Oranžoví se prostě rozhodli dát viditelněji najevo, až jak moc s reformami nesouhlasí a jak moc se z jejich pohledu nespravedlivě a nerovnoměrně mají většiny obyvatel této země dotknout.
Mnozí jistě namítnou, že konečný efekt je minimálně sporný. Je. Dokonce výsledek nebude jiný, než že si to trojkoaliční novodobá národní fronta stejně prosadí. Je proto vše směšné, absurdní? Odporuje to státotvornosti?
Dovolím si za sebe, prostého poslance, říci, že nic z toho jest pravdou. Možná je to zoufalé. To ano. Snad nikoliv zbytečné. A s veškerou úctou, je to legitimní vyjádření našeho postoje. Ostatně žádná legislativní nouze zemi nehrozí. A drtivá většina lidí od nového roku sama na vlastní kůži pozná, zda-li jsme přehnaně varovali. Zda-li náš již příliš halasně projevený nesouhlas byl i v jejich zájmu.
I mne mrzí, že se musela volit tato forma odporu. Nicméně v demokracii je běžné, že menšina musí akceptovat rozhodnutí většiny. ČSSD demokratickou stranou bezesporu je. Není to strana jednoho vůdce. Můj pohled, že kupř. navenek efektivnější by bylo před hlasováním o reformním zákonu, se kterým rozhodně z objektivních důvodů nesouhlasíme, přednést několik kvalitních vysvětlujících projevů a na hlasování sněmovnu „manifestačně" opustit, neprošel. Opustit jsem navrhoval proto, aby bylo zřejmé, kdo a kdy ten který zákon schválil. Je mi totiž jasné, že běžný občan nemá čas sněmovní jednání sledovat. Zvláště jednání této sněmovny. Bohužel, pak je pod snadnou mediální masáží, která toliko sdělí - „sněmovna schválila, poslanci schválili....". Je to velmi kolektivní, velmi bezejmenné. A i já v tom anonymním stádečku neprávem schovaný být nehodlám. Poslanecký klub ČSSD se nakonec rozhodl pro současný, ještě viditelnější a namáhavější způsob prezentace svého odmítavého názoru. Je to dobře nebo chyba? Smutné, absurdní? A kdo za to vlastně může?
Nu vidíte, kdybych byl jako penzista z Vysočiny či nynější hradní pán, mohl bych ze všeho, co se děje, obvinit novináře. I když podíl na tom mají, jak jsem uvedl, neučiním tak. Můžeme si za to tak trochu my všichni. Tady v parlamentních zdech, Vy tam venku. I když za pár dnů oslavíme 22. výročí 17. listopadu, neubránili jsme se řady chyb. Získali jsme sice díky aktivitě tehdejších studentů svobodu. Na jejich popud jsme se zcela výjimečně na chvíli semkli. Přišla vytoužená změna. Nu a pak jsme se nechali znovu až přehnaně rozdělit. Nejprve republika, poté na levičáky, pravičáky. Pražáky, Čechy, Moravany. Městské a venkovany. Mladé, tím produktivní a společnost ekonomicky zatěžující seniory. Na bohaté a chudé. V řeči vládní trojkoalice to zní jinak - na „úspěšné a střední třídu". Ještě níže pak samozřejmě stojí sociálně potřební a pak už jen nepřizpůsobiví. Z odborářů se stala lůza, ze stávkujících vyděrači. A tak bych mohl pokračovat.
Bojíme si všichni přiznat, že to hlavní, co nás opět rozdělilo, jsou prachy. Společnost zhrubla takřka stejně, jako politická scéna. Zvolený politik by měl být lidem vzorem, stejně jako třeba úspěšný sportovec. Ve svém chování, cti, úctě k soupeři, fair play. Opak je, bohužel, spíše pravdou. Lže se. Politika se nedělá pro lidi, ale spíše pro ukojení své důležitosti, pro získání moci a jisté beztrestnosti. Pro získání moci hlavně nad zakázkami, pokoutnými kšeftíky. V rámci spravedlivosti netvrdím, že „jenom" v současných trojkoaličních řadách. Za jednoho Standu se stydím stále. Ale přiznejme si, ve vší skromnosti, kdo v této neblahé disciplíně rozhodně vede. Kdo z „nich" dokonce v politice zůstává. A nemusíme dlouho přemýšlet. Jen si ale přiznejme, i „oni" byli zvoleni.
Sledujeme téma Obstrukce
Vše, co se děje ve sněmovně, čtěte ZDE
Možná, že dávným nešťastným až hloupým výrokem, že neexistují špinavé peníze, se rozjela vše objímající a otravující korupce. Ta dusí tuto zemi. A tak není divu, že spotřeba peněz pro určité hazardní hráče (a skryté spoluhráče) je obrovská. Vně i uvnitř politiky. I proto jdeme od krize ke krizi. Ať už ji pan ministr Kalousek předpokládá nebo nepředpokládá. Hráč je to velký, věštec velmi podprůměrný. Nu a kde vzít další a další korunky? Od lidu prostého, pochopitelně! To jste Vy, já. Poslanecký mandát na věky nemám. Bohužel, cesta i osud takto vybraných zlaťáků jsou znovu a znovu bezpochyby stejné jako v pohádce Pyšná princezna. Nu a rozhodla-li se trojkoalice, když se právě zrovna nehádá, že znovu pošle výběrčí daní mezi lid, aby se pak stejně ke králi nedostali, musíme protestovat. Proto ty obstrukce. Můžete souhlasit, můžete nesouhlasit. Ale není vhodné urážet. Nesedí mi to od údajně nadstranického knížete Václava VI., řečeného Privatizátor. Již vůbec ne od nadposlance pana Gazdíka, kterému stejně jako mně ještě ani neuschlo razítko na poslaneckém průkazu. Ve svém dnešním projevu na tiskovce trojkoaličních předáků ukázal svou obvyklou svazáckou horlivost a zaslepenost. V tom nepřekvapil. Jen narostla jeho zdánlivá důležitost, s mediální známostí i jeho namyšlenost. Bohužel i až nevkusná útočnost, touha soupeře ponižovat, urážet. Je mi ho líto. Ne každý prostě zvládne cestu vzhůru. To pan Stanjura nepřekvapil. Dokonce ani v tom, že dnešní ráno (jako mnohá předchozí) opět navrhl jednání sněmovny stylem den-noc-den-noc. Ještě že nemůže rozhodovat ve smyslu země-vzduch. My v opozici byli, mimochodem, zase proti. Opět nás přehlasovali. A pak nad tím před TV kamerami naříkají? Já tomu, prosím, opravdu nerozumím. Kdo tedy za celé toto tragikomické divadlo může? My, pravda, chtěli hrát. A dlouho. Nikoliv však v noci. Znovu se proto omlouvám všem lidem chod sněmovny zajišťujícím. Skutečným strůjcem tohoto nepřetržitého představení je skutečně někdo jiný. Toho pravého padoucha v našich řadách nenajdete. Nasměrovat Vás ale mohu.
Zarmoutil mne i můj expředseda Jiří, řečený Buldozer. Nejen tím, že - ač profesionální „voják" - uprchl zrovinka uprostřed složité bitvy jinam. Za vidinou toliko předsednické sesle. Ale svou kritikou, že jediným správným postupem pro ČSSD mělo být další hlasování o nedůvěře vládě. Nuže pro něj. To už zde bylo dvakrát a marně. Oni také své vedoucí posty a korýtka dobrovolně neopustí. Pravda, Jiřímu samotnému se nedávno tomu po řadě marných pokusů překvapivě svrhnout vládu povedlo. Měl však velký vůdce reálný plán, jak dál po dobytí Topolánkovy tvrze? Nyní už jde říci, bohužel ne. ČSSD to nakonec pomohlo jen a zase do opozičních lavic. On dokonce utekl. Vskutku Pyrrhovo vítězství!
Tolik mé postřehy z obstrukčního jednání 25. schůze poslanecké sněmovny. Má vysvětlení, názory. Event. čtenář nad námi může kroutit hlavou, může nás zatracovat. Může nám nadávat, posmívat se. Dokonce jen může lakonicky pravit - „jsou to stejně všechno jenom blbci". Nejsou, byť o eventuelním procentuálním zastoupení této konkrétní skupiny zde ve sněmovně ve srovnání s běžnou populací si nedovolím spekulovat. Ale rozhodně se nejedná o naši nestátotvornost. Jak se mylně, opět mylně, domnívá hlava státu. Jde jen o politickou bitvu. To se prostě náš pan předseda se svou pěchotou rozhodl postavit v zákopech dalšímu velkému útoku obrněné trojkoalice. A přežili jsme první den, noc i další den. Kdo byl na vojně, porozumí. Ve vší skromnosti, není to ostuda. Jistě, neudržíme pozice do konce volebního období. Budeme se muset zase stáhnout. Ale budeme-li „civilisty" pochopeni a nikoliv zatraceni, můžeme se vrátit a Nečasovy obrněnce zahnat. On pan premiér je stejně spíše jen pouhý ordonanc než velitel.
Jen je otázkou, jak dlouho a jak budou čekat ti, na které reformy dopadnou. Zda oni vydrží. Leden 2012 se blíží, od jara toho roku již budete vědět více. Kéž se budete moci naší dnešní šarvátce smát. Jsme šašci nebo pěšáci?
Dále čtěte:
Klausovi vadí obstrukce ČSSD ve sněmovně
Sobotka (ČSSD): Když dělala obstrukce ODS, prezident Klaus neřekl ani slovo
Rád vidím vaše tváře, sdělil ČSSD Kalousek. Na programu rozpočet
Dotaz Jiřímu Koskubovi můžete položit ZDE ##MINIPAS 2222##
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
_profil_top.jpg)
