný příběh. Stát tam investoval, byly tam nové operační sály. Prodáno jen za zlomek této investice.
O situaci v brandýské nemocnici jsme hovořili. Ta je, myslím, evidentní. Jen připomenu: Petr Bendl prostřednictvím a za řekněme pomoci i pánů Rubáše, Cabrnocha a dalších, mimochodem, pan Tluchoř seděl v té komisi, která vybírala toho zájemce, čili nese i pan Tluchoř jednoznačnou osobní i politickou zodpovědnost za to, že byl vybrán ten provozovatel a nový nabyvatel brandýské nemocnice, který ji vytuneloval. Prostě v žádném případě teď si nemůžeme říkat a nemůže si to říkat ani Petr Bendl ani pan Tluchoř ani pan Rubáš, že nic netušili, nevěděli, mysleli to dobře a vybírali to nejlepší.
Dámy a pánové, co by udělal soukromý majitel se svým manažerem, kdyby zjistil, že mu takto rozprodává jeho majetek? A ten manažer by pak přišel a říkal by: Pane šéf, já jsem to myslel s vámi dobře, já jsem chtěl, abyste vydělal a splnil si to, co potřebujete. Bohužel mi to nevyšlo. Myslíte si, že ten majitel, vrcholný manažer by takovému svému podřízenému řekl: No, tak příště to třeba bude lepší, že se poučíš a třeba už mě tolik neokradeš.
Samozřejmě by s ním vyrazil dveře. Myslím si, že tohle by měli udělat i voliči. Pro mě je velké překvapení, že spousta voličů pravice to snad jako chybu ani nevnímá. A je zajímavý tento rozpor v pravicovém myšlení. Každý pravicový volič, který je skutečně pravicový volič, tak ve svém vlastním povolání se snaží uplatňovat tyto logické principy. Nečeká to od svých pravicových politiků. Tam snad očekává, že ti si všechno pod cenou nějak rozeberou, zašantročí, rozhází.
To se přesně stalo s brandýskou nemocnicí. Čili díky pánům Bendlovi, Tluchořovi, Cabrnochovi, Rubášovi, díky této skupině, brandýská nemocnice byla prodána za 7,5 mil. korun. Přitom už vedení města Brandýs žádalo o to, aby aspoň dostali ty pozemky zdarma nebo za nějakou účetní hodnotu, které patřily k té brandýské nemocnici. Mimochodem je zajímavé, že radnice v Brandýse byla také v rukou ODS. A jiná část ODS je naprosto ignorovala. Proč asi? Čili tady byly asi jiné silnější vazby, než vazby politické, než vazby partajní. Protože si nedovedu představit, jak je možné, že hejtman z ODS nevyhoví svému starostovi z ODS, který ho žádá, prosí a říká mu: Pane hejtmane, můj stranický kolego, já k rozvoji města potřebuji tady těch zhruba 20 tis. hektarů, prosím dej nám to nebo prodej nám to, když privatizuješ celý tento balík včetně těchto pozemků.
Obdobně se hlásila radnice v Čelákovicích, pokud se nemýlím, taky ovládaná stejnou pravicí. A opět naprostá ignorace ze strany vedení kraje, tedy ze strany ODS, vůči svým kolegům z radnic těchto měst. Dámy a pánové, nepřipadá vám na tom něco divného? Každý přece ví, že politické strany také existují proto, aby nějakým způsobem mezi sebou komunikovali a kooperovali. Čili co může prospět přece městu, kde vládne můj starosta a mně to v podstatě nic nestojí, mohu mu vyhovět, proč bych mu nevyhověl? Já se tady ptám Petra Bendla, proč nevyhověl svým vlastním starostům z Brandýsa a Čelákovic a neprodal jim to za účetní hodnotu nebo nepřevedl jim tyto majetky. Dokonce i kdyby je prodal za účetní hodnotu, tak by na tom vydělal víc, než vydělal na prodeji celého tohoto balíku, tedy nemocnice, několika dalších nemovitostí a pozemků v Brandýse nad Labem. Takže motivy jaké asi můžou být?
Myslím, že každý, kdo trochu logicky uvažuje, musí dojít k jednomu jedinému závěru. Když ani stejná partajní vazba, tzn. vazba mezi politiky z ODS, v městě a na kraji nezafungovala, tak tam asi zafungovaly jiné vazby, nějaké zákulisní, temné. A teď ta strana chce bojovat s korupcí. Směšné.
Dámy a pánové, čili brandýská nemocnice byla prodána za 7,5 mil., aby obratem nový majitel salámovou metodou rozprodal její majetky a získal a vydělal na tom asi 40 mil. Dnes se dozvídáme z účetnictví při kontrole finančního úřadu, že podstatná část těchto 40 mil. šla obratem na konto nějakého místního politika z ODS. Takže tady vidíte, jak to funguje. Daňový poplatník to zaplatil, ten, který se o to měl starat s péčí řádného hospodáře, tedy Petr Bendl, se toho lacino zbavil a vydělali na tom někteří lidé z ODS či spojení s ODS. Bohužel smůla je, že brandýští občané přišli prakticky o nemocnici, té hrozí bankrot. Doufejme, že nenastane. Už nastává to, že roky brandýská nemocnice skomírá, byť nový nabyvatel, majitel, se snaží s tím něco udělat, tak za toho starého majitele bylo téměř za trest v této nemocnici skončit. Taky drtivá většina pacientů odmítala vůbec do této nemocnice být převezena třeba záchrannou službou. Odmítala, protože věděli o tom, že nemocnice je čím dál tím víc zdevastovaná.
Dámy a pánové, kde je ta poučka pravice, kde je ta poučka, kterou říkal neustále Petr Bendl a další, o tom, že soukromý majitel je vždycky lepší hospodář? Tady rozhodně nebyl. Nejenom že to rozkradl, ale ještě i víc zadlužil, přivedl prakticky k bankrotu. Kde je ta poučka, o kterou se pravice neustále zaštiťuje a opírá, když říkají: V soukromých nemocnicích je péče minimálně srovnatelná, ne-li lepší. V brandýské nemocnici to určitě neplatí a neplatí to i v celé řadě dalších soukromých nemocnic.
Ono totiž v České republice je to paradox. Do soukromých středních škol většinou jdou děti, které se na státní nedostaly, takže v průměru úroveň většiny středních soukromých škol je horší než těch státních a ti lidé za to ještě platí. Bohužel s nemocnicemi je to velmi podobné, v průměru. Samozřejmě najdeme světlé výjimky. Ale v průměru - a to vám doporučuji jako lékař, jako lékař, který má stále své pacienty, stále je ve styku s mnoha lékaři, stále si udržuji znalost o tom, jaká je úroveň řady nemocnic. Tak teď vám dám, a to tedy i přátelům z pravice - nebo chcete-li nepřátelům z pravice(s úsměvem, úsměv i u některých poslanců vlevo), i když já to neberu takto vyhraněně, tak vám dám jednu radu. A tu skutečně myslím dobře. Pokud se jí nebudete řídit, vaše chyba. Vřele vám doporučuji, aby vy sami a vaši nejbližší, na kterých vám záleží, jste si vybírali výhradně ty státní veřejné nemocnice. Ve většině případů tam totiž najdete kvalitnější lékaře, zkušenější lékaře, více lékařů, lepší přístrojové vybavení a často máte tedy větší šanci, že se vyléčíte a že se uzdravíte. Říkám, jsou výjimky. Jsou výjimky, nechci se dotknout těch soukromých nemocnic, které čnějí jako majáky v temnotě. Ty taky znám, pár jich v republice je. Bohužel jich zdaleka není většina. A musím říct, že v našem kraji, tedy Středočeském kraji, privatizace jednoznačně dokázala, kde je lepší péče a kde je horší péče. Čili pokud chcete zažít nevšední zážitky, vypravte se do soukromé nemocnice v Brandýse, také v Neratovicích nebo v Českém Brodě. Už trochu lepší je to třeba v Rakovníku, ale ne na každém oddělení a ne všude, i když kdybych si měl sám osobně rozhodnout, zda třeba do rakovnické nebo kladenské nemocnice, tak jednoznačně půjdu do krajské kladenské nemocnice, i kdybych byl totálně neznámý člověk a neměl s krajem nic společného.
Já vím, že vy to tady nepřiznáte, ale dobře vím, že prakticky skoro všichni se ale takhle ve svém soukromém životě chováte. To znamená, těm občanům věšíte na nos bulíky a vyprávíte ty fráze o tom, jak ten soukromý vlastník je lepší v těch nemocnicích, jak tam poskytuje lepší péči, jak to báječně funguje. Ale myslím si, že prakticky každý z vás a vy sami a vaši nejbližší, když můžete, tak hledáte cesty do těch veřejných nemocnic, které patří státu, jsou pod dozorem státu. To znamená pro ty normální lidi, kteří se o to nestarají, nezajímají, tak ty soukromé nemocnice jsou vlastně dost dobré. Pro vaše zdraví a vaše životy samozřejmě si vybíráte to, kde víte, že je to lepší, tzn. v drtivé většině případů ta soukromá zařízení (chtěl říct veřejná). A opět říkám, nechci se dotknout těch několika málo soukromých zařízení nemocničního typu, které jsou kvalitní.
A opět - pravice často říká: Vidíte, ti sociální demokrati, ti by všechno chtěli mít v rukou státu. Nikoliv. Znova říkám - my jsme od začátku říkali - zhruba 70 % nemocnic, tedy ta základní síť, základní síť, jedna nemocnice na okres, by měla být pod veřejnou kontrolou ve veřejných rukou, 30 % zhruba může být klidně soukromých. Naopak to je dobrý poměr, protože to může vytvářet určitou míru zdravé konkurence, aby i ten veřejný sektor trochu nezlenivěl. Protože já jsem rád, když v kraji náhodou narazím na soukromou nemocnici, která je lepší, než naše krajská nemocnice. Protože ta nás motivuje.
My musíme přemýšlet, jak poskytovat péči pro pacienty, aby nám tam neodcházeli. My musíme přemýšlet o tom, jak motivovat lékaře a sestry, aby nám tam neodcházeli. Čili je to dobrý motivátor, ale já bohužel musím konstatovat, že v našem kraji moc takových dobrých konkurentů nenajdeme. Čili v podstatně nemáme skoro s kým konkurovat. Myslíte si, že naše kolínská nemocnice nebo mladoboleslavská nemocnice, které mají vynikající lékaře, velmi dobré přístrojové vybavení. Díky rekonstrukcím, které tam probíhají, dnes podstatná část pacientů tam leží na dvou maximálně trojlůžkových pokojích s vlastním sociálním zařízením, někde i s klimatizací, tak nám může konkurovat rozpadající se Brandýs? Samozřejmě může jenom u toho, kdo se tam dostane omylem, protože každý, kdo si trošku udělá přehled, tak jednoznačně bude chtít jít do těchto zařízení. Takže tady vidíte pravý opak. Veřejný sektor je daleko dynamičtější, modernější, lépe řízen než drtivá většina těch vašich tak báječně zprivatizovaných nemocnic!
Ale tím to nekončí. Jenom připomenu, že v podstatě se stejnými problémy se potýká nymburská nemocnice zprivatizovaná městem. Tam už to sama ODS nevydržela. A ten paradox! Náměstkem hejtmana Bendla byl současně starosta za Nymburk pan Kutík. To byl náměstek hejtmana, který privatizoval, a pan Kutík jako starosta Nymburka a náměstek Bendla by to neustál v Nymburce, protože věděl, že tam ho občané mu začnou nadávat za to, že jim prodal nemocnici, tak světe div se, tak ji koupil! Takže na jedné straně náměstek hejtmana za ODS Kutík na straně prodávající za kraj a na druhé straně stejný náměstek hejtmana Petra Bendla, starosta Nymburka, na straně kupující. Světe div se, představte si, že to je jediná nemocnice, která byla koupena za tržní cenu. Jediná nemocnice ze všech privatizovaných, která v podstatě byla koupena za korektní cenu, za nějakých asi 100-120 milionů, přitom je srovnatelná s brandýskou, kterou Petr Bendl prodal za 7,5 mil. Takže svému kolegovi, se kterým seděl v radě, na zastupitelstvech, měl ho po své pravici, je to ódéesák jako poleno, jeden z mála poctivých, čímž je proslaven pomalu v celém kraji, protože to je něco jako bílá vrána, tak tento člověk aby zachránil nemocnici a svoji pověst v městě, kde byl starostou, tak od Petra Bendla a od sebe koupil nymburskou nemocnici za tržní cenu. Jako jediný. Všichni soukromí nabyvatelé to koupili tu za 7 milionů, tu za 20, tu za sliby, že tam něco nainvestují. Těšínská jablíčka! Takže ten to koupil a samozřejmě od té doby, přestože to má město Nymburk, tak chudáci se s tím potýkají, takže tam mají dluhy, nemocnice byla několikrát na bankrot. Vždycky jim odejdou lékaři, pak je nějak složitě seženou, aby vůbec udrželi chod nemocnice. Čili jediní, kteří to vzali skutečně poctivě a koupili to za poctivou cenu a nechtěli tu nemocnici jako město tunelovat a rozkrádat, tak jsou od té doby na tom biti a krvácí na tom rozpočet města Nymburk.
Čili toto je privatizace made in Petr Bendl, pan Tluchoř, pan Cabrnoch, pan Rubáš. Tahle parta to takhle pěkně připravila a zařídila. Mimochodem brousili si zuby jako mlsný vlk i na velmi pěkné sanatorium, resp. LDN nedaleko Prahy. Moc hezké zařízení! Také předtím bylo přestavěno za nějakých asi 100 milionů a, světe div se, víte, za kolik ho chtěl pan Rubáš prodat ještě těsně před krajskými volbami? Asi za 5 milionů korun! Naštěstí, že to dopadlo a v době před volbami to bylo moc i na Petra Bendla a předvedl názorový veletoč. Takže na radě Středočeského kraje on hlasoval pro prodej této LDN, kam předtím kraj, to už dělal kraj, investoval asi 100 milionů korun do modernizace a přestavby a chtěl ho prodat za 5 milionů, jak navrhoval pan Rubáš. A když to přišlo na zastupitelstvo a tam se k tomu strhla bouřlivá debata, kde se jasně prokázalo, co to je za lumpárnu, co to je za tunel, tak nejednou Petr Bendl hlasoval proti. Takže to se jediné nestačilo prodat.
Dámy a pánové, ještě připomenu, samozřejmě rakovnickou nemocnici jste si prodali také svému kamarádovi hejtmanovi z Plzeňského kraje, také za cenu velmi, velmi problematickou. To je také zajímavý příběh! Pan Bendl a ODS prodala panu Zimmermannovi, tehdejšímu hejtmanovi Plzeňského kraje, to ještě byl ve funkci, rakovnickou nemocnici. Dnes se už pan Zimmermann k tomu hlásí zcela otevřeně. Tehdy se hlásil, že s tím nemá nic společného samozřejmě. Jak to tak bývá! Do doby, když byl hejtman, tak vůbec o ničem nevěděl. Poté, co přestal být hejtman, tak najednou tu nemocnici vlastnil. Zázračné nabytí majetku! Něco jako neposkvrněné početí. (Pobavení.) Prostě jeden den usínáte jako hejtman, nemáte nic, druhý den se probudíte jako nehejtman a máte nemocnici! (Pobavení.) A vůbec nevíte, jak jste k ní přišel. I tohle se děje v ČR. Takže takhle pan exhejtman, tehdejší hejtman Zimmermann se probudil a říká: ejhle, mám nemocnici v Rakovníku. Šli tam manažeři a představte si, jaká byla privatizace. Tuším, že to koupili za něco kolem 30 milionů, ale víte, kolik měli v hotovosti na účtech? Na bankovních účtech jako uložený, deponovaný zisk, to znamená, nebyly to peníze, které by byly jak provozní kapitál, a někdo mohl říct: proti tomu máte náklady, takže to bude jinak. Ale ta nemocnice si tvořila zvláštní fond na opravy a rekonstrukce, který v podstatě už byl připraven, zdaněn a byl mimo jejich provozní kapitál. Tak si představte, že úplně náhodou pan Zimmermann tam přišel a zjistil, že takhle na něj tam v šuplíku, který koupil za 30 milionů, čeká asi 25 milionů. Jen tak otevřel a vypadlo 25 milionů! Tak on je vzal, chudák musel přidat pět svých, a koupil to od kraje!
Samozřejmě jen za pronájem tamní dialýzy obratem vydělává další miliony. A to nemluvím o celkovém majetku nemocnice, který je odhadován - prosím nejprve byl odhadován, byl tam první odhad, který hovořil asi o 250 milionech za rakovnickou nemocnici. To jim přišlo moc, pánům z ODS a od lidovců, tak tam poslali jiného odhadce asi za půl roku poté. Půl roku tam asi pravděpodobně byly živelné katastrofy, protože účetní hodnota nemocnice z nějakých 250 padla najednou asi na 120 milionů. Nevím, že by Rakovník a zrovna tamní nemocnice byla tak zkoušena tornády nebo něčím podobným, ale zjevně ano, protože určitě se znalec nemohl mýlit. Když tak se mýlil ten, který to přehnal předtím. Ale i tento v podstatě poloviční znalecký posudek byl cárem papíru v rukou Petra Bendla, protože to tomu Zimmermannovi prodal za 30 a ten tam našel těch 25, takže v podstatě majetek asi za 100 milionů prodán za 5 milionů! A nemocnice je fuč! A my můžeme být rádi, aspoň že tam nějaké lidi léčí, protože by se také mohlo stát, že by to vytunelovali úplně stejně jako tu brandýskou. Takže v podstatě buďme vděční panu Zimmermannovi, protože to mohl mezitím vytunelovat stejně jako soukromý vlastník brandýské nemocnice a nebyla by tam už ani nemocnice. Takto je tam aspoň nemocnice. Že kraj přišel asi o 150 milionů? Vždyť daňoví poplatníci se rádi složí na nové lumpárny, protože my jsme trpěliví, rádi přispíváme pánům Bendlům, Tluchořům, Rubášům, Zimmermannům a dalším korunku po korunce. Dřív jsme se skládali na Národní divadlo, teď se skládáme na tuhle partu!
Dámy a pánové, toto byla privatizace made in ODS a lidovci ve Středočeském kraji!
Každou větu, každé slovo, které jsem tady říkal, si můžete prověřit, přezkoumat, a musíte dojít k tomutéž, že jsem tady říkal nic než realitu. Já nechci říkat pravdu. Ale nic než realitu, ověřitelnou, popsanou, objektivizovanou.
To byl důvod, to byl důvod, proč tehdy politické strany napříč politickým spektrem prosadily tento zákon o veřejných neziskových nemocnicích, jako zásadní pojistku před takovýmto rozkrádáním.
Dámy a pánové, teď jsme v konkrétní situaci. Ten zákon platí, platí řadu let, a třeba náš kraj chtěl uchránit našich 5 krajských nemocnic, které mají hodnotu a majetek řádově za nějakých pět - deset miliard. Chtěli jsme ho i do budoucna zachránit pro generace příští, protože samozřejmě v demokracii nikdy nevíte, jak se volič rozhodne a kdo příště bude tento majetek spravovat a jestli se tam třeba nevrátí zase ta ověřená parta pánů Bendlů, Tluchořů, teď by tam asi přibrali ještě pana Šnajdra, a to moc záruka není, protože pan Šnajdr jak rozebral a zprivatizoval očkovací program v České republice, je fenomenální, to je také zajímavý příběh. Ale myslím, že na jinou debatu. Parta by se možná v něčem trochu obměnila, v něčem trochu doplnila, a samozřejmě bychom se mohli divit, protože by se v tom pokračovalo. Najednou příběh brandýské nemocnice by se mohl stát příběhem kladenské nemocnice, kolínské nemocnice, mladoboleslavské nemocnice, příbramské nemocnice, benešovské nemocnice.
A najednou bychom se nebavili o minulosti, ale o přítomnosti. Proto kraj, který si je vědom, že tyto nemocnice mají majetek obrovský, obrovské pozemky, kraj do jejich majetku a modernizace dnes investuje stamilióny ze svých i z evropských prostředků, tak v podstatě chtěl ochránit tento majetek proti podobným šibalům, kteří už své úmysly projevili i v minulosti, a požádal ministerstvo zdravotnictví o transformaci těchto nemocnic do veřejné neziskové organizace. Podle platného zákona.
Učinil tak před zhruba 3 lety, kdy ještě ministerstvo ovládal pan Julínek s panem Šnajdrem. Učinil tak řádně podle zákona. Samozřejmě začala hra na zdržovanou, takže ministerstvo pak chtělo soudní odhad majetku, že bez toho to nemůže zapsat, když chybí soudní odhad majetku, tak jsme sehnali soudního znalce, nechali udělat majetková zhodnocení, vytvořili doklady, protože toho majetku je hodně, v řádu stovek stran textu, s razítky a podpisy soudních znalců, kraj to samozřejmě stálo miliony nebo statisíce, ministerstvo si to přitom písemně vyžádalo. Takže když jsme to ministerstvu předali, tak ministerstvo zase nedělalo dlouho nic. Chodili jsme se dívat do spisů, tak ministerstvo si vyžádalo svoje právní analýzy, dokonce od svých kamarádů, jak jsem tady říkal, jako bývalý ministr Němec,který by jistě, kdyby aspoň trochu mohl, tak by panu Šnajdrovi a Julínkovi pomohl a napsal, že to zapsat nemůžou, že to nejde nebo že je tam nějaká chyba. I tato advokátní kancelář, která si myslím, že dokáže být velmi flexibilní podle toho, kdo ji platí, tak tady uznala, že nemůže být flexibilní, a napsala bohužel, že je to tak a že ministerstvu nic jiného nezbývá, že jsme splnili všechny podmínky a že by se to mělo zapsat. Světe, div se, nezapsalo. Proč by se pan Šnajdr s Julínkem zabývali nějakými zákony, to je přece nic.
Já už se těším, jak třeba jednou takhle to panu Šnajdrovi budeme moci vracet. Zase mu třeba znárodníme ten jeho zprivatizovaný očkovací program, který si přesunul někam na Kypr, nebo něco takového, a jak se budeme tvářit. Vy jste zákony nerespektovali, kašlali jste na ně, tak tady dostáváte oplátkou stejným. A pan Šanjdr bude koukat a bude říkat, to ale nemůžete. A my budeme říkat, můžeme.
Takovou politickou kulturu zavedli naši pravicoví kolegové do českého právního řádu. Prostě je platný zákon, my říkáme, musíte se chovat podle platného zákona. A oni říkají, nemusíme. My teď vládneme. Zákony pro nás neplatí. To je pěkný přístup ministerstva, samozřejmě se můžete dovolávat, dali jsme žalobu správnímu soudu. Správní soud to už dva roky řeší, samozřejmě nic nevyřešil. Já budu rád, jestli to vyřeší do mého důchodu. To je osud toho, kdy se de facto střetávají dvě poměrně síly. My nejsme úplně řadoví občané, máme určité kompetence, vlivy, přesto se spravedlnosti a vymáhání zákona nedomůžete v České republice. Mě to jen děsí, protože v tom případě normální občan musí mít pocit naprosté beznaděje a zmaru, a to už není legrace, protože z beznaděje a zmaru vyrůstají takové emoce, jako nenávist a agrese.
Dámy a pánové, abyste na to jednou nedoplatili, na takovéto arogantní pohrdání zákony a občany a veřejností. Teď vládneme my, tak víte, co si můžete? My máme těch 118, teď už 115, my si to proválcujeme. Dobře, co zaséváte, to jednou sklidíte. Myslím si, že spousta z nás a spousta občanů si to dobře pamatuje a bude u té sklizně. Bude chtít být u té sklizně. Kdy se budete zodpovídat za to, jak jste se chovali a co jste dělali.
Dámy a pánové, tady ministerstvo zdravotnictví jasně už několik let ignoruje platný zákon, kašle na všechno. Naprostá arogance moci. A dámy a pánové, zajímavé je, že i nový ministr Heger, od kterého jsem si sliboval aspoň jakous takous korektnost, na tuto hru přistoupil a vydal, on konečně vydal rozhodnutí, pánové před ním se tvářili, že žádost neexistuje, zákon neexistuje, oni vůbec nejsou, tak pan ministr aspoň dospěl nakonec k závěru, že něco napsat musí, že asi není možné, aby přes všechny lhůty správního řádu a zákona se nedělo nic, tak nakonec řekl, ať vydá ministerstvo rozhodnutí, ale to byla velká legrace, protože si představte, že v době platného zákona při splnění všech zákonných podmínek žadatele ministerstvo napsalo rozhodnutí. Nezapíšeme váš do registru neziskových organizací, tedy nezřídíme ty neziskové nemocnice, protože skupina poslanců podala návrh na zrušení tohoto zákona.
Dámy a pánové, např. bude-li se někdo chtít vyhnout placení pokuty třeba za řízení v opilosti, stačí, když bude znát kohokoliv z nás poslanců, my tady navrhneme vypuštění sankce za řízení v opilosti, a předpokládám, že všechny správní orgány budou postupovat stejně, tzn. řeknou, my bychom mu rádi odebrali řidičský průkaz, my bychom mu rádi dali pokutu, ale bohužel nemůžeme, protože pan poslanec XY podal návrh na zrušení, který možná někdy v budoucnu projde.
Takže prosím, toto vstoupí do dějin a análů řekl bych právnických fakult. Já si myslím, že to budou učit na právnických fakultách jako něco neuvěřitelného. Prostě aby vrcholný orgán státní správy vydal rozhodnutí, které je v rozporu s platným zákonem, a odůvodnil to tím, že nějaká skupina poslanců podala návrh na zrušení tohoto zákona.
Opět. Co se děje? Nic. Můžete se nad tím smát, můžete nad tím plakat, můžete nad tím nevěřícně kroutit hlavou, co je všechno v České republice možné. To je snad možné v úplně rozpadlých státech charakteru některých afrických států, ale ve státu, který se říká, že je členem EU, že přece jenom má nějakou kulturu, má nějaké soudnictví, nějakou státní správu, tak to je skutečně k smíchu.
Mně to připomíná, tuším, že ten film se jmenuje Manželství v roce 1, jak za Velké francouzské revoluce tam soudí kohosi, a tam ten konvent nebo výbor veřejného blaha, to jste ještě zapomněli zřídit, výbor veřejného blaha, o tom nějak rozhoduje.
A oni řeknou, nechte mluvit jeho obhájce. Obhájce vstane a říká: není dostatečně tvrdý trest, který by mohl postihnout mého mandanta. Ano, smějeme se tomu, je to prostě rozklad těch rolí - role obhájce, role žalobce - a ke stejnému rozkladu tady v podstatě dochází. K naprostému rozkladu veřejné správy, státní správy. Když je schopen vrcholný orgán státní správy - ministerstvo - pod vedením ministra Hegera, vydat takové správní rozhodnutí, dámy a pánové, kdyby to udělal krajský úřad, tak v tu chvíli, kdo by to podepsal a kdo by to napsal, ztrácí samozřejmě zaměstnání. To je porušení všech platných právních norem, které v České republice jsou.
Já předpokládám, že tento úředník naopak za to dostal odměnu. A že bude také velmi dobré do budoucna zkoumat - a my dobře zase víme, kdo to napsal a podepsal - a ptát se, jak je možné, že úředník vrcholné státní správy, ať svobodně nebo z donucení vůbec něco takového je ochoten podepsat.
Čili, dámy a pánové, tady je možné, na podkladě politického tlaku a politické zvůle, v podstatě rozhodnout cokoli. To je realita. Opět - všechny doklady vám mohu ukázat. Všichni právníci, kteří to viděli, tak žasnou, co je v České republice možné, že s tím se nikdo ještě nesetkal. Já myslím, že pan ministr Heger tím vstoupí ho historie, minimálně právní. Čili, dámy a pánové, vy se ptáte, proč Ministerstvo zdravotnictví a pan Šnajdr a další poslanci, kteří to předkládají, vyvíjejí takový tlak, takový nátlak na to, aby ten zákon zmizel z českého právního řádu, aby Středočeský kraj nemohl transformovat nemocnice z akciových společností na neziskové organizace, tak jediné logické vysvětlení z toho je, že prostě mají samozřejmě plán tyto nemocnice někdy v budoucnu zprivatizovat. On ten plán je jednoduchý. Možná, že to nebudou dělat tak hloupě, naivně, jako to dělal pan Bendl, ale udělají to trochu chytřeji, jak se taková privatizace většinou v Čechách dělá. To znamená, kdo to nevíte, tak vám to přiblížím.
Dělá se to tak, že si nejdříve vyhlédnete to, co by se vám líbilo a patří nějakému veřejnému sektoru. Pak namotivujete ty z veřejného sektoru, kteří to spravují a začnete to postupně pomaličku devastovat, to znamená, třeba ty nemocnice, které do té doby fungovaly docela dobře, se najednou začnou zadlužovat, začnou mít ekonomické problémy a vy prostě potichounku, pomaličku na to upozorňujete a říkáte: Nemocnice má dluhy. My nebudeme mít na jejich zaplacení.
A takhle to necháte pár let běžet, až se dostanete do situace, kdy - a pak už je v čele téměř kdokoliv - pak řekne: Proboha, co já s tím udělám? To je kompletně zadlužené. Já budu vůbec rád, když najdu někoho, kdo se toho zdarma ujme a sejme z toho veřejného sektoru, z toho města, z toho kraje, z toho státu to břímě - splatit ty dluhy.
A pak, ejhle, vždycky se najde nějaký připravený soukromý provozovatel, investor, který řekne: Já jsem takový dobrodinec, takový dobrodinec, že to od vás město, že to od tebe kraji, že to od tebe státe, tedy zadarmo vezmu - a no, když jsem lepší, tak ti možná ještě něco trochu dám a samozřejmě spláchnu ty dluhy z minula. A tak za dluh třeba 200 milionů korun někdo získá majetek v hodnotě dvou miliard. Běžná praxe.
Čili, dámy a pánové, já se nemohu skutečně ubránit dojmu, že ten hlavní důvod, ten motiv, proč tak usilovně, hystericky - prostě pan Šnajdr i pan ministr Heger a další pravicoví poslanci - se snaží zrušit tento zákon, pak nemá jinou motivaci, než jak odstranit pojistku proti podobným lumpárnám.
Čili, nedivte se, že čím dál tím víc občanů přichází k tomu, že nazývá ODS "modrou strakou", že čím dál tím víc občanů dává za pravdu tomu, co já jsem tady minule říkal, to znamená, že základní heslo, které si ODS vetkla jako moto své strany, je: "Co může být ukradeno, ukradeno být musí." Protože jinak není žádná jiná logická motivace vašeho chování.
Že s tím přichází pan Šnajdr mne nepřekvapuje. Ten už měl krásný příběh už na začátku své kariéry, ještě jako mladý jinoch, to ještě nebyl bakalář, ale byl úspěšný podnikatel, úspěšný tak moc, že stavěl domov seniorů v Rychvaldu. Stavěl ho s paní starostkou z ODS tak usilovně, že faktury se proplácely, miliony ve firmě mizely, no, firma trochu zapomněla ten domov důchodců stavět. To byla jediná chyba. Takže faktury přišly, byly firmě pana Šnajdra řádně zaplaceny ze státního rozpočtu - asi 7 milionů, tuším, že to bylo - paní starostka to všechno pěkně podepisovala, pak přišla kontrola a ejhle, zjistila, že místo hotového domova důchodců je tam louka.
Všichni koukali, nejdřív koukal státní rozpočet, který po městu Rychvald chtěl ty peníze zpátky, protože říkal, my jsme vám zaplatili dotaci na domov seniorů a domov seniorů nikde. Nejspíš pan Šnajdr použil tzv. kouzlo neviditelnosti. On by nám možná dnes vysvětlil, že tam ten domov důchodců stojí - a krásný - ale zaklel ho tak, že ho nikdo nevidí. To ovšem nefungovalo vůči těm státním orgánům, takže ty chtěly dotaci zpátky, takže město Rychvald přišlo o sedm milionů, které muselo zaplatit soukromé firmě. Samozřejmě, všichni se vrhli na tu Šnajdrovu soukromou firmu a světe, div se - ona zbankrotovala. Takže nebylo kde vracet sedm milionů, prostě nebyly.
Prostě pan Šnajdr je usilovně utratil za to namáhavé přemýšlení, jak postavit ten dům seniorů. Už to stálo těch sedm milionů.
Já myslím, že bylo dobře, že ho nakonec soud osvobodil, že to bylo správné a myslím, že bylo dobře, že ani se státní zástupce tehdy neodvolal. To už pan Šnajdr byl samozřejmě vysoce postavený v ODS a vůbec mu nemohla pomáhat paní Vesecká a další spřízněné duše ve státních zastupitelstvích, protože státní zástupce zcela správně hned při prvním stání, když se řeklo, že vlastně pan Šnajdr za to nemohl, rozhodli, že za to nemohl, ani se neodvolali, když ho soudili, protože přece každému bylo jasné, že on je tak geniální mozek, že si potřeboval za to přemýšlení vyfakturovat těch sedm milionů.
Já myslím, že v této Sněmovně, ani v naší zemi se nenajde nikdo, kdo by zpochybňoval, že panu Šnajdrovi za usilovné přemýšlení, jak postavit domov seniorů, nenáleží sedm milionů korun. Já si myslím, že by mu dokonce mělo náležet víc, že správně by mu ještě státní rozpočet měl nějakých deset milionů poslat, protože pracoval levně, pod cenou a jeho myšlenky mají daleko větší hodnotu. Čili, myslím si, že tady celý justiční aparát, jak soudce, tak státní zástupce rozhodli zcela správně, namístě a doufám, že takto budou rozhodovat v každém případě, když se toho podnikatelského záměru bude účastnit nějaký mimořádný, inteligentní veleduch, jehož cena - jeho myšlenek - je k nezaplacení.
Čili, dámy a pánové, nedivte se, že já nemám důvěru v pana Šnajdra, nemám důvěru v jeho čisté úmysly a myslím si, že on už tady má, samozřejmě, připravený plán, jak využije - dříve nebo později - toho, že dnes zrušil tuto pojistku proti rozkradení nemocnic a samozřejmě na tom trochu vydělá. Proč by ne. Žijeme v tržním hospodářství, každý přece si může utrhnout podle svých možností, to je přece jasné heslo tržního hospodářství - Made in ODS.
Čili, dámy a pánové, mně nezbývá od tohoto pultíku, protože mohl bych tady mluvit ještě hodiny a hodiny, ale samozřejmě poslance pravice bych nepřesvědčil, byť tyto příklady - a příklady pravdivé, reálné a zdokumentované - tak samozřejmě oni to hodí za hlavu, buď, že je to nezajímá, nebo se tím trošku pobaví a říkají, on ten Rath je někdy vtipný - bohužel tady je to takové smutné. To je trošku černý humor.
Dámy a pánové, já bohužel jsem si vědom, že vás nepřesvědčím, abyste tomu zabránili. Apelovat na vaše svědomí je zbytečné, to stejně pravice nemá, takže to je ztráta času. Jenom chci, aby to tady zaznělo, aby někdo v budoucnu nemohl říkat "já jsem nevěděl", jak to dneska říká paní Langšáglová, která hlasovala pro prodej nemocnic s Petrem Bendlem, čili je plně zodpovědná za celou tu story, a dneska říká "já jsem to netušila", přestože tehdy na zastupitelstvu Středočeského kraje podobné výtky zaznívaly. Samozřejmě dnes můžete říci, to byly vaše spekulace, dnes se ty spekulace bohužel naplnily, takže dnes už nejde o spekulace, ale o realitu.
Takže chci, abyste do budoucna nemohli nikdo, kdo pro to zvedne ruku, v budoucnosti říkat "my jsme nevěděli", "my jsme netušili, my jsme to mysleli dobře". Čili víte, víte, kam to směřujete a děláte to s plným vědomím, že to skončí lumpárnou. A že to odnesou pacienti, zdravotní sestry, lékaři a daňoví poplatníci. Děláte to promyšleně, záměrně a cílevědomě.
Proto tady o tom hovořím, aby nikdo z vás pak nemohl za rok, za dva, za tři, za pět říkat "já jsem nevěděl, já jsem to myslel dobře". Věděli jste a mysleli jste to velmi špatně.
Čili dámy a pánové, vy si to tady svojí mocí nějakých 115 hlasů převálcujete, ať si my říkáme co říkáme, ať tady sneseme jakékoliv racionální, jasné důkazy, jasné argumenty. Vy si to prostě zařídíte.
My zase říkáme závazek, že pokud v příštích volbách vyhrajeme, vrátíme se na začátek a začneme pracovat na síti veřejných neziskových nemocnic, tedy na novém zákonu o veřejných neziskových nemocnicích, který se pokusí vám opět zabránit v tom vašem zavrženíhodném plánu na vytunelování a rozkradení českých nemocnic, které budovali naši předci po staletí, na které se skládal prakticky každý český občan a které mají sloužit našim lidem. Děkuji za pozornost. (Potlesk levicových poslanců.)
Další projevy na 23. schůzi PS PČR čtěte ZDE ##PROFIL 236##
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
